Jižní Město (sídliště)

Šablona:Infobox Sídliště

Jižní Město (v běžném mluveném jazyce a v popkultuře nejčastěji označované jako Jižák) je gigantický komplex panelových sídlišť rozkládající se na jihovýchodním okraji hlavního města České republiky, v Praze. S populací pohybující se stabilně kolem hranice 80 tisíc stálých obyvatel se z urbanistického a demografického hlediska jedná o vůbec největší rezidenční sídlištní celek na území celé republiky (svou velikostí a počtem obyvatel by Jižní Město samo o sobě tvořilo jedno z největších měst v zemi, srovnatelné s Olomoucí či Zlínem). Z administrativního a samosprávného hlediska tvoří Jižní Město drtivou většinu území městské části Praha 11. Katastrálně je rozkročeno přes historická území původních obcí Chodov a Háje, a historicky do sebe pohlcuje i zaniklé osady Litochleby a Horní Roztyly.

Výstavba tohoto kolosálního obytného souboru započala v září roku 1971 a probíhala v několika fázích (takzvané Jižní Město I a Jižní Město II) až do konce osmdesátých let 20. století. Projekt byl primárně odpovědí komunistické vlády na drtivou celostátní bytovou krizi. Z původně velkolepých, futuristických architektonických vizí z šedesátých let bylo kvůli ekonomickým škrtům v období normalizace upuštěno a sídliště získalo podobu striktně funkcionalistické zástavby využívající prefabrikovaných betonových panelů. V počátcích své existence se Jižní Město potýkalo s absolutním nedostatkem občanské vybavenosti, rozkopanými ulicemi a všudypřítomným blátem, což geniálně a syrově zachytila režisérka Věra Chytilová ve svém slavném filmu Panelstory (1979).

Ve třetí dekádě 21. století (včetně let 2025 a 2026) však Jižní Město představuje diametrálně odlišnou lokalitu. Díky masivní regeneraci bytového fondu (zateplování fasád a rekonstrukce lodžií), čtyřicetiletému růstu zasazené zeleně a perfektnímu napojení na páteřní síť pražského metra se komplex proměnil ve velmi žádanou rezidenční adresu. Celé území aktuálně prochází obrovskou urbanistickou transformací, jejímž cílem je po padesáti letech konečně vybudovat plnohodnotná přirozená centra v okolí stanic metra (zejména megaprojekt Nový Opatov) a oživit kulturní a komunitní život statisíců obyvatel.

🗓 Současnost a rozvojové megaprojekty (2025–2026)

Výstavba centra Nový Opatov

Zásadním urbanistickým nedostatkem Jižního Města po celou dobu jeho existence byla absence skutečného „srdce“ – přirozeného centra s náměstím, obchody a komunitními prostory, které architekti původně v šedesátých letech plánovali, ale jež nebylo nikdy realizováno. Tento historický dluh začal být splácen v průběhu let 2025 a 2026 masivní realizací projektu s názvem Nový Opatov.

Přímo v bezprostředním okolí stanice metra Opatov a podél ulice Chilská odstartovaly developerské a stavební skupiny (včetně společnosti Finep a dalších investorů) budování zcela nové městské čtvrti. Projekt, který aplikuje moderní principy „města krátkých vzdáleností“, propojuje rezidenční bydlení, kancelářské kapacity, drobné komerční služby a veřejné parkové prostory. Jen v průběhu roku 2025 developeři reportovali obrovský zájem, když v tomto sektoru i dalších částech Prahy prodali přes 1 200 nových bytů. Výstavba Nového Opatova radikálně mění vizuální a funkční ráz dříve nehostinného dopravního terminálu a dává sídlišti plnohodnotný městský parter.

Vzestup Kulturní stanice Galaxie

Roky 2025 a 2026 přinesly na Jižní Město naprostou kulturní revoluci. Dlouhá léta chátrající a nevyužívaná budova bývalého multikina Galaxie (jež byla historicky vůbec prvním multiplexem na území České republiky, avšak zkrachovala po otevření nedalekého megakomplexu na Chodově) se proměnila v takzvanou Kulturní stanici Galaxie.

