Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1987
| Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1987 |
|---|
Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1987 představovalo 11. oficiální ročník světového šampionátu hráčů do dvaceti let, pořádaný pod záštitou Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF). Turnaj se uskutečnil v období od 26. prosince 1986 do 4. ledna 1987 na území tehdejšího Československa, přičemž veškerá utkání elitní skupiny A hostila výhradně slovenská města Piešťany, Nitra, Trenčín a Topoľčany.
Z historického hlediska se tento šampionát zapsal do dějin světového sportu jako dějiště jednoho z největších disciplinárních skandálů v historii mezinárodního ledního hokeje. Závěrečný a o medailích rozhodující zápas mezi reprezentacemi Kanady a Sovětského svazu, hraný 4. ledna 1987 v Piešťanech, byl předčasně ukončen ve druhé třetině kvůli masivní hromadné rvačce všech hráčů na ledové ploše, známé v mezinárodní terminologii jako „Punch-up in Piestany“. Následkem tohoto incidentu direktoriát IIHF oba týmy z turnaje okamžitě diskvalifikoval a jejich výsledky vyřadil z konečného medailového účtování.
V důsledku těchto administrativních škrtů získala svůj historicky první titul juniorských mistrů světa reprezentace Finska. Stříbrné medaile vybojoval domácí výběr Československa a na bronzovou pozici se posunula reprezentace Švédska. Nejproduktivnějším hráčem celého turnaje se stal švédský útočník Ulf Dahlén, jenž v sedmi utkáních nasbíral 15 kanadských bodů.
🗓 Organizace a formát turnaje
Přidělení pořadatelství 11. ročníku juniorského mistrovství světa Československu bylo schváleno na kongresu IIHF. Československý svaz ledního hokeje se rozhodl lokalizovat všechny zápasy elitní skupiny A do západoslovenského regionu. Hlavním dějištěm se stal Zimný štadión v Piešťanech, kde se odehrála většina klíčových duelů. Dalšími hostitelskými arénami byly Nitra Aréna, Zimní stadion v Trenčíně a Topvar Aréna ve městě Topoľčany.
Turnaje se zúčastnilo celkem osm národních reprezentací. Původní sestavu z předchozího ročníku tvořily celky Kanady, Sovětského svazu, Finska, Československa, Švédska, Spojených států amerických a Švýcarska. Tuto sedmici doplnil nováček z Polska, který si účast zajistil vítězstvím ve skupině B v roce 1986, čímž v elitní kategorii nahradil sestupující Německou spolkovou republiku (NSR).
Formát soutěže se zásadně lišil od moderního vyřazovacího systému (play-off), který byl zaveden až v polovině devadesátých let 20. století. V roce 1987 se mistrovství hrálo striktně systémem „každý s každým“ (round-robin). Každý tým odehrál přesně sedm utkání. Za vítězství se udělovaly 2 body, za remízu 1 bod a za prohru 0 bodů. O celkovém pořadí rozhodoval prostý bodový zisk v jediné osmičlenné tabulce. V případě bodové rovnosti rozhodoval vzájemný zápas, případně celkové skóre. Tento systém znamenal, že turnaj neměl oficiální finálový zápas, avšak rozlosování bylo tradičně koncipováno tak, aby se favorité utkali až v posledních hracích dnech.
🇨🇸 Vystoupení domácího Československa
Československá reprezentace do 20 let vstupovala do turnaje pod vedením trenérské dvojice Jiří Justra a Július Černický s ambicemi na medailové umístění. Kádr tvořili hráči ročníků narození 1967 a 1968, z nichž mnozí následně dosáhli úspěšné kariéry v NHL i v seniorské reprezentaci.
Brankářskou jedničkou byl Oldřich Svoboda, jemuž kryl záda Rudolf Pejchar. Defenzivní řady řídili především Jiří Látal, jenž byl po turnaji zařazen do All-Star týmu, a budoucí dlouholetý reprezentant František Kučera. V ofenzivě se tým spoléhal na úderné formace vedené Martinem Hostákem, Ladislavem Lubinou a Robertem Kronem.
