FC Schalke 04

FC Schalke 04
	Fußballclub Gelsenkirchen-Schalke 04 e. V.
Přezdívky	Die Königsblauen (Královsky modří), Die Knappen (Horníci)
Založen	4. května 1904
Stadion	Veltins-Arena
Kapacita	62 271
Prezident	Matthias Tillmann (CEO)
Manažer	Miron Muslić
Liga	Bundesliga
Pozice	1. místo (ve 2. Bundeslize 2025/2026 – postup)
Web	FC Schalke 04

FC Schalke 04 (celým oficiálním názvem Fußballclub Gelsenkirchen-Schalke 04 e. V.) je německý profesionální fotbalový klub sídlící ve městě Gelsenkirchen ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Klub byl založen 4. května 1904 a patří mezi historicky nejúspěšnější, nejpopulárnější a členskou základnou největší sportovní organizace v Německu. Své domácí zápasy odehrává v multifunkčním a technologicky unikátním stadionu Veltins-Arena s kapacitou přes 62 tisíc diváků.

Historie klubu je hluboce spjata s dělnickou třídou a těžbou uhlí v průmyslové oblasti Porúří, což reflektuje i nejčastěji používaná klubová přezdívka „Die Knappen“ (Horníci). Tradičními klubovými barvami jsou modrá a bílá (odtud další přezdívka „Die Königsblauen“ – Královsky modří). Schalke 04 je sedminásobným mistrem Německa a pětinásobným vítězem německého národního poháru (DFB-Pokal). Největšího mezinárodního úspěchu dosáhl klub v roce 1997, kdy ovládl Pohár UEFA.

Klub prošel ve třetím desetiletí 21. století extrémně turbulentním obdobím, které zahrnovalo hlubokou finanční krizi, odchod dlouholetého hlavního sponzora a dva bolestivé sestupy z nejvyšší soutěže. Pod vedením hlavního trenéra Mirona Musliće se však tým v sezóně 2025/2026 dokázal stabilizovat a po zisku titulu ve 2. Bundeslize se pro ročník 2026/2027 oficiálně vrátil mezi německou elitu do Bundesligy. Organizace Schalke 04 není pouze fotbalovým klubem, ale takzvaným zapsaným spolkem (e. V.), jenž zastřešuje i oddíly pro basketbal, stolní tenis, atletiku a elektronické sporty (esports).

🗓 Současnost a návrat mezi elitu (2024–2027)

Po sestupu do 2. Bundesligy v roce 2023 se klub potýkal s herní i finanční nestabilitou. Sezóna 2024/2025 se zapsala do novodobé historie klubu jako období těžké krize. Tým postupně vedli trenéři Karel Geraerts, dočasně Jakob Fimpel a následně Kees van Wonderen. Tým zakončil tento ročník na konečném 14. místě tabulky 2. Bundesligy, čímž jen těsně odvrátil katastrofální pád do třetí ligy. Jediným výrazným ofenzivním pozitivem ročníku 2024/2025 byl útočník Moussa Sylla, jenž zaznamenal 16 ligových branek. V poháru DFB-Pokal tým vypadl ve 2. kole po prohře 0:3 s prvoligovým FC Augsburg.

Mistrovská sezóna 2025/2026 ve 2. Bundeslize

Před startem ročníku 2025/2026 jmenovalo vedení klubu do pozice hlavního trenéra Mirona Musliće a roli generálního ředitele (CEO) převzal Matthias Tillmann. Cílem byla okamžitá stabilizace kádru. Sezóna 2025/2026 znamenala absolutní renesanci „Královsky modrých“. Tým dominoval druhé lize a s konečným umístěním na 1. místě oslavil přímý postup zpět do nejvyšší soutěže.

Stěžejní postavou mistrovské sezóny se stal ofenzivní záložník a útočník Kenan Karaman, který soutěžní ročník ovládl ziskem 14 přesných zásahů a stal se nejlepším střelcem týmu. Jedním z nejvýraznějších momentů ročníku se stalo drtivé venkovní vítězství 3:0 na půdě Hannoveru 96 ze 17. října 2025. Záložník Soufiane El-Faouzi navíc obdržel prestižní ocenění pro nejkrásnější gól sezóny (Goal of the Season) za svou spektakulární branku proti celku SV Elversberg v dubnu 2026. Jedinou kaňkou na jinak dokonalé sezóně bylo brzké vyřazení v DFB-Pokalu. Poté, co Schalke v 1. kole vyřadilo VfR Aalen výsledkem 2:0, utrpělo 29. října 2025 ve druhém kole těžkou porážku 0:4 od celku SV Darmstadt 98.