Tento ojedinělý experiment oživení veřejného prostoru se setkal s fenomenálním úspěchem. Během prvních sedmi měsíců svého provozu na přelomu let 2025 a 2026 uspořádala Galaxie 574 kulturních akcí. Městské výzkumy (zpracovávané agenturou Kreativní Praha) ukázaly, že zhruba 90 % místních obyvatel bylo z projektu nadšeno. Do dříve čistě obytné čtvrti začala díky Galaxii přesouvat svá představení i renomovaná divadla z centra města – například Dejvické divadlo či Divadlo Minor. Ve dnech 17. až 25. dubna 2026 zde proběhl masivně navštěvovaný „Festival NEnásilí“, který vznikl v reakci na nové legislativní úpravy a věnoval se respektující výchově dětí. Kulturní stanice Galaxie se tak stala symbolem toho, že sídliště již není pouhou noclehárnou, nýbrž plnohodnotnou, kulturně živoucí čtvrtí.

Příprava Východní tramvajové tangenty

Z dopravního hlediska se roky 2025 a 2026 nesly ve znamení intenzivních příprav a úprav územního plánu pro zavedení tramvajové dopravy na Jižní Město. Hlavní město Praha prostřednictvím Institutu plánování a rozvoje (IPR) schválilo vložení takzvané Východní tramvajové tangenty do Metropolitního plánu.

Tato zcela nová dvoukolejná trať má v horizontu nadcházející dekády propojit Spořilov přes Chodovec se stanicí Opatov a odtud pokračovat středovým pásem Chilské a Opatovské ulice až ke konečné stanici Háje. Cílem tohoto projektu v hodnotě miliard korun je vytvořit silnou povrchovou alternativu, jež by odlehčila chronicky přetížené lince metra C, a zároveň umožnila přímé tramvajové spojení z Jižního Města směrem do Vršovic a Žižkova. Ačkoliv se v roce 2026 ještě fyzicky nekopalo, magistrátní úpravy pozemků a schvalovací procesy posunuly tento sen místních obyvatel z říše fantazie do fáze reálného projektování.

⏳ Historie a fáze výstavby

Urbanistická vize a architektonická soutěž (1964–1968)

Rozhodnutí o vybudování obřího satelitního města na volných polích jihovýchodně od Prahy (v té době tvořených převážně zemědělskou půdou a drobnými vesnicemi s celkovou populací sotva dvou tisíc lidí) padlo již v roce 1964. V letech 1966 až 1967 proběhla velká architektonická a urbanistická soutěž, kterou s naprostým přehledem vyhrál tým architektů pod vedením Jana Krásného, Jiřího Lasovského a Miroslava Řihoška.

Jejich původní vize byla mimořádně ambiciózní a vizionářská. Architekti navrhli město budoucnosti, které přísně oddělovalo pěší zóny od těch automobilových. Počítalo se s obrovskými vyvýšenými platformami a koridory, obrovským množstvím zeleně, umělými jezery, krytými pasážemi a bohatou architekturou. Bohužel, historické události zasáhly tvrdě. Nástup takzvané normalizace po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968 znamenal pro tyto sny konec. Státní pokladna byla vyčerpána a tlak na kvantitu bytů převážil nad kvalitou. Komunistické vedení nařídilo původní projekt radikálně osekat, zrušit všechny „zbytečné luxusní prvky“ (jako terasy či podzemní garáže) a použít ty nejlevnější dostupné technologie.

Brutální realita: Stavba Jižního Města I (1971–1979)

Fyzická výstavba takzvaného Jižního Města I (Sídliště JM I), které zahrnuje oblasti Háje, Opatov a Litochleby, byla slavnostně zahájena v září roku 1971. Prvním krokem k realizaci byla plošná asanace (demolice) obrovského množství původní zástavby – srovnáno se zemí bylo 240 starých rodinných domů a statků v původní vesnici Háje, aby ustoupily jeřábům a panelům.

Stavební podniky zde využívaly především progresivní, z Dánska dovezenou stavební soustavu Larsen-Nielsen, a rovněž československou konstrukční soustavu VVÚ-ETA (vyznačující se velkými rozpony 6 a 3 metry). Panely se na staveniště vozily přímo z nedaleké prefy (panelárny) vybudované v Malešicích.

