Juan Antonio Samaranch

Juan Antonio Samaranch
	Soubor:Juan Antonio Samaranch.jpg
	Juan Antonio Samaranch v roce 2001
Datum narození	17. července 1920
Místo narození	Barcelona, Španělsko
Datum úmrtí	21. dubna 2010 (ve věku 89 let)
Místo úmrtí	Barcelona, Španělsko
Manželka	Maria Teresa Salisachs-Rowe (Bibis)
Děti	Juan Antonio, Maria Teresa
Funkce</
Předchůdce	Lord Killanin
Nástupce	Jacques Rogge

Rozbalit box

Obsah boxu

Juan Antonio Samaranch y Torelló, 1. markýz ze Samaranch (katalánsky Joan Antoni Samaranch i Torelló; 17. červenec 1920, Barcelona – 21. duben 2010, tamtéž) byl španělský sportovní funkcionář, diplomat a politik, který v letech 1980 až 2001 zastával funkci sedmého předsedy Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Je považován za nejvlivnějšího muže v historii moderního olympismu hned po zakladateli Pierru de Coubertinovi.

Samaranch převzal olympijské hnutí v době hluboké krize, finančního krachu a politických bojkotů (Moskva 1980). Během svého jedenadvacetiletého mandátu transformoval olympijské hry z amatérské a politicky ohrožené akce v největší, nejziskovější a globálně nejsledovanější sportovní událost planety. Jeho éra je spojena s profesionalizací sportu (účast hvězd NBA a NHL), masivní komercializací (prodej televizních práv a sponzoring) a globální expanzí. Zároveň však čelil ostré kritice pro svou minulost ve fašistickém režimu generála Franca, autoritářský styl vedení a tolerování korupce uvnitř MOV, která vyvrcholila skandálem kolem ZOH v Salt Lake City.

💡 Juan Antonio Samaranch pro laiky

Představte si ho jako „generálního ředitele (CEO) olympijských her“. Když Samaranch v roce 1980 nastupoval do funkce, olympijské hry byly jako chátrající šlechtické sídlo – plné tradic, ale bez peněz, polorozpadlé a nikdo tam nechtěl bydlet (města odmítala pořadatelství kvůli dluhům).

Co udělal? Samaranch z her udělal „firmu“. Zavedl systém, kdy velké korporace (Coca-Cola, Visa, McDonald's) platí miliardy za to, že mohou být partnery her. Zároveň prodal televizní práva za obrovské sumy.
Zrušil pokrytectví: Do jeho nástupu nesměli na olympiádě startovat profesionálové (kdo bral za sport peníze). To vedlo k paradoxům, kdy hvězdy NHL nesměly hrát, ale sportovci z východního bloku, placení státem „naoko“ jako vojáci, vyhrávali. Samaranch řekl „dost“ a otevřel hry všem nejlepším sportovcům světa (viz Dream Team v roce 1992).
Kontroverze: Byl to muž, který se nechal oslovovat „Excelence“. Vládl pevnou rukou a mnozí mu vyčítali, že zničil ducha her pro peníze a že zavíral oči nad dopingem a uplácením, pokud to sloužilo růstu olympijského byznysu.

⏳ Mládí a politická kariéra ve Španělsku

Juan Antonio se narodil do bohaté rodiny textilního průmyslníka v Barceloně. V mládí se věnoval hokeji na kolečkových bruslích (byl dokonce brankářem) a boxu, což formovalo jeho bojovnou povahu.

Ve službách generála Franca

Klíčovým a nejvíce kritizovaným aspektem jeho života je jeho aktivní účast ve fašistickém režimu generála Franca. Během Španělské občanské války byl povolán do republikánské armády jako zdravotník, ale utekl do Francie a vrátil se, aby bojoval na straně nacionalistů (frankistů).

Po válce stoupal v hierarchii režimu:

Stal se členem fašistické strany Falanga.
Působil jako radní v Barceloně odpovědný za sport.
V roce 1967 byl jmenován národním delegátem pro tělesnou výchovu a sport.
V roce 1973 se stal prezidentem provincie Barcelona (de facto guvernérem).

Fotografie z této doby, na kterých Samaranch v uniformě Falangy hajluje (fašistický pozdrav zdviženou pravicí), ho pronásledovaly až do konce života. Sám se k této etapě později vyjadřoval pragmaticky: „Byl jsem věrný režimu, který v mé zemi vládl. Sloužil jsem své vlasti.“

🌍 Cesta k moci: Diplomat v Moskvě

Zlomovým bodem jeho kariéry bylo jmenování španělským velvyslancem v Sovětském svazu a Mongolsku v roce 1977. Toto jmenování bylo geniálním tahem nového španělského krále Juana Carlose I., který se potřeboval zbavit starých frankistických kádrů, ale zároveň využít jejich schopností.

V Moskvě Samaranch navázal úzké styky s politbyrem KSSS a KGB. Sovětský blok v té době ovládal značnou část hlasů v MOV. Samaranch, ač antikomunista, si získal důvěru Východu. Když se v roce 1980 v Moskvě volil nový předseda MOV po lordu Killaninovi, Samaranch byl jediným kandidátem, který byl přijatelný jak pro západní byznysmeny (díky svému původu a vazbám na Adidas), tak pro socialistický blok. Traduje se, že jeho zvolení bylo dohodnuto v zákulisí výměnou za slib, že se pokusí zmírnit dopady západního bojkotu moskevské olympiády.

👑 Éra prezidenta MOV (1980–2001)

Když Samaranch přebíral úřad, MOV měl na účtu méně než 200 000 dolarů a hry v Montrealu 1976 skončily finančním debaklem. Hnutí bylo politicky rozvrácené.

