Fyzikální vyšetření

Šablona:Infobox lékařský výkon ```

``` Fyzikální vyšetření je základní a nepostradatelná součást diagnostického procesu v medicíně. Jedná se o soubor neinvazivních vyšetřovacích metod, které lékař provádí za použití svých smyslů – zraku, hmatu, sluchu a čichu – a několika jednoduchých nástrojů. Cílem je objektivně zhodnotit tělesný stav pacienta, odhalit příznaky (symptomy) nemoci a získat informace potřebné pro stanovení diagnózy nebo pro rozhodnutí o dalších, specializovanějších vyšetřeních.

Základem fyzikálního vyšetření jsou čtyři klasické techniky, prováděné obvykle v tomto pořadí:

Pohled (inspekce)
Pohmat (palpace)
Poklep (perkuse)
Poslech (auskultace)

I přes dostupnost moderních zobrazovacích a laboratorních metod zůstává fyzikální vyšetření klíčovým prvkem klinické praxe, který posiluje vztah mezi lékařem a pacientem a často poskytuje rychlé a zásadní diagnostické vodítko. ```

```

⏳ Historie

Kořeny fyzikálního vyšetření sahají až do starověku. Již Hippokratés (cca 460–370 př. n. l.) ve svých spisech zdůrazňoval význam pečlivého pozorování pacienta, včetně barvy kůže, způsobu dýchání či tělesného pachu. Tento přístup, založený na smyslovém vnímání, byl po staletí základem lékařské diagnostiky.

Skutečný rozvoj a systematizace fyzikálního vyšetření nastaly až v 18. a 19. století. Klíčovými milníky byly:

Vynález poklepu (perkuse): V roce 1761 vídeňský lékař Leopold Auenbrugger publikoval svou práci Inventum Novum ex Percussione Thoracis Humani, ve které popsal, jak lze poklepem na hrudník rozlišit mezi normální (vzdušnou) plicní tkání a patologickými stavy, jako je přítomnost tekutiny. Inspiroval se u svého otce, hostinského, který poklepem na sudy zjišťoval hladinu vína.
Vynález stetoskopu a poslechu (auskultace): Francouzský lékař René Laennec v roce 1816 vynalezl stetoskop. Původně se jednalo o jednoduchou dřevěnou trubici, která mu umožnila lépe slyšet zvuky srdce a plic, aniž by musel přikládat ucho přímo na hrudník pacienta. Laennec detailně popsal a klasifikoval různé dýchací a srdeční fenomény, čímž položil základy moderní auskultace.