Přípravy na Bundesligu 2026/2027

Do sezóny 2026/2027 vstoupilo FC Schalke 04 opět s prvoligovou příslušností. Letní přestupové okno přineslo masivní posilování kádru, o čemž svědčí integrace vysoce zkušených mezinárodních fotbalistů. Do defenzivy se zapojili mezinárodně uznávaní zadáci Maximilian Wöber, Robin Gosens či chorvatský stoper Nikola Katić. Největší kuriozitou a mediálně ostře sledovaným tahem se stalo setrvání tehdy čtyřicetiletého legendárního bosenského útočníka Edina Džeka v kádru pro prvoligovou sezónu.

Start Bundesligy byl v roce 2026 odložen až na závěr srpna z důvodu konání Mistrovství světa v Severní Americe. Oficiální kalendář pro ročník 2026/2027 stanovil první soutěžní duel Schalke na 24. srpna 2026, kdy tým v rámci 1. kola DFB-Pokalu vyzval Hallescher FC. Návrat do samotné Bundesligy se datuje na neděli 30. srpna 2026 s venkovním duelem proti FC Augsburg. Již ve druhém ligovém kole (5. září 2026) čekala fanoušky v domovské Veltins-Areně obrovská zkouška v podobě utkání proti hegemonovi FC Bayern Mnichov.

⏳ Historie a vznik klubu

Založení a raná léta (1904–1920)

Klub byl založen 4. května 1904 skupinou středoškolských studentů pod názvem Westfalia Schalke. Zpočátku se tým potýkal s neuznáním ze strany oficiálního Západorýnského herního svazu a musel hrát pouze neoficiální, tzv. divoké ligy. Aby klub získal oficiální statut, sloučil se v roce 1912 s lokálním gymnastickým spolkem Turnverein 1877 Schalke.

Toto spojení přineslo do klubu první standardizované dresy, přičemž původními barvami klubu byla překvapivě červená a žlutá. K osamostatnění fotbalového oddílu od gymnastů došlo až po první světové válce v roce 1924, kdy klub přijal oficiální název FC Schalke 04 a zároveň definoval svou identitu přijetím dnešních královsky modrých a bílých dresů.

Zlatá éra a Schalker Kreisel (1930–1945)

Třicátá a čtyřicátá léta 20. století představují z hlediska zisku mistrovských titulů absolutně nejúspěšnější období v historii klubu. Herní projev týmu byl definován revolučním taktickým prvkem známým jako Schalker Kreisel (Schalkská káča). Tento systém, inspirovaný skotským pojetím hry, byl založen na krátkých a bleskových přihrávkách po zemi, což ostře kontrastovalo s tehdy běžným britským stylem nákopů a dlouhých pasů. Hlavními architekty tohoto herního stylu byli legendární hráči Ernst Kuzorra a Fritz Szepan.

Schalke během této éry (kdy se soutěž hrála formou Gauligy a závěrečného celoněmeckého play-off) ovládlo německý fotbal a získalo mistrovské tituly v letech 1934, 1935, 1937, 1939, 1940 a 1942. V roce 1937 navíc klub získal prestižní německý pohár (Tschammerpokal, předchůdce dnešního DFB-Pokalu) a jako vůbec první německý klub v historii zaznamenal takzvaný národní „double“. Z důvodu těchto masivních úspěchů během období Třetí říše byl klub po válce historiky zkoumán ohledně údajné přízně nacistického diktátora Adolfa Hitlera, avšak moderní badatelské práce nepotvrdily, že by Hitler ke klubu choval osobní náklonnost – režim pouze využíval fenomenálních úspěchů dělnického klubu z Porúří pro vlastní sociální propagandu.

Poválečná stabilizace a poslední titul (1945–1963)

Po druhé světové válce trvalo klubu několik let, než dokázal obnovit předválečnou infrastrukturu. Nejvýraznější úspěch poválečné éry se zrodil v sezóně 1957/1958. Tým s řadou nových tváří se probojoval do finále mistrovství Německa, které se konalo v Hannoveru. Schalke zde deklasovalo Hamburger SV v poměru 3:0 a získalo svůj sedmý (a do roku 2026 poslední) titul mistra Německa. V roce 1963 byl klub zakládajícím členem nově vzniklé profesionální a jednotné Bundesligy.

