Komunistická strana Číny
Obsah boxu
Šablona:Infobox politická strana Komunistická strana Číny (čínsky v českém přepisu Čung-kuo Kung-čchan-tang, pchin-jinem Zhōngguó Gòngchǎndǎng, znaky zjednodušené 中国共产党, tradiční 中國共產黨), zkratkou KS Číny nebo CPC (z anglického Communist Party of China), je zakládající a jediná vládnoucí politická strana v Čínské lidové republice (ČLR). Byla založena v roce 1921 a k moci se dostala po vítězství v čínské občanské válce v roce 1949. S více než 99 miliony členů (k roku 2023) je druhou největší politickou stranou na světě po indické Bharatiya Janata Party.
Strana je organizována na základě principu demokratického centralismu, který formuloval Vladimir Iljič Lenin a který vyžaduje diskusi o politice na všech úrovních, ale zároveň podřízení se rozhodnutí ústředního vedení. Nejvyšším orgánem strany je Národní sjezd Komunistické strany Číny, který se schází každých pět let. Mezi sjezdy vykonává jeho funkce Ústřední výbor Komunistické strany Číny. Nejvyšší moc je však fakticky soustředěna v Politbyru a především v jeho Stálém výboru. V čele strany stojí generální tajemník, který je zároveň nejvyšším představitelem státu. Od roku 2012 tuto funkci zastává Si Ťin-pching.
KS Číny kontroluje všechny složky státní moci – vládu, parlament (Všečínské shromáždění lidových zástupců), soudnictví i armádu (Čínská lidová osvobozenecká armáda). Její vedoucí úloha je zakotvena v ústavě ČLR. Oficiální ideologií strany je socialismus s čínskými rysy, který kombinuje prvky marxismu-leninismu, myšlenek Mao Ce-tunga, teorie Teng Siao-pchinga a nejnověji myšlenek Si Ťin-pchinga.
📜 Historie
🏛️ Založení a raná léta (1921–1927)
Komunistická strana Číny byla založena v Šanghaji v červenci 1921. Mezi zakladateli byli intelektuálové jako Čchen Tu-siou a Li Ta-čao, inspirovaní Hnutí čtvrtého května a úspěchem bolševické revoluce v Rusku. První sjezd se konal za účasti 12 delegátů a dvou zástupců Kominterny. V počátcích strana úzce spolupracovala s nacionalistickou stranou Kuomintang (KMT) pod vedením Sunjatsena v rámci tzv. První sjednocené fronty s cílem sjednotit Čínu a zbavit ji moci militaristů a zahraničního vlivu.
Po Sunjatsenově smrti v roce 1925 se vedení Kuomintangu ujal Čankajšek, který se stavěl ke komunistům nepřátelsky. V roce 1927 provedl Šanghajský masakr, při kterém byly povražděny tisíce komunistů a jejich sympatizantů. Tímto aktem byla spolupráce ukončena a začala Čínská občanská válka.
⚔️ Občanská válka a Dlouhý pochod (1927–1937)
Po masakru se zbytky komunistických sil stáhly na venkov, kde začaly budovat sovětské oblasti. Nejvýznamnější z nich byla Čínská sovětská republika v provincii Ťiang-si, v jejímž čele stál Mao Ce-tung. Mao prosazoval strategii revoluce založené na rolnictvu, což bylo v rozporu s ortodoxním marxismem zaměřeným na městský proletariát.
V letech 1930–1934 podnikl Kuomintang několik obkličovacích kampaní s cílem zničit komunistickou základnu. V říjnu 1934 byli komunisté donuceni k ústupu, který vešel do dějin jako Dlouhý pochod. Během tohoto strastiplného, zhruba 9 600 km dlouhého přesunu se Mao Ce-tungovi podařilo upevnit svou pozici a stát se nezpochybnitelným vůdcem strany. Z původních cca 86 000 účastníků pochodu dorazil do nové základny v Jen-anu v provincii Šen-si jen zlomek.
