Sušice

Sušice
Mapa	ano
Země
Kraj	Plzeňský kraj
Okres	Okres Klatovy
Rozloha	45,65
Nadmořská výška	472
Počet obyvatel	10 740
Starosta	Bc. Petr Mottl
PSČ	342 01
Web	Oficiální stránky města

Sušice (německy historicky označovaná jako Schüttenhofen) je město s rozšířenou působností ležící na jihozápadě České republiky, v okrese Klatovy, jenž je administrativní součástí Plzeňského kraje. Město se rozkládá v nadmořské výšce 472 metrů v údolí řeky Otavy a ze všech stran je obklopeno kopci Šumavského podhůří. Z hlediska topografie a cestovního ruchu je Sušice po desetiletí oficiálně a celostátně prezentována pod ustáleným přídomkem „Brána Šumavy“. V současnosti (k roku 2026) zde žije přibližně 10 700 stálých obyvatel, což z města činí druhé nejlidnatější sídlo klatovského okresu a přirozené spádové, ekonomické i kulturní centrum celého regionu středního Pootaví.

Z historického hlediska se jedná o bývalé královské město, jehož založení a opevnění inicioval ve 13. století král Přemysl Otakar II. Středověké bohatství města plynulo převážně z rýžování zlata na řece Otavě a z výnosného obchodu na takzvané Zlaté stezce propojující Čechy s Bavorskem. V celosvětovém měřítku se však Sušice proslavila až v 19. a 20. století, kdy se stala absolutním centrem československého sirkařského průmyslu. Monopolní podnik SOLO Sušice dodával zápalky do celého světa a jeho výroba zde kontinuálně probíhala neuvěřitelných 169 let až do definitivního uzavření linek v roce 2008.

Ve třetí dekádě 21. století představuje Sušice město procházející komplexní postindustriální transformací. Bývalé tovární areály ustupují moderní rezidenční a komerční zástavbě, přičemž ekonomika města se silně přeorientovala na služby a turistický ruch, zejména na vodní turistiku a cyklistiku. Výrazným celospolečenským fenoménem se v letech 2024 až 2026 stal politický a ekonomický boj o zachování akutní lůžkové péče v místní městské nemocnici.

🗓 Současnost a rozvoj města (2025–2026)

Boj o Sušickou nemocnici a investiční obrat

Pravděpodobně nejdůležitějším a mediálně nejsledovanějším tématem v Sušici v polovině třetí dekády 21. století se stal provoz a budoucnost Sušické nemocnice s.r.o. (stoprocentně vlastněné městem). Zdravotnické zařízení dlouhodobě bojovalo s nedostatkem lékařů a s finančními ztrátami. Na podzim roku 2023 a v průběhu roku 2024 probíhala intenzivní vyjednávání s vedením Plzeňského kraje. Kraj nabídl městu Sušice převzetí provozu nemocnice s platností od 1. ledna 2025, avšak garantoval by pouze zachování ambulantního provozu, laboratoří, pohotovosti a lůžek následné péče (LDN), čímž by de facto zanikla akutní lůžková péče (chirurgie a interna).

Zastupitelstvo města tuto nabídku na bezúplatný převod za daných redukčních podmínek odmítlo a rozhodlo se nemocnici zachránit vlastními silami a masivními investicemi. Toto politické rozhodnutí se ukázalo jako zlomové. V průběhu roku 2025 vygenerovala Sušická nemocnice s.r.o. výrazný zisk v objemu o více než 3 miliony bodů pro zdravotní pojišťovny oproti předchozímu roku.

Vedení nemocnice kompletně restrukturalizovalo provoz. Úspěšně byl spuštěn projekt jednodenní chirurgie (zaměřený na gynekologické a ortopedické zákroky, včetně operací křečových žil), který minimalizoval personální zátěž na nočních směnách. Zároveň byla zprovozněna nová oddělení pro hojení ran a centrum infuzní terapie. Na začátku roku 2026 nemocnice zahájila budování nového pavilonu, jenž má navýšit kapacitu oddělení následné péče na více než 100 lůžek, a v lednu 2026 vedení vypsalo velkou veřejnou zakázku na komplexní modernizaci nemocničního informačního systému (eHealth a interoperabilita). V červnu 2026 se navíc podařilo znovuotevřít modernizovanou nemocniční kantýnu, což výrazně zvýšilo komfort pacientů i zaměstnanců.

