Karel Kachyňa
| Karel Kachyňa | |
|---|---|
| Datum narození | 1. května 1924 |
| Místo narození | Vyškov |
| Datum úmrtí | 12. března 2004 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Státní příslušnost |  (do 1992) (od 1993) |
| Alma mater | FAMU |
| Povolání | filmový režisér, televizní režisér, scenárista, kameraman |
| Aktivní od | 1950 |
Karel Kachyňa byl významný český filmový a televizní režisér, scenárista a původní profesí kameraman. Patřil k zakladatelské generaci poválečné československé kinematografie. Během své více než půl století trvající kariéry režíroval přes sedmdesát celovečerních a televizních filmů či seriálů. Jeho tvorba se vyznačovala silným psychologickým prokreslením postav, detailní prací s dětskými herci a lyrickou obrazností. Zásadní etapu jeho dráhy tvořila spolupráce se scenáristou Janem Procházkou v 60. letech, jež vyvrcholila politicko-psychologickým dramatem Ucho (1970), které bylo komunistickým režimem okamžitě zakázáno. Mezi jeho další klíčová díla patří adaptace próz Oty Pavla Smrt krásných srnců a Zlatí úhoři nebo snímky Kočár do Vídně, Sestřičky a Kráva.
Mládí a studium
Karel Kachyňa se narodil 1. května 1924 ve Vyškově na Moravě v rodině s legionářskou minulostí (jeho otec bojoval jako ruský legionář, za druhé světové války byl uvězněn nacisty). Dětství a dospívání prožil v Kroměříži. V letech 1939 až 1943 studoval na Baťově škole umění ve Zlíně. Zlínské prostředí, které v té době představovalo centrum aplikovaného designu a začínajícího filmového průmyslu (ve zdejších ateliérech se točily reklamní filmy), zásadně nasměrovalo jeho profesní zájem k filmu.
Po skončení druhé světové války přesídlil do Prahy, kde byla právě založena Filmová a televizní fakulta AMU (FAMU). Kachyňa byl přijat do jejího historicky prvního ročníku (spolu s budoucími kolegy jako Vojtěch Jasný nebo Antonín Kachlík). Původně studoval obor kamera u profesora Karla Plicky a následně si přibral i studium filmové režie. Fakultu úspěšně absolvoval v roce 1951.
Začátky a spolupráce s Vojtěchem Jasným (50. léta)
Svou kariéru zahájil Kachyňa natáčením dokumentárních filmů. Vytvořil tvůrčí duo se svým spolužákem Vojtěchem Jasným. Společně jako spolurežiséři a kameramani odjeli do Číny, kde natočili oceňovaný celovečerní cestopisný dokument Lidé jednoho srdce (1953) a o rok dříve budovatelský dokument Není stále zamračeno (1950).
Jejich společným celovečerním hraným debutem bylo vojenské drama Dnes večer všechno skončí (1954). Po tomto snímku se tvůrčí cesty Jasného a Kachyni rozdělily a Kachyňa začal točit zcela samostatně. Prvním velkým diváckým i kritickým úspěchem jeho samostatné kariéry byl kriminální film z pohraničí Král Šumavy (1959). Přestože snímek nesl ideologické znaky tehdejší doby a pohledu na ochranu státní hranice, Kachyňa v něm prokázal výjimečný cit pro budování napětí, temnou atmosféru a vizuální poezii jihočeských blat.
Tvůrčí vrchol 60. let a Jan Procházka
Zásadní zlom v Kachyňově tvorbě přinesl rok 1959, kdy se seznámil se spisovatelem a scenáristou Janem Procházkou. Toto spojení vytvořilo jednu z nejvýznamnějších autorských dvojic československé nové vlny. Procházkovy literární náměty poskytovaly Kachyňovi silné dramatické příběhy s komplexní psychologií postav, které často vybočovaly ze schémat socialistického realismu.
