Hernán Cortés
Obsah boxu
| Hernán Cortés de Monroy y Pizarro Altamirano | |
|---|---|
| Soubor:Hernan Cortes.jpg | |
| Portrét Hernána Cortése, 16. století | |
| Datum narození | 1485 |
| Místo narození | Medellín, Kastilská koruna |
| Národnost | španělská |
Hernán Cortés de Monroy y Pizarro Altamirano, 1. markýz z údolí Oaxaca (* 1485, Medellín, Kastilská koruna – 2. prosince 1547, Castilleja de la Cuesta, Španělsko), byl španělský conquistador, který na počátku 16. století vedl expedici, jež způsobila pád Aztécké říše a připojila rozsáhlá území vnitrozemského Mexika ke Kastilské koruně. Cortés byl jednou z klíčových postav éry španělských koloniálních výbojů v Americe. Jeho činy otevřely cestu ke španělské kolonizaci kontinentu a vzniku místokrálovství Nové Španělsko.
Jeho postava je dodnes velmi kontroverzní. Pro mnohé je symbolem odvahy, vojenského génia a budovatele nového světa, zatímco pro jiné představuje krutého dobyvatele, zodpovědného za zničení vyspělé civilizace a genocidu původního obyvatelstva.
📜 Raný život a kariéra
Hernán Cortés se narodil v Medellínu v Extremaduře, v Kastilské koruně, v rodině zchudlé nižší šlechty. Jeho otec, Martín Cortés de Monroy, byl pěchotní kapitán. V mládí byl poslán studovat práva na Univerzitu v Salamance, ale studium ho nebavilo a po dvou letech se vrátil domů. Přitahovaly ho příběhy o bohatství a slávě v Novém světě, objeveném Kryštofem Kolumbem.
V roce 1504 se konečně vydal do Ameriky a usadil se na ostrově Hispaniola. Zde se stal farmářem a notářem. V roce 1511 se zúčastnil dobývání Kuby pod vedením Diega Velázqueze de Cuéllar, který se stal guvernérem ostrova. Cortés si získal Velázquezovu důvěru, stal se jeho tajemníkem a později starostou města Santiago de Cuba. Jeho vztahy s guvernérem však byly často napjaté kvůli Cortésově ctižádosti.
🌎 Dobytí Mexika (1519–1521)
Po zprávách o předchozích španělských expedicích na poloostrov Yucatán, které přinesly informace o bohaté a mocné říši ve vnitrozemí, pověřil guvernér Velázquez Cortése vedením třetí, větší expedice. Jejím oficiálním cílem byl průzkum a obchod. Velázquez však začal Cortésovi nedůvěřovat a na poslední chvíli se pokusil jeho velení zrušit. Cortés se o tom dozvěděl a v únoru 1519 spěšně vyplul z Kuby dříve, než ho mohl guvernér zastavit, čímž se jeho mise stala aktem vzpoury.
🚢 Příprava a vylodění
Cortésova flotila čítala 11 lodí, asi 500 vojáků, 100 námořníků, 16 koní a několik děl. Po přistání na Yucatánu se k němu připojil španělský kněz Gerónimo de Aguilar, který zde ztroskotal o několik let dříve a naučil se mayský jazyk. Dále na pobřeží Mexického zálivu dostal Cortés od místních náčelníků darem dvacet mladých žen, mezi nimiž byla i žena jménem La Malinche (později pokřtěná jako Doña Marina). Malinche mluvila jazykem Nahuatl (jazyk Aztéků) i mayským dialektem, což z ní, v kombinaci s Aguilarovými znalostmi, učinilo klíčovou tlumočnici a rádkyni Cortésovy výpravy.
V dubnu 1519 založil Cortés na pobřeží osadu Villa Rica de la Vera Cruz (dnešní Veracruz). Tímto krokem se vymanil z pravomoci guvernéra Velázqueze a podřídil se přímo španělskému králi Karlovi V.. Aby zabránil jakýmkoli pokusům o vzpouru či návrat na Kubu, učinil radikální rozhodnutí: nechal potopit (či spíše rozebrat) své lodě. Tím dal svým mužům jasně najevo, že jediná cesta vede vpřed, do nitra neznámé země.
🤝 Setkání s domorodci a pochod na Tenochtitlán
Cortés brzy pochopil, že Aztécká říše, jíž vládl císař Moctezuma II., ovládá mnoho podrobených národů, které jí musí odvádět daně a lidské oběti. Rozhodl se této nenávisti využít. Jeho nejdůležitějším spojencem se stal národ Tlaxcaltéků, tradičních nepřátel Aztéků. Po několika tvrdých bitvách, v nichž Španělé prokázali svou technologickou převahu (ocelové zbraně, střelné zbraně, koně), Tlaxcaltékové uznali sílu cizinců a uzavřeli s Cortésem spojenectví.
S tisíci tlaxcaltéckými válečníky po boku pokračoval Cortés v pochodu na hlavní město Aztéků, Tenochtitlán. Cestou dorazil do města Cholula, které bylo spojencem Aztéků. Zde, údajně na základě varování od Malinche o chystané lsti, nařídil preventivní útok, který vešel ve známost jako Cholulský masakr. Během několika hodin bylo zmasakrováno několik tisíc neozbrojených šlechticů a občanů města. Tato událost vyslala šokovou vlnu po celé říši a demonstrovala Cortésovu nemilosrdnost.
🏙️ Vstup do Tenochtitlánu a zajetí Moctezumy II.
