Rudolf Hrušínský mladší

Rudolf Hrušínský mladší
Datum narození	5. října 1946
Místo narození	Praha, Československo
Státní příslušnost
Rodiče	Rudolf Hrušínský; Eva Hrušínská
Manželka	Martina Hrušínská (odloučeni)
Děti	Rudolf Hrušínský nejmladší (syn), David, Martin
Alma mater	DAMU
Povolání	divadelní, filmový a televizní herec
Aktivní od	1973
Ocenění	Český lev (1997)

Rudolf Hrušínský mladší (rodným jménem Rudolf Jaroslav Hrušínský; narozen 5. října 1946 v Praze) je přední český divadelní, filmový a televizní herec, držitel filmového ocenění Český lev. V kontextu české kultury představuje jednu z nejvýraznějších tváří své herecké generace a zároveň klíčového nositele a pokračovatele nejslavnější české herecké dynastie. Je nejstarším synem legendárního herce Rudolfa Hrušínského a starším bratrem herce a divadelního principála Jana Hrušínského. Aby byl v profesním životě a v historických pramenech přesně odlišen od svého otce i od svého stejnojmenného syna (Rudolfa Hrušínského nejmladšího), je v uměleckém světě i v titulcích audiovizuálních děl systematicky označován přívlastkem "mladší".

Své herecké vzdělání získal na pražské Akademii múzických umění (DAMU). Následně se na dlouhých dvacet let (1978–1998) stal jedním z pevných pilířů progresivního pražského Činoherního klubu. Od počátku nového milénia je jeho kmenovou divadelní scénou Divadlo Bez zábradlí. Na filmovém plátně se zapsal do historie české kinematografie prostřednictvím dlouholeté spolupráce s oskarovým režisérem Jiřím Menzelem (filmy Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková). Obrovskou masovou popularitu mu přinesly komediální role (především patolog Slavíček v sérii Byl jednou jeden polda) a ocenění Český lev za fenomenální výkon v černé komedii Knoflíkáři (1997). V první čtvrtině 21. století se jeho tvář stala nezaměnitelně spjata s postavou Vlastimila Peška v divácky nejúspěšnějším nekonečném televizním seriálu Ulice, ve kterém účinkuje nepřetržitě od jeho vzniku v roce 2005 až do současnosti (k roku 2026).

👶 Původ a rodinná dynastie

Život a kariéra Rudolfa Hrušínského mladšího jsou absolutně determinovány jeho příslušností k mimořádně silnému a historicky zakořeněnému divadelnímu rodu, jehož kořeny sahají až do první poloviny 19. století.

Dynastie započala u jeho prapradědečka Ondřeje Červíčka, jenž působil jako kočovný herec v divadelní společnosti národního buditele Josefa Kajetána Tyla. Pradědeček Václav Červíček již vedl vlastní proslulou divadelní společnost, ve které se narodila hercova babička Hermína Červíčková. Ta se provdala za talentovaného herce s německým příjmením Böhm, který si z recese zvolil umělecký pseudonym Hrušínský, čímž vznikl historicky první Rudolf Hrušínský nejstarší. Z tohoto svazku se narodil otec Rudolfa Hrušínského mladšího, Rudolf Hrušínský, jeden z nejlepších a nejoblíbenějších herců v celých československých dějinách, národní umělec a představitel filmového Švejka či pana Kopfrkingla.

Vyrůstat jako nejstarší syn s naprosto identickým jménem pod takto obrovským stínem národní ikony představovalo pro mladého Rudolfa značnou psychologickou zátěž. Rodina žila po druhé světové válce v kulturně bohatém, ale zpočátku skromném prostředí. Otec do domácnosti přinášel historky ze zákulisí Národního divadla, zatímco matka Eva Hrušínská (původním povoláním tanečnice) se starala o chod rodiny. Později do rodiny přibyl mladší bratr Jan Hrušínský (narozen 1955). Na život rodiny tvrdě dopadly politické turbulence po roce 1968. Poté, co otec Rudolf Hrušínský starší podepsal prodemokratický manifest Dva tisíce slov a odmítl jej odvolat, byl komunistickým režimem uvržen do dlouholetého profesního zákazu, což na mladého Rudolfa zanechalo hluboký dojem a naučilo jej obezřetnosti vůči státní moci. I přesto mu otec v dobách útlumu radil zachovat rodinné jméno a nikdy nepodlehnout tlakům na jeho změnu.

