Pohanství
Obsah boxu
Pohanství (z latinského paganus, venkovan) je široký a zastřešující termín, který se používá pro označení různých polyteistických, animistických a panteistických náboženských tradic. Původně byl tento pojem používán ranými křesťany pro označení všech nekřesťanských, zejména polyteistických náboženství Římské říše. V moderním kontextu se termín dělí na dvě hlavní kategorie: historické, předkřesťanské náboženství Evropy a Blízkého východu, a moderní pohanství (též novopohanství), což je soubor nových náboženských hnutí inspirovaných těmito starověkými vírami.
Charakteristickými rysy pohanských tradic jsou často úcta k přírodě a jejím cyklům, víra v existenci více bohů a bohyň, uctívání předků a praktikování magických či šamanských rituálů. Na rozdíl od abrahámovských náboženství (judaismus, křesťanství, islám) pohanství obvykle postrádá centrální autoritu, dogmatický systém víry a jednotnou svatou knihu.
📖 Etymologie a definice
Slovo "pohan" pochází z latinského paganus, které původně znamenalo "venkovan", "obyvatel venkova" (z pagus, venkovský okres). Poté, co se křesťanství stalo dominantním náboženstvím v městských centrech Římské říše, staré polyteistické víry přetrvávaly déle na venkově. Termín tak získal náboženský význam a stal se označením pro ty, kteří se drželi "staré víry". Původně měl pejorativní nádech, podobně jako termín "kacíř".
Definovat pohanství je složité kvůli jeho obrovské rozmanitosti. Nejedná se o jediné náboženství, ale o kategorii zahrnující stovky odlišných tradic napříč časem a prostorem. Některé společné prvky, které se často objevují, jsou:
- Polyteismus: Víra v mnoho bohů a bohyň, kteří často ztělesňují přírodní síly nebo lidské vlastnosti.
- Animismus: Víra, že všechny věci, místa a stvoření mají duši nebo duchovní podstatu.
- Panteismus nebo Panenteismus: Víra, že božství je imanentní v celém vesmíru; buď že vesmír je Bůh (panteismus), nebo že Bůh je ve vesmíru a zároveň ho přesahuje (panenteismus).
- Důraz na přírodu: Příroda je často vnímána jako posvátná a božská. Mnoho pohanských svátků je navázáno na přírodní cykly, jako jsou slunovraty, rovnodennosti a zemědělské sezóny.
📜 Historie
🏛️ Starověké pohanství
Před vzestupem monoteistických náboženství byla drtivá většina světových kultur polyteistická. Mezi nejznámější historické pohanské systémy patří:
- Mezopotámské náboženství: Víra Sumerů, Akkaďanů, Babyloňanů a Asyřanů s božstvy jako Inanna/Ištar, Enlil a Marduk.
- Staroegyptské náboženství: Komplexní systém s bohy jako Ra, Osiris, Isis a Horus, se silným důrazem na posmrtný život.
- Starořecké náboženství: Uctívání olympských bohů v čele s Diem, známé z eposů Homéra a Hésioda. Mělo obrovský vliv na římskou kulturu.
- Římské náboženství: Původně animistické, později silně ovlivněné řeckými a etruskými bohy. Hlavními božstvy byli Jupiter, Juno a Minerva.
- Keltské náboženství: Praktikované kmeny v západní a střední Evropě, známé díky třídě kněží zvaných druidové. Uctívali božstva jako Lugh, Dagda a bohyni Brigit.
- Germánské náboženství (Severské): Víra germánských kmenů, včetně Vikingů. Panteon zahrnoval bohy jako Ódin, Thor a Freyja. Zdrojem informací je především Poetická Edda.
- Slovanské náboženství: Předkřesťanská víra slovanských národů s bohy jako Perun (bůh hromu), Veles (bůh podsvětí a dobytka) a Mokoš (bohyně země).
- Baltské pohanství: Jedno z nejdéle přežívajících pohanských náboženství v Evropě, praktikované v Litvě a Lotyšsku až do pozdního středověku.
✝️ Úpadek a christianizace
S vzestupem křesťanství, které se ve 4. století stalo státním náboženstvím Římské říše (zejména po Theodosiově ediktu z roku 380), začalo být pohanství systematicky potlačováno. Chrámy byly zavírány nebo přeměňovány na kostely, pohanské svátky byly nahrazovány křesťanskými (např. Vánoce nahradily oslavy zimního slunovratu) a pohanské praktiky byly zakazovány pod hrozbou trestu.
Tento proces, známý jako christianizace, trval několik staletí. V některých odlehlejších částech Evropy, jako je Skandinávie nebo Pobaltí, pohanství přetrvalo až do 12. či dokonce 14. století. Mnoho pohanských prvků však přežilo v synkretické podobě v lidové kultuře, folklóru a pověrách.