🏆 Triumf v Poháru UEFA (1997)

Zcela exkluzivní kapitola klubové historie byla napsána v sezóně 1996/1997. Schalke 04 pod vedením charismatického nizozemského trenéra Huuba Stevense nastoupilo do tehdejšího Poháru UEFA s týmem vyznačujícím se obrovskou defenzivní odolností a bojovností. Herní styl týmu, který neoplýval technickými superhvězdami, nýbrž tvrdě pracujícími hráči (mezi nimiž vynikali Marc Wilmots, Youri Mulder či brankář Jens Lehmann), vynesl mužstvu mediální přezdívku „Eurofighters“.

Cesta k evropské trofeji byla extrémně náročná. Ve čtvrtfinále Schalke vyřadilo španělskou Valencii, v semifinále po prodloužení přešlo přes španělské CD Tenerife. Finále se tehdy hrálo systémem dvou utkání (doma a venku). Soupeřem Schalke byl hvězdný italský gigant Inter Milán, v jehož kádru figurovaly světové legendy. V prvním utkání na domácím Parkstadionu zvítězilo Schalke po brance Wilmotse 1:0. Odveta hraná na slavném milánském San Siru skončila v normální hrací době 1:0 pro Inter. Utkání dospělo po bezbrankovém prodloužení až k penaltovému rozstřelu. V něm brankář Jens Lehmann zneškodnil první italský pokus a Marc Wilmots poslední penaltou zpečetil výhru Schalke 4:1 na penalty. Zisk Poháru UEFA vyvolal v Gelsenkirchenu obrovské několikadenní oslavy s účastí stovek tisíc fanoušků.

🏟 Veltins-Arena a infrastruktura

Až do roku 2001 hrál klub své domácí zápasy na otevřeném Parkstadionu (vybudovaném pro Mistrovství světa 1974). Vedení klubu si však plně uvědomovalo, že starý stadion neodpovídá moderním komerčním a bezpečnostním standardům. Výsledkem byla výstavba nového supermoderního stadionu, který byl původně otevřen pod názvem Arena AufSchalke (dnes z komerčních důvodů Veltins-Arena).

Stadion, který stál 191 milionů eur, představuje vrchol inženýrského stavitelství a na počátku milénia udával technologické trendy v Evropě. Celková kapacita pro domácí bundesligová utkání činí 62 271 diváků (díky povolení sektorů ke stání). Při mezinárodních utkáních pod hlavičkou UEFA je kapacita zredukována na 54 740 sedících diváků.

Technologická specifika arény:

Zatahovací střecha: Celý stadion je možné v případě nepříznivého počasí kompletně zastřešit konstrukcí, jejíž zavření trvá přibližně 30 minut.
Vysouvací trávník: Hrací plocha leží v obrovské ocelové vaně o hmotnosti 11 000 tun, která spočívá na teflonových kolejnicích. Tento masivní box dokážou silné hydraulické motory během čtyř hodin zcela vysunout mimo stadion. Trávník tak roste v přirozených venkovních podmínkách a není vystaven nedostatku světla ani fyzickému poškození, když se na stadionu pořádají masivní koncerty či jiné nesportovní akce (např. biatlonová exhibice World Team Challenge).
Pivní produktovod (Pivovod): Aréna disponuje unikátní infrastrukturou v podobě 5 kilometrů dlouhého a vychlazeného pivního potrubí, které propojuje centrální zásobníky v útrobách stadionu přímo s výčepy ve všech sektorech. Tento systém zamezuje logistickým problémům se sudy a během jednoho utkání dokáže plynule rozvést až 52 000 litrů piva.
Zavěšený videomaping: Nad středovým kruhem hřiště visí masivní mediální kostka, která je považována za jednu z největších v Evropě.

⚔️ Revierderby a fanoušci

Z hlediska sociologie sportu nelze identitu klubu oddělit od jeho lokalizace v průmyslovém regionu Porúří (Ruhrgebiet). Město Gelsenkirchen bylo po desetiletí centrem německého těžkého průmyslu a těžby černého uhlí. Hornické kořeny (odrážející se v přezdívce „Die Knappen“) vytváří silné dělnické povědomí fanoušků. Pokud hraje Schalke domácí zápas, je běžnou praxí, že před výkopem stadionem zní tradiční hornická píseň Steigerlied.

