Přeskočit na obsah

Hornictví

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox obor

Hornictví je obor lidské činnosti, který zahrnuje vyhledávání, dobývání (těžbu) a úpravu nerostných surovin z ložisek v zemské kůře. Jedná se o jedno z nejstarších a nejdůležitějších odvětví průmyslu, které poskytuje základní suroviny pro energetiku, stavebnictví, hutnictví a mnoho dalších oborů. Hornictví se dělí na několik základních typů podle způsobu dobývání, přičemž nejznámější je hlubinné a povrchové. S hornictvím je úzce spjata také specifická kultura, tradice a vysoká míra rizika.

📜 Historie

Historie hornictví je stará jako lidstvo samo. Již od pravěku člověk těžil materiály, které mu usnadňovaly život a umožňovaly technologický pokrok.

⛏️ Pravěk a starověk

Nejstarší doklady o těžbě pocházejí z paleolitu, kdy lidé těžili pazourek pro výrobu nástrojů. S nástupem neolitu a chalkolitu (doby měděné) začala těžba měděných a cínových rud, což vedlo k výrobě bronzu a odstartovalo dobu bronzovou. Ve starověkém Egyptě se ve velkém těžilo zlato, tyrkys a pískovec pro stavbu monumentálních chrámů a pyramid. Římská říše dovedla hornictví na vysokou úroveň; Římané těžili železo, olovo, stříbro a zlato po celé Evropě a severní Africe. Využívali pokročilé techniky, jako bylo hydraulické dobývání (tzv. hushing) nebo budování rozsáhlých odvodňovacích systémů.

👑 Středověk

Ve středověku se centra evropského hornictví přesunula do střední Evropy. Klíčovou roli hrály České země, zejména oblasti jako Kutná Hora a Jáchymov. V Kutné Hoře se těžilo stříbro, které zajistilo českým králům obrovské bohatství a moc. Zde ražený pražský groš se stal jednou z nejvýznamnějších měn Evropy. V Jáchymově se na počátku 16. století začaly razit stříbrné mince zvané tolary (německy Thaler), od jejichž názvu je odvozen i název amerického dolaru. V tomto období došlo k rozvoji horního práva (např. Ius regale montanorum krále Václava II.) a hornických měst.

⚙️ Průmyslová revoluce

Průmyslová revoluce v 18. a 19. století znamenala pro hornictví naprostou revoluci. Poptávka po černém uhlí jako palivu pro parní stroje a po železné rudě pro výrobu oceli prudce vzrostla. Těžba se zmechanizovala, začaly se používat parní stroje pro čerpání vody z dolů a dopravu materiálu. Centry těžby se staly regiony jako Ostravsko v Česku, Porúří v Německu nebo Wales ve Velké Británii. Práce v dolech byla extrémně náročná a nebezpečná, což vedlo ke vzniku silných hornických komunit a později i odborových hnutí.

🏭 20. a 21. století

Ve 20. století se spektrum těžených surovin dále rozšířilo, zejména o ropu, zemní plyn a uran. Těžba se stala globální záležitostí s obrovskými nadnárodními korporacemi. Došlo k masivní automatizaci a robotizaci, což zvýšilo bezpečnost i efektivitu. V druhé polovině 20. století začal v Evropě a Severní Americe útlum těžby uhlí z důvodu vyčerpání ložisek, nerentability a rostoucího důrazu na ochranu životního prostředí. Naopak roste význam těžby tzv. kovů vzácných zemin, které jsou klíčové pro výrobu moderní elektroniky. Současné hornictví čelí výzvám spojeným s udržitelností, minimalizací ekologických dopadů a rekultivací krajiny po těžbě.

⚒️ Metody dobývání

Způsob těžby závisí především na hloubce, tvaru a uložení ložiska nerostné suroviny.

⛰️ Povrchové hornictví

Povrchové hornictví (také lomové dobývání) se používá pro ložiska, která se nacházejí blízko zemského povrchu. Spočívá v odstranění nadložních vrstev zeminy a horniny (skrývky) a následném odtěžení samotné suroviny. Těží se takto například hnědé uhlí (např. v Mostecké pánvi), kaolin, vápenec, štěrk a písek.

  • Výhody: Vyšší bezpečnost práce, nižší provozní náklady, možnost využití velkostrojů a dosažení vysoké produkce.
  • Nevýhody: Závažný zásah do krajiny na velké ploše, nutnost rozsáhlých rekultivací, prašnost a hluk.