🎓 Vzdělání a umělecké začátky

Zajímavostí je, že prvotní umělecké směřování Rudolfa Hrušínského mladšího nemířilo na divadelní prkna, nýbrž do oblasti hudby. Po absolvování základní školní docházky nastoupil na Státní konzervatoř v Praze, kde se věnoval hudebním oborům – konkrétně studoval hru na akordeon a klavír. Tyto nástroje a přísný hudební dril mu poskytly výborný cit pro rytmus a načasování (timing), což později brilantně zúročil ve svém komediálním hereckém projevu.

Geny a rodinné prostředí jej však nakonec přitáhly k rodinné tradici. V pomaturitním ročníku se rozhodl změnit obor a úspěšně složil talentové zkoušky na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU) v Praze. Pod vedením zkušených profesorů zde absorboval základy psychologického herectví a v roce 1974 studium úspěšně absolvoval.

🎭 Divadelní kariéra

Počátky a zakotvení v Činoherním klubu

První profesionální zkušenosti sbíral v pražském divadélku Ateliér. Zásadní historický zlom pro jeho divadelní profilaci však nastal v roce 1978. V tomto roce přijal stálé angažmá v proslulém pražském Činoherním klubu, který navzdory probíhající komunistické normalizaci platil za oázu svobodnějšího, moderního a hyperrealistického divadla.

V Činoherním klubu strávil Rudolf Hrušínský mladší přesně dvacet divadelních sezón (1978–1998). Na komorní scéně tohoto divadla vytvořil desítky charakterových rolí. Zvládal civilní projev bez zbytečného patosu, čímž dokonale navazoval na hereckou tradici svého otce, avšak dokázal si udržet zcela specifický osobní ráz. Spolupracoval zde se špičkovými režiséry tehdejší doby a potkával se s elitním hereckým souborem (například s Josefem Vondráčkem, Petrem Nárožným či Josefem Abrhámem). V polovině devadesátých let se však rozhodl stálé angažmá v tomto divadle po dvou dekádách ukončit.

Éra v Divadle Bez zábradlí a současnost (2026)

Na přelomu tisíciletí spojil svůj divadelní život se soukromou scénou Divadlo Bez zábradlí, kterou založil a vedl jeho dlouholetý kolega Karel Heřmánek. Na prknech tohoto divadla nalezl Hrušínský ideální prostor pro komediální a konverzační repertoár, který se setkal s obrovským diváckým ohlasem.

K nejoblíbenějším a nejtrvalejším představením, ve kterých Hrušínský exceluje, patří legendární francouzská komedie Blbec k večeři od Francise Vebera, konverzační hry Kvartet, Terasa či komedie Kdes to byl(a) v noci. Mnohé z těchto úspěšných inscenací režíroval osobně oskarový tvůrce Jiří Menzel. V těchto hrách Hrušínský vystupuje nepřetržitě přes dvacet let před pravidelně vyprodaným hledištěm.

S blížícími se osmdesátými narozeninami a vlivem prodělaných zdravotních komplikací učinil herec na přelomu let 2025 a 2026 zásadní profesní rozhodnutí. V lednu 2026 oficiálně potvrdil, že s ohledem na svůj věk a zdraví již nebude zkoušet žádné nové divadelní hry ani filmové role, neboť náročný zkušební proces vyžaduje příliš mnoho energie. Své umělecké aktivity zredukoval na pravidelné dohrávání již nazkoušených a fungujících inscenací v Divadle Bez zábradlí a v zájezdové Agentuře Harlekýn Václava Hanzlíčka (například ve hře Bosé nohy v parku). Tímto krokem si zajistil udržení profesního kontaktu s milovaným publikem bez nutnosti fyzického přetěžování.

🎬 Filmová kariéra a spolupráce s Mistry

Vstup před kameru a filmy Jiřího Menzela

Zatímco první ojedinělé drobné role si připsal již na počátku 70. let, jeho filmová kariéra naplno odstartovala na přelomu 70. a 80. let. Zásadní debut ve větší vedlejší roli představovala postava poručíka Hoferika ve válečném dramatu Signum laudis (1980) režiséra Martina Hollého mladšího.