V první polovině 60. let natočili filmy tematizující křehký svět dospívajících dětí a jejich konfrontaci se světem dospělých, jako byly snímky Trápení (1961), Závrať (1962) a Vysoká zeď (1964). Následovala série umělecky radikálních filmů reflektujících dějinná traumata druhé světové války a poválečného uspořádání z netradičních, často demytizujících úhlů pohledu. Sem patří vizuálně expresivní film z konce války sledovaný očima dvanáctiletého chlapce Ať žije Republika (1965), komorní existenciální drama o pomstě a odpuštění Kočár do Vídně (1966) a temné venkovské drama o kolektivizaci v padesátých letech Noc nevěsty (1967).
Vrcholem jejich spolupráce se stalo komorní psychologické drama Ucho z roku 1970. Film analyzující mechanismy strachu, paranoie a odposlouchávání v nejvyšších patrech komunistické nomenklatury byl na příkaz stranického vedení ihned po dokončení umístěn do trezoru a svou oficiální premiéru měl až po pádu režimu v roce 1990. Brzy po dokončení filmu zemřel Jan Procházka v únoru 1971 na rakovinu.
Období normalizace a historické či dětské filmy (70. léta)
Po zákazu filmu Ucho a úmrtí klíčového spolupracovníka se Karel Kachyňa ocitl v politické nemilosti. Nebylo mu sice zcela zakázáno točit (jako jiným představitelům nové vlny), musel však radikálně změnit tematické zaměření. Útočiště nalezl ve filmech pro děti, historických adaptacích a komorních dramatech s nepolitickou tematikou.
Díky své schopnosti pracovat s dětskými herci režíroval úspěšný film o chlapci s obrnou Už zase skáču přes kaluže (1970, scénář tajně pod cizím jménem napsal ještě J. Procházka), životopisný film o Alexandru Dumasovi starším Tajemství velikého vypravěče (1971) nebo film Vlak do stanice Nebe (1972). Adaptoval také knihu Marie Majerové Robinsonka (1974) a klasickou pohádku H. C. Andersena Malá mořská víla (1976), ve které do hlavních rolí obsadil sestry Miroslavu a Libuši Šafránkovy.
V roce 1979 natočil pro Československou televizi lyrický film Zlatí úhoři na motivy autobiografických povídek spisovatele Oty Pavla. Snímek s Vladimírem Menšíkem v roli tatínka získal hlavní cenu na mezinárodním televizním festivalu Prix Italia a nastartoval další klíčovou linii Kachyňovy tvorby.
Návrat k vrcholné formě (80. léta)
Osmdesátá léta znamenala pro režiséra návrat k náročnějším látkám a do kinodistribuce. V roce 1979 natočil nostalgickou retrospektivu Lásky mezi kapkami deště. Úspěšná byla jeho spolupráce s hercem a scenáristou Karlem Čabrádkem a lékařem-spisovatelem Adolfem Branaldem, jež vyústila v dramata ze zdravotnického prostředí Pozor, vizita! (1981) s Josefem Vinklářem a Sestřičky (1983) s Jiřinou Jiráskovou a debutující Alenou Mihulovou.
V roce 1986 se vrátil k textům Oty Pavla a natočil jeden ze svých komerčně nejúspěšnějších a nejuznávanějších celovečerních filmů Smrt krásných srnců, kde roli Lea Poppera excelentně ztvárnil Karel Heřmánek. Významným televizním počinem konce osmdesátých let byl šestidílný seriál Vlak dětství a naděje (1985) na motivy románu Věry Sládkové.
Tvorba po roce 1989 a závěr kariéry
Změna společenských poměrů po roce 1989 umožnila Kachyňovi pokračovat v tvorbě bez cenzurních zásahů. S hlubokým citem zfilmoval drsný venkovský román Jana Procházky Kráva (1993, film získal řadu ocenění na domácí scéně). Dále režíroval televizní seriál podle Josefa Škvoreckého Prima sezóna (1994), komorní drama o sestrách rozdílných intelektuálních úrovní Fany (1995) s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli a adaptaci novely Ivana Olbrachta Hanele (1999).
Jeho posledním natočeným dílem byl televizní film Cesta byla suchá, místy mokrá z roku 2003. Plánoval natočit film podle scénáře Jana Procházky Konec velkých prázdnin a podílel se i na přípravách filmu Obsluhoval jsem anglického krále, k realizaci však z důvodu zhoršujícího se zdraví již nedošlo.