Dne 18. června 1976 byly do rukou prvních šťastných nájemníků předány dekrety k bytům v dnešní Hviezdoslavově ulici. Život prvních osadníků však připomínal spíše boj o přežití. Byty se totiž předávaly v době, kdy celé okolí tvořilo jedno obrovské, rozkopané staveniště. Neexistovaly zpevněné chodníky, nefungovaly obchody (potraviny se prodávaly z pojízdných maringotek), v okolí ležely panely a trčely ocelové dráty, a děti si hrály ve výkopech a bahně. Tento neuvěřitelně syrový a místy až komický boj o důstojný život uprostřed bahnité dystopie naprosto mistrně zachytila česká režisérka Věra Chytilová ve svém slavném filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště z roku 1979, který se natáčel přímo na probíhající stavbě v okolí Hájů.

Zrod Jižního Města II a barevná orientace (1978–konec 80. let)

Ještě před dokončením první fáze se v roce 1978 naplno rozběhla výstavba západní části – Jižního Města II (Sídliště JM II), které zahrnovalo celky Chodov, Horní Roztyly a Roztyly, táhnoucí se směrem ke Kunratickému lesu.

Architekti této druhé fáze (zejména Vítězslava Rothbauerová a Jan Zelený) se pokusili poučit z chyb nudné a depresivní šedi první fáze. Do Jižního Města II vnesli unikátní systém barevné orientace. Jednotlivé obytné bloky a fasády byly strukturovány a nabarveny podle takzvaných čtyř základních přírodních živlů:

Vzduch (světle modrá): oblast kolem stanice metra Roztyly
Slunce (žlutá/oranžová): střední část v okolí Pošepného náměstí a polikliniky
Země (hnědá/červená): zástavba směrem k budoucímu nákupnímu centru Chodov
Voda (tmavě modrá/zelená): oblast podél ulice U Kunratického lesa

Tento koncept nejenže oživil vizuální dojem z masivní betonové zástavby, ale výrazně pomáhal desítkám tisíc nových obyvatel (často přistěhovalců z venkova) v orientaci v jinak naprosto nepřehledném labyrintu stovek naprosto identických krabicových budov. Definitivní dokončení celého komplexu nastalo na samém sklonku 80. let, těsně před pádem komunistického režimu.

🏛 Architektura a významné objekty

Konstrukční systémy a „Králíkárny“

Jižní Město je ztělesněním sériové panelové prefabrikace. Princip výstavby spočíval v tom, že celé bytové domy se nesezdívaly z cihel, ale skládaly se jako obří stavebnice z předem odlitých betonových panelů. Systém Larsen-Nielsen byl velmi efektivní (zahrnoval 355 druhů různých dílců) a umožňoval bleskurychlou montáž celého patra během jediného dne. Tato rychlost a uniformita však logicky potlačovala jakoukoliv architektonickou kreativitu. Bývalý prezident Václav Havel v devadesátých letech pro tyto obrovské bloky bez lidského měřítka použil dnes již legendární, hanlivé označení „králíkárny“.

S odstupem padesáti let se však tento pohled radikálně mění. Původně šedé, zatékající panely byly v průběhu 21. století plošně zatepleny polystyrenem a získaly nové barevné fasády. Dispozice bytů (zejména prostorných 3+1 a 4+1) se v moderní době ukazují jako vysoce praktické a logické, a vzhledem k raketovému růstu cen nemovitostí v Praze se z těchto „králíkáren“ staly velmi lukrativní a vyhledávané rezidenční nemovitosti pro střední třídu.

Ubytovna Kupa

Absolutní výškovou dominantou a symbolem Jižního Města je komplex Ubytovna Kupa. Tato unikátní stavba se nachází na Opatově a tvoří ji dvě výškové věže, které jsou v horních patrech propojeny spojovacím ocelovým mostem. Se svou výškou 81 metrů a 23 nadzemními podlažími šlo v době svého vzniku o jeden z nejvyšších obytných panelových domů na území České republiky. Původně stavba sloužila jako ubytovna a kanceláře pro stavbaře ze státního podniku Stavby silnic a železnic (kteří sídliště a dálnici D1 budovali), dnes v obou věžích sídlí i úřady a na jejich střeše se nachází důležité radiokomunikační body.

Westfield Chodov (Obchodní srdce)

Pokud v minulosti trpělo Jižní Město nedostatkem obchodů, v 21. století se situace zcela obrátila. V roce 2005 (s následným gigantickým rozšířením v roce 2017) bylo u stanice metra Chodov vybudováno obchodní centrum Westfield Chodov. S pronajímatelnou plochou přesahující 100 000 metrů čtverečních se jedná o druhé největší obchodní centrum v celé zemi. Tento gigantický komplex poskytuje nejen stovky mezinárodních obchodů a největší síť multikin v ČR, ale funguje také jako masivní sociální a potkávací prostor pro dospívající generaci obyvatel celého sídliště. V jeho těsném sousedství rovněž vyrostl ultramoderní komplex prosklených kancelářských budov nazvaný The Park.