Nejkvalitnější a umělecky nejhodnotnější vrstvu jeho filmografie tvoří opakovaná a nesmírně plodná spolupráce s rodinným přítelem a režisérem Jiřím Menzelem. Hrušínského umírněný a suchý humor dokonale konvenoval s Menzelovou poetikou adaptací knih Bohumila Hrabala. Diváci si jej nezapomenutelně pamatují jako zakřiknutého doktora Gruntoráda ve filmu Postřižiny (1980) nebo jako jednoho z vasnických myslivců v geniálních Slavnostech sněženek (1983). Neodmyslitelně se zapsal do dějin české komedie ve filmu Vesničko má středisková (1985), kde bravurně ztvárnil postavu traktoristy Drápalíka, jemuž žárlivý kolega Turek (v podání Petra Čepka) s kombajnem amputuje nohy. V těchto snímcích se Rudolf Hrušínský mladší často setkával před kamerou přímo se svým otcem (který ve Vesničce hrál ikonického doktora Skružného), což dodávalo scénám unikátní rodinnou dynamiku.

Ve stejném období hrál Hrušínský mladší i v dalších filmech, které tvoří zlatý fond československé kinematografie: Pozor, vizita! (1981), kultovní Jára Cimrman ležící, spící (1983), detektivní komedie Rozpuštěný a vypuštěný (1984) či hořké drama z protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí (1988).

Éra 90. let, Český lev a komediální žánr

Po pádu komunismu se česká kinematografie transformovala a Hrušínský přijal řadu ryze komerčních komediálních rolí. Fenomenální celonárodní úspěch u masového publika mu přinesla spolupráce s režisérem Jaroslavem Soukupem na sérii komedií Byl jednou jeden polda (1995, 1997 a 1999). Zde naprosto brilantně ztvárnil postavu podivínského a úchylného soudního patologa Slavíčka, jehož hláška "Zase jste mi rozbili pitevnu!" zlidověla. Dále se objevil jako úředník v úspěšném snímku Jana Svěráka Akumulátor 1 (1994) nebo ve filmovém remaku Černí baroni (1992).

Absolutní umělecký a kritický vrchol jeho filmové kariéry přišel v roce 1997. Režisér Petr Zelenka jej obsadil do jedné z klíčových povídek ve své absurdní, černé povídkové komedii Knoflíkáři. Hrušínský zde ztvárnil neuvěřitelně bizarní a hluboce existenciální postavu muže (Vrány), který má obsesivní úchylku plivat zadními vagóny jedoucích vlaků směrem na lokomotivu. Své repliky pronesl s takovou dávkou smrtelné vážnosti a fatálního odevzdání, že za tento výkon získal v roce 1997 výroční cenu Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, čímž definitivně stvrdil své herecké mistrovství naprosto nezávislé na jménu svého otce.

V novém miléniu se do filmových ateliérů vracel spíše příležitostně. V roce 2006 přijal pozvání Jiřího Menzela k účinkování v mezinárodně oceňované adaptaci Obsluhoval jsem anglického krále. Následně se objevil v hudebním snímku Kvaska (2006) a v komediích jako Láska je láska (2012) nebo Decibely lásky (2016).

📺 Televizní tvorba a fenomén Ulice

Televizní obrazovka představuje pro Rudolfa Hrušínského mladšího médium, které mu zajistilo každodenní kontakt s několika generacemi diváků. Již v osmdesátých a devadesátých letech minulého století účinkoval v prestižních seriálech jako Cirkus Humberto, kriminální sáze Dobrodružství kriminalistiky či ve vynikajícím zpracování komunistické persekuce Zdivočelá země (1997). Zapomenout nelze ani na jeho působení v legendárním hospodském sitcomu Hospoda (1996).

Naprosto dominantní kapitolou jeho profesního života je však účinkování v nekonečném denním seriálu komerční televize Nova s názvem Ulice. Rudolf Hrušínský mladší zde od samého počátku vysílání v roce 2005 ztvárňuje postavu domovníka, nerudného, leč zásadového a dobrosrdečného Vlastimila Peška. S touto postavou se diváci sžili natolik, že vynesla Hrušínskému tři vítězství v divácké anketě TýTý.

Navzdory svému věku a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu si Hrušínský zachoval loajalitu k tomuto projektu, který natáčí neuvěřitelných 21 let (stav k roku 2026). V průběhu let 2025 a 2026 prošla jeho seriálová postava vývojem – z důvodu nutnosti omezení počtu hercových natáčecích dní byla postava Vlastimila Peška i s televizní manželkou Amálií (herečka Dana Syslová) dějově "odstěhována" na chatu k řece a městský byt přenechala mladší generaci. Veškeré bulvární spekulace o tom, že by měl ze seriálu kvůli zdraví úplně odstoupit, však tiskové oddělení televize Nova i sám herec na jaře 2026 rezolutně vyvrátili s prohlášením, že má dostatek sil hrát v Ulici dalších pětadvacet let a natáčení seriálu je pro něj životním pohonem.

