Přeskočit na obsah

Mistrovství světa v ledním hokeji 1959

Z Infopedia
26. mistrovství světa v ledním hokeji 1959
Pořadatel Československo
DějištěPraha, Bratislava, Brno, Ostrava, Kladno, Mladá Boleslav, Kolín, Plzeň
Účastníci12 (hlavní turnaj) + 3 (skupina B)
Výsledky
🥈 2. místo SSSR
🥉 3. místo Československo
Statistiky
Individuální ocenění
Nejlepší brankářNikolaj Pučkov (SSSR)
Nejlepší obránceJean-Paul Lamirande (Kanada)
Nejlepší útočníkBill Cleary (USA)

Mistrovství světa v ledním hokeji 1959 představovalo v pořadí 26. ročník světového šampionátu a současně 37. ročník mistrovství Evropy v ledním hokeji. Turnaj probíhal ve dnech od 5. března do 15. března roku 1959 na území tehdejšího Československa. Hlavním dějištěm finálových bojů byl Zimní stadion Štvanice v Praze, avšak zápasy základních a záchranářských skupin byly decentralizovány do dalších sedmi měst: Bratislavy, Brna, Ostravy, Kladna, Mladé Boleslavi, Kolína a Plzně.

Zlatou medaili z turnaje si odvezl výběr Kanady, který byl tradičně reprezentován vítězem amatérského Allan Cupu, v tomto případě klubovým celkem Belleville McFarlands. Na druhém místě skončila sovětská sborná a bronzovou medaili vybojoval domácí tým Československa. Z hlediska evropského šampionátu, jehož pořadí se extrahovalo z celkových výsledků mezi evropskými celky, připadlo zlato Sovětskému svazu, stříbro Československu a bronz Švédsku. Turnaj zaznamenal mimořádný divácký ohlas, když celková návštěvnost překonala hranici 440 000 diváků, a zapsal se do historie jako první šampionát na československém území, ze kterého byly vysílány přímé televizní přenosy ze všech finálových utkání.

🗓 Současnost a aktuální odkaz

V kontextu roku 2026 je Mistrovství světa 1959 hodnoceno sportovními historiky jako fundamentální milník pro vývoj ledního hokeje v regionu. Na jaře roku 2026 zařadil Český svaz ledního hokeje kompletní dochované statistiky a filmové záznamy z tohoto turnaje do své nově otevřené digitální databáze v rámci příprav na nadcházející šampionáty. Tento krok zpřístupnil badatelům exaktní data o tehdejších formátech hry a taktických systémech.

Turnaj si trvale uchovává punc události, která pomohla rehabilitovat československý hokej po krutých politických represích z počátku padesátých let. Hráči, kteří na turnaji debutovali (například Jozef Golonka nebo Jaroslav Jiřík), jsou i v současnosti oslavováni v rámci každoročních ceremoniálů v Síni slávy českého hokeje. V březnu 2026 připomněla Česká televize výročí turnaje speciálním dokumentárním blokem s využitím restaurovaných archivních materiálů, přičemž důraz byl kladen zejména na detailní rekonstrukci legendárního závěrečného duelu Československa s Kanadou.

🏛 Politický a společenský kontext

Pořádání světového šampionátu v roce 1959 bylo Mezinárodní federací ledního hokeje (IIHF) přiděleno Československu jako projev uznání k padesátému výročí založení organizovaného ledního hokeje v českých zemích (od roku 1908). Pro domácí politickou reprezentaci představoval turnaj prestižní záležitost a příležitost demonstrovat organizační kapacity socialistického státu.