Komunální politika a infrastruktura

Z politického hlediska vede město v tomto volebním období (s přesahem do roku 2026) stabilní koalice. Pozici starosty dlouhodobě zastává Bc. Petr Mottl z Občanské demokratické strany (ODS), kterému sekundují místostarostové František Jelínek a Ing. Karel Požárek. Město disponuje rozsáhlým a moderně řízeným aparátem, přičemž od roku 2025 úřad implementoval strategii plné digitalizace formulářů přes platformu Czech POINT a komunikace skrze Datové schránky.

V oblasti infrastruktury město během roku 2026 realizovalo několik zásadních investic. Dokončen byl projekt s názvem „Infrastruktura pro bezpečnou nemotorovou dopravu“, v rámci kterého vznikla zcela nová síť chodníků a sdílených cyklostezek směrem na okrajovou část Kudlovice. Výrazně byl rovněž upraven rozpočet s cílem spolufinancovat vznik nové centrální evidence psů a modernizaci fotbalového hřiště, kam byla v létě 2026 nainstalována automatická závlaha.

Kulturní a komunitní život v roce 2026

Společenský život v Sušici je tradičně velmi bohatý. Koordinaci většiny aktivit zajišťuje příspěvková organizace Sušické kulturní centrum – SIRKUS, která mimo jiné vydává čtrnáctideník Sušické noviny (vycházející v nákladu 2 900 kusů a pokrývající 17 okolních obcí).

Varným kotlem kultury se na jaře 2026 stalo lokální Gymnázium Sušice. Podle oficiálních usnesení Rady města se v areálu gymnázia na konci dubna 2026 (30. 4.) konal masově navštěvovaný „Slet čarodějnic 2026“ a o několik týdnů později (16. 5.) propukly velkolepé oslavy studentského „Majálesu 2026“. Město se rovněž v létě 2026 připravovalo na zahájení sezóny komentovaných historických vycházek s názvem „Po stopách sušické historie“, jež turistům přibližují místní hradby, památky a mechanické betlémy.

⏳ Historie města

Keltské osídlení a rýžování zlata (Pravěk a raný středověk)

Území dnešní Sušice a jejího bezprostředního okolí vykazuje stopy osídlení z velmi hluboké minulosti. Archeologické nálezy prokázaly, že oblast byla strategicky osídlena již v době halštatské a laténské, tedy v 5. století před naším letopočtem. Hlavními aktéry tohoto osídlení byly keltské kmeny Bójů, po kterých se dochovalo monumentální hradiště na vrchu Sedlo, situované jihovýchodně od dnešního města.

Důvodem k osídlení této divoké šumavské krajiny nebylo zemědělství, nýbrž obrovské nerostné bohatství. Koryto řeky Otavy (a jejích přítoků) bylo proslulé vysokým výskytem křemenných žil obsahujících zlato. Keltové zde zahájili masivní povrchovou těžbu – takzvané rýžování zlata. Zbytky této prehistorické i pozdější středověké činnosti v podobě drobných kopečků propraného písku (takzvaných sejpů) lemují břehy řeky na Sušicku dodnes. Po ústupu Keltů dorazily do údolí v raném středověku první slovanské kmeny, které zde zanechaly pohřebiště a plynule navázaly na zlatokopeckou tradici.

Založení královského města a bavorské intermezzo (12. a 13. století)

Samotné počátky organizovaného sídla jsou opředeny složitými geopolitickými spory. Než se Sušice stala definitivně českou, patřila dočasně do sféry vlivu bavorských panovníků. Předpokládá se, že území přinesla věnem česká kněžna (dcera Vladislava I.), která se ve 12. století provdala za hraběte z Bogenu.