Tyto objevy způsobily revoluci v diagnostice a fyzikální vyšetření se stalo standardní součástí lékařského vzdělávání a praxe. Ve 20. století bylo doplněno o měření krevního tlaku a další standardizované postupy. Ačkoliv moderní technologie jako rentgen, CT nebo MRI poskytují mnohem detailnější pohled do nitra těla, fyzikální vyšetření si stále udržuje svou pozici jako rychlá, levná a nepostradatelná metoda prvního kontaktu. ```

```

🩺 Základní techniky

Fyzikální vyšetření se opírá o čtyři základní pilíře, které na sebe logicky navazují. Při vyšetření břicha se pořadí mění (pohled, poslech, poklep, pohmat), aby pohmat neovlivnil střevní zvuky.

Pohled (Inspekce)

Inspekce je cílené pozorování pacienta zrakem. Začíná již v okamžiku, kdy pacient vstoupí do ordinace, a pokračuje po celou dobu vyšetření. Lékař hodnotí:

Celkový vzhled: Stav vědomí, výživy, hydratace, držení těla, chůzi, symetrii postavy.
Kůže a sliznice: Barvu (bledost, ikterus, cyanóza), přítomnost vyrážek, jizev, otoků, mateřských znamének, krvácení.
Hlava a krk: Symetrii obličeje, stav očí (zornice, spojivky), nosu, ústní dutiny, náplň krčních žil.
Hrudník: Tvar, symetrii dýchacích pohybů, dechovou frekvenci, použití pomocných dýchacích svalů.
Břicho: Tvar, velikost, symetrii, přítomnost jizev, kýly, viditelnou peristaltiku.
Končetiny: Otoky, křečové žíly (varixy), svalové atrofie, deformity kloubů.

Pohmat (Palpace)

Palpace je vyšetření pomocí hmatu. Lékař používá prsty a dlaně k posouzení vlastností tkání a orgánů pod kůží. Rozlišuje se lehká a hluboká palpace. Hodnotí se:

Teplota a vlhkost kůže.
Napětí (tonus) kůže a svalů.
Konzistence, velikost, tvar a citlivost orgánů: Například játra, slezina nebo ledviny.
Přítomnost rezistencí (útvarů): Nádory, zvětšené mízní uzliny, kýly.
Vibrace: Hrudní chvění (fremitus pectoralis), víry nad cévami.
Pulsace: Vyšetření tepu na periferních tepnách.
Bolestivost: Reakce pacienta na dotek v určitých oblastech (např. McBurneyův bod při podezření na apendicitidu).

Poklep (Perkuse)

Perkuse je technika, při které lékař poklepává na povrch těla (obvykle jedním prstem na prst druhé ruky přiložený na tělo) a hodnotí charakter zvuku, který vzniká. Zvuk (tzv. poklepový odraz) se liší podle hustoty tkáně pod místem poklepu. Základní typy poklepu jsou:

Jasný, plný: Typický pro zdravou, vzdušnou plicní tkáň.
Hypersonorní (krabicový): Hlasitější a nižší než jasný poklep, slyšitelný nad plícemi s nadměrným obsahem vzduchu (např. při emfyzému nebo pneumotoraxu).
Temný až ztemnělý: Tlumený zvuk nad hustou tkání bez vzduchu, jako jsou svaly, játra, srdce, nebo nad plicní tkání vyplněnou tekutinou či zánětem (pneumonie).
Bubínkový (tympanický): Dutý, rezonující zvuk nad orgány naplněnými vzduchem, například nad žaludkem nebo střevy.

Poklepem lze určit hranice orgánů (např. srdce, játra) nebo odhalit patologická ložiska.

Poslech (Auskultace)

Auskultace je poslech zvukových fenoménů vznikajících v těle, nejčastěji pomocí stetoskopu nebo fonendoskopu. Lékař poslouchá:

Srdce: Hodnotí srdeční ozvy (S1, S2), jejich pravidelnost, frekvenci a přítomnost patologických zvuků, jako jsou šelesty, cvaly nebo třecí šelesty.
Plíce: Poslouchá dýchací šelesty nad různými částmi plic. Rozlišuje základní dýchání (sklípkové, trubicové) a vedlejší (adventiční) fenomény, jako jsou chrůpky, pískoty, vrzoty, které svědčí pro přítomnost tekutiny, zúžení průdušek nebo zánět.
Břicho: Poslouchá zvuky střevní peristaltiky. Jejich zesílení, zeslabení nebo úplná absence má diagnostický význam.
Cévy: Poslechem nad velkými tepnami (např. krkavice, břišní aorta) lze odhalit šelesty způsobené zúžením cévy (stenóza).

```

📋 Systematický postup

Pro zajištění komplexnosti a předejití opomenutí se fyzikální vyšetření provádí systematicky, nejčastěji postupem "od hlavy k patě" (a capite ad calcem). I když se rozsah může lišit podle specializace a stavu pacienta, komplexní vyšetření obvykle zahrnuje následující oblasti:

Celkové posouzení: Vědomí (kvantitativně i kvalitativně), poloha, spolupráce, řeč, stav výživy a hydratace, měření tělesné výšky a hmotnosti, výpočet BMI.
Vitální funkce: Měření krevního tlaku, pulzové frekvence, dechové frekvence a tělesné teploty.
Hlava a krk:
- Hlava: Tvar lebky, poklepová citlivost dutin, vyšetření vlasů.
- Oči: Postavení bulbů, pohyblivost, stav spojivek, zornice a jejich reakce na světlo, orientační vyšetření zraku.
- Uši: Tvar boltce, citlivost, vyšetření zevního zvukovodu a bubínku otoskopem.
- Nos: Tvar, průchodnost, stav sliznice.
- Ústa a hrdlo: Stav rtů, zubů, dásní, jazyka, sliznic, mandlí a hltanu.
- Krk: Symetrie, pohyblivost, náplň krčních žil, palpace štítné žlázy a krčních mízních uzlin, poslech krkavic.
Hrudník:
- Plíce a dýchací cesty: Inspekce tvaru a pohybů hrudníku, palpace hrudního chvění, poklep pro posouzení vzdušnosti plic a poslech dýchacích šelestů.
- Srdce: Palpace úderu srdečního hrotu, poslech srdečních ozev ve specifických poslechových místech.
- Prsy a axily: Inspekce a palpace prsů a přilehlých mízních uzlin.
Břicho:
- Provádí se v pořadí: pohled, poslech, poklep, pohmat.
- Hodnotí se tvar, úroveň vůči hrudníku, jizvy, poslech peristaltiky, poklepová charakteristika, palpační citlivost, přítomnost rezistencí a velikost jater a sleziny.
Končetiny:
- Horní i dolní: Tvar, symetrie, svalová síla, rozsah pohybu v kloubech, otoky, stav kůže, nehtů a cév (varixy).
- Palpace periferních pulzů.
Neurologické vyšetření:
- Vyšetření hlavových nervů, svalové síly (jemná a hrubá motorika), reflexů (pomocí neurologického kladívka), citlivosti (dotyk, bolest, teplota) a koordinace (např. test prst-nos).

```

💡 Význam v moderní medicíně

V éře pokročilých technologií, jako jsou genetické testování, MRI nebo PET, může fyzikální vyšetření působit jako zastaralá metoda. Jeho význam však přetrvává a v mnoha ohledech je nenahraditelný.

Nákladová efektivita: Je to nejlevnější a nejdostupnější diagnostická metoda. Nevyžaduje žádné drahé přístroje (s výjimkou základních pomůcek) a lze ji provést kdekoli.
Budování vztahu lékař-pacient: Fyzický kontakt a pečlivé vyšetření jsou zásadní pro budování důvěry. Pacient se cítí, že je mu věnována náležitá péče, což zlepšuje jeho ochotu spolupracovat na léčbě.
Rychlost a orientace: Zkušený lékař dokáže během několika minut získat klíčové informace, které mu umožní zúžit diferenciální diagnózu a cíleně indikovat další, nákladnější a časově náročnější testy.
Identifikace akutních stavů: Mnoho život ohrožujících stavů, jako je pneumotorax, srdeční tamponáda nebo náhlá příhoda břišní, lze diagnostikovat nebo na ně vyslovit vážné podezření právě na základě fyzikálního nálezu.
Sledování chronických onemocnění: U pacientů s chronickými chorobami (např. srdeční selhání, CHOPN) je pravidelné fyzikální vyšetření klíčové pro sledování vývoje nemoci a účinnosti léčby.

Fyzikální vyšetření má samozřejmě i své limity. Je subjektivní a jeho kvalita závisí na zkušenostech a dovednostech lékaře. Nedokáže odhalit malé nebo hluboko uložené patologie. Jeho síla nespočívá v tom, že by nahrazovalo moderní technologie, ale v tom, že s nimi tvoří synergický celek, kde představuje základní kámen celého diagnostického procesu. ```

```

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si lékaře jako detektiva, který přichází na "místo činu" – vaše tělo – aby zjistil, co se děje. Fyzikální vyšetření je jeho první a nejdůležitější sada nástrojů, která spoléhá na základní smysly.

Pohled (Inspekce): Detektiv se nejprve rozhlédne. Všimne si zjevných věcí: Je pacient bledý? Potí se? Dýchá ztěžka? Má na kůži nějakou vyrážku? To jsou první stopy.
Pohmat (Palpace): Poté detektiv začne opatrně prohledávat okolí dotekem. Zkouší, jestli je břicho měkké, nebo tvrdé a bolestivé. Hledá neobvyklé bulky nebo zvětšené uzliny. Je to jako prohledávání terénu rukama, aby našel něco, co není vidět.
Poklep (Perkuse): Detektiv poklepává na stěny, aby zjistil, jestli jsou za nimi duté prostory. Lékař dělá totéž na vašem hrudníku. Zvuk mu napoví, zda jsou plíce plné vzduchu (jak mají být), nebo zda je v nich tekutina či zánět, což vydá tlumený zvuk.
Poslech (Auskultace): Nakonec detektiv přiloží ucho na zeď (nebo použije odposlouchávací zařízení), aby slyšel, co se děje uvnitř. Lékař používá stetoskop, aby si poslechl "zvuky vašeho těla". Slyší, jak bije srdce, jestli pravidelně a čistě. Poslouchá, jak vzduch proudí plícemi, a hledá jakékoli podezřelé zvuky, jako je pískání nebo praskání.

Fyzikální vyšetření je tedy chytrý a systematický způsob, jakým lékař "čte" vaše tělo a sbírá stopy, které ho navedou ke správné diagnóze, aniž by musel hned sahat po složitých a drahých technologiích. ```

```

Šablona:Aktualizováno ```