Domácí výběr zaznamenal v průběhu turnaje pět vítězství a dvě porážky. Československý tým dokázal v klíčových duelech přehrát Švédsko i Spojené státy americké, avšak ztratil body se Sovětským svazem a v závěrečném utkání podlehl pozdějším vítězům z Finska v poměru 3:5. Právě tato prohra v kombinaci s následnou diskvalifikací Kanady určila, že Československo obsadilo konečnou druhou příčku se ziskem 10 bodů. Nejproduktivnějším hráčem a nejlepším střelcem domácího týmu se stal Martin Hosták, který vsítil 7 branek a přidal 3 asistence.
⚔️ Hokejová rvačka v Piešťanech (4. ledna 1987)
Závěrečný hrací den šampionátu, 4. leden 1987, nabídl dramatickou zápletku. Finská reprezentace již měla svá utkání dohrána a vévodila tabulce se ziskem 11 bodů (5 výher, 1 remíza, 1 prohra). Kanadský výběr, jenž nastupoval k úplně poslednímu utkání celého turnaje proti Sovětskému svazu v piešťanské aréně, disponoval bilancí 4 výher, 1 remízy a 1 prohry. Aby Kanada matematicky přeskočila Finsko a získala zlatou medaili, potřebovala v tomto zápase zvítězit rozdílem minimálně pěti branek (kvůli horšímu celkovému skóre oproti Finům). Výběr Sovětského svazu pod vedením trenéra Vladimira Vasiljeva prožíval naopak historicky nejhorší šampionát; před utkáním s Kanadou měl na kontě pouze dvě výhry, jednu remízu a tři porážky, čímž byl s jistotou vyřazen z bojů o medaile.
Samotný zápas se od úvodního vhazování vyznačoval extrémní agresivitou, množstvím hraničních zákroků a verbálními provokacemi. Norský hlavní rozhodčí Hans Rønning, který byl na zápas delegován komisí IIHF spíše z důvodu diplomatické neutrality než pro své zkušenosti s vypjatými mezinárodními duely, od počátku ztrácel nad utkáním kontrolu.
Ve druhé třetině, v čase 33:53 (přesně 6:07 do konce třetiny), vedla Kanada 4:2 a vyvíjela enormní tlak k dosažení potřebného pětigólového rozdílu. V tento moment se u mantinelu dostali do fyzického konfliktu sovětský hráč Pavel Kostičkin a kanadský útočník Theoren Fleury poté, co Kostičkin Fleuryho sekl obouruč hokejkou. Do vznikající šarvátky se zapojil sovětský útočník Jevgenij Davydov, který jako první neoprávněně opustil střídačku, aby pomohl svému spoluhráči Valeriji Zelepukinovi (který hrál se zraněným ramenem a byl atakován Mikem Keanem). V reakci na Davydovův skok přes mantinel začali na led naskakovat hráči z obou střídaček.
Během několika sekund se na ledové ploše vytvořilo zhruba dvanáct oddělených rváčských dvojiček. Rozhodčí Hans Rønning a jeho dva čároví asistenti se zpočátku pokoušeli hráče roztrhnout, avšak vzhledem k počtu aktérů a intenzitě konfliktu dospěl Rønning k rozhodnutí opustit ledovou plochu. Po několika minutách neutuchajících bojů vydali přítomní zástupci IIHF pokyn k vypnutí hlavního osvětlení v hale v naději, že tma donutí hráče přestat. Rvačka ovšem pokračovala i v šeru a trvala více než 20 minut, dokud hráči z obou stran nebyli fyzicky zcela vyčerpáni. Zápas byl po tomto incidentu definitivně zrušen.
Mezi přímými aktéry bitky byla řada hráčů, kteří v následujících letech zanechali hlubokou stopu v NHL. Na kanadské straně to byli například Theoren Fleury, Brendan Shanahan, Pierre Turgeon (který jako jediný kanadský hráč neopustil střídačku a do bitky se nezapojil), Mike Keane, Luke Richardson a Glen Wesley. Na sovětské straně se konfliktu účastnili mimo jiné Sergej Fjodorov, Alexandr Mogilnyj, Vladimir Konstantinov a Valerij Zelepukin.