Osobní život
Karel Kachyňa se oženil dvakrát. Z prvního manželství s Eliškou Kachyňovou měl dceru Elišku, která působí jako produkční a ekonomka. Manželství se rozpadlo. Po dobu natáčení filmu Sestřičky (1983) se seznámil se sedmnáctiletou neherečkou a hlavní představitelkou Alenou Mihulovou. Vznikl mezi nimi silný vztah, přestože Kachyňovi bylo v té době téměř šedesát let. Po desetiletém partnerském soužití uzavřeli v polovině 90. let sňatek. Z tohoto svazku se narodila dcera Karolina.
Karel Kachyňa se na konci svého života potýkal s vážnými zdravotními problémy, v posledních letech byl zasažen Alzheimerovou chorobou a následky cévní mozkové příhody. Zemřel na zápal plic 12. března 2004 v Praze ve věku nedožitých 80 let. Místem jeho posledního odpočinku je pražský Vyšehradský hřbitov.
Kompletní režijní filmografie
Následující tabulka obsahuje ucelený chronologický přehled režijní tvorby Karla Kachyni, včetně televizních filmů a seriálů.
| Rok | Název filmu | Formát | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 1950 | Není stále zamračeno | dokumentární film | spolurežie (Vojtěch Jasný) |
| 1952 | Neobyčejná léta | dokumentární film | spolurežie (Vojtěch Jasný) |
| 1953 | Lidé jednoho srdce | dokumentární film | spolurežie (Vojtěch Jasný) |
| 1954 | Dnes večer všechno skončí | film | spolurežie (Vojtěch Jasný) |
| 1956 | Ztracená stopa | film | první samostatný film |
| 1958 | Tenkrát o Vánocích | film | |
| 1958 | Město má dlaně | film | |
| 1959 | Král Šumavy | film | |
| 1960 | Práče | film | |
| 1961 | Pouta | film | |
| 1961 | Trápení | film | |
| 1962 | Závrať | film | |
| 1963 | Naděje | film | |
| 1964 | Vysoká zeď | film | |
| 1965 | Ať žije Republika | film | |
| 1966 | Kočár do Vídně | film | |
| 1967 | Noc nevěsty | film | |
| 1968 | Vánoce s Alžbětou | film | |
| 1969 | Směšný pán | film | |
| 1970 | Ucho | film | zakázáno, premiéra 1990 |
| 1970 | Už zase skáču přes kaluže | film | |
| 1971 | Tajemství velikého vypravěče | film | |
| 1972 | Vlak do stanice Nebe | film | |
| 1973 | Láska | film | |
| 1973 | Legenda o živých mrtvých | televizní minisérie | |
| 1974 | Pavlínka | film | |
| 1974 | Robinsonka | film | |
| 1975 | Škaredá dědina | film | |
| 1975 | Bratři | televizní film | |
| 1976 | Smrt mouchy | film | |
| 1976 | Malá mořská víla | film | |
| 1977 | Setkání v červenci | film | |
| 1978 | Čekání na déšť | film | |
| 1979 | Zlatí úhoři | televizní film | |
| 1979 | Lásky mezi kapkami deště | film | |
| 1980 | Cukrová bouda | film | |
| 1981 | Pozor, vizita! | film | |
| 1982 | Fandy, ó Fandy | film | |
| 1983 | Sestřičky | film | |
| 1985 | Vlak dětství a naděje | televizní seriál | |
| 1986 | Dobré světlo | film | |
| 1986 | Smrt krásných srnců | film | |
| 1987 | Kam, pánové, kam jdete? | film | |
| 1988 | Oznamuje se láskám vašim | film | |
| 1989 | Blázni a děvčátka | film | |
| 1992 | Město mé naděje | film | |
| 1993 | Kráva | film / televizní film | původně ČT, přesunuto do kin |
| 1994 | Prima sezóna | televizní seriál | |
| 1995 | Fany | film | |
| 1999 | Hanele | film | |
| 2001 | Otec neznámý aneb Cesta do hlubin... | televizní film | |
| 2003 | Cesta byla suchá, místy mokrá | televizní film |