Přeskočit na obsah

Ruská občanská válka

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - válka Ruská občanská válka (rusky Гражданская война в России, Graždanskaja vojna v Rossii) byl rozsáhlý a brutální vnitrostátní konflikt, který probíhal na území bývalého Ruského impéria v letech 1917 až 1922. Válka vypukla v důsledku Říjnové revoluce, kterou bolševici v čele s Vladimirem Iljičem Leninem svrhli prozatímní vládu. Hlavními protivníky byly síly Rudé armády, bojující za udržení a rozšíření bolševické moci, a Bílé hnutí, což byla volná a nejednotná koalice antibolševických sil. Kromě těchto dvou hlavních frakcí se do konfliktu zapojily i tzv. zelené armády (převážně rolnické a anarchistické skupiny), národnostní hnutí usilující o nezávislost a zahraniční intervenční síly z řad Dohody. Válka skončila vítězstvím bolševiků, zánikem nadějí na demokratické Rusko, vznikem Sovětského svazu a zanechala za sebou miliony mrtvých a zemi v naprostém hospodářském rozvratu.

📜 Historické pozadí

Kořeny občanské války sahají k událostem roku 1917. Po Únorové revoluci a abdikaci cara Mikuláše II. se moci ujala Ruská prozatímní vláda, která však nedokázala vyřešit klíčové problémy země: pokračující účast v první světové válce, katastrofální hospodářskou situaci a požadavky rolníků na přerozdělení půdy.

Této nestability využili bolševici, kteří 7. listopadu 1917 (25. října podle juliánského kalendáře) provedli v Petrohradě ozbrojený převrat, známý jako Říjnová revoluce. Okamžitě začali prosazovat radikální politiku: vydali Dekret o míru, který vyzýval k okamžitému ukončení války, a Dekret o půdě, který legalizoval zabírání půdy rolníky. Tyto kroky jim zajistily počáteční podporu části populace, ale zároveň vyvolaly tvrdý odpor.

Rozbuškou pro otevřený konflikt se stalo několik událostí:

  • Rozpuštění Ústavodárného shromáždění: V lednu 1918 bolševici násilně rozpustili demokraticky zvolené Ústavodárné shromáždění, v němž neměli většinu. Tím dali jasně najevo, že se nehodlají dělit o moc.
  • Brestlitevský mír: V březnu 1918 podepsalo sovětské Rusko s Centrálními mocnostmi potupný Brestlitevský mír, kterým se vzdalo obrovských území (včetně Ukrajiny, Pobaltí a Finska). Tento krok byl vnímán jako národní zrada a sjednotil mnoho jejich odpůrců.
  • Vznik opozičních center: Po celé zemi se začaly formovat antibolševické vlády a armády, které se staly základem Bílého hnutí.

⚔️ Hlavní bojující strany

Ruská občanská válka nebyla jednoduchým konfliktem dvou stran. Jednalo se o chaotický a mnohovrstevnatý boj, kde se aliance rychle měnily.

🔴 Rudá armáda (Bolševici)

Rudá armáda byla ozbrojenou silou bolševického režimu. Jejím hlavním organizátorem byl Lev Davidovič Trockij, který z původně neorganizovaných revolučních gard vybudoval disciplinovanou a centralizovanou armádu.

  • Výhody:
    • Geografická poloha:** Ovládali centrální, nejhustěji osídlené a průmyslově nejrozvinutější oblasti Ruska (okolí Moskvy a Petrohradu). To jim umožňovalo snadné přesuny vojsk a přístup k válečnému materiálu.
    • Jednotné velení:** Měli jasný cíl a centralizované politické i vojenské vedení v čele s Leninem a Trockým.
    • Propaganda:** Efektivně využívali propagandu, slibovali půdu rolníkům a mír vojákům a vykreslovali Bílé jako agenty zahraničního kapitálu a obnovy carismu.
  • Metody:
    • Válečný komunismus:** Zavedli politiku totální kontroly nad ekonomikou. Zahrnovala znárodnění průmyslu a násilné rekvizice obilí od rolníků (tzv. prodrazvjorstka), což mělo zajistit zásobování armády a měst, ale vedlo k masivnímu hladomoru.
    • Rudý teror:** K potlačení opozice využívali masový teror prostřednictvím tajné policie Čeka. Popravy, braní rukojmích a koncentrační tábory se staly běžnou praxí.

