Sociální status

Rozbalit box

Obsah boxu

🧐 Definice a pojetí

Sociální status (z latinského status, což znamená postoj, postava, zřízení, poměry, blahobyt) je v sociologii a sociální psychologii souhrnné vyjádření sociální pozice člověka v určité společnosti nebo skupině, spojené s určitou mírou ocenění ze strany druhých. Na každý status se váže jistý soubor práv a povinností. Tento koncept vymezil Ralph Linton v polovině 30. let 20. století v souvislosti s vymezením sociální role, kterou chápal jako dynamickou složku statusu. Status může nést i celá skupina, například etnická skupina, rodina nebo zvířecí smečka. Definuje práva a povinnosti jedince ve vztahu k ostatním a zároveň formuje očekávání, která může okolí mít od držitele statusu v určitých situacích. Vztah mezi různými sociálními statusy vymezuje sociální role.

V širším pojetí je sociální status považován za univerzální znak každého člena každé společnosti a plně vystihuje všechny aspekty jeho sociálního postavení. Georges Balandier definuje status jako osobní pozici individua ve vztahu k druhým uvnitř určité skupiny, což umožňuje určit sociální distanci mezi dvěma osobami a stanovit jejich místo v sociální hierarchii uvnitř skupiny. V moderní společnosti je sociální status ovlivněn zejména dosaženým vzděláním, příjmem, vlastnictvím, sociálním oceněním vykonávané profese a prestiží.

📈 Typy sociálního statusu

Sociální status se tradičně dělí na několik typů podle způsobu jeho získání:

• Vrozený status (někdy také askriptivní nebo připsaný) – Je dán člověku narozením a nemůže jej ovlivnit. Zahrnuje například pohlaví, rasu, věk, tělesné vlastnosti (např. postava, krása, inteligence) nebo pořadí narození. V některých společnostech může být vrozený status překážkou sociální mobility.
• Připsaný (askriptivní) status – Jedná se o postavení přidělené společností v důsledku sociálních okolností, jako je například dědictví nebo šlechtický predikát. Představuje koncentrované sociální dědictví, které může nositele zvýhodňovat nebo znevýhodňovat, přičemž nositel je může ovlivnit jen málo nebo vůbec ne.
• Získaný (dosažený) status – Toto postavení je výsledkem individuálního úsilí, studia, pracovitosti, rozvíjení dovedností, invence nebo konexí. Příkladem je povolání, vzdělání nebo ekonomický úspěch.
• Vnucený status – Důsledek nenadálých, silně působících zásahů do zaběhnutého života.
• Generalizovaný (hlavní, master) status – Je výslednicí kulturního vývoje dané společnosti a zahrnuje faktory jako majetek, vzdělání, rasa, etnikum nebo výkon.

📚 Teorie sociálního statusu

Pojetí sociálního statusu a jeho významu se liší v závislosti na sociologických teoriích:

• Max Weber – Při odlišení stavů od tříd a politických stran používal Max Weber termín „ständische Lage“ (stavovská situace), čímž zdůrazňoval, že postavení stavů ve společnosti bylo založeno především na míře úcty spjaté s jistým stylem života, nikoli na postavení na trhu (jako u tříd) či pouze na mocenských ambicích (jako u politických stran). Weberova kategorie stavovské úcty se v empirických výzkumech proměnila v kategorii prestiže, kterou požívají jednotlivci bez ohledu na výši svého majetku či moci.
• Karl Marx – Ačkoli se Karl Marx sám za sociologa neoznačoval, jeho teorie tříd jsou stěžejní pro pochopení sociální stratifikace. Marxovo pojetí třídy je založeno na ekonomických rozdílech, zejména na vztahu k výrobním prostředkům (vlastníci vs. nevlastníci). Ačkoli Marx přímo nepoužíval pojem "sociální status" v moderním smyslu, jeho práce o třídním boji a kapitalistické společnosti jsou základem pro studium sociální nerovnosti a postavení jedinců v ní.
• Gerhard Lenski – Gerhard Lenski se snažil syntetizovat funkcionalistické a konfliktní teorie sociální stratifikace. Jeho teorie zdůrazňuje, že technologický rozvoj společnosti ovlivňuje, jak jsou zdroje rozdělovány a jak se formuje sociální hierarchie. V raných společnostech, kde je dostatek zdrojů, hraje status méně významnou roli než v komplexnějších společnostech s přebytkem, kde se objevuje výraznější stratifikace.