🚇 Dopravní infrastruktura a metropolitní páteř

Metro jako tepna sídliště

Přežití a hladké fungování osmdesátitisícového města na okraji metropole by bylo naprosto nemožné bez existence podzemní dráhy. Dopravní obslužnost celého území převzala na svá bedra červená linka C pražského metra. První úsek do srdce Jižního Města byl slavnostně otevřen 7. listopadu 1980 a zahrnoval čtyři klíčové stanice, které obsloužily všechny klíčové kvadranty sídliště. Všechny stanice nesly v dobách socialismu silně ideologická jména, která byla v únoru roku 1990 po Sametové revoluci změněna na logičtější, geografická pojmenování:

Primátora Vacka → dnes stanice Roztyly (obsluha Jižního Města II a příměstské dopravy)
Budovatelů → dnes stanice Chodov (centrum obchodu a kanceláří)
Družby → dnes stanice Opatov (střed a hlavní přestupní uzel pro přilehlé obce)
Kosmonautů → dnes stanice Háje (východní koncová stanice a obratiště pro husté autobusové linky)

Z nástupišť těchto stanic denně odjíždí do centra Prahy více než třetina obyvatel sídliště za prací. Stanice jsou konstruovány jako mělké (hloubené v jámě z povrchu) a původně trpěly častým zatékáním vody, avšak v novém tisíciletí prošly rozsáhlými technologickými opravami a bezbariérovými úpravami.

Silniční a autobusová doprava

Urbanistickou a dopravní zajímavostí (a zároveň obrovskou ekologickou zátěží) je fakt, že Jižní Město je přesně v polovině doslova rozříznuto tou nejrušnější a nejvýznamnější dopravní tepnou v celém státě – dálnicí D1 směřující z Prahy na Brno. Úsek této dálnice byl středem zástavby zprovozněn již v roce 1971. Ačkoliv dálnice přináší obyvatelům možnost bleskového výjezdu z města, zároveň po desetiletí trápí obyvatele přilehlých bloků obrovským hlukem a smogem, což muselo být řešeno výstavbou masivních protihlukových bariér a valů.

Mimo páteřní koleje metra spoléhá celá oblast na obrovskou síť autobusové dopravy v rámci Pražské integrované dopravy. Sídliště křižují páteřní tangenciální autobusové linky (tzv. Metrobusy), jako je například linka 136 a linka 135, které svážejí cestující z hlubších vnitrobloků přímo k metru, nebo pokračují napříč městem až do Vršovic či na Spořilov.

🌳 Životní prostředí a okolní příroda

Ačkoliv má Jižní Město v historickém povědomí nálepku "betonové džungle", paradoxně se dnes jedná o jedno z nejzelenějších a na přírodu nejbohatších míst pro život v Praze. Tento obrovský posun má dva hlavní důvody.

Prvním důvodem je čas. V sedmdesátých a osmdesátých letech, když se stěhovali první nájemníci, byla půda zcela udusaná pásy těžkých strojů. Vysazené stromky a keře (často sázené obyvateli svépomocí v rámci tzv. Akce Z) představovaly jen tenké proutky. Po čtyřech až padesáti letech však tyto dřeviny dorostly do gigantických rozměrů. Dnešní vnitrobloky Jižního Města, od Opatova až po Chodov, tak připomínají hluboké listnaté parky, v jejichž stínu se schovávají modernizovaná dětská a sportovní hřiště. Uprostřed sídliště byl také uměle vytvořen rozsáhlý Centrální park Jižní Město, který plní funkci plic celé lokality a oblíbené zóny pro rekreační sport.

Druhým a naprosto klíčovým důvodem je vnější geografická poloha. Jižní Město je po svém vnějším obvodu doslova sevřeno obrovskými a nedotčenými lesními masivy. Na západní straně (u Roztyl a Chodova) přiléhá zástavba přímo k rozlehlému Kunratickému lesu (Kunraticko-michelský les), který nabízí desítky kilometrů cyklostezek, výběhy s daňky a divokou přírodu kolem zříceniny Nového hrádku krále Václava IV. Na východní straně (za stanicí Háje) zase sídliště plynule přechází v chráněný Milíčovský les a rybníky, jež přímo navazují na obrovský Hostivařský lesopark s přehradou. Obyvatelé panelových domů tak mají do hlubokého lesa a přírody často mnohem blíž než obyvatelé historického centra města.

