Karel Lánský
| Karel Lánský | |
|---|---|
| Celé jméno | Karel Lánský |
| Datum narození | 21. května 1924 |
| Místo narození | Šlapanice, Československo |
| Datum úmrtí | 23. dubna 2019 |
| Místo úmrtí | Praha, Česko |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | novinář, ředitel rozhlasu, dělník (z donucení) |
| Politická strana | KSČ (do 1970) |
| Funkce</ | |
| Vyznamenání | Řád Bílého lva (I. třída, 2018) Pamětní medaile ČsOL |
Karel Lánský (21. května 1924 Šlapanice – 23. dubna 2019 Praha) byl československý novinář, účastník protinacistického odboje a klíčová postava událostí roku 1968. Do historie se zapsal jako prozatímní ústřední ředitel Československého rozhlasu v době srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy.
Byl to právě on, kdo v kritických hodinách 21. srpna 1968 odmítl vydat budovu rozhlasu okupantům a zajistil pokračování svobodného vysílání, které informovalo svět o skutečném dění v Československu. Jeho hlas a organizační schopnosti pomohly udržet morálku národa tváří v tvář agresi.
Po nástupu normalizace byl za své postoje krutě perzekvován. Byl vyhozen z práce, vyloučen ze strany a nucen pracovat v dělnických profesích. Plného uznání se mu dostalo až v závěru života, kdy mu byl v roce 2018, u příležitosti 100. výročí vzniku republiky, propůjčen Řád Bílého lva.
Mládí a odboj
Karel Lánský se narodil v moravských Šlapanicích u Brna. Vyrůstal v době první republiky, což formovalo jeho vlastenectví.
- Druhá světová válka: Během nacistické okupace se jako mladý muž zapojil do odboje. Působil v partyzánské skupině na Vysočině, kde riskoval život v boji proti německým okupantům. Tato zkušenost ho naučila rozhodnosti v krizových situacích.
- Vstup do KSČ: Po válce, ovlivněn dobovou atmosférou a zkušenostmi z odboje, vstoupil do KSČ. Věřil v ideály sociální spravedlnosti, ale postupně se zařadil k reformnímu proudu strany, který kritizoval stalinismus 50. let.
Kariéra v rozhlase
S Československým rozhlasem spojil velkou část svého profesního života.
- Začínal jako redaktor a postupně stoupal v hierarchii.
- Působil jako zpravodaj na Slovensku, kde navázal kontakty s tamními reformními komunisty (včetně Alexandra Dubčeka).
- V 60. letech se stal vedoucím Ústřední redakce politického vysílání. Podílel se na uvolňování cenzury a zavádění nových, otevřenějších formátů diskusí, které byly předzvěstí Pražského jara.
Rok 1968: Hlas svobodného rozhlasu
Vrchol jeho kariéry přišel v dramatickém létě 1968. V té době byl pověřen řízením Československého rozhlasu (zastupoval nemocného ředitele Miloše Marka).
Noc z 20. na 21. srpna
Když v noci na 21. srpna začala invaze, Lánský byl ve své kanceláři na Vinohradské třídě. Okamžitě pochopil vážnost situace.
- Odvysílání Provolání: Navzdory snaze kolaborantů (např. ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmanna) o vypnutí vysílačů se Lánskému a jeho týmu podařilo odvysílat slavné Provolání Všemu lidu ČSSR, kterým předsednictvo ÚV KSČ odsoudilo invazi.
- Sověti v budově: Když sovětští vojáci vnikli do budovy rozhlasu, Lánský s nimi odmítl spolupracovat. Byl držen pod samopaly ve své kanceláři, ale díky spletitému systému chodeb a technickému zázemí se jeho podřízeným podařilo udržet vysílání ze skrytých studií (tzv. štafeta).
- Vyjednávání: Lánský vedl složitá jednání se sovětskými veliteli. Podařilo se mu vyjednat, že rozhlas nebude zcela obsazen a zničen, pokud se "nebude vysílat proti socialismu". Tuto dohodu využil k tomu, aby získal čas a udržel informační kanály.
- Zranění: Během potyček a střelby v okolí rozhlasu byl Lánský zraněn (podle některých zdrojů utrpěl průstřel, jiné uvádějí zranění střepinou či pohmožděniny při incidentu), ale odmítl opustit své stanoviště.
Jeho věta „Jsme s vámi, buďte s námi“, která se stala symbolem odporu, je sice často připisována hlasatelům, ale byl to Lánský, kdo vytvořil podmínky, aby mohla zaznít.
Normalizace a pád
Po potlačení Pražského jara a nástupu Gustáva Husáka k moci začaly čistky.
- V roce 1969 byl Karel Lánský odvolán z funkce ředitele.
- V roce 1970 byl vyloučen z KSČ.
- Následoval zákaz činnosti v médiích. Z ředitele rozhlasu se stal dělník. Pracoval na stavbách, při vrtných pracích a jako skladník.
- Byl pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti (StB), která ho vedla jako "nepřátelskou osobu". Jeho rodina byla šikanována, děti měly problémy s přístupem ke vzdělání.
Polistopadová éra
Po listopadu 1989 se Karel Lánský dočkal morální satisfakce, i když se do vysokých manažerských funkcí již nevrátil.
- Angažoval se v organizacích sdružujících bývalé politické vězně a perzekvované novináře.
- Často vystupoval v médiích jako pamětník srpnových událostí, kde střízlivě a bez patosu popisoval realitu okupace.
Ocenění
Dlouhá léta byl jeho přínos opomíjen. Změna přišla až u příležitosti 100. výročí založení Československa.
- Dne 28. října 2018 mu prezident Miloš Zeman propůjčil **Řád Bílého lva I. třídy** (vojenská skupina) za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu. Lánský si vyznamenání převzal osobně ve Vladislavském sále, již na invalidním vozíku.
Úmrtí
Karel Lánský zemřel 23. dubna 2019 v Praze ve věku nedožitých 95 let. Jeho odchod znamenal ztrátu jednoho z posledních přímých svědků a aktérů vedení státu (respektive klíčových institucí) v roce 1968.
Pro laiky
Karel Lánský byl muž, který "držel mikrofon", když přijely tanky. V srpnu 1968 byl šéfem rozhlasu. Když Rusové obsadili Prahu, jejich prvním cílem bylo vypnout rádio, aby lidé nevěděli, co se děje. Lánský ale neuhnul. I když mu mířili samopalem na břicho, dokázal zařídit, aby se vysílalo dál – z tajných studií, z jiných budov. Díky němu se svět dozvěděl, že nás okupují, a lidé doma věděli, že se vláda nevzdala. Komunisté mu to nikdy neodpustili. Z ředitele udělali kopáče na stavbě. Dočkal se až jako starý pán, kdy mu prezident Zeman dal Řád Bílého lva. Je to hrdina, který bojoval slovem proti tankům.