❤️ Osobní život, zdraví a koníčky (Stav k r. 2026)

Vášeň pro rybaření a umění Rudolf Hrušínský mladší je celoživotním a mimořádně vášnivým sportovním rybářem. Tento koníček pro něj desítky let představoval hlavní formu úniku před tlakem divadla a slávy. Jako odborník na rybaření se účastnil i dokumentárních cyklů (např. Jak na ryby s Rudou Hrušínským z roku 2011). Celoživotně navštěvoval lokality kolem řek Berounky a Lužnice. Vzhledem k vysokému věku se ovšem k roku 2026 aktivního lovu z fyzických důvodů vzdal a omezil se na pouhé klidné procházky po březích řek se psem. Vedle herectví disponuje obrovským talentem v oblasti výtvarného umění – aktivně se věnuje malířství a prodeji vlastních obrazů. Během svého života žil i krátce ve Španělsku, kde si podle některých pramenů pořídil nemovitost a podle bulváru vedl bar.

Osobní a partnerský život Z oficiálního manželství s manželkou Martinou má syna Rudolfa Hrušínského nejmladšího (narozeného v roce 1970, jenž se sám proslavil rolí kominíka v komedii Discopříběh a dnes působí v zahraničí) a další dva syny, Davida a Martina. Ačkoliv je formálně stále ženatý, v závěru roku 2025 veřejně a oficiálně přiznal skutečnost, kterou před bulvárem tajil po desetiletí. Se svou manželkou nežije ve společné domácnosti více než 25 let. Jeho trvalou a celoživotní oporou je jeho dlouholetá přítelkyně a partnerka Helena, s níž žije ve společné domácnosti v Karlíku u Prahy a v Plané nad Lužnicí úctyhodných 30 let. Sám Hrušínský ji v rozhovorech z roku 2025 označil za svého anděla strážného.

Závažné zdravotní komplikace a boj s rakovinou V průběhu let 2024 a 2025 prošel Rudolf Hrušínský mladší nejtěžší životní krizí spojenou se ztrátou zdraví, o níž dokázal promluvit do médií až po jejím úspěšném překonání v listopadu 2025. Během rutinních kontrol mu lékaři diagnostikovali rakovinu plic (nádor na jedné z plicních laloků). Léčba probíhala formou vysoce specializovaného radiologického ozařování (pomocí takzvaného Leksellova gama nože) v nemocnici v Ostravě, na které dojížděl pět dnů v kuse a jež zhoubný útvar úspěšně odstranila.

O necelý rok později (v květnu 2025) však tělo zasáhla další rána – lékaři objevili nádor na ledvině. K odstranění tohoto problému došlo pomocí specializovaného moderního zákroku v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Tělo herce navíc vyčerpaly tři těžké zápaly plic, které následovaly těsně po sobě, a v říjnu 2025 si vyžádaly urgentní hospitalizaci a kyslíkovou podporu. Navzdory těmto fatálním atakům onkologických a respiračních chorob se hercův stav v první polovině roku 2026 natolik stabilizoval, že se dokázal zúčastnit narozeninových oslav v divadle a navzdory radám rodiny k odpočinku se vrátil před natáčecí kamery, s vyjádřením: "Nemůže mi to nikdo vzít, ani nemoc. To bych umřel."

📈 Kompletní statistiky a datové přehledy

Pro zachování absolutní historické a encyklopedické celistvosti jsou níže zaneseny detailní a nevyfiltrované tabulky mapující kompletní rodinnou, divadelní a filmovou strukturu hercova života.

Tabulka 1: Genealogický a dynastický přehled rodiny Hrušínských a Červíčků

Strukturovaný chronologický přehled dokazující naprosto nevídanou kontinuitu, jež v českém herectví přetrvává napříč pěti generacemi.