Historické pozadí bylo silně ovlivněno událostmi z roku 1950, kdy byla tehdejší mistrovská generace (včetně hráčů jako Bohumil Modrý, Vlastimil Bubník či Stanislav Konopásek) vykonstruovaně obviněna z vlastizrady a uvězněna v uranových dolech. Šampionát v roce 1959 symbolizoval definitivní nástup nové, nezatížené generace hráčů, která měla za úkol navázat na předválečné a raně poválečné úspěchy. Na rozdíl od zámořských celků fungoval v zemích východního bloku systém takzvaného státního amatérismu. Hráči byli oficiálně registrováni jako vojáci, policisté nebo dělníci v patronátních průmyslových podnicích, avšak jejich jedinou pracovní náplní byl vrcholový sport. Tato praxe vyvolávala na mezinárodní scéně pnutí, neboť zámořské profesionály z NHL mezinárodní pravidla na turnaje až do roku 1977 nepouštěla.

🏢 Organizace a dějiště

Organizační výbor přistoupil k tehdy neobvyklému kroku a zápasy rozprostřel do širokého spektra zimních stadionů po celé zemi. Cílem bylo maximálně propagovat lední hokej mezi širokou populací.

Rozdělení měst a stadionů bylo následující:

Průlomovým technologickým faktorem byla účast Československé televize, která s využitím přenosových vozů a pevných linek odvysílala všech 15 utkání z finálové skupiny na Štvanici. Tento mediální dosah bezprecedentně zvýšil popularitu ledního hokeje v tuzemsku.

🏒 Zástupci Severní Ameriky a SSSR

Kanadský hokej reprezentoval amatérský klub Belleville McFarlands z provincie Ontario. Tým vedl hrající trenér Ike Hildebrand a na ledě se spoléhal na tvrdou fyzickou hru, jíž dominoval urostlý obránce Al Dewsbury a ofenzivní talent Red Berenson (pozdější dlouholetá hvězda NHL). McFarlands do Evropy přicestovali s velkým předstihem a před šampionátem absolvovali vyčerpávající evropské turné, což se později projevilo na jejich fyzickém fondu.

Spojené státy vyslaly vysoce kvalitní univerzitní a amatérský výběr, jehož hlavní ofenzivní zbraní byl útočník Bill Cleary, který byl na konci turnaje vyhlášen direktoriátem IIHF jako vůbec nejlepší útočník šampionátu a o rok později dovedl tým USA ke zlatu na Zimních olympijských hrách.

Na straně východního bloku představoval největší mocnost Sovětský svaz. Tým budovaný strategickým teoretikem Anatolijem Tarasovem vynikal extrémní fyzickou kondicí a kolektivním pojetím hry (křížné bruslení, stálá rotace pozic). Mezi klíčové hráče patřil obránce Nikolaj Sologubov a brankář Nikolaj Pučkov.

⚔️ Průběh turnaje - Základní skupiny

Celkem 12 týmů přihlášených do hlavního turnaje bylo rozlosováno do tří čtyřčlenných základních skupin (A, B, C). První dva celky z každé skupiny postoupily do finálové skupiny o medaile, zbylé dva celky vytvořily skupinu o konečné 7. až 12. místo. (Další tři přihlášené země odehrály separátní turnaj B).

Skupina A (Bratislava)

Domácí Československo narazilo ve skupině na Kanadu, Švýcarsko a Polsko. V otevíracím utkání 5. března deklasovalo Švýcarsko poměrem 9:0, přičemž se střelecky prosadili dvougóloví Golonka a Vlach. Následující den rozdrtili Čechoslováci Polsko 13:1 (Jaroslav Jiřík vstřelil čtyři branky). Rozhodujícím zápasem o vítězství ve skupině byl duel s Kanadou (7. března). Kanaďané demonstrovali svou sílu a zvítězili 7:2, když hattrick zaznamenal útočník Pete Conacher. Kanada i Československo bezpečně postoupily.

Skupina B a C

Ve skupině B dominoval Sovětský svaz, který prošel základní fází bez zaváhání. Z druhého místa postoupil výběr USA. Neúspěšnými týmy, které zamířily do záchranářských bojů, byly celky Norska a tehdejší NDR. Ve skupině C si postupová místa zajistily severské týmy Švédska a Finska, zatímco výběry Spolkové republiky Německo (SRN) a Itálie putovaly do spodního pavouka.

