Chování (psychologie)

Rozbalit box

Obsah boxu

Chování je v psychologii a dalších behaviorálních vědách definováno jako souhrn všech vnějších, pozorovatelných a měřitelných projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní podněty. Spolu s prožíváním představuje hlavní předmět studia psychologie. Zatímco prožívání je vnitřní, subjektivní svět jedince (myšlenky, pocity), chování je jeho vnější, objektivně pozorovatelná manifestace.

Chování je studováno napříč mnoha disciplínami, včetně biologie, etologie, sociologie, antropologie a ekonomie, přičemž každá z nich přináší svůj unikátní pohled.

⏳ Historie studia chování

Počátky systematického studia chování lze nalézt ve filosofickém pozitivismu, který kladl důraz na objektivně zjistitelné poznatky, a ve funkcionalismu, který se zaměřoval na účel psychických procesů. Velký vliv měla také ruská objektivní psychologie, reprezentovaná I. M. Sečenovem a zejména Ivanem Petrovičem Pavlovem a jeho výzkumem podmíněných reflexů.

Zásadní zlom nastal na počátku 20. století s nástupem behaviorismu. John B. Watson v roce 1913 publikoval článek "Psychologie z hlediska behavioristy", ve kterém prohlásil, že psychologie by se měla stát přírodní vědou a studovat pouze objektivně pozorovatelné jevy, tedy chování. Behavioristé jako Watson a později B. F. Skinner vnímali mysl jako "černou skříňku" (black box) a zaměřovali se výhradně na vztah mezi podnětem (stimulus, S) a reakcí (response, R). Podle nich je téměř veškeré chování výsledkem učení a podmiňování.

Od druhé poloviny 20. století začaly behavioristické modely doplňovat a zpochybňovat další směry. Kognitivní psychologie zdůraznila význam vnitřních mentálních procesů (jako je myšlení, paměť a rozhodování) pro pochopení chování. Humanistická psychologie se zaměřila na svobodnou vůli a smysl lidského jednání, zatímco psychodynamická psychologie zkoumala vliv nevědomých motivů.

📊 Typy chování

Chování lze klasifikovat podle různých kritérií:

Podle původu:
- Vrozené (instinktivní) chování: Je geneticky dané, není závislé na zkušenosti jedince. Zahrnuje reflexy a instinkty, které jsou klíčové pro přežití. Studiem tohoto typu chování se zabývá především etologie.
- Získané (naučené) chování: Formuje se v průběhu života jedince na základě zkušeností a učení. Zahrnuje návyky, zvyky a vědomé jednání.

Podle úrovně vědomí:
- Vědomé chování (jednání): Je úmyslné, záměrné a volní. Jedinec si je plně vědom toho, co a proč dělá.
- Nevědomé chování: Je ovlivněno procesy, které probíhají mimo vědomou kontrolu. Může být projevem vytěsněných přání, strachů nebo zautomatizovaných činností.

Podle formy projevu:
- Verbální chování: Zahrnuje mluvenou i psanou řeč.
- Neverbální chování: Komunikace beze slov, jako je mimika, gesta, postoje těla (řeč těla).

Podle složitosti a významu:
- Molekulární chování: Jednoduché, často fyziologické reakce bez přímého sociálního významu (např. svalový stah, pocení).
- Molární chování: Komplexní, smysluplné celky chování, které mají sociální význam (např. psaní dopisu, navazování přátelství).

Podle sociálního kontextu:
- Individuální chování: Projevy jednotlivce.
- Skupinové a davové chování: Chování lidí ve skupinách, které je ovlivněno sociální dynamikou. Studuje ho především sociální psychologie.

🧬 Faktory ovlivňující chování

Lidské chování je komplexní a je výsledkem souhry mnoha faktorů:

Biologické faktory: Zahrnují genetické predispozice, činnost nervové soustavy (zejména mozku), hormonální vlivy a celkový zdravotní stav.
Psychologické faktory: Osobnostní rysy (temperament, charakter), emoce, motivace, postoje, hodnoty, kognitivní styly a minulé zkušenosti.
Sociální a kulturní faktory: Vliv rodiny, vrstevníků, výchovy, socializace, společenských norem, hodnot a kultury. Chování, které je v jedné kultuře považováno za normální, může být v jiné vnímáno jako abnormální.
Environmentální faktory: Fyzické prostředí, ve kterém se jedinec nachází, včetně podnětů z okolí, které mohou chování spouštět nebo ovlivňovat.