⚖️ Zásah IIHF a disciplinární následky
Okamžitě po zrušení utkání svolal prezident IIHF Günther Sabetzki mimořádné zasedání direktoriátu turnaje. Výsledkem krizového jednání bylo hlasování o osudu obou týmů. Delegáti v poměru hlasů 7:1 rozhodli o okamžité diskvalifikaci reprezentací Kanady i Sovětského svazu z celého šampionátu. Jediným členem direktoriátu, který hlasoval proti diskvalifikaci, byl kanadský zástupce Dennis McDonald. Kanadská výprava toto rozhodnutí vnímala jako účelovou konspiraci a odmítla se zúčastnit oficiálního závěrečného banketu.
Sportovní důsledky diskvalifikace byly markantní. Oba celky byly vymazány z konečného pořadí turnaje. Kanadě, která měla v době incidentu díky zisku bodů z předchozích utkání matematicky zaručenou minimálně bronzovou medaili, byly všechny medailové nároky odebrány. Sovětský svaz ztratil veškeré body a byl formálně odsunut na poslední, nesestupové místo.
V rovině individuálních trestů udělila komise IIHF všem hráčům, kteří se na ledě prali, plošný zákaz startu v mezinárodních soutěžích po dobu 18 měsíců. Trenéři obou mužstev (kanadský Bert Templeton a sovětský Vladimir Vasiljev) obdrželi exemplární zákaz činnosti na 3 roky. Po několika měsících a diplomatickém tlaku ze strany obou hokejových federací byly hráčské tresty po odvolání zkráceny na 6 měsíců. Toto snížení umožnilo mnoha aktérům rvačky nastoupit do následujícího ročníku Mistrovství světa juniorů 1988 konaného v Moskvě, kde Kanada získala zlaté a Sovětský svaz stříbrné medaile.
V mediálním prostoru, především v Kanadě, rvačka vyvolala obrovskou vlnu nacionalismu. Známý kanadský televizní analytik Don Cherry incident veřejně obhajoval a hráče označil za vlastence, kteří se nenechali zastrašit sovětským systémem. Tento moment je sportovními historiky často označován jako zlomový bod, který katapultoval televizní sledovanost a celospolečenskou prestiž juniorských šampionátů v Severní Americe do pozice jedné z nejdůležitějších sportovních událostí roku.
📈 Kompletní statistiky a konečná tabulka
Konečné pořadí turnaje
Následující tabulka předkládá oficiální konečné pořadí po provedení disciplinárních škrtů ze strany IIHF. Bodové zisky ostatních šesti týmů ze zápasů s Kanadou a Sovětským svazem zůstaly v platnosti a nebyly zpětně anulovány. Poslední Švýcarsko sestoupilo do skupiny B pro rok 1988, odkud jej v elitní kategorii nahradila reprezentace Německé spolkové republiky (NSR).
Kanadské bodování
Nejproduktivnější hráči turnaje. Hráči diskvalifikovaných týmů (jako Kanaďan Pat Elynuik s 11 body) byli na příkaz IIHF oficiálně vyřazeni z historických tabulek individuálních statistik daného šampionátu.
| Hráč | Tým | Zápasy | Góly | Asistence | Body | Trestné minuty |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Ulf Dahlén | 7 | 7 | 8 | 15 | 2 | |
| Teppo Kivelä | 7 | 6 | 6 | 12 | 2 | |
| Janne Ojanen | 7 | 2 | 10 | 12 | 6 | |
| Jukka-Pekka Seppo | 7 | 3 | 9 | 12 | 18 | |
| Scott Young | 7 | 7 | 4 | 11 | 2 | |
| Pär Edlund | 7 | 5 | 6 | 11 | 10 | |
| Roger Öhman | 7 | 5 | 6 | 11 | 4 | |
| Sami Wahlsten | 7 | 4 | 7 | 11 | 0 | |
| Bo Svanberg | 7 | 7 | 3 | 10 | 6 | |
| Martin Hosták | 7 | 7 | 3 | 10 | 4 | |
| Darren Turcotte | 7 | 6 | 4 | 10 | 8 | |
| Ladislav Lubina | 7 | 4 | 6 | 10 | 0 |
Sestava stříbrného týmu Československa
Kompletní jmenný seznam hráčů reprezentačního výběru ČSSR.