Dne 8. listopadu 1519 vstoupil Hernán Cortés se svými muži a spojenci do Tenochtitlánu, velkolepého města postaveného na ostrově uprostřed jezera Texcoco. Aztécký vládce Moctezuma II. je přivítal s velkými poctami, pravděpodobně v domnění, že Cortés by mohl být ztělesněním boha Quetzalcoatla, jehož návrat byl předpovězen v legendách.
Cortés a jeho muži byli ubytováni v paláci. Španělé byli ohromeni bohatstvím a velikostí města. Brzy si však uvědomili svou zranitelnou pozici. Cortés se proto rozhodl pro odvážný tah: zajal Moctezumu II. a učinil z něj loutkového vládce, jehož prostřednictvím ovládal říši. Po několik měsíců situace zůstávala napjatá, ale stabilní.
⚔️ La Noche Triste (Smutná noc)
Situaci zkomplikoval příchod další španělské expedice pod vedením Pánfila de Narváeze, kterou vyslal guvernér Velázquez, aby Cortése zatkla. Cortés zanechal v Tenochtitlánu posádku pod velením Pedra de Alvarada a s částí svých mužů se vydal Narváezovi vstříc. Překvapivým nočním útokem Narváeze porazil a většinu jeho vojáků přesvědčil, aby se přidali na jeho stranu.
Mezitím v Tenochtitlánu Alvarado, v obavě z povstání, nařídil masakr aztécké šlechty během náboženského svátku. Tento čin vyvolal obrovské povstání. Když se Cortés vrátil do města, našel ho v plamenech a svou posádku v obležení. Během snahy uklidnit dav byl zabit Moctezuma II. (podle španělských zdrojů kameny vrženými vlastním lidem, podle aztéckých zdrojů ho zabili Španělé).
V noci z 30. června na 1. července 1520 se Španělé pokusili za velkých ztrát z města probít. Tato událost vešla do dějin jako La Noche Triste (Smutná noc). Cortés ztratil více než polovinu svých španělských vojáků, tisíce tlaxcaltéckých spojenců a veškeré naloupené zlato.
🛡️ Obléhání a pád Tenochtitlánu
Cortés se svými přeživšími ustoupil na území Tlaxcaltéků, kde přeskupil své síly. Získal posily z Kuby a nechal postavit flotilu malých brigantin, které byly po částech přeneseny přes hory a smontovány na břehu jezera Texcoco.
V květnu 1521 zahájil systematické obléhání Tenochtitlánu. Brigantiny mu zajistily kontrolu nad jezerem, odřízly město od zásob potravin a vody. Obléhání trvalo 93 dní a bylo nesmírně brutální. Aztéky, vedené novým vládcem Cuauhtémocem, navíc zdecimovala epidemie neštovic, kterou do Ameriky zavlekli Evropané a proti níž neměli domorodci žádnou imunitu.
Dne 13. srpna 1521 byl Cuauhtémoc zajat a odpor se zhroutil. Tenochtitlán byl v troskách. Na jeho ruinách bylo později vybudováno Mexico City, hlavní město místokrálovství Nové Španělsko.
👑 Guvernér Nového Španělska a pozdější život
Po pádu Aztécké říše byl Cortés jmenován guvernérem a generálním kapitánem Nového Španělska. Organizoval další expedice na jih (do dnešního Hondurasu) i na sever a západ, čímž rozšířil španělskou nadvládu. Jeho moc a bohatství však vzbuzovaly závist a nedůvěru u španělského dvora. Byl obviněn ze zneužívání moci a zatajování královského podílu z kořisti.
V roce 1528 se vrátil do Španělska, aby se obhájil před králem Karlem V.. Byl přijat s poctami, král mu udělil titul markýze z údolí Oaxaca a obrovské pozemky v Mexiku, ale již mu nevrátil politickou moc guvernéra.
Do Mexika se vrátil v roce 1530, kde se věnoval správě svých statků a organizování dalších průzkumných výprav, například do oblasti Kalifornského poloostrova. Jeho vliv však postupně upadal s tím, jak španělská koruna upevňovala svou byrokratickou kontrolu nad koloniemi.
V roce 1541 se definitivně vrátil do Španělska. Zúčastnil se neúspěšné expedice proti Alžíru. Zbytek života strávil v zapomnění a zahořklosti, marně se snažil získat od koruny uznání a finanční náhrady. Zemřel 2. prosince 1547 ve věku 62 let poblíž Sevilly.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Hernán Cortés je jednou z nejkomplexnějších a nejkontroverznějších postav světových dějin. Jeho dobytí Mexika bylo vojenským mistrovským dílem, které kombinovalo odvahu, strategii, diplomacii a bezohlednou krutost. Dokázal s hrstkou mužů porazit mnohonásobně početnějšího nepřítele díky využití technologické převahy, politických rozporů mezi domorodými národy a v neposlední řadě i díky devastujícím dopadům evropských nemocí.
Jeho odkaz je dvojí:
- Pro Španělsko a Evropu: Otevřel obrovské zdroje bohatství (zlato, stříbro), které financovaly vzestup Španělského impéria a ovlivnily evropskou ekonomiku. Jeho úspěch inspiroval další conquistadory, jako byl Francisco Pizarro při dobývání Incké říše.
- Pro Mexiko a Ameriku: Jeho invaze znamenala konec jedné z velkých mezoamerických civilizací. Vedla k drastickému poklesu původní populace v důsledku válek, zotročení a nemocí. Zároveň však položila základy pro vznik moderního Mexika, národa a kultury, která je syntézou španělských a domorodých prvků (tzv. mestizaje).
V dnešním Mexiku je Cortés vnímán převážně negativně. Nejsou po něm pojmenovány žádné významné ulice ani mu nejsou stavěny sochy, na rozdíl od posledního aztéckého vládce Cuauhtémoca, který je považován za národního hrdinu.