Jimmy Watson

Jimmy Watson
Celé jméno	James Charles Watson
Datum narození	19. srpna 1952
Místo narození	Smithers, Britská Kolumbie, Kanada
Státní příslušnost
Povolání	lední hokejista, hokejový trenér
Aktivní od	1972
Aktivní do	1982
Výška	183 cm
Váha	86 kg

Jimmy Watson (celým jménem James Charles Watson; narozen 19. srpna 1952 ve městě Smithers, Britská Kolumbie) je bývalý kanadský profesionální lední hokejista. Po celou dobu své desetileté aktivní kariéry v severoamerické NHL nastupoval na pozici obránce výhradně za klub Philadelphia Flyers. Během svého působení ve struktuře týmu získal dvakrát Stanley Cup, pět nominací do Utkání hvězd a s kanadským národním týmem vyhrál mezinárodní Kanadský pohár 1976.

👤 Životopis a juniorská léta

James Charles Watson se narodil do rozvětvené rodiny ve městě Smithers v kanadské provincii Britská Kolumbie jako jeden ze šesti bratrů. V dětství zahájil hokejové aktivity na zamrzlé hladině jezera Lake Kathleen nedaleko rodného města, přičemž tyto začátky absolvoval po boku svého staršího bratra Joea Watsona. Oběma sourozencům se v následujících letech podařilo proniknout do profesionálních hokejových soutěží.

Organizovaný juniorský hokej na vysoké úrovni začal Watson hrát v roce 1968, kdy se připojil k týmu Calgary Centennials hrajícímu ligu Western Canadian Hockey League (WCHL). V premiérovém ročníku 1968/69 odehrál z pozice obránce 52 utkání v základní části, do osobních statistik zaznamenal 2 branky, 15 asistencí a celkově 17 kanadských bodů, k nimž přidal 26 trestných minut. Současně poprvé zasáhl do bojů v play-off soutěže, kde během 11 utkání vyprodukoval 5 bodů. V ročníku 1969/70 nastoupil k 35 utkáním s bilancí 3 branek a 15 asistencí. V tomto období se postupně formoval v komplexního obránce využitelného na obou koncích kluziště.

Výrazný nárůst produktivity přinesla sezóna 1970/71. Během 64 zápasů základní části navýšil své statistiky na 9 gólů a 35 asistencí (celkem 44 bodů), přičemž poprvé v kariéře překonal hranici sta trestných minut s celkovým počtem 118. Ve vyřazovací části téhož ročníku zaznamenal v 11 startech 10 bodů. Nejúspěšnějším ročníkem v mládežnické sféře se pro něj stala sezóna 1971/72. Nastoupil k 66 utkáním základní části WCHL, ve kterých nastřílel 13 branek a distribuoval 52 asistencí. Zisk 65 kanadských bodů znamenal zisk ocenění Bill Hunter Memorial Trophy, které bylo pravidelně udíleno nejlepšímu obránci soutěže. V návaznosti na tento výsledek ho vedení ligy formálně vybralo do prvního All-Star týmu WCHL. V play-off 1972 přidal dalších 13 startů a 12 bodů.

💼 Profesionální kariéra v NHL

Draft a zapojení do organizace Flyers (1972–1973)

Na základě dominujících výkonů v soutěži WCHL se Watson stal oprávněným účastníkem výběru nováčků pro vstupní draft NHL 1972. V rámci tohoto výběru si jeho smluvní hráčská práva rezervovala organizace Philadelphia Flyers, která si jej zvolila ve třetím kole jako celkově 39. hráče v celkovém pořadí. K profesionálnímu přechodu došlo bezprostředně před startem ročníku 1972/73.

Aby se aklimatizoval na dospělý profesionální hokej, byl vedením odeslán do primárního farmářského týmu Richmond Robins hrajícího ligu AHL. V této soutěži neabsentoval téměř v žádném utkání a odehrál 73 zápasů základní části. Nasbíral v nich 38 kanadských bodů (5 gólů a 33 asistencí) a 83 trestných minut. Zde prokazované výkony znamenaly, že si jej vedení prvního mužstva na konci února 1973 stáhlo zpět. Oficiální debut v NHL zaznamenal Jimmy Watson dne 20. února 1973 v utkání proti celku St. Louis Blues na kluzišti St. Louis Arena. Zápas skončil vítězstvím Flyers v poměru 5:3 a Watson byl zařazen do jedné obranné dvojice se svým starším bratrem Joem. Během závěrečné fáze sezóny odehrál 4 zápasy s bilancí 1 asistence a zapsal si i první 2 starty ve vyřazovacích bojích play-off bez bodového příspěvku.