✨ Moderní pohanství (Novopohanství)
Od období romantismu v 19. století začal v Evropě růst zájem o staré mýty, folklór a předkřesťanské tradice. Tento zájem položil základy pro vznik moderního pohanství, známého také jako novopohanství (neopaganismus), které se plně rozvinulo ve 20. století. Novopohanství není pouhou snahou o obnovu starých náboženství, ale spíše jejich moderní reinterpretací a rekonstrukcí.
🌿 Hlavní směry
Moderní pohanství je extrémně rozmanité a zahrnuje mnoho různých směrů a tradic. Mezi nejznámější patří:
- Wicca: Pravděpodobně nejznámější novopohanské náboženství, založené Geraldem Gardnerem v Anglii v polovině 20. století. Wicca je duoteistická (uctívá Boha a Bohyni), klade důraz na rituální magii a řídí se etickým pravidlem "Čiň, co chceš, pokud to nikomu neškodí" (tzv. Wiccanské rede). Sváteční cyklus je znám jako Kolo roku.
- Druidství (Novodruidství): Moderní duchovní cesta inspirovaná starověkými keltskými kněžími. Klade důraz na harmonii s přírodou, moudrost, kreativitu a uctívání předků. Není striktně polyteistické a je otevřené různým pojetím božství.
- Ásatrú (Germánské novopohanství): Rekonstrukce předkřesťanského náboženství germánských a severských národů. Stoupenci uctívají bohy a bohyně zvané Ásové (např. Ódin, Thor) a Vanové (např. Freyja, Freyr). Důraz je kladen na osobní čest, odvahu a věrnost rodině a komunitě.
- Rodnověří (Slovanské novopohanství): Hnutí usilující o obnovu duchovních tradic starých Slovanů. Je silně spjato s národní identitou a kulturou v zemích jako Polsko, Rusko, Ukrajina a také Česko. Uctívají slovanský panteon a slaví svátky spojené s přírodními cykly.
- Kemetismus: Rekonstrukce staroegyptského náboženství, uctívající bohy a bohyně egyptského panteonu.
- Helénismus: Moderní uctívání starořeckých bohů, snaha o obnovu starověkých rituálů a filozofie.
- Eklektické pohanství: Mnoho moderních pohanů se nehlásí k jedné konkrétní tradici, ale vytváří si vlastní duchovní cestu kombinováním prvků z různých kultur a systémů.
🇨🇿 Pohanství v Česku
Na území dnešního Česka praktikovaly slovanské kmeny před příchodem křesťanství v 9. a 10. století slovanské náboženství. Archeologické nálezy, jako jsou obětiště a idoly, svědčí o uctívání bohů jako Perun a Veles. Po christianizaci tyto tradice postupně zanikly, ale jejich ozvěny zůstaly v lidových zvycích (např. pálení čarodějnic, vynášení Morany).
V moderní době zažívá pohanství v Česku renesanci. Od 90. let 20. století zde působí několik novopohanských organizací a komunit. Mezi nejvýznamnější patří:
- Rodná víra: Nejstarší a nejznámější organizace slovanského rodnověří v Česku.
- PFI Česká republika: Pobočka mezinárodní organizace Pagan Federation International, která sdružuje pohany různých směrů.
- Komunity wiccanské, druidské a další, které fungují spíše v menších, neformálních skupinách (tzv. covenech nebo hájích).
Při sčítání lidu v roce 2021 se k pohanství přihlásilo několik tisíc obyvatel, což ukazuje na rostoucí přítomnost této duchovní alternativy v české společnosti.
💡 Pro laiky
- Co je to pohanství? Je to souhrnný název pro mnoho různých náboženství, která typicky uctívají více bohů a bohyň a mají hluboký respekt k přírodě. Není to jedno organizované náboženství jako třeba křesťanství.
- Uctívají pohané ďábla? Ne. Ďábel je postava z křesťanské a islámské teologie. Pohanství má své vlastní bohy a bohyně, z nichž někteří mohou mít i temnější aspekty (např. bohové podsvětí), ale koncept absolutního zla v podobě ďábla je mu cizí. Toto je jedno z nejčastějších a mylných klišé.
- Jaké jsou hlavní myšlenky? Mnoho pohanů věří, že vše v přírodě je posvátné a propojené. Uctívají přírodní cykly (střídání ročních období) a často také své předky. Důležitá je osobní zkušenost s božským, spíše než slepá víra v dogmata.
- Mají pohané nějakou "bibli"? Většinou ne. Některé tradice se inspirují starými texty (jako jsou severské Eddy), ale neexistuje žádná jediná svatá kniha, která by platila pro všechny. Důraz je kladen na osobní prožitek a tradici předávanou ústně nebo v rámci komunity.