📊 Indikátory sociálního statusu

Sociální status je komplexní charakteristika pozice jedince, která se opírá o řadu indikátorů. Mezi klíčové indikátory patří:

• Vzdělání – Dosažená úroveň vzdělání je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících sociální status v moderních společnostech. Kvalitní vzdělání do značné míry ovlivňuje předpoklady pro dobré pracovní uplatnění a finanční zajištění.
• Příjem a majetek – Výše příjmů a vlastnictví majetku jsou silnými ukazateli ekonomického statusu, který úzce souvisí se sociálním statusem. Někdy však může nastat statusová inkongruence, kdy má jedinec vysokou prestiž, ale nízký příjem (např. lékař).
• Profese – Vykonávaná profese je často spojena s určitou mírou prestiže a společenského ocenění. V moderní společnosti je profesní status považován za nejdůležitější měřítko sociální mobility.
• Původ – Rodinný původ a dědictví hrají roli, zejména u vrozeného a připsaného statusu.
• Bydlení – Kvalita bydlení a životní úroveň mohou odrážet sociální status.
• Sociální kontakty a sítě – Sociální sítě a sociální kapitál (včetně kulturního kapitálu) mohou významně ovlivnit sociální status a možnosti jedince.
• Moc a autorita – Podíl na moci a autoritě v rámci společnosti nebo skupiny.

➡️ Sociální mobilita

Sociální mobilita označuje přechod individua, sociálního objektu, hodnoty nebo skupin z jednoho socioekonomického postavení do druhého. Může jít o pohyb v rámci ekonomického, politického či prestižního statusu, ale také ve sféře vzdělanostní. Pojem do sociologie zavedl Pitirim Sorokin v roce 1927.

Rozlišujeme několik typů sociální mobility:

• Horizontální (laterální) mobilita – Přechod z jedné skupiny do jiné v rámci jedné úrovně sociální hierarchie, aniž by se měnil sociální status. Příkladem je změna občanství, bydliště, sňatek nebo rozvod.
• Vertikální mobilita – Přesun individua z jedné vrstvy do druhé. Jedinci, kteří získávají příjem, vlastnictví či status, jsou vzestupně mobilní, zatímco ti, kteří se pohybují opačným směrem, jsou sestupně mobilní.

   *   Intragenerační mobilita – Změna sociálního statusu v průběhu života jedince (tzv. kariéra).
   *   Mezigenerační (intergenerační) mobilita – Porovnání sociálního statusu mezi generacemi, například mezi rodiči a dětmi.

Vysoká míra vertikální mobility je spojována s otevřeným typem společnosti, zatímco nízká míra s uzavřeným typem společnosti (např. kastovní zřízení). V moderních společnostech hraje dominantní úlohu v sociální mobilitě dosažené vzdělání, což souvisí s procesem demokratizace vzdělávání ve vyspělých zemích od 50. a 60. let 20. století.

🌍 Sociální status v moderní společnosti

V moderních demokratických společnostech je ideálně sociální status primárně určován získaným statusem, tedy individuálním úsilím a schopnostmi, spíše než vrozeným nebo připsaným statusem. Nicméně, vliv původu, rodinného zázemí a sociálního kapitálu stále hraje významnou roli.

V roce 2025 se nadále diskutuje o vlivu digitálních technologií a sociálních sítí na sociální status. Generace Z, narozená po roce 1997, která vyrůstala v plně digitálním světě, klade důraz na autenticitu, transparentnost a personalizaci komunikace. Sociální sítě se stávají platformou, kde se status může rychle měnit v závislosti na online aktivitě, popularitě a vlivu.

Problematika sociální nerovnosti a sociálního vyloučení zůstává v České republice i v Evropské unii důležitým tématem. Indikátory pro sledování pokroku v oblasti sociálního začleňování zahrnují příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a dlouhodobá nezaměstnanost. Vzdělání je stále klíčovým faktorem pro sociální mobilitu a snižování rizika sociálního vyloučení.

💡 Pro laiky

Představte si společnost jako velkou hru, kde každý má své místo. To místo, které ve hře zaujímáte, se jmenuje sociální status. Je to něco jako vaše pozice ve hře – jste třeba kapitán týmu, lékař v nemocnici, nebo třeba student ve škole.

Některé pozice dostanete už při narození. To je jako když se narodíte do rodiny, která už má ve hře nějaké postavení – třeba princ nebo princezna, nebo naopak dítě farmáře. Tomu se říká vrozený status. Nemůžete si ho vybrat.

Jiné pozice si ale musíte zasloužit. Když se pilně učíte, dostanete dobré vzdělání a pak si najdete zajímavou práci, to je jako když si ve hře vylepšíte svou postavu a získáte novou, lepší roli. Tomu se říká získaný status. Může to být třeba doktor, vědec nebo úspěšný podnikatel.

Váš sociální status ovlivňuje, jak se k vám ostatní chovají, co od vás očekávají a jaké máte možnosti. Například lékař má obvykle velkou prestiž a lidé k němu vzhlížejí, i když třeba nemá tolik peněz jako úspěšný obchodník.

A co je to sociální mobilita? To je, když se vaše pozice ve hře změní. Když se dítě farmáře stane doktorem, to je velký skok nahoru – tomu říkáme vertikální mobilita. Když se učitel přestěhuje do jiného města a učí na jiné škole, ale stále je učitelem, to je jen takový přesun do strany – tomu říkáme horizontální mobilita.

V moderním světě chceme, aby každý měl šanci si své postavení zlepšit, aby nebylo důležité, kam se narodíte, ale co dokážete. Proto je tak důležité vzdělání a rovné příležitosti.