Zisk dvou Stanley Cupů (1973–1975)

Sestava trenéra Freda Shera pro sezónu 1973/74 s Watsonem již trvale počítala v základní obrané šestici. Tým Philadelphia Flyers v tomto ročníku plně využíval agresivní systém osobní hry a fyzické konfrontace, pro který se vžila mediální přezdívka "Broad Street Bullies" (odvozená od ulice, kde sídlila domácí hala The Spectrum). Watson vsítil svůj vůbec první gól v NHL dne 1. prosince 1973 do sítě brankáře Billyho Smithe. Stalo se tak v čase 4:30 druhé třetiny na ledě Nassau Veterans Memorial Coliseum a tato branka znamenala vítězství 2:1 nad celkem New York Islanders. V průběhu 78 utkání základní části zaregistroval 2 góly, 18 asistencí a dosažení hodnoty +33 v tabulce plus/mínus bodů.

V play-off o Stanley Cup na jaře 1974 nastoupila Philadelphia nejprve proti celku Atlanta Flames, který porazila v poměru 4:0 na zápasy. Následovalo semifinále proti týmu New York Rangers s výsledkem 4:3 na zápasy a finále proti týmu Boston Bruins, ve kterém Flyers zvítězili poměrem 4:2 na zápasy. Během tohoto postupu Watson nevynechal jediný ze 17 duelů a přispěl celkově 3 body. Svůj jediný přesný zásah play-off zaznamenal ve druhém zápase série proti Atlantě (výhra 5:1). Obdržením mistrovského prstenu se společně s Joem Watsonem stali první sourozeneckou dvojicí vítězů v novodobé historii klubu.

V ročníku 1974/75 byl Jimmy Watson opět nasazován do první i druhé obranné formace. Odehrál 68 zápasů základní části, jeho produktivita dosáhla 25 bodů za 7 branek a 18 asistencí. Trestná lavice jej hostila po dobu 72 minut a v tabulce pravdy zaznamenal hodnotu +41 bodů. Odměnou mu byla jeho premiérová nominace do soupisky pro každoroční Utkání hvězd NHL. Následující vyřazovací část ročníku 1974/75 vedla přes týmy Toronto Maple Leafs (4:0 na zápasy) a New York Islanders (4:3 na zápasy) až do finále proti Buffalo Sabres. Finálová série skončila výhrou 4:2 pro Flyers. Watson v 17 utkáních play-off dodal mužstvu 9 bodů (1 branka, 8 asistencí) a tým úspěšně obhájil titul.

Individuální ocenění a stříbrná finále (1975–1980)

Vrcholná forma z pohledu individuální obrané spolehlivosti přišla pro Watsona v ročníku 1975/76. Zúčastnil se 79 utkání, čímž téměř nechyběl v celoročním nasazení, a vytvořil své osobní maximum získáním 36 bodů (2 branky, 34 asistencí). Jeho hodnocení pobytu na ledě se zastavilo na mimořádném údaji +65 plusových bodů a posbíral 66 trestných minut. Tyto výsledky zajistily druhou účast v Utkání hvězd a po skončení sezóny rovněž obdržení týmové ceny Barry Ashbee Trophy, určené v rámci interních klubových stanov pro nejlepšího obránce základní části. Tým se ve vyřazovacích bojích opět dostal do finále, avšak tentokrát podlehl mužstvu Montreal Canadiens absolutním rozdílem 0:4 na zápasy. Watson k 16 startům přidal 9 bodů.

Odehrání ročníků 1976/77 a 1977/78 znamenalo nastoupení vždy k přesně 71 utkáním. Produkce 26 a následně 17 bodů udržela Watsona v ligové elitě obránců a v obou letech zajistila nominace do Utkání hvězd. Během sezóny 1977/78 byla jeho obětavá hra a blokování střel na pozici prvního obránce podruhé v kariéře oceněna klubovou Barry Ashbee Trophy. Ročník 1978/79 strávil Watson kompletní absencí větších zranění, do statistik zaznamenal 77 startů a podruhé v kariéře atakoval dvoucifernou hranici branek (9 gólů, celkem 22 bodů).