🇯🇵 Druhá čínsko-japonská válka (1937–1945)
Po japonské invazi do Mandžuska v roce 1931 a zejména po vypuknutí druhé čínsko-japonské války v roce 1937 byla občanská válka mezi komunisty a Kuomintangem přerušena. Byla vytvořena Druhá sjednocená fronta, aby společně čelily japonské agresi. Během války komunisté úspěšně využívali partyzánskou taktiku a rozšiřovali svůj vliv na venkově, zatímco hlavní tíhu bojů s japonskou armádou nesly síly Kuomintangu. Na konci války v roce 1945 měla komunistická strana pod kontrolou rozsáhlá území a disponovala silnou a disciplinovanou armádou.
🏆 Vítězství v občanské válce a založení ČLR (1945–1949)
Krátce po kapitulaci Japonska se občanská válka znovu rozhořela. Navzdory počáteční vojenské a materiální převaze Kuomintangu, podporovaného Spojenými státy, se komunistům podařilo získat převahu. Důvody jejich úspěchu spočívaly v lepší strategii, vysoké morálce, podpoře rolnictva (díky slibům pozemkové reformy) a také v rozsáhlé korupci a nekompetentnosti kuomintangského režimu.
V roce 1949 komunistická Čínská lidová osvobozenecká armáda dobyla klíčová města včetně Pekingu a Nankingu. 1. října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu založení Čínské lidové republiky. Zbytky Kuomintangu v čele s Čankajškem uprchly na ostrov Tchaj-wan, kde založily Čínskou republiku.
🌪️ Éra Mao Ce-tunga (1949–1976)
Po převzetí moci strana zahájila radikální transformaci čínské společnosti. Proběhla pozemková reforma, kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu. V roce 1958 Mao inicioval kampaň známou jako Velký skok vpřed, jejímž cílem bylo rychle industrializovat zemi a překonat Velkou Británii v produkci oceli. Kampaň však skončila katastrofou a způsobila Velký čínský hladomor, při kterém zemřely desítky milionů lidí.
V roce 1966 Mao, ve snaze upevnit svou moc a odstranit politické oponenty, rozpoutal Kulturní revoluci. Toto období bylo charakterizováno politickým chaosem, perzekucí intelektuálů a ničením kulturního dědictví. Skončilo až Maovou smrtí v roce 1976.
📈 Reformy a otevírání se světu (1978–2012)
Po Maově smrti se k moci postupně dostal Teng Siao-pching, který zahájil éru ekonomických reforem a "otevírání se světu". Byla zavedena politika "socialismu s čínskými rysy", která umožnila vznik soukromého podnikání a přilákala zahraniční investice. Byly zřízeny speciální ekonomické zóny, které se staly motorem rychlého hospodářského růstu. Politická moc však zůstala pevně v rukou komunistické strany.
Tento model byl vystaven zkoušce v roce 1989, kdy prodemokratické protesty na náměstí Nebeského klidu v Pekingu byly krvavě potlačeny armádou. Po tomto incidentu strana zpřísnila kontrolu nad společností, ale pokračovala v ekonomických reformách. Vedení se ujali Ťiang Ce-min a později Chu Ťin-tchao, za jejichž vlády Čína zažila bezprecedentní ekonomický boom a stala se globální velmocí.
🇨🇳 Éra Si Ťin-pchinga (od 2012)
V roce 2012 se generálním tajemníkem stal Si Ťin-pching. Jeho vláda je charakterizována centralizací moci, rozsáhlou protikorupční kampaní, posilováním ideologické kontroly a asertivnější zahraniční politikou, symbolizovanou iniciativou Nové hedvábné stezky. V roce 2018 bylo z ústavy odstraněno omezení počtu prezidentských mandátů, což Si Ťin-pchingovi umožňuje vládnout neomezeně dlouho. Pod jeho vedením strana posiluje svou roli ve všech aspektech života v Číně, včetně ekonomiky, médií a vzdělávání.