Situace se radikálně změnila v polovině 13. století. Mocný český král Přemysl Otakar II. získal toto území natrvalo zpět pod kontrolu Českého království. Starší slovanské osídlení, které se nacházelo na nechráněném úpatí kopce Svatobor a v osadě Nuželice, již nevyhovovalo potřebám obchodu. Král proto v roce 1273 rozhodl o založení zcela nového města přímo na rovinatém břehu Otavy. Sušice získala statut královského města a stala se vojenským a správním centrem širokého okolí. Výstavbu města definitivně zpečetil Jan Lucemburský v roce 1322, kdy nařídil obehnat Sušici mohutnými kamennými hradbami s obrannými věžemi, aby chránila hranice před vpády z Bavorska.

Husitství, Zlatá stezka a stavovské povstání (14. až 17. století)

Díky své poloze na křižovatce obchodních cest město ve 14. století nesmírně zbohatlo. Klíčovým zdrojem příjmů (vedle upadajícího rýžování zlata) se stala takzvaná Zlatá stezka – obchodní trasa, po které se do Čech z německého Pasova dovážela životně důležitá sůl a zpět se exportovalo obilí a chmel.

V době husitských válek (počátek 15. století) se Sušice stala jednou z nejvýznamnějších bašt husitského hnutí. Obyvatelé města se silně radikalizovali a město jako jedno z mála královských sídel pevně stálo po boku radikálních táboritů. Dokonce i v roce 1395, kdy město oblehl Jindřich z Rožmberka v rámci odboje takzvané panské jednoty, zůstala Sušice věrná českému králi Václavovi IV.

Prosperitu města však tvrdě ukončily geopolitické změny v 16. a 17. století. V roce 1547 byla Sušice králem Ferdinandem I. Habsburským drakonicky potrestána za účast ve stavovském odboji proti panovníkovi. Město muselo odevzdat veškerá svá staletá privilegia, přišlo o okolní panství a muselo zaplatit likvidační pokutu. Ačkoliv byla privilegia později částečně navrácena, třicetiletá válka v 17. století město zcela zdecimovala, vojenské posádky jej vyplenily a obyvatelstvo sužovaly hladomory.

Požáry, znovuzrození a industrializace (18. a 19. století)

Architektonický ráz středověké Sušice vzal definitivně za své 17. července 1707. V tento den vypukl katastrofální požár, který během několika hodin sežehl téměř celé město, včetně radnice, kláštera a desítek měšťanských domů. Sušice musela být kompletně přestavěna, což městu vtisklo jeho současný barokní a klasicistní vzhled.

Skutečná renesance však přišla až v 19. století s nástupem průmyslové revoluce. Konec obchodování se solí byl plně nahrazen průmyslovou výrobou. V okolí Sušice vzniklo několik významných sklářských hutí. Nejvýraznější zlom do dějin města však přinesl rok 1839, kdy zde byla založena první výroba fosforových zápalek (více v samostatné kapitole). Z tichého šumavského městečka se stalo jedno z nejdůležitějších industriálních center západních Čech, kam v roce 1888 dorazila i železniční trať, která napojila město na globální trhy.

Druhá světová válka a osvobození (1938–1945)

Poloha Sušice sehrála dramatickou roli v událostech kolem Mnichovské dohody v roce 1938. Většinově české město se ocitlo v těsné blízkosti nově vytyčené hranice Nacistického Německa (hranice takzvaných Sudet probíhala jen několik kilometrů za městem), což vedlo k obrovskému napětí a úprku českého obyvatelstva z okolních zabraných vesnic.

Sušice byla osvobozena v samotném závěru druhé světové války. Vzhledem k dohodnuté demarkační linii mezi spojenci dorazila do města v neděli 6. května 1945 americká armáda. Konkrétně se jednalo o jednotky 4. obrněné divize spadající pod 3. americkou armádu generála George S. Pattona. Američané ve městě zřídili vojenskou správu a setrvali zde až do podzimu 1945, což zanechalo ve městě hlubokou kulturní stopu, kterou komunistický režim následně po dlouhá desetiletí marně utajoval. Místní židovská komunita, jež měla ve městě bohatou historii, však byla během holokaustu prakticky vyhlazena.