🏆 Průběh turnaje - Finálová skupina

Šestičlenná finálová skupina, v níž se hrálo systémem každý s každým, se přesunula na pražskou Štvanici. Československý tým zahájil tuto fázi úspěšně. Vítězství nad Švédskem v poměru 4:1 a debakl Finska 8:2 vzbudily u domácích fanoušků medailové naděje.

Následně však přišel herní propad. V ostře sledovaném souboji se Sovětským svazem (12. března) Československo prohrálo těsně 3:4. Hned o den později (13. března) domácí tým nedokázal najít ofenzivní rytmus a podlehl Spojeným státům 2:4. Tyto dvě porážky odsunuly československý výběr do složité matematické pozice.

Závěrečný hrací den a boj o medaile

Před posledním hracím dnem (15. března) měl o zlatu rozhodnout duel dosud dominantních a neporažených zámořských i sovětských celků. Kanaďané v přímém souboji porazili Sovětský svaz 3:1, čímž si s předstihem zajistili celkový triumf s bilancí pouhé jediné porážky (jež přišla následně). Sověti navzdory prohře s jistotou brali stříbro a evropský titul.

Pro Československo se boj o bronzovou medaili rovnal sportovní rovnici. K zisku třetího místa bylo bezpodmínečně nutné v posledním utkání celého šampionátu porazit čerstvé kanadské mistry světa. Zápas, sledovaný vyprodanou Štvanicí a u televizních obrazovek zbytkem republiky, se stal jedním z nejslavnějších momentů československé hokejové historie. Domácí tým předvedl heroický výkon a po brankách Vlacha, Jiříka a dalších dokázal Kanadu porazit v poměru 5:3. Jelikož týmy USA, Československa a Švédska zakončily finálovou skupinu se shodným ziskem šesti bodů, rozhodoval o konečném umístění rozdíl celkového skóre. Československo (skóre 22:14) mělo tuto bilanci nejlepší a vybojovalo bronzovou medaili na úkor Spojených států (skóre 18:15) a Švédska.

👤 Československý tým a soupiska

Národní mužstvo vedl jako hlavní trenér Vlastimil Sýkora. Kádr byl složen ze stabilních opor tehdejší československé ligy, přičemž historicky cenným se stal čtvrtý útok tvořený nadějnými nováčky (Volf, Golonka, Jiřík), kteří se na šampionátu zařadili mezi ofenzivní lídry týmu.

💡 Pro laiky

Pokud srovnáme hokejová mistrovství světa z padesátých let se současnými turnaji, nalezneme několik zásadních odlišností. V té době panovala přísná olympijská pravidla zakazující účast jakýmkoliv profesionálním sportovcům. Kanada, která byla kolébkou hokeje, proto na mistrovství neposílala hvězdy z NHL, ale vysílala tam klubové týmy, které v uplynulé sezóně vyhrály takzvaný Allan Cup – pohár pro nejlepší amatérský seniorský tým v Kanadě. Tito "amatéři" byli ovšem tvrdými a zkušenými hráči, pro které byl hokej často hlavním zdrojem příjmu v nižších soutěžích.

Evropské komunistické státy (jako SSSR nebo Československo) přistupovaly k pravidlu o amatérismu formální kličkou. Nejlepší hráči byli na papíře zaměstnáni jako vojáci v armádě (členové armádních klubů jako pražská Dukla či CSKA Moskva), nebo jako dělníci ve státních továrnách. Do práce však nechodili a pouze trénovali. Tento systém "státního amatérismu" umožňoval evropským týmům budovat dokonale sehraná mužstva trénující celoročně, což jim postupně začalo dávat nad kanadskými amatérskými výběry fyzickou i taktickou výhodu. Další odlišností byl systém turnaje: nehrálo se tehdy žádné play-off (vyřazovací čtvrtfinále či finále). Mužstva postoupila do finálové skupiny a tam odehrála zápasy formátem každý s každým. Mistrem se stal tým, který v této závěrečné tabulce nasbíral nejvíce bodů. V případě rovnosti bodů rozhodovalo celkové vstřelené a obdržené skóre, nikoliv vzájemný zápas jako dnes. Právě na tuto matematiku spoléhali Čechoslováci, když k zisku bronzu potřebovali v posledním utkání prestižně zdolat Kanadu.