地下 Hlubinné hornictví

Hlubinné hornictví se používá pro dobývání ložisek uložených hluboko pod zemským povrchem. K ložisku se horníci dostávají pomocí svislých jam (šachet) nebo vodorovných či úklonných štol. Samotná těžba probíhá v podzemí v systému chodeb. Tímto způsobem se dobývá především černé uhlí, uran, rudy kovů (zlato, stříbro, měď) a sůl.

  • Výhody: Menší přímý zábor půdy na povrchu.
  • Nevýhody: Vysoké náklady, technologická náročnost (větrání, odvodňování, doprava), vysoká míra rizika pro pracovníky (závaly, výbuchy metanu, prašnost vedoucí k pneumokonióze).

💧 Ostatní metody

  • Vrtání: Používá se pro těžbu tekutých a plynných surovin, jako je ropa a zemní plyn, pomocí vrtných souprav.
  • Loužení: Chemické loužení in situ spočívá v čerpání chemického roztoku do ložiska, který rozpustí požadovanou surovinu (např. uran), a následném vyčerpání obohaceného roztoku na povrch.
  • Podmořská těžba: Těžba surovin (např. manganové konkrece, ropa, plyn) z mořského dna. Je technologicky velmi náročná a nákladná.

🌍 Hornictví ve světě a v Česku

🌐 Světoví producenti

Hornictví je globální průmysl s několika klíčovými hráči, kteří dominují produkci určitých komodit:

🇨🇿 Hornictví v Česku

Česko má bohatou hornickou historii. V současnosti je těžební průmysl v útlumu, ale stále hraje roli v některých regionech.

🌳 Dopady na životní prostředí a společnost

Hornictví má významné dopady na své okolí, a to jak pozitivní, tak negativní.

🏞️ Environmentální dopady

Těžba nerostných surovin představuje jeden z největších zásahů člověka do krajiny.

  • Změna reliéfu: Povrchové doly vytvářejí rozsáhlé jámy a vnější výsypky (haldy), které zcela mění původní ráz krajiny.
  • Znečištění vod: Důlní vody mohou být kontaminovány těžkými kovy a kyselinami (tzv. kyselý důlní odtok), které znečišťují povrchové i podzemní vody.
  • Znečištění ovzduší: Těžba a doprava způsobují prašnost, do ovzduší se mohou uvolňovat škodlivé plyny jako methan.
  • Vliv na půdu: Dochází k záboru zemědělské a lesní půdy a její degradaci.
  • Poklesy terénu: Hlubinná těžba může způsobovat propadání povrchu (pod dolováním) a poškozovat stavby.

♻️ Rekultivace

Rekultivace je proces obnovy krajiny zasažené těžbou. Cílem je vrátit území k funkčnímu a bezpečnému stavu. Rekultivace mohou být:

  • Zemědělské: Vytvoření nových polí a pastvin.
  • Lesnické: Výsadba nových lesů.
  • Hydrické: Zatopení zbytkových jam po povrchové těžbě a vytvoření jezer (např. Jezero Most).
  • Ostatní: Vytvoření rekreačních zón, sportovišť nebo přírodních rezervací.

👨‍👩‍👧‍👦 Sociální a ekonomické dopady

Hornictví je zdrojem zaměstnanosti a ekonomického rozvoje v mnoha regionech. Vytváří specifické komunity s vlastní kulturou, tradicemi (např. oslavy svaté Barbory, patronky horníků) a silnou sociální soudržností. Hornické povolání je však tradičně spojeno s vysokým rizikem úrazů a nemocí z povolání. Útlum těžby často vede k vysoké nezaměstnanosti a sociálním problémům v dříve prosperujících hornických oblastech.

💡 Pro laiky

  • Co je to hornictví? Představte si to jako hledání a vykopávání pokladů ze země. Těmito "poklady" ale nejsou zlaté mince, nýbrž užitečné materiály, které potřebujeme pro každodenní život – například uhlí na výrobu elektřiny, železo na výrobu aut a mostů, nebo písek a kámen na stavbu domů.
  • Jaký je rozdíl mezi dolem a lomem? Důl je díra vedoucí hluboko pod zem, kde horníci pracují v tunelech. Lom je obrovská jáma na povrchu země, odkud se materiál těží shora. Práce v lomu je obecně bezpečnější, ale více ničí krajinu na povrchu.
  • Co se stane s krajinou po těžbě? Krajina zničená těžbou se musí "uzdravit". Tomuto procesu se říká rekultivace. Na místě bývalých dolů a lomů se sází nové lesy, zakládají pole, nebo se jámy napustí vodou a vzniknou z nich velká jezera pro rekreaci.

🔗 Související články


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Hornictví&oldid=14946“