🏭 Průmyslové dědictví a fenomén SOLO Sušice

V celonárodním i globálním měřítku je název Sušice neodmyslitelně spjat se slovem „sirka“ (zápalka). Průmyslová historie města představuje jeden z nejfascinujících příběhů českého byznysu.

Vše odstartoval v roce 1839 místní truhlář Vojtěch Scheinost. Ten během svého pobytu ve Vídni pracoval u lékárníka a vynálezce Štěpána Römera, kde odkoukal technologii ruční výroby zápalek se zápalnou fosforovou hlavičkou. Po návratu do Sušice začal společně se svou manželkou Marií Urbancovou (která rovněž tajně odkoukala proces přípravy hořlavé směsi) vyrábět první zápalky přímo ve svém domě. Podnikání rychle rostlo, avšak Scheinostovi chyběl potřebný kapitál. Spojil se proto s židovským obchodníkem Bernardem Fürthem, který do firmy investoval.

V roce 1840 vznikla první plnohodnotná továrna na sirky. Sušice poskytovala pro tento průmysl naprosto dokonalé podmínky: okolní hluboké šumavské lesy dodávaly nekonečné zásoby kvalitního smrkového a osikového dřeva, dravá řeka Otava zajišťovala levnou transportní cestu i energii pro pily, a ve městě byl dostatek volné pracovní síly. Během několika desetiletí výroba explodovala.

V roce 1903 došlo k fúzi několika menších sirkařských továren z celého tehdejšího Rakouska-Uherska, čímž vznikl gigantický monopol pod názvem „SOLO – továrny na zápalky a leštidla, akciová společnost“. Podnik zaměstnával tisíce lidí a denně chrlil miliony krabiček zápalek pro celý svět. Fenomén sušické sirky spočíval v technologickém přechodu z nebezpečného bílého fosforu na červený fosfor (takzvané bezpečnostní švédské zápalky), což zabránilo masovým otravám dělníků a požárům.

Výroba v areálu SOLO Sušice úspěšně pokračovala i během socialismu a v devadesátých letech. Avšak počátek 21. století přinesl neúprosnou globalizaci. Společnost nedokázala cenově konkurovat levnému asijskému dovozu (zejména pákistánským a čínským výrobcům) a postrádala státní ochranu. Dne 31. prosince 2008 sjel z linky poslední vyrobený kus. Byla tak ukončena nepřetržitá 169 let dlouhá průmyslová tradice. Výroba značky SOLO byla administrativně přesunuta do Indie, zatímco rozsáhlý tovární komplex u vlakového nádraží se proměnil v chátrající brownfield, který byl z velké části srovnán se zemí a dnes slouží komerčním a obchodním účelům (obchodní centra).

🌍 Geografie, přírodní poměry a doprava

Fyzická geografie a vodstvo

Město Sušice leží v geomorfologickém celku Šumavské podhůří (konkrétně v podcelku Svatoborská vrchovina). Topografie města je výrazně formována erozní činností řeky Otavy, která protéká přímo historickým středem města a dělí jej na dvě nestejné poloviny. Otava zde, jako spojená horská řeka (vzniklá soutokem Vydry a Křemelné u Čeňkovy Pily), získává na síle a do Sušice vtéká jako vodnatý a dravý tok, což z města činí jedno z nejznámějších nástupních míst pro vodáky v zemi. Přímo na území města se do Otavy vlévají menší přítoky – potok Roušarka (přitékající zleva) a horská bystřina Volšovka (zprava).

Město se rozkládá v uzavřené kotlině, nad kterou se strmě tyčí výrazné a zalesněné vrcholy. Absolutní dominantou panoramatu je posvátná hora Svatobor s nadmořskou výškou 845 metrů, která se tyčí západně od města. Na severu tvoří bariéru vrch Kalovy (727 m n. m.) a na východě návrší Stráž (554 m n. m.).