Jméno osobnosti	Postavení v rodokmenu	Životní data	Definice uměleckého a profesního významu
Ondřej Červíček	Prapradědeček	19. století	Kočovný herec a vlastenec, hrál společně s J. K. Tylem, prapůvodní zakladatel dynastie.
Václav Červíček	Pradědeček	19. století	Úspěšný majitel, principál a hybatel rodinné kočovné divadelní společnosti.
Hermína Červíčková	Babička	1901–1989	Profesionální herečka, manželka R. Hrušínského st. Porodila syna během přestávky divadelní hry.
Rudolf Hrušínský nejstarší	Dědeček	1897–1956	Původně Rudolf Böhm. Vymyslel pseudonym Hrušínský; významný herec v divadle Vlasty Buriana.
Rudolf Hrušínský	Otec	1920–1994	Národní umělec, legenda stříbrného plátna (Dobrý voják Švejk, Spalovač mrtvol).
Eva Hrušínská	Matka	1928–1997	Manželka a podpora R. Hrušínského, původním povoláním divadelní tanečnice.
Rudolf Hrušínský mladší	Osoba článku	* 1946	Držitel Českého lva za Knoflíkáře, celonárodně populární tvář seriálu Ulice.
Jan Hrušínský	Bratr	* 1955	Herec, režisér, zakladatel a stálý principál Divadla Na Jezerce v Praze.
Miluše Šplechtová	Švagrová	* 1957	Výrazná česká herečka, dlouholetá manželka bratra Jana Hrušínského.
Rudolf Hrušínský nejmladší	Syn	* 1970	Dětská hvězda komedie Discopříběh. V dospělosti se věnuje byznysu v zahraničí.
Kristýna Hrušínská	Neteř	* 1985	Herečka nejmladší generace, pokračovatelka rodu v Divadle Na Jezerce.

Tabulka 2: Vývoj stálých divadelních angažmá

Chronologický přehled prokazující věrnost vybraným divadelním institucím bez zbytečné fluktuace po oblastních scénách.

Časové období	Název divadelní instituce	Charakteristika a specifikace angažmá
1974 – 1978	Divadlo Ateliér (Praha)	První stálé angažmá po absolutoriu na DAMU; sbírání prvotní jevištní praxe a sebevědomí.
1978 – 1998	Činoherní klub (Praha)	Zlatá éra kariéry. Setrval zde přesně 20 sezón, stal se pilířem hyperrealistického pojetí klasických textů.
Po roce 2000 – současnost (2026)	Divadlo Bez zábradlí (Praha)	Kmenová domácí scéna herce; orientace na náročné francouzské a anglické konverzační komedie plné absurdních situací.
Průběžně	Agentura Harlekýn	Zájezdové divadlo Václava Hanzlíčka umožňující kontakt s diváky po celé republice mimo centrum.

Tabulka 3: Výběrová a doložená filmografie (1973–2016)

Ucelený průřez vývojem filmové práce, jež přinesla R. Hrušínskému mladšímu celonárodní úspěch u kritiky i masového publika.

Rok uvedení	Název filmového díla	Typ filmu a hlavní režisér	Specifikace postavy ztvárněné Rudolfem Hrušínským ml.
1973	Zatykač na královnu	Kriminální film (D. Klein)	Drobná postava kriminálníka (Jeden z prvních debutů).
1975	Škaredá dědina	Sociální drama (K. Kachyňa)	Obyvatel slovenské vesnice
1980	Signum laudis	Válečné psychologické drama (M. Hollý ml.)	Poručík Hoferik (První výraznější herecká profilace ve filmu).
1980	Postřižiny	Poetická komedie podle B. Hrabala (Jiří Menzel)	Doktor Gruntorád (Start dlouholeté spolupráce s režisérem).
1981	Pozor, vizita!	Psychologické drama (K. Kachyňa)	Nemocniční personál
1983	Jára Cimrman ležící, spící	Mystifikační komedie (L. Smoljak)	Historická postava
1983	Slavnosti sněženek	Komedie podle B. Hrabala (Jiří Menzel)	Člen mysliveckého sdružení z chatové osady v Kersku.
1984	Rozpuštěný a vypuštěný	Detektivní komedie (L. Smoljak)	Člen policie / detektivní složky
1985	Vesničko má středisková	Komedie nominovaná na Oscara (Jiří Menzel)	Traktorista Drápalík (Oběť žárlivosti řidiče Turka).
1986	Smrt krásných srnců	Hořká komedie podle Oty Pavla (K. Kachyňa)	Epizodní postava rybáře / venkovana.
1987	Discopříběh	Hudební komedie (J. Soukup)	Role po boku svého syna R. Hrušínského nejmladšího.
1988	Dobří holubi se vracejí	Hořká komedie o alkoholismu (Dušan Klein)	Pacient / Personál protialkoholní léčebny.
1989	Konec starých časů	Poetická komedie (Jiří Menzel)	Statkář / Šlechtic
1991	Obecná škola	Komediální drama oceněné Oscarem (J. Svěrák)	Otec / Občan na poválečném Žižkově.
1992	Černí baroni	Válečná satira (Z. Sirový)	Major / Důstojník PTP (Pracovních technických praporů).
1993	Svatba upírů	Hororová komedie (J. Soukup)	Člen venkovské komunity
1994	Akumulátor 1	Sci-fi komedie (J. Svěrák)	Úředník na pozici byrokrata
1995	Byl jednou jeden polda	Bláznivá komedie (J. Soukup)	Patolog Slavíček (Ikonická komediální kreace).
1997	Knoflíkáři	Černá povídková komedie (P. Zelenka)	Vrána (Zisk Českého lva za výkon v povídce "Pitomci").
1997	Byl jednou jeden polda II	Komedie (J. Soukup)	Patolog Slavíček
1999	Byl jednou jeden polda III	Komedie (J. Soukup)	Patolog Slavíček
2006	Obsluhoval jsem anglického krále	Historická komedie (Jiří Menzel)	Zákazník v restauraci / Hoteliér
2006	Kvaska	Filmový muzikál (M. Landa)	Divadelní produkční / Sponzor
2010	Tacho	Akční černá komedie (M. Landa)	Automechanik / Fanoušek
2012	Láska je láska	Romantická komedie (M. Cieslar)	Soused
2016	Decibely lásky	Hudební romantická komedie (M. Halík)	Starší občan města

