Společenské normy
Obsah boxu
Společenské normy (někdy též sociální normy) jsou nepsaná i psaná pravidla, standardy a očekávání, která určují, jaké chování je v dané společnosti nebo sociální skupině považováno za přijatelné a vhodné. Fungují jako základní stavební kameny sociálního řádu, poskytují lidem vodítka pro interakci s ostatními a zajišťují předvídatelnost a stabilitu společenského života. Jsou klíčovým předmětem zkoumání v sociologii, sociální psychologii a kulturní antropologii.
Normy se mohou týkat prakticky všech aspektů lidského života – od způsobu, jakým se lidé zdraví, přes pravidla stolování, styl oblékání, až po složité morální a právní kodexy. Jejich dodržování je vynucováno prostřednictvím sociálních sankcí, které mohou být pozitivní (odměny, pochvala) i negativní (tresty, kritika, sociální vyloučení).
📜 Charakteristika a definice
Společenské normy jsou kolektivním jevem; neexistují v mysli jednotlivce, ale jsou sdíleny členy skupiny. I když si je ne vždy plně uvědomujeme, řídí naše chování v každodenních situacích.
Základní charakteristiky norem zahrnují:
- Sdílenost: Jsou akceptovány většinou členů dané skupiny nebo společnosti.
- Preskriptivnost: Předepisují, jaké chování je žádoucí (preskriptivní normy), nebo zakazují, jaké je nežádoucí (proskriptivní normy).
- Kontextuálnost: Jejich platnost a význam se liší v závislosti na konkrétní situaci, kultuře, historickém období a sociální skupině. Chování přijatelné mezi přáteli může být nepřijatelné v pracovním prostředí.
- Implicitnost a explicitnost:
- Explicitní normy** jsou jasně formulované a často kodifikované. Typickým příkladem jsou zákony, nařízení nebo pravidla sportovních her.
- Implicitní normy** jsou nepsané a často neuvědomované. Lidé se je učí pozorováním a socializací. Patří sem například pravidla osobního prostoru, způsob vedení konverzace nebo vhodné oblečení pro různé příležitosti.
⚙️ Typologie norem
Sociologové, zejména William Graham Sumner, rozlišují několik základních typů společenských norem podle míry jejich závaznosti a závažnosti sankcí za jejich porušení.
🏠 Zvyky (Folkways)
Zvyky jsou běžné, rutinní normy každodenního života, které upravují zdvořilost a běžné interakce. Jejich porušení není považováno za morálně závadné, ale spíše za projev nezdvořilosti, podivínství nebo nevychovanosti. Sankce jsou mírné a neformální – například údiv, mírné pokárání nebo posměch.
- Příklady: Zdravení při setkání, používání příboru při jídle, stání ve frontě, držení dveří osobě jdoucí za námi.
🏛️ Mravy (Mores)
Mravy jsou normy, které jsou považovány za klíčové pro blaho a fungování společnosti. Jsou silně spojeny s morálkou, hodnotami a etikou. Jejich porušení je vnímáno jako vážný prohřešek a ohrožení společenského řádu. Sankce za jejich porušení jsou mnohem přísnější a mohou zahrnovat sociální ostrakizaci, veřejné odsouzení nebo i formální tresty.
- Příklady: Zákaz krádeže, lhaní, cizoložství, povinnost postarat se o své děti. Mnoho mravů je kodifikováno v zákonech.
🚫 Tabu
Tabu představuje nejsilnější formu proskriptivní normy. Jde o absolutní zákaz určitého chování, které je považováno za natolik odporné, šokující a nemyslitelné, že pouhá myšlenka na jeho porušení vyvolává silné negativní emoce. Porušení tabu vede k nejpřísnějším sankcím, často k úplnému vyloučení ze společnosti.
- Příklady: Incest, kanibalismus, nekrofilie.
⚖️ Zákony (Laws)
Zákony jsou formální, kodifikované normy, které jsou vytvořeny a vynucovány státní mocí (např. policií, soudy). Jsou to explicitní pravidla chování, jejichž porušení je spojeno s předem definovanými formálními sankcemi, jako jsou pokuty, vězení nebo v některých zemích i trest smrti. Zákony často formalizují existující mravy a tabu, ale mohou regulovat i oblasti, které morálka neřeší (např. daňové předpisy, pravidla silničního provozu).
🧠 Funkce společenských norem
Společenské normy plní v každé společnosti několik klíčových funkcí:
- Udržování sociálního řádu: Normy zajišťují, že chování lidí je do značné míry předvídatelné a koordinované, což umožňuje hladké fungování společnosti.
- Sociální kontrola: Prostřednictvím systému sankcí normy regulují chování jednotlivců a udržují je v mezích přijatelnosti.
- Posilování skupinové identity: Sdílené normy a rituály posilují pocit sounáležitosti a odlišují jednu skupinu od druhé.
- Redukce nejistoty: Poskytují "scénáře" pro různé sociální situace, čímž snižují úzkost a nejistotu z neznámého. Lidé vědí, co se od nich očekává a co mohou očekávat od ostatních.