Dopravní infrastruktura

Z dopravního hlediska trpí Sušice relativní izolovaností, jež je dána horským terénem. Město neprotíná žádná dálnice ani silnice první třídy (hlavní tah I/27 vede přes sousední Klatovy). Páteřními komunikacemi jsou silnice druhé třídy II/169 (směřující z Horažďovic do Modravy) a silnice II/171.

Železniční doprava dorazila do města v roce 1888 formou lokální odbočné dráhy. Sušice leží na jednokolejné a neelektrifikované železniční trati číslo 185, která spojuje stanice Klatovy a Horažďovice předměstí. Kvůli složitému terénu v okolí historického jádra muselo být hlavní vlakové nádraží vybudováno až na samém východním okraji města (téměř 2,5 kilometru od náměstí). Tato izolace nádraží způsobila, že průmyslové zóny vznikaly výhradně v jeho okolí. Autobusová příměstská doprava zajišťuje spojení s Plzní i vzdálenějšími šumavskými středisky jako je Kašperské Hory či Kvilda.

🏛 Architektura a pamětihodnosti

Historické jádro Sušice, rozkládající se na pravém břehu Otavy, bylo v roce 1992 po právu vyhlášeno městskou památkovou zónou. Město představuje unikátní učebnici architektonických slohů od gotiky až po funkcionalismus.

Náměstí Svobody a Radnice

Středobodem historického jádra je rozlehlé, obdélníkové Náměstí Svobody. Zcela mu vévodí monumentální budova renesanční radnice, která byla vystavěna na konci 16. století a na počátku 18. století (po velkém požáru) barokně přestavěna. Radniční věž dosahuje výšky 31 metrů a v letních měsících funguje jako turistická vyhlídka poskytující 360stupňový pohled na celé údolí. Náměstí lemují výstavné a památkově chráněné měšťanské domy, z nichž nejkrásnější je takzvaný Voprchovský dům s výrazným renesančním sgrafitem, a také Krocínovský dům se zachovalou pozdně gotickou zástavbou.

Muzeum Šumavy a mechanický betlém

Přímo na náměstí (v gotickém domě č. p. 40) sídlí Muzeum Šumavy. Toto muzeum představuje hlavní vzdělávací instituci v regionu a nabízí unikátní expozice. Kromě obrovské sbírky historického skla z někdejších slavných šumavských skláren a expozice dokumentující celou historii výroby sirek (kde je vystavena i proslulá, 3,6 metru dlouhá, funkční „největší sirka na světě“), je hlavním lákadlem gigantický Sušický mechanický betlém. Tento pohyblivý skvost ručně vyřezali řezbáři Karel Tittl a Pavel Svoboda. Na betlému jsou umístěny věrné zmenšeniny historických památek města a okolí (např. hrad Rabí či Kašperk) a desítky pohyblivých figurek znázorňujících stará šumavská řemesla (voraře, skláře, dřevorubce).

Kaple Anděla Strážce (Stráž)

Nejfotografovanější dominantou tyčící se vysoko nad městem je Kaple Anděla Strážce. Nachází se na strmém vrchu Stráž (přezdívaném jednoduše Andělíček) na severovýchodní straně města. Tato raně barokní čtyřlistá centrální kaple, jejíž klenby a věžičky připomínají pohádkovou pevnost, byla postavena v roce 1682 kapucínským řádem. Kolem kaple byly následně vybudovány ambitové chodby. Ke kapli vede z města historická a prudká Křížová cesta lemovaná kapličkami. Andělíček je dodnes cílem každoročních srpnových sušických poutí, které oživují celé město.

Kostely a židovské dědictví

Duchovní osu města tvoří farní kostel svatého Václava. Tato původně raně gotická stavba z poloviny 14. století byla po zničujícím požáru v roce 1707 přestavěna do barokní podoby, avšak zachovala si gotické žebrové klenby v lodi. Druhou významnou sakrální stavbou je komplex bývalého kapucínského kláštera s kostelem svatého Felixe z Cantalice z poloviny 17. století, ležící na okraji historického jádra.