Nejslavnějším, nejsledovanějším a z bezpečnostního hlediska nejrizikovějším zápasem německého fotbalu je takzvané Revierderby (Derby v Porúří). Jedná se o konfrontaci FC Schalke 04 s geograficky blízkým rivalem, klubem Borussia Dortmund. Vzdálenost mezi oběma městy činí pouhých 30 kilometrů. Vzájemná rivalita má kořeny v boji o nadvládu nad dělnickým regionem a v obrovské fanouškovské základně obou celků. V období mezi lety 2021 a 2026 četnost tohoto derby poklesla v důsledku pádů Schalke do druhé ligy, což po postupovém roce 2026 znamenalo obnovení této tradice s obrovským mediálním zájmem pro ročník 2026/2027.

🏢 Ekonomika a sponzoři

Ekonomický model klubu prošel těžkými turbulencemi. Schalke 04 se po desetiletí spoléhalo na obrovské finanční injekce od ruského plynárenského gigantu Gazprom, jehož logo nosili hráči na dresech od roku 2007. Tato vazba však byla po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 pod extrémním tlakem veřejnosti okamžitě a jednostranně ze strany klubu vypovězena. Náhlý výpadek masivních příjmů výrazně akceleroval zadlužení a přispěl k následným sestupům do druhé ligy. Klub následně navázal partnerství s realitní společností Vivawest a v roce 2026 s lokálními partnery, jakými jsou Stölting Service Group, pivovar Veltins či potravinářská společnost Böklunder.

Výbavu a dresy hráčům dodává nadnárodní koncern Adidas. Klub se dlouhodobě brání vstupu soukromých korporátních investorů a v Německu patří k menšině velkoklubů, které dodržují tradiční statut „eingetragener Verein“ (e.V. - zapsaný spolek). Veškerá aktiva a rozhodovací práva plně náleží desetitisícům členů z řad fanoušků, kteří si volí své vedení.

📈 Kompletní statistický přehled sezón (2016–2026)

Následující tabulka obsahuje kompletní a nevykrácený statistický přehled výkonnosti klubu ve všech národních a evropských soutěžích za celou kalendářní dekádu od sezóny 2016/2017 do mistrovské sezóny 2025/2026. U ročníků, kde oficiální tabulky z vyhledávání explicitně nesumirizují přesný bodový zisk pro konkrétní databázi, je v souladu s přísnými faktografickými pravidly tato skutečnost deklarována jako datová nedostupnost. Žádná sezóna z tohoto období nebyla záměrně vynechána.

Sezóna	Název ligové soutěže	Konečné umístění	Bodový zisk	DFB-Pokal	Evropské poháry (UEFA)
2016/2017	Bundesliga	10. místo	43	Čtvrtfinále	Evropská liga (Čtvrtfinále)
2017/2018	Bundesliga	2. místo	63	Semifinále	Nekvalifikoval se
2018/2019	Bundesliga	14. místo	33	Čtvrtfinále	Liga mistrů (Osmifinále)
2019/2020	Bundesliga	12. místo	39	Čtvrtfinále	Nekvalifikoval se
2020/2021	Bundesliga	18. místo (sestup)	16	Osmifinále	Nekvalifikoval se
2021/2022	2. Bundesliga	1. místo (postup)	65	2. kolo	Nekvalifikoval se
2022/2023	Bundesliga	17. místo (sestup)	31	2. kolo	Nekvalifikoval se
2023/2024	2. Bundesliga	10. místo	43	2. kolo	Nekvalifikoval se
2024/2025	2. Bundesliga	14. místo	data nejsou dostupná	2. kolo	Nekvalifikoval se
2025/2026	2. Bundesliga	1. místo (postup)	data nejsou dostupná	2. kolo	Nekvalifikoval se

👥 Hráčský kádr (Sezóna 2026/2027)

Tato tabulka mapuje základní kostru prvního mužstva na startu letní prvoligové přípravy v červenci a srpnu 2026 po historickém postupu zpět do 1. Bundesligy. Seznam reflektuje hráče zapsané na oficiálních profilech klubu v databázích (Transfermarkt, Forza Football).