🔬 Metody studia chování

Psychologie využívá k objektivnímu studiu chování řadu metod:

Pozorování: Systematické sledování a zaznamenávání chování v přirozených nebo laboratorních podmínkách.
Experiment: Cílená manipulace s nezávislými proměnnými s cílem zjistit jejich vliv na závislou proměnnou (chování). Je klíčovou metodou pro odhalování kauzálních vztahů.
Dotazník a interview: Zjišťování informací o chování a jeho příčinách prostřednictvím otázek kladených respondentům.
Psychologické testy: Standardizované nástroje pro měření různých aspektů chování a osobnosti, jako jsou testy inteligence, osobnostní dotazníky nebo projektivní metody.
Analýza produktů činnosti: Zkoumání výtvorů (deníky, kresby, dopisy) s cílem porozumět chování a prožívání jejich autora.

✅ Normální vs. abnormální chování

Rozlišení mezi normálním a abnormálním chováním je jedním z klíčových témat klinické psychologie a psychiatrie.

Normální chování je takové, které odpovídá očekáváním a normám dané společnosti, je adaptivní (umožňuje jedinci efektivně fungovat) a nezpůsobuje mu výrazné utrpení.
Abnormální chování se odchyluje od sociálních a statistických norem, je maladaptivní (brání jedinci nebo společnosti ve fungování), způsobuje osobní strádání a může být projevem duševní poruchy. Mezi příklady patří fobie, deprese nebo poruchy osobnosti.

Hodnocení abnormality je vždy závislé na sociokulturním kontextu.

🧑‍🏫 Chování pro laiky

Představte si, že vaše tělo je jako auto. Všechno, co toto auto dělá a co můžeme vidět zvenku – jestli jede rychle, pomalu, troubí, bliká nebo stojí na parkovišti – to je jeho chování. Je to viditelná akce.

Uvnitř auta ale sedí řidič. Tento řidič má své myšlenky, pocity, plány a vzpomínky (např. "Mám hlad, zajedu si pro hamburger" nebo "Bojím se, ta cesta je namrzlá"). Tomuto vnitřnímu světu řidiče říkáme prožívání. My ho zvenku nevidíme, ale víme, že řídí veškeré chování auta.

Někdy auto udělá něco automaticky, jako když se rozsvítí kontrolka paliva – to je jako náš vrozený reflex (třeba mrknutí oka). Jindy se řidič musí naučit, jak správně parkovat – to je naučené chování. A to, jak se řidič (a tedy i auto) chová, ovlivňuje spousta věcí: jaké je auto (biologie), jakou má řidič náladu (psychologie) a jaká jsou pravidla na silnici (společnost). Psychologové se snaží pochopit, proč se auto (člověk) chová tak, jak se chová, a dívají se jak na viditelné akce, tak i do hlavy řidiče.

Zdroje

Wikisofia Wikipedie Wikipedie Martin Roedl Consulting+ Studium-Psychologie.cz Inovace VOV Wikipedia IS MUNI Blog - ospdl Wikipedia ABZ.cz - Slovník cizích slov ABZ.cz: slovník cizích slov Idiom Sociologická encyklopedie Wikipedie Studium-Psychologie.cz YouTube Studentino.cz Psychologie jako věda Fhs UTB ALTAXO FFUK IS SU Český rozhlas Vltava IS MUNI Hygiena Wikisofia Sisyfos IS MUNI Reflex.cz Studium-Psychologie.cz Inovace VOV IS MUNI Wikipedia Wikipedie Studium-Psychologie.cz Umime fakta Wikisofia Inovace VOV IS SU Sociologická encyklopedie CRP rozcestník Wikipedie Psychologické metody v práci PA PSYCHOTESTY online PSYCHOWEB.cz