Historický zápis organizace Philadelphia Flyers přišel v sezóně 1979/80, kdy tým vybudoval celoligový rekord absolvováním 35 soutěžních zápasů základní části bez jediné zaznamenané porážky. Watson měl na této bilanci značný podíl a v 71 startech docílil zisku 23 bodů a hodnoty +53 plusových bodů. V tomto roce obdržel svou pátou a zároveň poslední pozvánku do Utkání hvězd NHL. Tým se probil formátem play-off přes celky Edmonton Oilers (3:0), New York Rangers (4:1) a Minnesota North Stars (4:1) znovu až k finálové sérii, v níž se utkal o Stanley Cup. Protivníkem byl celek New York Islanders, který zápasový stav zvládl lépe a zvítězil 4:2 na utkání. Watsonova finálová zkušenost obnášela nastoupení v 15 zápasech se 4 asistencemi.

Závěrečné sezóny a zdravotní potíže (1980–1982)

Rostoucí opotřebení organismu, plynoucí z deseti let hry v extrémně tvrdém systému týmu, se projevilo v sezóně 1980/81. Záněty a přetížení zádového svalstva i páteře vedly k tomu, že zvládl zasáhnout jen do 18 utkání (4 body). Po náročné léčbě a rehabilitaci zvládl zahájit přípravu na ročník 1981/82 a stal se opět součástí obranných řad. Během 76 zápasů nastřádal 12 bodů za 3 góly a 9 asistencí. V této sezóně rovněž získal 99 trestných minut, což byla nejvyšší hodnota během jeho působení v lize. Play-off omezil na 4 starty a zisk jedné asistence. Bezprostředně po ukončení vyřazovací části, v létě 1982, vydal zástupcům médií prohlášení o nevratném poškození zádové oblasti, což vedlo ve věku pouhých 30 let k předčasnému formálnímu uzavření profesionální kariéry na ledě.

Při sečtení zápisů činila jeho celková bilance za 10 sezón strávených výhradně u celku z Philadelphie 613 zápasů základní části, 38 vstřelených gólů, 148 asistencí a výsledných 186 kanadských bodů, doprovozených 492 trestnými minutami a +295 plusovými body. Statistika play-off obsáhla 101 duelů, 5 branek, 34 přihrávek, 39 bodů a 89 obdržených trestných minut.

🌍 Reprezentační kariéra a zranění na Kanadském poháru

Zásluhou stálé spolehlivosti a minimální četnosti defenzivních chyb obdržel Jimmy Watson od vedení kanadského hokejového svazu nominaci na vůbec první historický ročník plně mezinárodního turnaje profesionálů s názvem Kanadský pohár 1976. V soupisce plné ligových superhvězd dostal místo v základním nasazení pro zápasy ve skupinové fázi.

Odehrál přípravná střídání a následně nastoupil k úvodnímu utkání proti reprezentaci Finska a posléze k zápasu proti výběru Spojených států amerických. Do osobních reprezentačních záznamů nahlásil 0 kanadských bodů a obdržení 2 trestných minut. Další starty mu však nebyly umožněny, jelikož během druhého zápasu inkasoval v obranném pásmu tvrdý zásah vystřeleným pukem ze střely příklepem (slap shot) přímo do nechráněné obličejové partie. Zásah způsobil tříštivou zlomeninu spodní čelisti a těžký otřes mozku, což si vyžádalo hospitalizaci a okamžitý zákaz herní činnosti. Přes nedohraný turnaj je Watson oficiálně evidován jako platný držitel zlaté medaile za triumf Kanady na tomto podniku.

👔 Trenérská činnost a síně slávy

Ihned po regeneraci ze zádových obtíží, jež stály za ukončením hráčské dráhy, přesunul Watson své aktivity na lavičku a zaměřil se na edukaci a trenérské působení v systémech amerického mládežnického hokeje. Stal se licencovaným koučem pro regionální týmy na východním pobřeží a dlouhodobě vedl tým Philadelphia Little Flyers startující v divizi Midget 16U American AAA. Právě s tímto kádrem opanoval v sezonních cyklech 2008/09 a 2009/10 celkové bodování soutěže AYHL (Atlantic Youth Hockey League) a získal s ním trofeje pro šampiony.