Revoluce 1: Konec politických bojkotů

Jeho prvním velkým úkolem bylo sjednotit svět. Po bojkotu Moskvy (1980) a Los Angeles (1984) se mu podařilo dostat téměř celý svět na hry v Soulu 1988. Ačkoliv Severní Korea a Kuba hry bojkotovaly, účast Sovětského svazu a USA na jedné půdě byla diplomatickým triumfem. Vrcholem byly hry v jeho rodné Barceloně 1992, kde poprvé po desetiletích soutěžily všechny národy bez bojkotu (včetně JAR po pádu apartheidu).

Revoluce 2: Komercializace a TOP program

Samaranch pochopil, že nezávislost MOV může zaručit jedině finanční soběstačnost. Spojil se s marketingovým mágem Horstem Dasslerem (synem zakladatele Adidas) a vytvořili program **The Olympic Partner (TOP)**.

**Princip:** MOV prodává exkluzivní práva používat olympijské kruhy pouze jedné firmě v každém odvětví (např. Coca-Cola pro nápoje, Kodak pro film, Visa pro platby).
**Výsledek:** Zisky MOV vyletěly do miliard dolarů. To umožnilo financovat rozvoj sportu v chudých zemích (program Olympijská solidarita), což Samaranchovi zajistilo loajalitu členů MOV z Afriky a Asie.

Revoluce 3: Profesionálové na hrách

Samaranch zrušil pokrytecké pravidlo o amatérismu, které vymyslel Pierre de Coubertin. Tvrdil, že diváci chtějí vidět ty nejlepší.

**Tenis:** Vrátil se na hry v roce 1988.
**Dream Team:** V roce 1992 povolil start hráčů NBA. Účast Michaela Jordana, Magica Johnsona a dalších v Barceloně katapultovala popularitu her do stratosféry.
**NHL:** V roce 1998 v Naganu poprvé startovali nejlepší hokejisté světa (včetně vítězného českého týmu).

⚔️ Kritika a kontroverze

Skandál Salt Lake City

Největší krizí jeho éry byl korupční skandál spojený s volbou pořadatele ZOH 2002. V roce 1998 vyšlo najevo, že organizátoři ze Salt Lake City upláceli členy MOV a jejich rodinné příslušníky (stipendia, luxusní dovolené, dary, lékařská péče). Ačkoliv Samaranch nebyl přímo obviněn z přijetí úplatku, byl viněn z vytvoření kultury, kde bylo „kupování hlasů“ běžnou praxí. Členové MOV byli zvyklí na královské zacházení. Samaranch odmítl odstoupit. Místo toho provedl „čistku“, při níž bylo vyloučeno nebo rezignovalo 10 členů MOV, a zavedl reformy (zákaz návštěv členů MOV v kandidátských městech).

Doping

Kritici mu vyčítali vlažný přístup k dopingu v 80. a 90. letech. Panoval názor, že MOV nemá zájem na odhalování skandálů, které by poškodily image her a odradily sponzory. Teprve pod tlakem vlád a veřejnosti inicioval v roce 1999 vznik Světové antidopingové agentury (WADA).

Autoritářský styl

Samaranch vyžadoval, aby byl oslovován „Vaše Excelence“. Cestoval soukromými tryskáči, bydlel v prezidentských apartmánech (v Lausanne bydlel v luxusním hotelu Palace, ne v bytě). MOV řídil jako autokrat, který se obklopil loajálními lidmi a potlačoval opozici.

👤 Osobní život

V roce 1955 se oženil s Marií Teresou Salisachs-Rowe, známou jako „Bibis“. Byla jeho celoživotní oporou a velmi oblíbenou postavou v olympijských kruzích, která svou elegancí zjemňovala manželovu tvrdou image. Měli spolu dvě děti:

**Maria Teresa:** Prezidentka španělské federace ledních sportů.
**Juan Antonio Samaranch Jr.:** Kráčel v otcových stopách. V roce 2001 se stal členem MOV a později jeho viceprezidentem. V roce 2025 je stále jednou z nejvlivnějších postav MOV a uvažovalo se o něm jako o možném kandidátovi na předsedu.

Samaranchova manželka Bibis zemřela v roce 2000 během zasedání MOV v Sydney, což Samaranch nesl velmi těžce.

✝️ Smrt a pohřeb

Juan Antonio Samaranch zemřel 21. dubna 2010 v nemocnici Quirón v Barceloně na selhání srdce a plic ve věku 89 let. Jeho pohřeb byl státní událostí. Rakev byla vystavena v Paláci Generalitat v Barceloně a smutečního obřadu v katedrále se zúčastnili španělský král, předseda MOV Jacques Rogge a stovky světových osobností.

✨ Odkaz a hodnocení v roce 2025

S odstupem čtvrt století od konce jeho mandátu je hodnocení Samaranchovy éry ambivalentní, ale uznávané:

**Zachránce:** Většina historiků se shoduje, že bez jeho reforem by olympijské hry v podobě, jak je známe, pravděpodobně zanikly nebo se staly marginální akcí.
**Modernizátor:** Vybudoval Olympijské muzeum v Lausanne, ustanovil Sportovní arbitrážní soud (CAS) a prosadil ženy do struktur MOV.
**Kontroverzní gigant:** Jeho spojení s fašismem a tolerování korupce zůstávají černou skvrnou. Je vnímán jako Machiavelli sportu – muž, který pro dosažení velkého cíle (záchrana her) neváhal použít jakékoliv prostředky.

V Sarajevu, městě ZOH 1984, je po něm pojmenována olympijská hala (Zetra), kterou pomohl po válce v 90. letech obnovit. Pro Českou republiku je významný tím, že v roce 1997 uspořádal zasedání MOV v Praze a měl nadstandardní vztahy s Věrou Čáslavskou.

Zdroje