⚪ Bílé hnutí (Antibolševici)

Bílé hnutí bylo velmi různorodou koalicí sil, které spojoval pouze odpor k bolševismu. Zahrnovalo monarchisty, liberály, umírněné socialisty (esery) i kozáky.

  • Nevýhody:
    • Nejednotnost:** Chyběl jim společný politický program. Zatímco někteří chtěli obnovit monarchii, jiní usilovali o republiku. Tato nejednotnost bránila efektivní spolupráci.
    • Geografická roztříštěnost:** Jejich síly operovaly na periferiích Ruska (Sibiř, jih Ruska, severozápad) a byly od sebe odděleny obrovskými vzdálenostmi, což komplikovalo koordinaci.
    • Závislost na zahraničí:** Byli silně závislí na vojenské a finanční podpoře ze zahraničí, což bolševická propaganda využívala k jejich diskreditaci.
  • Hlavní vůdci a fronty:

🟢 Zelené armády a další síly

Kromě Rudých a Bílých existovaly i tzv. zelené armády. Jednalo se převážně o rolnické partyzánské oddíly, které bojovaly proti oběma stranám, protože jak bolševické rekvizice, tak drancování Bílých armád ničily venkov. Nejznámější byla Revoluční povstalecká armáda Ukrajiny vedená anarchistou Nestorem Machnem, která dočasně spolupracovala s bolševiky proti Bílým, ale nakonec byla jimi zlikvidována.

🌍 Zahraniční intervence

Státy Dohody (Spojené království, Francie, USA, Japonsko a další) se zapojily do války na straně Bílých. Jejich motivy byly různé: obava ze šíření komunismu, snaha obnovit východní frontu proti Německu (v počáteční fázi) a ochrana vlastních ekonomických zájmů. Intervence však byla polovičatá, špatně koordinovaná a nedostatečná na to, aby zvrátila výsledek války. Spíše posloužila bolševické propagandě, která mohla tvrdit, že bojuje proti zahraničním imperialistům. Významnou roli sehrály Československé legie, jejichž povstání proti bolševikům v roce 1918 fakticky otevřelo východní frontu občanské války podél Transsibiřské magistrály.

🗓️ Průběh války

Válku lze rozdělit do několika hlavních fází.

Počáteční fáze (1917–1918)

Po revoluci se odpor formoval pomalu. Na jihu Ruska generálové Michail Alexejev a Lavr Kornilov založili Dobrovolnickou armádu, jádro budoucích Bílých sil. Klíčovým momentem bylo povstání Československých legií v květnu 1918. Legionáři, kteří se snažili dostat z Ruska, se střetli s bolševiky a během krátké doby ovládli celou Transsibiřskou magistrálu od Volhy až po Vladivostok. To umožnilo vznik několika protibolševických vlád na Sibiři a v Povolží, z nichž nejvýznamnější byla vláda Komuč v Samaře.

Vrchol konfliktu (1919)

Rok 1919 byl rozhodujícím rokem války. Bílé armády zahájily koordinované útoky na bolševické centrum ze tří směrů:

  • Východní fronta: Na jaře zahájil admirál Kolčak masivní ofenzívu z Uralu směrem na západ. Zpočátku byl úspěšný, ale Rudá armáda pod vedením Michaila Frunzeho ho dokázala zastavit a přejít do drtivého protiútoku. Kolčakovy síly se rozpadly a on sám byl na začátku roku 1920 popraven.
  • Jižní fronta: V létě a na podzim vedl generál Děnikin ofenzívu na Moskvu. Jeho vojska dobyla Charkov, Kyjev a dostala se až k městu Orjol, jen několik set kilometrů od Moskvy. Zde však byla jejich ofenzíva zastavena a Rudá armáda, zejména První jízdní armáda pod velením Semjona Buďonného, je zahnala zpět na jih.
  • Severozápadní fronta: Na podzim podnikl generál Judenič útok na Petrohrad. Jeho malá armáda se dostala až na předměstí, ale byla odražena obranou organizovanou Trockým.