Kromě nasazení u Little Flyers přijal úvazek u hokejového oddílu Delco Phantoms v soutěžní sekci Midget 18U-AA. Paralelně se závazky v ligových ročnících založil a zahájil činnost tréninkového střediska s přesným názvem Jim Watson Hockey Academy. K výuce začal posléze v letních měsících nabízet organizovaný výukový blok Jim Watson Hockey Camp. Veškeré ledové kapacity k těmto projektům využívají pronajímanou halu a administrativní centrum v komplexu Iceworks Skating Complex situovaném ve městě Aston, administrativní jednotce státu Pensylvánie.

V průběhu uplynulých let byl Watson opakovaně poctěn za formování hokejových dějin a začleňován do pamětních hal. Roku 2002 byl ve shodném termínu se svým bratrem Joem slavnostně přijat do asociace British Columbia Hockey Hall of Fame na území své domovské kanadské provincie. Organizace Philadelphia Flyers vydala dne 30. června 2015 úřední tiskovou zprávu, která stvrdila budoucí vyvěšení Watsonovy pamětní desky do klubové Síně slávy. Tento oficiální předzápasový ceremoniál na ledové ploše domácí arény proběhl ve večerních hodinách dne 29. února 2016 za účasti přímých aktérů i bývalých spoluhráčů. O tři měsíce později, v průběhu května 2016, byl dalším hlasováním dosazen do celoměstské sbírky Philadelphia Sports Hall of Fame, a to v hromadném zařazení se jmény, k nimž tehdy patřili zástupci jiných sportů Charlie Manuel (baseball) a Brian Dawkins (americký fotbal).

Ve svém soukromém prostoru a občanském osobním životě dohlížel na dospívání dvou přímých potomků. Oba jeho synové si prošli vysokoškolskou a následně nižší americkou profesionální draftovou strukturou. Syn Chase Watson odehrál kompletní čtyřletý studijní a herní cyklus u výběru univerzity Providence Friars a k pětiletému pobytu přestoupil do celků operujících v profesionální struktuře ECHL. Druhý syn, Brett Watson, absolvoval dva úřední statistické soutěžní starty v lize ECHL jako hráč na výplatní pásce u týmu Wheeling Nailers.

📈 Statistiky

Níže uvedené kompletní statistické tabulky zachycují veškeré sezónní údaje z každého působiště, ve kterém Jimmy Watson odehrál regulérní zápasy základní části i bojů vyřazovacích kol play-off. Údaje z mezinárodní scény jsou zachyceny odděleně.

Ligová kariéra

Sezóna	Tým	Soutěž	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (play-off)	Góly (play-off)	Asistence (play-off)	Body (play-off)	Trestné minuty (play-off)
1968/69	Calgary Centennials	WCHL	52	2	15	17	26	11	1	4	5	0
1969/70	Calgary Centennials	WCHL	35	3	15	18	18	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1970/71	Calgary Centennials	WCHL	64	9	35	44	118	11	3	7	10	8
1971/72	Calgary Centennials	WCHL	66	13	52	65	50	13	3	9	12	6
1972/73	Richmond Robins	AHL	73	5	33	38	83	4	1	2	3	6
1972/73	Philadelphia Flyers	NHL	4	0	1	1	5	2	0	0	0	0
1973/74	Philadelphia Flyers	NHL	78	2	18	20	44	17	1	2	3	41
1974/75	Philadelphia Flyers	NHL	68	7	18	25	72	17	1	8	9	10
1975/76	Philadelphia Flyers	NHL	79	2	34	36	66	16	1	8	9	6
1976/77	Philadelphia Flyers	NHL	71	3	23	26	35	10	1	2	3	2
1977/78	Philadelphia Flyers	NHL	71	5	12	17	62	12	7	8	15	4
1978/79	Philadelphia Flyers	NHL	77	9	13	22	52	8	0	2	2	2
1979/80	Philadelphia Flyers	NHL	71	5	18	23	51	15	0	4	4	20
1980/81	Philadelphia Flyers	NHL	18	2	2	4	6	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1981/82	Philadelphia Flyers	NHL	76	3	9	12	99	4	0	1	1	2

Reprezentace

Rok	Tým	Událost	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1976	Kanada	Kanadský pohár	2	0	0	0	2

Zdroje