Přeskočit na obsah

Paliativní péče

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - obor

Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Cílem paliativní péče není vyléčení základní nemoci, ale zmírnění jejích projevů (symptomů), zejména bolesti, a zachování co nejvyšší kvality života. Nezaměřuje se pouze na fyzické potřeby pacienta, ale integruje také psychologické, sociální a duchovní aspekty péče. Je určena nejen pro samotného pacienta, ale také pro jeho rodinu a blízké, kterým poskytuje podporu během nemoci i po úmrtí pacienta v době truchlení.

Na rozdíl od častého mýtu není paliativní péče určena pouze pro poslední dny či týdny života. Může být poskytována souběžně s kurativní (léčebnou) léčbou již od stanovení diagnózy závažného onemocnění a její role roste s postupem nemoci.

📜 Historie

Moderní koncept paliativní péče je úzce spjat s hospicovým hnutím. Ačkoliv myšlenka péče o umírající je stará jako lidstvo samo, systematický a holistický přístup se začal formovat až ve 20. století.

🌍 Počátky moderní péče

Za zakladatelku moderního hospicového a paliativního hnutí je považována britská lékařka, zdravotní sestra a sociální pracovnice Dame Cicely Saunders. V roce 1967 založila v Londýně St. Christopher's Hospice, první zařízení svého druhu, které kombinovalo klinickou péči, výuku a výzkum v oblasti péče o umírající. Saunders prosazovala koncept "celkové bolesti" (total pain), který zahrnuje fyzické, psychické, sociální a duchovní utrpení. Její práce zdůrazňovala důležitost individuálního přístupu k pacientovi, efektivní kontroly symptomů a podpory rodiny.

Z Velké Británie se myšlenka rychle šířila do dalších zemí, včetně Kanady a Spojených států, kde v 70. letech 20. století vznikaly první hospice a programy paliativní péče. V roce 1987 byla paliativní medicína ve Velké Británii uznána jako samostatný lékařský obor.

🇨🇿 Vývoj v Česku

V České republice se paliativní péče začala systematicky rozvíjet až po Sametové revoluci v roce 1989. Jednou z klíčových postav byla MUDr. Marie Svatošová, která v roce 1995 založila první český lůžkový hospic, Hospic Anežky České v Červeném Kostelci.

Postupně začaly vznikat další lůžkové a domácí hospice, paliativní ambulance a konziliární týmy v nemocnicích. V roce 2005 byla založena Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP, která sdružuje odborníky a podílí se na vzdělávání a standardizaci péče. Přes významný pokrok stále existují výzvy v oblasti dostupnosti, financování a integrace paliativní péče do systému zdravotnictví.

🎯 Cíle a principy

Základním cílem paliativní péče je udržet a zlepšit kvalitu života pacientů a jejich rodin. Tento cíl je naplňován prostřednictvím několika klíčových principů:

  • Zmírnění bolesti a dalších symptomů: Aktivní vyhledávání a léčba fyzických příznaků, jako jsou bolest, dušnost, nevolnost, únava a další.
  • Holistický přístup: Péče se nezaměřuje jen na tělo, ale vnímá pacienta jako celistvou bytost s psychologickými, sociálními a duchovními potřebami.
  • Podpora rodiny: Rodina a blízcí jsou vnímáni jako nedílná součást péče. Je jim poskytována podpora, poradenství a pomoc při zvládání náročné situace.
  • Afirmace života: Paliativní péče pohlíží na umírání jako na přirozenou součást života. Jejím cílem není život zkracovat ani uměle prodlužovat.
  • Týmová spolupráce: Péči zajišťuje multidisciplinární tým složený z odborníků různých profesí.
  • Komunikace: Otevřená a citlivá komunikace s pacientem i jeho rodinou o prognóze, možnostech léčby a osobních přáních je klíčová.
  • Kontinuita péče: Zajištění plynulé a koordinované péče mezi různými poskytovateli (nemocnice, domácí péče, hospic).

⚙️ Formy paliativní péče

Paliativní péči lze dělit podle úrovně specializace a podle místa poskytování.

Podle úrovně specializace

  • Obecná paliativní péče: Je poskytována zdravotníky, kteří nejsou specialisty v paliativní medicíně – například praktickými lékaři, ambulantními specialisty nebo lékaři a sestrami na standardních odděleních nemocnic. Měli by být schopni řešit základní paliativní potřeby svých pacientů.
  • Specializovaná paliativní péče: Je poskytována týmem odborníků (paliatrů, sester specialistek, psychologů, sociálních pracovníků atd.) pacientům s komplexními a obtížně zvladatelnými symptomy.