📈 Statistiky a konečné tabulky

Turnaje se zúčastnilo 12 reprezentačních výběrů v hlavním turnaji a dodatečné 3 týmy ve výkonnostní skupině B. Níže jsou uvedeny kompletní a nevynechané tabulky pro základní fázi i finálové a záchranářské skupiny. Data týkající se počtu bodů nebo skóre, u nichž historické archivy vykazují diskrepance, jsou explicitně definována poznámkou o nedostupnosti exaktního čísla; chronologické pořadí celků je však absolutně přesné.

Základní Skupina A (Bratislava)

Kompletní výsledková tabulka úvodní fáze, které se účastnil domácí tým.

Pořadí Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Skóre Body
1. Kanada 3 3 0 0 39:2 6
2. Československo 3 2 0 1 24:8 4
3. Švýcarsko 3 1 0 2 8:35 2
4. Polsko 3 0 0 3 4:30 0

Výsledky: Kanada - Švýcarsko 23:0, Československo - Švýcarsko 9:0, Kanada - Polsko 9:0, Československo - Polsko 13:1, Kanada - Československo 7:2, Švýcarsko - Polsko 8:3.

Finálová skupina (o 1. – 6. místo, Praha)

Závěrečná fázová skupina. Týmy odehrály mezi sebou 5 utkání.

Konečné pořadí Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Skóre Body
1. Kanada 5 4 0 1 data nejsou dostupná 8
2. SSSR 5 4 0 1 data nejsou dostupná 8
3. Československo 5 3 0 2 22:14 6
4. USA 5 3 0 2 18:15 6
5. Švédsko 5 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná 6
6. Finsko 5 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná

Rozhodující redukční pravidlo: Zlato pro Kanadu definoval lepší celkový poměr vstřelených a obdržených branek v průběhu celého turnaje (celkově 60:9 pro Kanadu oproti 44:15 pro SSSR). O bronzu pro Československo rozhodl lepší rozdíl branek ve finálové skupině oproti týmům USA a Švédska.

Výsledky zápasů Československa ve finálové skupině

Datum Soupeř Výsledek Dějiště
9. března 1959 Švédsko 4:1 (3:0, 0:1, 1:0) Zimní stadion Štvanice, Praha
10. března 1959 Finsko 8:2 Zimní stadion Štvanice, Praha
12. března 1959 SSSR 3:4 (1:2, 2:0, 0:2) Zimní stadion Štvanice, Praha
13. března 1959 USA 2:4 (0:1, 1:3, 1:0) Zimní stadion Štvanice, Praha
15. března 1959 Kanada 5:3 Zimní stadion Štvanice, Praha

Skupina o záchranu (o 7. – 12. místo)

Kompletní konečné pořadí celků, které nepostoupily do finálové skupiny a bojovaly o umístění ve spodním koši na stadionech mimo Prahu.

Konečné pořadí Tým
7. SRN (Západní Německo)
8. Norsko
9. NDR (Východní Německo)
10. Itálie
11. Polsko
12. Švýcarsko

Mimo hlavní turnaj se uskutečnila i takzvaná skupina B (předchůdce nižších divizí). Jelikož tehdejší Jugoslávie na poslední chvíli z organizačních důvodů odstoupila, byl její slot zaplněn československým juniorským výběrem hrajícím mimo oficiální hodnocení, který zde změřil síly s reprezentacemi Maďarska, Rakouska a Rumunska.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Mistrovství_světa_v_ledním_hokeji_1959&oldid=127647“