Rudá armáda

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Armáda Rudá armáda (celým názvem Dělnicko-rolnická Rudá armáda, rusky Рабоче-крестьянская Красная армия, zkráceně РККА) byla armáda bolševického Ruska a posléze Sovětského svazu. Byla založena 28. ledna 1918 dekretem Rady lidových komisařů a existovala až do rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991, kdy byla transformována do Ozbrojených sil Ruské federace a armád dalších postsovětských států. Rudá armáda hrála klíčovou roli v ruské občanské válce a především v druhé světové válce, kde byla největší a nejvýznamnější složkou spojeneckých sil na východní frontě.

Historie

Vznik a Ruská občanská válka (1918–1922)

Rudá armáda vznikla v turbulentní době Ruské revoluce a bezprostředně po ní, s cílem bránit bolševickou vládu proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Formálně byla založena v lednu 1918. Jejím prvním hlavním organizátorem a teoretikem byl Lev Trockij, který z chaotických revolučních oddílů vybudoval disciplinovanou armádu. Během ruské občanské války (1918–1922) Rudá armáda bojovala proti Bílým armádám (antibolševickým silám), zahraničním intervenčním vojskům a separatistickým hnutím. Válku, která si vyžádala miliony životů, Rudá armáda nakonec vyhrála, což upevnilo moc bolševiků a vedlo k vytvoření Sovětského svazu v roce 1922.

Meziválečné období a politické čistky (1922–1939)

V meziválečném období prošla Rudá armáda rozsáhlou reorganizací a modernizací. Byla zavedena nová vojenská doktrína, která zdůrazňovala hloubkové operace a masivní nasazení tankových a leteckých sil. Avšak v druhé polovině 30. let byla Rudá armáda vážně oslabena Velkou čistkou (Stalinovy čistky) iniciovanou Stalinem. Během těchto čistek byly popraveny nebo uvězněny tisíce vysoce postavených důstojníků, včetně většiny generálů a maršálů, kteří měli zkušenosti z občanské války a meziválečného výcviku. Tato událost měla katastrofální dopad na bojeschopnost armády těsně před vypuknutím druhé světové války.

Druhá světová válka (Velká vlastenecká válka) (1939–1945)

Rudá armáda sehrála rozhodující roli ve druhé světové válce (v sovětské historiografii známé jako Velká vlastenecká válka).

Invaze do Polska a Zimní válka: V září 1939 se Rudá armáda podílela na invazi do Polska po boku nacistického Německa v souladu s paktem Molotov–Ribbentrop. Následovala Zimní válka proti Finsku (1939–1940), která odhalila značné slabiny a nepřipravenost Rudé armády, částečně způsobené čistkami.
Operace Barbarossa: Dne 22. června 1941 zahájilo nacistické Německo Operaci Barbarossa, invazi do Sovětského svazu. Rudá armáda utrpěla obrovské ztráty a zpočátku se ocitla v defenzivě. Nicméně, díky obrovské mobilizaci zdrojů, lidských sil a houževnatému odporu dokázala invazi zastavit u Moskvy a Leningradu.
Obrat na východní frontě: Klíčovými bitvami, které znamenaly obrat ve válce, byly bitva u Stalingradu (1942–1943) a bitva v Kurském oblouku (1943), kde Rudá armáda zasadila Wehrmachtu drtivé porážky. Následně zahájila sérii velkých ofenziv, které ji vedly k postupnému osvobozování sovětského území a k postupu směrem na západ.
Postup do Evropy a dobytí Berlína: V letech 1944–1945 Rudá armáda osvobozovala země východní Evropy (např. Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Československo) a nakonec se v dubnu 1945 probojovala do Berlína, jehož dobytí znamenalo konec války v Evropě. Role Rudé armády v porážce nacistického Německa byla stěžejní a vyžádala si obrovské oběti (miliony padlých vojáků a civilistů).

Studená válka a zánik (1945–1991)

Po druhé světové válce se Rudá armáda stala jednou ze dvou supervelmocí světa a hlavním pilířem Varšavské smlouvy (vojenského bloku proti NATO). Během studené války (1947–1991) došlo k masivnímu zbrojení a technologickému závodu mezi Sovětským svazem a Západem. Rudá armáda byla zapojena do:

Invaze do Maďarska (1956): Potlačení maďarského povstání.
Invaze do Československa (1968): Potlačení Pražského jara.
Válka v Afghánistánu (1979–1989): Dlouhá a nákladná válka v Afghánistánu, která se stala pro Sovětský svaz vleklým konfliktem a přispěla k jeho ekonomickému oslabení.

S rozpadem Sovětského svazu v prosinci 1991 zanikla i Rudá armáda. Její majetek a personál byly rozděleny mezi nově vzniklé nezávislé státy, přičemž největší část přešla na Ozbrojené síly Ruské federace.

Organizace a doktrína

Rudá armáda byla založena na principu masové mobilizace a centralizovaného velení. Její doktrína se vyvíjela od občanské války, kdy zdůrazňovala revoluční nadšení, k meziválečnému období s koncepcí hloubkové operace (která počítala s masivním průlomem fronty a rychlým postupem mobilních jednotek do hloubky nepřátelského území). Během druhé světové války se doktrína přizpůsobila reálným podmínkám války a kladla důraz na dělostřeleckou přípravu, tankové útoky a partyzánské hnutí v týlu nepřítele.

Význam

Rudá armáda byla jednou z největších a nejvlivnějších vojenských sil 20. století. Její dopad na světovou historii je obrovský:

Zajištění bolševické moci: Její vítězství v občanské válce zajistilo přežití a upevnění komunistického režimu v Sovětském svazu.
Vítězství nad nacismem: Její klíčová role v porážce nacistického Německa ve druhé světové válce je nezpochybnitelná a stála miliony životů.
Formování poválečného uspořádání: Přítomnost Rudé armády v východní Evropě po válce přispěla k vzniku sovětského bloku a k rozdělení Evropy během studené války.
Vliv na vojenskou doktrínu: Zkušenosti a doktríny Rudé armády (zejména hloubkové operace) ovlivnily vojenské myšlení po celém světě.

Pro laiky

Rudá armáda byla vojsko, které existovalo v Sovětském svazu, což byla obrovská země, která kdysi zahrnovala dnešní Rusko a mnoho dalších států. Vznikla dávno před druhou světovou válkou, aby bránila novou vládu. Byla to obrovská a velmi silná armáda, která sehrála klíčovou roli v porážce nacistického Německa za druhé světové války. Představte si, že to byla taková jejich hlavní síla. Po válce byla velmi silná a byla důležitou součástí studené války. Když se Sovětský svaz rozpadl, Rudá armáda také zanikla a její části přešly do nových armád, například té ruské.

Externí odkazy