- Brankáři: Oldřich Svoboda, Rudolf Pejchar.
- Obránci: Jiří Látal, Petr Pavlas, Roman Lipovský, František Kučera, Radomír Brázda, Robert Svoboda.
- Útočníci: Martin Hosták, Ladislav Lubina, Juraj Jurík, Tomáš Kapusta, Ivan Matulík, Roman Andrýs, Karol Rusznyak, Luboš Pázler, Robert Kron, Roman Němčický, Ľubomír Václavíček, Aleš Badal.
- Trenéři: Jiří Justra, Július Černický.
Ocenění turnaje
- Nejlepší brankář: Markus Ketterer (Finsko)
- Nejlepší obránce: Calle Johansson (Švédsko)
- Nejlepší útočník: Robert Kron (Československo)
All-Star tým turnaje:
- Brankář: Sam Lindståhl (Švédsko)
- Obránci: Jiří Látal (Československo), Brian Leetch (USA)
- Útočníci: Ulf Dahlén (Švédsko), Juraj Jurík (Československo), Scott Young (USA)
💡 Pro laiky
Hokejová pravidla se v průběhu let výrazně vyvíjela. Pokud dnes dojde na ledě k hromadné rvačce v severoamerické lize NHL, rozhodčí obvykle rozdají vysoké tresty, hráči jsou vyloučeni do konce utkání, ale po uklidnění emocí zápas normálně pokračuje. Na mezinárodní scéně (mistrovství světa, olympiáda), která spadá pod pravidla IIHF, jsou však pravidla pro fyzické konflikty mnohem striktnější.
To, co se stalo v Piešťanech v roce 1987, byl takzvaný "bench-clearing brawl" (vyprázdnění střídaček). Základní pravidlo hokeje říká, že do probíhající bitky na ledě se nesmí zapojit žádný hráč, který v tu chvíli nebyl ve hře (tedy seděl na střídačce jako náhradník). Jakmile hráč přeskočí mantinel, aby pomohl svému spoluhráči ve rvačce, automaticky dostává trest do konce utkání a případně i další suspendace. V zápase Kanady proti Sovětskému svazu přeskočili mantinel prakticky všichni hráči z obou týmů. Na ledě se najednou rvalo čtyřicet hokejistů. Rozhodčí v tu chvíli neměli fyzickou možnost konflikt zastavit a nebylo ani možné zápas dohrát, protože podle pravidel by museli oběma týmům vyloučit všechny hráče ze střídaček do konce utkání a na ledě by nezbyl nikdo, kdo by mohl v zápase legálně pokračovat.
Z tehdejšího bodového systému navíc plyne jeden důležitý fakt. V roce 1987 se na turnajích nehrálo čtvrtfinále, semifinále a finále. Osm týmů prostě hrálo v jedné skupině každý s každým a počítaly se jim body. Zápas mezi Kanadou a Sovětským svazem byl úplně poslední na celém šampionátu. Protože ostatní týmy už měly dohráno (Finsko mělo 11 bodů), Kanada věděla naprosto přesně, co musí v tomto posledním zápase udělat, aby získala zlato – musela vyhrát o pět gólů. Rvačka tak Kanadu připravila o jistou medaili, protože zrušením zápasu přišla o všechny body, zatímco Sověti, kteří už před zápasem věděli, že skončí na chvostu tabulky, neměli co ztratit.
Zdroje
- Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji
- Lední hokej v roce 1986
- Lední hokej v roce 1987
- Lední hokej v Československu
- Sport na Slovensku
- Sportovní události v Československu
- Město Piešťany
- Město Nitra
- Město Trenčín
- Město Topoľčany
- Zlaté medaile pro Finsko
- Stříbrné medaile pro Československo
- Bronzové medaile pro Švédsko
- Hokejové turnaje
- Sportovní skandály a kontroverze
- Události zrušené kvůli diskvalifikaci
- Mezinárodní hokejové soutěže
- Vytvořeno Gemini 1.5 Pro