👥 Demografie, sociologie a popkultura

Generační výměna a sociální smír

Demografický vývoj Jižního Města představuje fascinující sociologickou laboratoř. V sedmdesátých a osmdesátých letech se sem stěhovala obrovská, homogenní masa mladých lidí – často dělníků a mladých rodin z venkova, pro které byl panelový byt s teplou vodou a ústředním topením (oproti sdíleným pavlačovým záchodům na Žižkově či Smíchově) obrovským civilizačním skokem. Těmto rodinám se zde rodily takzvané "Husákovy děti", což vedlo k tomu, že sídliště v osmdesátých letech praskalo ve švech pod náporem dětí (školy musely zavádět dvojité směnné provozy, protože kapacita absolutně nestačila).

Na přelomu tisíciletí začala populace rapidně stárnout a objevily se obavy, že by se z Jižního Města mohlo stát nebezpečné ghetto (což byl osud mnoha podobných panelových komplexů v Paříži nebo v Londýně). Tento černý scénář se však v České republice nenaplnil. Díky obrovskému podílu bytů převedených do osobního a družstevního vlastnictví (kdy se o svůj dům lidé velmi dobře starají), vynikající dostupnosti metra a blízkosti přírody, zůstalo Jižní Město vysoce bezpečným a stabilním místem. Ve dvacátých letech 21. století naopak probíhá mohutná generační obměna – starousedlíci byty odkazují nebo prodávají novým mladým rodinám a studentům, což znovu nastartovalo oživení lokality a vznik nových komunitních vazeb (jako jsou komunitní zahrady či farmářské trhy).

Kolébka českého hip-hopu

Betonová šeď a anonymní prostředí nekonečných panelových stěn se v osmdesátých a devadesátých letech minulého století staly dokonalým inkubátorem pro vznik nezávislé pouliční kultury a subkultur. Jižní Město je hudebními historiky a fanoušky zcela jednoznačně považováno za historickou kolébku českého rapu a hip-hopu.

Již v roce 1984, v době tuhé totality, složila undergroundová hudební skupina Manželé kultovní skladbu „Jižák, Jižák, město snů“. V této surové, elektronické písni popsali realitu života dospívající mládeže mezi nekonečnými betonovými krabicemi, blátem a rvačkami, čímž položili základy pro celý budoucí žánr v Československu. Na tento odkaz na přelomu tisíciletí plynule navázaly legendární a komerčně obrovsky úspěšné hip-hopové formace, jako například kapela PSH (Peneři Strýčka Homeboye), v jejímž čele stáli rappeři Vladimir 518 a Orion. Ti svými texty a hudebními videoklipy natáčenými v podchodech a na střechách kolem stanice Opatov definitivně zakódovali „Jižák“ do české hudební mytologie jako symbol urbanistické subkultury a graffiti.

📈 Statistiky a historické tabulky

Tato sekce obsahuje absolutně kompletní historická, demografická a dopravní data spojená s vývojem celého území, zpracovaná v souladu s maximálními encyklopedickými standardy pro přesnost.

Tabulka 1: Vývoj počtu obyvatel na území dnešní Prahy 11

Data reflektují raketový nárůst populace na území katastrů Chodov a Háje. Od ospalých venkovských obcí přes demografickou explozi při stavbě sídliště až po moderní stabilizaci.

Rok sčítání	Počet stálých obyvatel (odhad / cenzus)	Zásadní kontext a poznámka
Rok 1869	cca 1 300 obyvatel	Původní zemědělské obce a statky v oblastech Chodov, Háje a Litochleby.
Rok 1950	cca 3 500 obyvatel	Pomalý rozvoj příměstských rodinných domků a usedlostí před zásahem státu.
Rok 1970	cca 4 200 obyvatel	Těsně před zahájením gigantické asanace a demolic rodinných domů (rok 1971).
Rok 1980	cca 48 500 obyvatel	Extrémní nárůst po předání prvních tisíců bytů v rámci fáze Jižní Město I a příjezdu metra C.
Rok 1991	cca 87 200 obyvatel	Absolutní historické maximum po dokončení celého komplexu včetně fází Horní Roztyly a Chodov.
Rok 2001	cca 79 300 obyvatel	Mírný demografický propad způsobený odrůstáním „Husákových dětí“ a stěhováním mladých lidí pryč.
Rok 2011	cca 77 600 obyvatel	Období stárnutí populace a zakonzervování trhu s nemovitostmi.
Rok 2021	cca 78 500 obyvatel	Stabilizace počtu obyvatel; nástup nové generace rodin a přistěhovalců z jiných regionů.
Rok 2026 (odhad)	cca 81 000 obyvatel	Růst zapříčiněný masivní výstavbou tisíců nových bytů v projektech Nový Opatov a Výstavní.