🧠 Ideologie
Oficiální ideologie KS Číny je komplexní a vyvíjela se v čase. Jejími základními pilíři jsou:
- Marxismus-leninismus: Původní ideologický základ, který zdůrazňuje třídní boj, diktaturu proletariátu a vedoucí úlohu komunistické strany.
- Myšlenky Mao Ce-tunga (Maoismus): Adaptace marxismu-leninismu na čínské podmínky, s důrazem na roli rolnictva, permanentní revoluci a partyzánskou válku.
- Teorie Teng Siao-pchinga: Známá také jako "socialismus s čínskými rysy". Pragmatický přístup, který oddělil ekonomickou sféru od politické kontroly. Zavedl tržní mechanismy do socialistické ekonomiky s cílem rozvíjet výrobní síly. Symbolizuje ho heslo "Nezáleží na tom, zda je kočka černá nebo bílá, hlavně že chytá myši."
- Teorie tří reprezentací (Ťiang Ce-min): Rozšířila definici strany tak, aby mohla reprezentovat nejen dělníky a rolníky, ale i "pokrokové výrobní síly" (tj. soukromé podnikatele).
- Vědecký pohled na rozvoj (Chu Ťin-tchao): Zdůrazňuje udržitelný a harmonický rozvoj společnosti.
- Myšlenky Si Ťin-pchinga o socialismu s čínskými rysy pro novou éru: Nejnovější přírůstek do stranické ideologie, zakotvený v ústavě. Klade důraz na "čínský sen" o národní obrodě, absolutní vedení strany nad všemi aspekty státu, posilování armády a aktivní roli Číny na mezinárodní scéně.
🏛️ Organizační struktura
Struktura KS Číny je hierarchická a řídí se principem demokratického centralismu.
- Národní sjezd: Teoreticky nejvyšší orgán, schází se jednou za pět let. Volí Ústřední výbor a schvaluje hlavní politické směřování.
- Ústřední výbor: Skládá se z přibližně 200 členů a schází se zhruba jednou ročně. Volí Politbyro.
- Politbyro: Skládá se z 25 členů a je klíčovým rozhodovacím orgánem.
- Stálý výbor Politbyra: Nejmocnější orgán, tvořený 7 (dříve 9) členy v čele s generálním tajemníkem. Fakticky řídí Čínu.
- Generální tajemník: Nejvyšší představitel strany, státu (prezident) a armády (předseda Ústřední vojenské komise).
- Ústřední vojenská komise: Kontroluje Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu, čímž zajišťuje, že armáda slouží straně, nikoli státu.
- Ústřední komise pro kontrolu disciplíny: Orgán zodpovědný za boj proti korupci a udržování stranické disciplíny.
💡 Pro laiky
- Co je Komunistická strana Číny? Je to jediná politická strana, která vládne v Číně. Kontroluje úplně všechno – od vlády a armády až po média a školy. Je to jako mozek, který řídí celé tělo státu.
- Je Čína stále komunistická? Politicky ano, ekonomicky ne tak docela. Strana si udržuje absolutní moc a netoleruje žádnou opozici, což je typické pro komunistické režimy. Ekonomika je ale z velké části tržní, podobná té na Západě. Tomuto mixu se říká "socialismus s čínskými rysy". Je to jako mít firmu, kde je jeden generální ředitel s neomezenou mocí, ale jednotlivá oddělení mezi sebou volně obchodují a soutěží.
- Co je Politbyro? Představte si to jako nejužší vedení obrovské korporace. Je to malá skupina (asi 25 lidí), která rozhoduje o nejdůležitějších věcech. A v rámci této skupiny je ještě menší "super-vedení" zvané Stálý výbor (7 lidí), které má tu největší moc.
- Jak se člověk stane členem? Není to snadné. Členství je považováno za prestižní a vyžaduje dlouhý proces prověřování, doporučení a prokázání loajality straně. Je to exkluzivní klub, který má téměř 100 milionů členů.