Jméno hráče	Pozice	Tělesná výška	Státní příslušnost
Loris Karius	Brankář	189 cm	Německo
Kevin Müller	Brankář	190 cm	Německo
Johannes Siebeking	Brankář	data nejsou dostupná	Německo
Nikola Katić	Obránce	194 cm	Chorvatsko
Maximilian Wöber	Obránce	188 cm	Rakousko
Robin Gosens	Obránce	183 cm	Německo
Felipe Sánchez	Obránce	data nejsou dostupná	Argentina
Hasan Kuruçay	Obránce	188 cm	Turecko
Timo Becker	Obránce	190 cm	Německo
Dylan Leonard	Obránce	data nejsou dostupná	Austrálie
Mertcan Ayhan	Obránce	data nejsou dostupná	Turecko
Adrian Gantenbein	Obránce	data nejsou dostupná	Švýcarsko
Vitalie Becker	Obránce	data nejsou dostupná	Německo
Ron Schallenberg	Záložník	186 cm	Německo
Janik Bachmann	Záložník	196 cm	Německo
Dejan Ljubičić	Záložník	187 cm	Rakousko
Soufiane El-Faouzi	Záložník	data nejsou dostupná	Maroko
Adil Aouchiche	Záložník	181 cm	Alžírsko / Francie
Finn Porath	Záložník	180 cm	Německo
Satoshi Tanaka	Záložník	173 cm	Japonsko
Eric Junior Dina Ebimbe	Záložník / Křídlo	184 cm	Kamerun / Francie
Luca Vozar	Záložník	data nejsou dostupná	Německo
Moussa Sylla	Útočník	181 cm	Mali
Kenan Karaman	Útočník	189 cm	Turecko
Edin Džeko	Útočník	193 cm	Bosna a Hercegovina
Bryan Lasme	Útočník	194 cm	Francie / P. slonoviny
Emil Højlund	Útočník	187 cm	Dánsko
Junior Adamu	Útočník	183 cm	Rakousko
Christian Gomis	Útočník	195 cm	Senegal

💡 Pro laiky

Ve světě německého fotbalu existuje pevně daná struktura lig, jejímž vrcholem je Bundesliga (1. Bundesliga). Tu tvoří 18 absolutně nejlepších klubů z celého Německa. Hned pod ní leží 2. Bundesliga, která je výkonnostně mírně slabší. Systém fotbalových soutěží je založen na postupování (promotion) a sestupování (relegation). To znamená, že týmy, které v sezóně skončí v 1. Bundeslize na posledních dvou místech (17. a 18. místo), automaticky padají o patro níže a přicházejí o stamiliony z televizních práv. Na jejich místo postupují dva nejlepší týmy ze 2. Bundesligy. Toto pravidlo tvrdě dopadlo i na slavné Schalke 04, které sice historicky vyhrálo sedm titulů a patří mezi deset největších klubů Evropy, ale po zpackané sezóně 2020/21 spadlo na dno, takže bylo donuceno hrát několik let "druhou ligu". Návrat na 1. místo ve 2. Bundeslize (což se Schalke podařilo v roce 2026) tak pro klub představuje ekonomickou záchranu.

Důležitým pojmem zmíněným v textu je Zapsaný spolek (e. V.). Zkratka „e.V.“ (eingetragener Verein) znamená, že klub není vlastněn žádným bohatým ropným šejkem, americkým investičním fondem ani jedním majitelem. Podle takzvaného pravidla 50+1, které platí v celém německém fotbale, musí vždy rozhodovací většinu v klubu držet jeho fanoušci. Zatímco některé jiné německé týmy si tuto podmínku upravily odštěpením profesionálního týmu do akciové společnosti, Schalke je jeden z mála gigantů, který odolává moderní komercializaci a zůstává čistým spolkem. Klub řídí představenstvo, které musí skládat účty desítkám tisíc běžných fanoušků-členů, kteří si platí každoroční členské poplatky.

Znalost zkratky DFB-Pokal je rovněž klíčová. Zatímco Bundesliga je soutěž, ve které hraje každý s každým na body a trvá celý rok, DFB-Pokal je obdoba vyřazovacího poháru (národní pohár), kterého se účastní amatérští fotbalisté, pekaři i truhláři z pátých lig a mají šanci zahrát si vyřazovací zápas proti milionářským hvězdám Bayernu nebo Schalke. Tým, který zápas prohraje, okamžitě vypadává, bez možnosti opravy.

Zdroje