Prezident Československa

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - funkce Prezident Československa (oficiálně prezident Československé republiky, později prezident Československé socialistické republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky) byla nejvyšší ústavní funkce a hlava státu v Československu v letech 1918 až 1992. Funkce byla zřízena po vzniku samostatného státu a zanikla spolu s ním při jeho rozdělení na konci roku 1992.

Prezident byl hlavou výkonné moci, nejvyšším velitelem ozbrojených sil a reprezentoval stát navenek. Ačkoliv se jeho pravomoci v průběhu desetiletí měnily v závislosti na politickém režimu, vždy se jednalo o klíčovou postavu politického systému země. Sídlem prezidenta byl tradičně Pražský hrad. Prvním prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk, poslední hlavou státu byl Václav Havel, i když v době zániku federace již funkce nebyla obsazena.

📜 Historie

Funkce prezidenta republiky byla zakotvena v prozatímní ústavě přijaté 13. listopadu 1918. Den poté, 14. listopadu 1918, zvolilo Revoluční národní shromáždění aklamací prvním prezidentem Tomáše Garrigue Masaryka, který byl v té době ještě v zahraničí.

🏛️ První republika (1918–1938)

Ústavní listina Československé republiky z roku 1920 definovala Československo jako parlamentní republiku, kde však prezident disponoval významnými pravomocemi. Byl volen oběma komorami Národního shromáždění na společné schůzi na sedmileté funkční období. Mohl být zvolen opakovaně, avšak s omezením na dvě po sobě jdoucí období. Toto omezení se nevztahovalo na prvního prezidenta T. G. Masaryka, pro kterého byl přijat zvláštní zákon (Lex Masaryk).

Prezident měl právo jmenovat a odvolávat vládu, rozpouštět parlament, byl vrchním velitelem armády, sjednával a ratifikoval mezinárodní smlouvy a měl právo udělovat amnestii. Vliv prezidenta, zejména T. G. Masaryka a jeho nástupce Edvarda Beneše, výrazně přesahoval formální ústavní rámec a opíral se o jejich osobní autoritu.

⚔️ Druhá republika a Protektorát (1938–1945)

Po Mnichovské dohodě a abdikaci Edvarda Beneše byl 30. listopadu 1938 zvolen prezidentem Emil Hácha. Jeho postavení bylo oslabeno a po okupaci českých zemí 15. března 1939 a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se jeho funkce stala čistě formální. Hácha zůstal v úřadu jako tzv. státní prezident, avšak reálnou moc držely německé okupační úřady.

Současně v londýnském exilu působila Československá exilová vláda v čele s Edvardem Benešem, který se opět ujal prezidentského úřadu na základě teorie právní kontinuity Československé republiky.

☭ Komunistický režim (1948–1989)

Po komunistickém převratu v únoru 1948 a přijetí Ústavy 9. května se postavení prezidenta změnilo. Ačkoliv formálně si zachoval některé pravomoci, reálná moc se přesunula do rukou vedení Komunistické strany Československa (KSČ). Prezident se stal spíše vykonavatelem vůle strany.

Prvním "dělnickým prezidentem" se stal Klement Gottwald. Po něm následovali Antonín Zápotocký, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda a Gustáv Husák. Ústava Československé socialistické republiky z roku 1960 dále posílila vedoucí úlohu KSČ. Funkční období bylo zkráceno na pět let. Prezident byl stále volen parlamentem (Národní shromáždění, později Federální shromáždění).

Významnou postavou byl Ludvík Svoboda, zvolený v období Pražského jara 1968, který se stal symbolem odporu proti srpnové okupaci, ale později musel ustoupit tlaku normalizace. Jeho nástupce Gustáv Husák byl naopak hlavním představitelem normalizačního režimu.

🕊️ Období po roce 1989

Po Sametové revoluci v listopadu 1989 abdikoval Gustáv Husák. 29. prosince 1989 byl Federálním shromážděním jednomyslně zvolen prezidentem Václav Havel, vůdčí osobnost Občanského fóra. Jeho zvolení symbolizovalo pád komunistického režimu a návrat k demokracii.

Václav Havel byl znovu zvolen v roce 1990 po prvních svobodných volbách. Jeho druhé funkční období bylo poznamenáno rostoucími česko-slovenskými spory, které vyvrcholily rozhodnutím o rozdělení státu. Havel na protest proti tomuto vývoji abdikoval 20. července 1992. Od jeho abdikace až do zániku Československa 31. prosince 1992 zůstala funkce prezidenta neobsazena a jeho pravomoci vykonávala federální vláda v čele s Janem Stráským.

⚖️ Pravomoci a povinnosti

Pravomoci prezidenta se v průběhu existence Československa měnily.

• Podle ústavy z roku 1920:

   *   Zastupoval stát navenek.
   *   Sjednával a ratifikoval mezinárodní smlouvy.
   *   Byl vrchním velitelem ozbrojených sil.
   *   Jmenoval a odvolával vládu a její členy.
   *   Svolával, odročoval a rozpouštěl parlament.
   *   Měl právo veta k zákonům (suspenzivní veto).
   *   Jmenoval vysoké státní úředníky, generály a univerzitní profesory.
   *   Uděloval milost a amnestii.