Po neúspěchu těchto tří ofenzív bylo zřejmé, že Bílé hnutí válku prohrává.

Závěrečná fáze a sovětské vítězství (1920–1922)

V roce 1920 se bolševici soustředili na likvidaci posledních ohnisek odporu. Zbytky Děnikinovy armády pod velením generála Wrangela se opevnily na Krymu, ale v listopadu 1920 byly Rudou armádou poraženy. Desetitisíce vojáků a civilistů byly evakuovány do Konstantinopole.

Souběžně probíhala polsko-sovětská válka (1919–1921), která skončila porážkou Rudé armády u Varšavy a stanovením hranic ve prospěch Polska.

Poslední boje probíhaly na Dálném východě, kde se udržely zbytky Bílých s podporou Japonců. Dobytím Vladivostoku Rudou armádou v říjnu 1922 občanská válka na hlavním území Ruska fakticky skončila.

💔 Důsledky a dopady války

Ruská občanská válka byla jednou z největších národních katastrof 20. století.

Lidské ztráty a humanitární katastrofa

Odhaduje se, že válka si vyžádala 7 až 12 milionů obětí. Pouze menšina z nich (asi 1,5 milionu) padla v přímých bojích. Drtivá většina zemřela v důsledku hladomoru (zejména hladomoru v letech 1921–1922), nemocí (epidemie španělské chřipky a tyfu), a politického teroru (Rudého i Bílého).

Ekonomický kolaps

Země byla v troskách. Průmyslová produkce klesla na zlomek předválečné úrovně, zemědělská produkce se propadla o více než třetinu. Infrastruktura, včetně železnic, byla zničena.

Politické důsledky

Válka vedla k upevnění totalitní moci bolševické strany. Veškerá politická opozice byla zlikvidována. Brutalita a centralizace moci, které byly zavedeny během války, se staly trvalou součástí sovětského systému a vytvořily půdu pro pozdější stalinský režim. V prosinci 1922 byl na troskách Ruského impéria formálně vyhlášen Sovětský svaz.

Bílá emigrace

Porážka Bílého hnutí donutila přibližně 2 miliony lidí opustit Rusko. Tato vlna emigrantů, známá jako Bílá emigrace, zahrnovala intelektuální, vojenskou a kulturní elitu země. Jejich odchod představoval pro Rusko obrovskou ztrátu. Hlavními centry emigrace se staly Paříž, Berlín, Praha a Charbin.

💡 Pro laiky

  • Co to bylo? Obrovská a krvavá válka všech proti všem v Rusku po komunistické revoluci v roce 1917.
  • Kdo proti komu bojoval? Hlavně Rudí (komunisté/bolševici v čele s Leninem) proti Bílým (směsice všech, kdo komunisty nenáviděli – carovi příznivci, demokraté, generálové). Do toho se míchali ještě Zelení (rolníci, kteří bojovali proti oběma) a armády cizích států.
  • Proč Rudí vyhráli? Měli několik výhod: ovládali srdce Ruska s továrnami a železnicemi, měli jednotné vedení (všichni poslouchali Lenina) a jejich propaganda byla velmi účinná. Bílí byli naopak roztříštění, nejednotní a jejich vůdci se často hádali.
  • Jaké to mělo následky? Strašlivé. Zemřelo až 12 milionů lidí, většinou hlady a na nemoci. Ekonomika byla totálně zničená. Válka vedla ke vzniku totalitního Sovětského svazu, který pak ovlivňoval světové dějiny po zbytek 20. století.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Ruská_občanská_válka&oldid=15122“