Otroctví

Rozbalit box

Obsah boxu

Otroctví je společenský systém, ve kterém je člověk považován za majetek jiného člověka nebo skupiny lidí a je zbaven své svobody a lidské důstojnosti. Otroci jsou nuceni vykonávat práci bez odměny, jsou kupováni, prodáváni nebo děděni a nemají prakticky žádná práva. Historicky bylo otroctví rozšířeno v mnoha civilizacích po celém světě, ačkoli v různých podobách, a dodnes existuje v moderních formách.

Historie otroctví

Otroctví je fenoménem s dlouhou a rozsáhlou historií, sahající do starověku.

Starověk: Otroctví bylo běžnou součástí starověkého Egypta, Mezopotámie, starověkého Řecka a starověkého Říma. Otroci byli často získáváni jako váleční zajatci, ale také se stávali otroky pro dluhy nebo byli prodáváni. V Římě představovali otroci významnou část populace a vykonávali širokou škálu prací, od zemědělství a těžby až po domácí služby a řemesla.
Středověk: V Evropě se otroctví postupně proměnilo v nevolnictví, kde sice nevolníci nebyli majetkem, ale byli vázáni k půdě a podléhali svému pánovi. Na Blízkém východě a v Africe však otroctví, včetně obchodu s otroky, pokračovalo. Arabský obchod s otroky, který trval po staletí, přesouval miliony Afričanů do islámských zemí.
Transatlantický obchod s otroky (16. - 19. století): Toto bylo jedno z nejbrutálnějších a nejrozsáhlejších období v historii otroctví. Evropské mocnosti (Španělsko, Portugalsko, Británie, Francie, Nizozemsko) nuceně transportovaly odhadem 10-12 milionů Afričanů přes Atlantik do Ameriky, kde pracovali na plantážích s bavlnou, cukrovou třtinou, tabákem a dalšími plodinami. Tento obchod byl hnán vysokou poptávkou po levné pracovní síle a vedl k obrovským lidským utrpením a genocidám.
Zrušení otroctví (19. století): V průběhu 19. století sílilo abolicionistické hnutí, které vedlo k postupnému zrušení otroctví v mnoha zemích. Velká Británie zrušila otroctví ve svém impériu v roce 1833, Spojené státy americké po občanské válce v roce 1865 (13. dodatek Ústavy). Brazílie zrušila otroctví jako poslední v roce 1888.
20. a 21. století (Moderní otroctví): Ačkoliv je otroctví formálně zakázáno téměř ve všech zemích světa a mezinárodní úmluvy ho odsuzují (např. Úmluva o otroctví z roku 1926), stále existuje v různých "moderních" formách. Patří sem nucená práce, dluhové otroctví, dětská práce, sexuální otroctví a obchodování s lidmi. Odhaduje se, že desítky milionů lidí žijí v těchto formách otroctví, zejména v chudých zemích a oblastech postižených konflikty.

Typy otroctví

Otroctví se projevovalo v mnoha různých formách, které se lišily v závislosti na kultuře, době a ekonomických potřebách:

Dědičné otroctví: Otrokyně rodily děti, které se automaticky staly otroky svých pánů. Tento systém udržoval otrockou populaci a usnadňoval její kontrolu.
Dluhové otroctví: Osoby, které nebyly schopny splácet své dluhy, byly nuceny pracovat pro své věřitele, dokud dluh nebyl splacen, často však nikdy.
Válečné otroctví: Zajatci z válečných konfliktů byli často zotročeni a využíváni jako pracovní síla nebo prodáni na trhu s otroky.
Kriminální otroctví: Lidé, kteří spáchali zločiny, mohli být potrestáni zotročením.
Sexuální otroctví: Nucení osob k sexuálním službám proti jejich vůli. Moderní formou je sexuální obchodování s lidmi.
Moderní otroctví: Zahrnuje širokou škálu praktik, kde jsou lidé nuceni pracovat pod hrozbou násilí nebo jiných trestů a nemohou odejít. Může to být nucená práce v zemědělství, stavebnictví, průmyslu, nebo domácí otroctví. Častá je i dětská práce v nelidských podmínkách.

Důsledky otroctví

Důsledky otroctví jsou dalekosáhlé a ovlivňují společnosti i jednotlivce po generace:

Ekonomické dopady: Otroctví sice krátkodobě poskytovalo levnou pracovní sílu, ale dlouhodobě brzdilo ekonomický rozvoj tím, že nepodporovalo inovace, vzdělanost a volný trh práce. V zemích, kde bylo otroctví rozšířeno, se často rozvinuly méně diverzifikované ekonomiky závislé na jedné plodině.
Sociální a psychologické dopady: Zanechalo hluboké jizvy na psychice a identitě obětí i jejich potomků. Vedlo k rozsáhlým sociálním nerovnostem, rasismu a diskriminaci.
Politické důsledky: V mnoha zemích vedlo zrušení otroctví k významným politickým a sociálním změnám, často provázeným konflikty a násilím.
Kulturní dopady: Otroctví ovlivnilo umění, literaturu, náboženství a tradice mnoha kultur.

Pro laiky

Představte si, že někdo vlastní psa. Pes poslouchá na povel, pracuje (hlídá, pomáhá na farmě) a dostává za to jen jídlo a střechu nad hlavou. Nemůže se rozhodovat, kam půjde, co bude dělat, a nemůže si prostě odejít. Otroctví je, když je člověk držen a zacházeno s ním podobně jako s tím psem. Není to pes, ale lidská bytost, která nemá žádná práva, žádnou svobodu a musí dělat, co mu jeho „majitel“ řekne, bez jakékoli skutečné mzdy. Může být prodán, koupen, nebo děděn jako nějaká věc. Děje se to proto, aby majitelé měli někoho, kdo pro ně bude pracovat zadarmo nebo za velmi málo, a oni tak vydělávali. Dnes je otroctví sice zakázáno, ale bohužel stále existuje v mnoha skrytých formách, kdy jsou lidé nuceni pracovat pod hrozbou násilí, jsou jim odebrány doklady nebo jsou zadluženi tak, že nemohou odejít.

Externí odkazy