Podle místa poskytování

  • Lůžkový hospic: Specializované zdravotnické zařízení pro pacienty v terminálním stadiu nemoci, kde již není možná péče v domácím prostředí. Poskytuje komplexní 24hodinovou péči.
  • Domácí hospic (mobilní specializovaná paliativní péče): Umožňuje pacientům strávit závěr života v jejich vlastním sociálním prostředí. Multidisciplinární tým dojíždí za pacientem domů a je k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
  • Paliativní ambulance: Slouží pacientům, jejichž stav jim umožňuje docházet na pravidelné kontroly. Řeší především léčbu symptomů, psychickou podporu a plánování péče.
  • Konziliární paliativní tým v nemocnici: Tým specialistů, který poskytuje poradenství pro pacienty hospitalizované na jiných odděleních (onkologie, interna, ARIM). Pomáhá řešit složité situace a plánovat propuštění.
  • Paliativní péče v zařízeních sociálních služeb: Péče poskytovaná v domovech pro seniory nebo domovech se zvláštním režimem.

🤝 Multidisciplinární tým

Charakteristickým rysem paliativní péče je týmová spolupráce. Tým je obvykle složen z následujících profesí:

  • Lékař (paliatr): Zodpovídá za diagnostiku a léčbu symptomů, komunikaci s pacientem a rodinou a koordinaci péče.
  • Zdravotní sestra: Poskytuje ošetřovatelskou péči, aplikuje léky, edukuje pacienta a rodinu a sleduje stav pacienta.
  • Sociální pracovník: Pomáhá řešit sociální a praktické záležitosti (dávky, příspěvky, zajištění pomůcek, kontakt s úřady).
  • Psycholog nebo psychoterapeut: Poskytuje psychickou podporu pacientovi i jeho blízkým, pomáhá zpracovávat emoce spojené s nemocí a umíráním.
  • Duchovní nebo spirituální průvodce: Nabízí podporu v duchovní oblasti bez ohledu na náboženské vyznání pacienta.
  • Fyzioterapeut a ergoterapeut: Pomáhají udržet co nejvyšší míru soběstačnosti a pohyblivosti.
  • Dobrovolníci: Poskytují lidský kontakt, doprovod, praktickou pomoc a úlevu pečujícím.

❌ Mýty a omyly

Paliativní péče je stále opředena řadou mýtů, které brání jejímu včasnému zahájení.

  • Mýtus: Paliativní péče je jen pro umírající.
   *   **Fakt:** Péče může být poskytována měsíce i roky před smrtí, často souběžně s léčbou zaměřenou na nemoc. Zlepšuje kvalitu života v průběhu celé nemoci.
  • Mýtus: Znamená to, že se vzdáváme naděje.
   *   **Fakt:** Naděje se nemusí nutně upínat k vyléčení. Paliativní péče pomáhá pacientům a jejich rodinám najít naději v jiných věcech – v čase stráveném s blízkými, v úlevě od bolesti, v dosažení osobních cílů.
   *   **Fakt:** Je určena pro všechny pacienty s pokročilým život ohrožujícím onemocněním, jako jsou například srdeční selhání, CHOPN, roztroušená skleróza, demence nebo AIDS.
  • Mýtus: Paliativní péče je totéž co eutanazie.
   *   **Fakt:** Toto je zásadní omyl. Paliativní péče respektuje život a smrt vnímá jako přirozený proces. Jejím cílem není smrt uspíšit ani oddálit. Eutanazie je naopak aktivní usmrcení na žádost.
  • Mýtus: Všichni pacienti dostanou morfin, který uspíší smrt.
   *   **Fakt:** Opioidy jako morfin jsou vysoce účinné léky na bolest a dušnost. Při správném dávkování život nezkracují, naopak ho zkvalitňují tím, že pacienta zbaví utrpení.

💡 Pro laiky

Představte si, že máte vážnou a dlouhodobou nemoc, kterou lékaři neumí úplně vyléčit. Snaží se ji sice brzdit, ale vy máte přesto bolesti, je vám špatně, nemůžete dýchat, jste unavení, máte strach nebo se trápí vaše rodina.

    • Paliativní péče** je jako další tým odborníků (speciální lékař, sestra, psycholog, sociální pracovník), kteří se nestarají primárně o léčbu samotné nemoci, ale o to, aby vám i přes ni bylo co nejlépe. Pomáhají:
  • s úlevou od bolesti a dalších nepříjemných příznaků,
  • se zvládáním strachu, úzkosti a smutku,
  • s praktickými věcmi, jako je vyřízení příspěvků nebo zajištění pomůcek,
  • s tím, jak o celé situaci mluvit s dětmi a dalšími blízkými.

Není to tedy "vzdávání se" nebo péče "až na konci". Je to aktivní podpora, která vám má pomoci prožít život co nejkvalitněji a nejdůstojněji, i když je omezený nemocí.


Šablona:Aktualizováno