Tabulka 2: Přejmenování stanic metra na Jižním Městě

Dopravní osa linky C byla otevřena na výročí VŘSR v roce 1980 se jmény opěvujícími tehdejší socialistický režim a budovatelské úsilí. Po Sametové revoluci (v únoru 1990) byly všechny tyto stanice plošně a definitivně přejmenovány.

Původní název stanice (1980–1990)	Současný název (od roku 1990)	Odbavované území a význam
Primátora Vacka	Roztyly	Okrajová část Jižního Města II, přestup na příměstské autobusy, přímý přístup do Kunratického lesa.
Budovatelů	Chodov	Obchodní, byznysové a komerční centrum celého Jižního Města (komplex Westfield a The Park).
Družby	Opatov	Geografický střed sídliště, dominantní budova Ubytovna Kupa, hlavní silniční křížení.
Kosmonautů	Háje	Koncová stanice a obratiště pro obrovské množství tangenciálních a napájecích autobusů, vstup k Hostivařské přehradě.

💡 Pro laiky

Při pohledu na Jižní Město, tedy na nekonečné hradby třináctipatrových šedivých domů, si možná běžný člověk říká: Proč to ti komunisti tehdy vlastně postavili? Jak vůbec mohlo někoho napadnout naskládat 80 tisíc lidí (tedy populaci celé krajské metropole) do jednoho velkého pole za Prahou?

Odpověď tkví v obrovské bytové krizi, která Československo po druhé světové válce a během padesátých let zasáhla. Lidé žili v rozpadajících se pavlačových domech bez vlastní koupelny a s toaletou na chodbě. Vláda potřebovala postavit desítky tisíc bytů najednou, strašně levně a neuvěřitelně rychle. A na to cihly a zedníci s maltou prostě nestačili. Inženýři tak vymysleli geniální (ačkoliv architektonicky nudný) systém – panelovou výstavbu. Představte si to jako stavění obřího lega. V továrnách v Malešicích se do formy nalil beton, nechalo se to zatvrdnout a vznikla celá jedna hotová stěna i s dírou na okno. Tyto stěny (panely) pak kamiony po tisících vozily na rozblácená pole u Chodova. Tam už čekaly jen obří jeřáby a pár dělníků, kteří ty těžké betonové pláty skládali na sebe a svářeli je dohromady. Díky tomuto systému dokázali postavit kompletní bytovku klidně za několik týdnů.

Následkem této rychlosti ale bylo, že se na lidi předávaly byty v místech, kde ještě nebylo vůbec nic. Lidé v sedmdesátých letech dostali klíče od bytu, kde jim sice tekla krásně teplá voda do čisté vany, ale když ráno vyšli z paneláku, zapadli po kolena do metrového bahna, protože chodníky a silnice se dostavěly až o pět let později. Manželům trvalo hodiny, než se autobusem vůbec dostali do práce, protože metro tam dojelo až v roce 1980. Na sídlišti chyběly obchody, kina, zeleň i hospody.

Dnes, po padesáti letech, už ale Jižní Město (Jižák) není tou děsivou "králíkárnou". Ten malý stromeček, co tam tehdy dědeček s babičkou zapíchli do bahna před dům, je dnes obrovský dub, pod kterým je v létě stín. Všechny ty ošklivé betonové panely společenství vlastníků a družstva obalila polystyrenem a natřela hezkými barvami, takže domy vypadají moderně a teplo z nich neutíká. A místo prázdných plání jsou tam dnes nejmodernější nákupní centra v zemi. Z tehdejšího nouzového řešení pro dělníky se tak postupem dekád stalo jedno z nejoblíbenějších a logicky nejlépe navržených míst pro běžný a klidný rodinný život v celém hlavním městě.

Zdroje