• Podle ústavy z roku 1960 (a pozdějších úprav):

   *   Formálně si zachoval většinu pravomocí, ale jejich výkon byl podřízen politice KSČ.
   *   Prezident byl odpovědný Federálnímu shromáždění.
   *   Ztratil faktickou nezávislost při jmenování vlády.
   *   Jeho role byla spíše reprezentativní a ceremoniální.

Po roce 1989 došlo k obnovení faktického významu prezidentských pravomocí, které se blížily modelu první republiky.

🗳️ Volba prezidenta

Prezident Československa nebyl nikdy volen v přímé volbě občany. Volba probíhala nepřímo, prostřednictvím zákonodárného sboru.

• 1918–1968: Prezidenta volilo Národní shromáždění na společné schůzi obou komor (Poslanecké sněmovny a Senátu, po roce 1948 jednokomorové Národní shromáždění). Ke zvolení byla potřeba třípětinová většina přítomných poslanců.
• 1969–1992: Po federalizaci státu volilo prezidenta Federální shromáždění na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Ke zvolení byla nutná třípětinová většina všech poslanců Sněmovny lidu a zároveň třípětinová většina všech poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a třípětinová většina všech poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Tento složitý mechanismus obsahoval tzv. zákaz majorizace, který měl chránit slovenské zájmy. Právě tento mechanismus zablokoval několik pokusů o volbu prezidenta v roce 1992.

📋 Seznam prezidentů Československa

Přehled prezidentů Československa

Pořadí	Portrét	Jméno	Nástup do úřadu	Opuštění úřadu	Strana	Poznámky
1.	Soubor:Tomas Masaryk 1925.JPG	Tomáš Garrigue Masaryk	14. listopad 1918	14. prosinec 1935	nestraník	Zvolen čtyřikrát (1918, 1920, 1927, 1934). Abdikoval ze zdravotních důvodů. Označován jako "Prezident Osvoboditel".
2.	Soubor:Edvard Benes.jpeg	Edvard Beneš	18. prosinec 1935	5. říjen 1938	ČSNS	Abdikoval po Mnichovské dohodě. V letech 1940–1945 prezident v exilu.
3.	Soubor:Emil Hacha.jpg	Emil Hácha	30. listopad 1938	15. březen 1939	nestraník	Prezident Druhé republiky. Po okupaci se stal státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava (do května 1945).
2.	Soubor:Edvard Benes.jpeg	Edvard Beneš	4. duben 1945	7. červen 1948	ČSNS	Po návratu z exilu znovu v úřadu. Abdikoval po komunistickém převratu, odmítl podepsat novou ústavu.
4.	Soubor:Klement Gottwald (1945).jpg	Klement Gottwald	14. červen 1948	14. březen 1953	KSČ	První komunistický prezident. Zemřel v úřadu.
5.	Soubor:Antonin Zapotocky 1953.jpg	Antonín Zápotocký	21. březen 1953	13. listopad 1957	KSČ	Zemřel v úřadu.
6.	Soubor:Antonin Novotny.jpg	Antonín Novotný	19. listopad 1957	22. březen 1968	KSČ	Donucen k abdikaci na začátku Pražského jara.
7.	Soubor:Ludvik Svoboda 1973.jpg	Ludvík Svoboda	30. březen 1968	29. květen 1975	KSČ	Hrdina druhé světové války, symbol Pražského jara. Později ze zdravotních důvodů fakticky nevykonával funkci.
8.	Soubor:Gustav Husak.jpg	Gustáv Husák	29. květen 1975	10. prosinec 1989	KSČ	Hlavní představitel normalizace. Abdikoval během Sametové revoluce.
9.	Soubor:Vaclav Havel-1.jpg	Václav Havel	29. prosinec 1989	20. červenec 1992	nestraník (Občanské fórum)	První nekomunistický prezident po 41 letech. Abdikoval kvůli blížícímu se zániku federace.

💡 Pro laiky

Představte si, že stát je jako velká loď. Prezident Československa byl kapitánem této lodi. Jeho úkolem bylo reprezentovat zemi ve světě (jako když kapitán mluví za celou posádku), velet armádě (jako když kapitán velí obraně lodi) a dohlížet na to, aby vláda (důstojníci na lodi) pracovala správně.

Na rozdíl od dnešní doby v Česku nebo na Slovensku, kde si lidé volí prezidenta přímo (jako by si posádka volila kapitána sama), v Československu prezidenta volili politici v parlamentu (jako by kapitána volila rada důstojníků).

V různých dobách měl kapitán různě silné slovo. V počátcích Československa (za prezidenta Masaryka) byl velmi respektovaný a měl velký vliv. Během komunistické éry byl sice stále formálně kapitánem, ale ve skutečnosti musel poslouchat příkazy od vedení komunistické strany (jako by kapitán musel poslouchat majitele lodní společnosti, který sedí v kanceláři na pevnině). Po Sametové revoluci se role prezidenta opět stala velmi důležitou, jak ukázal Václav Havel.

Šablona:Aktualizováno