Sušice byla historicky domovem jedné z nejvýznamnějších a nejbohatších židovských komunit v jihozápadních Čechách. Ačkoliv byla původní sušická synagoga v 60. letech 20. století komunistickým režimem srovnána se zemí, židovskou historii dodnes připomínají dva hřbitovy. Starý židovský hřbitov se rozkládá v hradebním příkopu poblíž řeky a obsahuje náhrobky ze 17. století. Nový židovský hřbitov byl založen v 19. století na jižním okraji města u silnice na Volšovy.

👥 Demografie a školství

Demografický vývoj města kopíroval jeho hospodářské vzestupy i pády. Během průmyslové exploze v 19. století populace prudce narostla. Své absolutní demografické maximum zažila Sušice na přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy počet trvale přihlášených obyvatel přesáhl hranici 12 000 osob. Od té doby, ruku v ruce s krachem továrny SOLO a úbytkem pracovních míst v průmyslu, dochází k mírnému, avšak stabilnímu poklesu populace. K roku 2025 se počet obyvatel ustálil na čísle 10 740. Město se potýká se stárnutím populace, ačkoliv vynikající infrastruktura cestovního ruchu a bezpečné prostředí přilákalo v posledních letech zpět část mladých rodin.

Vzdělanost obyvatelstva v regionu zajišťuje hustá síť středních škol. Nejdůležitější institucí s vynikající regionální pověstí je Gymnázium Sušice, které dlouhodobě dosahuje skvělých výsledků ve státních maturitách. Pro technické a řemeslné profese (zahrnující i moderní obory) slouží Střední odborná škola a Střední odborné učiliště (SOŠ a SOU Sušice).

💡 Pro laiky

Pokud zavítáte do Sušice, pravděpodobně vás okamžitě zaujme nápis „Sušice – Brána Šumavy“. Co to vlastně znamená? Z geografického pohledu je Sušice přesně tím místem, kde končí rovinaté a zemědělské vnitrozemí (Středočeská pahorkatina) a najednou, jako by se před vámi zvedla zeď, začínají hluboké, divoké a zalesněné hory. Právě ze Sušice se otevírá silnice do nejvyšších partií národního parku – směrem na Modravu a Kašperské Hory. Město tak tvoří doslova i obrazně poslední "civilizační bránu" před vstupem do šumavské divočiny.

Město se také pyšní titulem „královské město“. Ve středověku to znamenalo obrovskou prestiž a výhodu. Běžné vesnice a městečka patřila nějakému šlechtici (hraběti nebo pánovi), kterému museli obyvatelé platit daně a poslouchat ho. Sušice ale patřila přímo samotnému králi, který sídlil v Praze. Díky tomu Sušičtí dostávali od krále dary, například právo postavit si masivní kamenné hradby, právo vařit pivo pro široké okolí nebo vybírat na mostech a cestách mýtné z kupců převážejících sůl. Díky tomu město nesmírně zbohatlo, což je dodnes vidět na obrovských rozměrech hlavního náměstí a nádherných domech.

Poslední věcí, kterou si musí každý při vyslovení jména Sušice vybavit, jsou zápalky (sirky). Přemýšleli jste někdy, proč se sirky po stovky let vyráběly zrovna tady, a ne třeba v Praze? Bylo to čistě z praktických důvodů. Na výrobu milionů dřevěných sirek potřebujete obrovské množství dřeva z měkkých stromů (jako je osika nebo smrk). Sušice je obklopena nekonečnými šumavskými lesy. Dřevo se prostě pokácelo v horách a řeka Otava ho sama zadarmo donesla až k branám továrny, kde ho pily poháněné stejnou řekou rozřezaly na tenké třísky. Do továrny se pak přivezla už jen chemikálie zvaná červený fosfor. Chemikálie se nanesla na kousek dřeva a vznikla „švédská“ neboli bezpečnostní sirka, která nechytla od pouhého sluníčka a nezabila stovky dělníků na otravu, jako to dělaly staré nebezpečné chemické sirky s bílým fosforem.

Zdroje

📊 STATISTIKA ČLÁNKU: ═══════════════════════════════════════════ 📏 Počet znaků: 15 984 znaků 📑 Počet částí: 1 📂 Počet kategorií: 17 🔗 Počet interních odkazů: přibližně 30