- Internalizace hodnot: Během socializace se normy stávají součástí osobnosti jedince (internalizují se), který je pak dodržuje nejen ze strachu před trestem, ale protože je považuje za správné.
🔄 Vznik a vývoj norem
Společenské normy nejsou statické, ale dynamicky se vyvíjejí v čase. Mohou vznikat několika způsoby:
- Spontánně: Mnoho norem vzniká neplánovaně jako výsledek opakovaných interakcí mezi lidmi, kteří hledají efektivní řešení společných problémů.
- Legislativně: Normy mohou být zavedeny autoritou (např. vládou), která je kodifikuje do podoby zákonů.
- Kulturní difúze: Normy se mohou šířit z jedné kultury do druhé prostřednictvím kontaktu, migrace nebo médií.
- Sociální hnutí: Aktivistické skupiny mohou usilovat o změnu stávajících norem a zavedení nových (např. hnutí za práva žen, ekologická hnutí).
Změna norem je často pomalý proces, který může být doprovázen společenským napětím a konflikty mezi zastánci starých a nových pravidel.
⚖️ Udržování a vynucování norem
Dodržování norem je zajišťováno mechanismy sociální kontroly, které se opírají o systém sociálních sankcí.
Sociální sankce
Sankce je reakce okolí na chování jedince ve vztahu k normě. Mohou být:
- Pozitivní: Odměna za konformní chování (pochvala, úsměv, povýšení, ocenění).
- Negativní: Trest za deviantní chování (kritika, posměch, pokuta, vězení).
- Formální: Udělované oficiálními institucemi (soud, policie, škola). Jsou přesně definované a kodifikované.
- Neformální: Spontánní reakce ostatních lidí v každodenních situacích (pohled, gesto, pomluva, ignorování).
Neformální sankce jsou často účinnější než formální, protože působí neustále a jsou uplatňovány lidmi, na jejichž názoru nám záleží (rodina, přátelé, kolegové).
Internalizace
Nejúčinnějším mechanismem pro udržování norem je jejich internalizace. Během procesu socializace, zejména v dětství, si jedinec osvojuje normy svého okolí tak hluboce, že je přijme za své vlastní. Stávají se součástí jeho svědomí a morálního kompasu. Takový jedinec pak dodržuje normy ne ze strachu z vnějšího trestu, ale proto, že je přesvědčen o jejich správnosti.
💥 Porušování norem (Deviance)
Chování, které se odchyluje od společenských norem, se nazývá deviace. Deviace není absolutní vlastností samotného činu, ale je definována sociální reakcí. Co je v jedné společnosti považováno za deviantní, může být v jiné zcela normální.
Sociolog Émile Durkheim tvrdil, že určitá míra deviance je pro společnost nejen normální, ale i funkční. Může totiž upozorňovat na zastaralé normy a iniciovat jejich změnu, a zároveň posilovat kolektivní vědomí a solidaritu většiny, která se vůči deviantům vymezuje.
🌍 Kulturní rozdíly
Společenské normy se dramaticky liší napříč kulturami. To, co je v jedné kultuře považováno za zdvořilé, může být v jiné urážlivé.
- Osobní prostor: V kulturách Latinské Ameriky nebo Blízkého východu je běžná menší osobní vzdálenost při konverzaci než v Severní Americe nebo Severní Evropě.
- Gestikulace: Gesto "OK" (spojený palec a ukazováček) je v USA pozitivní, zatímco v některých zemích, jako je Brazílie, je považováno za vulgární.
- Stolování: Srkání polévky nebo nudlí je v Japonsku projevem pochvaly kuchaři, zatímco v mnoha západních zemích je to považováno za neslušné.
- Čas: Vnímání času (dochvilnost) se liší. V zemích jako Německo nebo Švýcarsko je přesnost klíčová, zatímco v mnoha středomořských nebo latinskoamerických kulturách je přístup k času flexibilnější.
Tyto rozdíly zdůrazňují, že normy nejsou univerzální, ale jsou produktem konkrétní historie, hodnot a sociálních podmínek dané společnosti.
🤔 Pro laiky: Co jsou to společenské normy?
Představte si společenské normy jako nepsaná pravidla hry zvané "život ve společnosti". Stejně jako ve fotbale víte, že nemáte hrát rukou, v běžném životě víte, že máte pozdravit, když někam přijdete, nebo že nemáte předbíhat ve frontě. Tato pravidla se neučíme ve škole z učebnic, ale odkoukáváme je od rodičů, kamarádů a lidí kolem nás už od dětství.
Některá pravidla jsou jen drobná doporučení (zvyky), jako třeba jíst salát vidličkou. Když to porušíte, lidé se na vás možná jen divně podívají. Jiná pravidla jsou mnohem důležitější (mravy), například že se nemá krást. Jejich porušení už společnost bere velmi vážně. A ta úplně nejdůležitější pravidla, jako třeba zákony, jsou sepsaná a za jejich porušení hrozí oficiální trest, třeba pokuta nebo vězení.
Díky těmto pravidlům víme, co od sebe navzájem očekávat, a náš společný život je tak jednodušší a bezpečnější. I když se pravidla v různých zemích a kulturách liší, každá společnost nějaká má.