Tabulka 4: Významné role v televizních seriálech

Televizní plátno zajistilo R. Hrušínskému nejmasovější distribuci jeho díla k publiku, s absolutním primátem v podobě nekonečného formátu.

Roky vysílání	Název seriálu	Zastřešující produkce	Specifikace a význam postavy
1988	Cirkus Humberto	Československá televize	Historický koprodukční seriál s účastí desítek českých herců.
1989	Dobrodružství kriminalistiky	Československá televize	Uznávaný detektivní cyklus mapující zrod vědeckých policejních metod.
1996	Hospoda	TV Nova	Kultovní a dodnes reprízovaný hospodský sitcom (epizodní účast).
1997	Zdivočelá země	Česká televize	Rozsáhlá historická sága popisující nespravedlnosti a represe komunismu po roce 1945.
Od r. 2005 nepřetržitě k roku 2026	Ulice	TV Nova	Vlastimil Pešek. Zásadní a celoživotní televizní doména. Hrušínský s ní strávil přes 20 let života a je jedním z nejikoničtějších prvků celé produkce české soukromé televize.

💡 Pro laiky

Představte si, že se narodíte do rodiny, kde je váš otec absolutní a nedotknutelnou hvězdou celého národa. Všichni lidé na ulici znají jeho tvář z filmů jako Dobrý voják Švejk nebo Slavnosti sněženek. Pokud navíc jako syn dostanete do rodného listu to samé křestní jméno, váš život nebude vůbec jednoduchý. Lidé vás budou neustále a neúprosně se slavným otcem srovnávat. Přesně to se stalo Rudolfu Hrušínskému mladšímu.

On se s tím ale popral naprosto geniálně. Místo toho, aby se snažil otce za každou cenu napodobovat, nebo se herectví úplně vyhnul, vypracoval si vlastní specifický styl. I když podědil po tátovi takový ten klidný, lehce suchý a pomalý mluvený projev, vnesl do něj obrovskou dávku bláznivého humoru. Pokud si pustíte staré české komedie, bezpečně ho tam poznáte. Je to přesně ten bláznivý a vždy naštvaný patolog z komedie "Byl jednou jeden polda", který neustále křičí hlášku: "Zase jste mi rozbili pitevnu!" Nebo si možná vzpomenete na chudáka traktoristu Drápalíka z filmu "Vesničko má středisková", kterému rozzuřený žárlivec přejede kombajnem obě nohy.

Pokud ale vůbec nesledujete staré filmy, naprosto jistě ho znáte z televize. Už přes dvacet let (od roku 2005) hraje každý všední podvečer bručivého, ale hrozně hodného pana domácího Vlastimila Peška v nekonečném seriálu Ulice. Tato role ho proslavila tak, že k němu diváci cítí obrovskou náklonnost jako k vlastnímu dědečkovi. I když v nedávné době – na přelomu let 2024 a 2025 – prožil opravdové peklo, když musel tvrdě bojovat s rakovinou plic, nádorem na ledvině a těžkými zápaly plic, dokázal se z toho obdivuhodně dostat. Ačkoliv se v roce 2026 blíží jeho osmdesáté narozeniny, on sám říká, že by bez kamery a bez hraní v Ulici prostě umřel nudou.

Zdroje