Binghamton Whalers
| Binghamton Whalers | |
|---|---|
| Liga | American Hockey League (AHL) |
| Divize | Jižní (South), Koloniální (Colonial) |
| Aréna | Broome County Veterans Memorial Arena |
| Kapacita | 4 710 |
| Město | Binghamton, New York, Šablona:Vlajka USA |
| Barvy | Zelená, Modrá, Bílá, Stříbrná |
| Nástupce | Binghamton Rangers |
Binghamton Whalers byl americký profesionální klub ledního hokeje, který působil v American Hockey League (AHL) v letech 1980 až 1990. Sídlil ve městě Binghamton ve státě New York a své domácí zápasy hrál v hale Broome County Veterans Memorial Arena. Klub sloužil jako primární farmářský tým pro celek National Hockey League (NHL) Hartford Whalers (dnešní Carolina Hurricanes) a po část své existence také pro Washington Capitals.
Během své dekádu trvající historie se Binghamton Whalers stali nedílnou součástí sportovní kultury regionu "Southern Tier" ve státě New York. Ačkoliv se jim nikdy nepodařilo získat prestižní Calder Cup, trofej pro vítěze AHL, klub vychoval řadu budoucích hvězd a trenérů NHL. Mezi nejvýznamnější osobnosti, které oblékaly dres s velrybím ocasem na prsou, patří útočník Ray Ferraro, obránce Ulf Samuelsson nebo brankář Peter Sidorkiewicz.
Klub byl známý svým atraktivním ofenzivním stylem hry, typickým pro 80. léta, a bouřlivou atmosférou v domácí aréně. Zánik značky Whalers v Binghamtonu v roce 1990 neznamenal konec hokeje ve městě; organizace byla nahrazena týmem Binghamton Rangers, což odstartovalo další úspěšnou éru místního hokeje.
📜 == Historie klubu ==
Počátky a transformace (1980)
Historie profesionálního hokeje v Binghamtonu sahá do 70. let 20. století, kdy ve městě působil populární tým Broome Dusters (NAHL) a později Binghamton Dusters (AHL). Když však Dusters na konci 70. let čelili finančním a sportovním problémům, hledalo se nové řešení pro zachování hokeje v regionu.
V roce 1980 došlo k zásadní změně. Organizace Hartford Whalers, která se jen o rok dříve připojila k NHL po zániku konkurenční WHA, potřebovala stabilního partnera pro rozvoj svých talentů. Do té doby využíval Hartford jako farmu tým Springfield Indians, ale toužil po vlastní identitě a kontrole. Vedení Hartfordu se dohodlo na převzetí operací v Binghamtonu, čímž vznikli Binghamton Whalers.
Tato změna přinesla do města novou energii. Klub převzal vizuální identitu svého mateřského týmu – ikonické logo s velrybím ocasem a písmenem "W" (s negativním prostorem tvořícím písmeno "H"), a také barevnou kombinaci zelené, modré a bílé. Pro fanoušky, kteří byli zvyklí na "Dusters", to byla změna, ale kvalita přicházejících hráčů si je brzy získala.
Éra budování a první úspěchy (1980–1984)
První sezóna 1980/1981 nebyla pro nový tým jednoduchá. Pod vedením trenéra Larryho Kishe (později nahrazeného Larrym Pleauem) skončili Whalers na posledním místě jižní divize. Přesto se v týmu začaly objevovat první záblesky talentu.
Zlom přišel v sezóně 1981/1982. Tým, nyní plně pod taktovkou trenéra Larryho Pleaua, ovládl Jižní divizi se 46 výhrami a 98 body. Byla to sezóna, kdy se Binghamton poprvé zařadil mezi elitu AHL. V play-off se dostali až do finále konference, kde však podlehli budoucím šampionům z New Brunswick Hawks. V této době se v brankovišti začal prosazovat mladý gólman Ken Holland, který se později proslavil mnohem více jako generální manažer Detroit Red Wings, architekt jejich dynastií v 90. letech.
V následujících letech se Binghamton Whalers stali pravidelným účastníkem vyřazovacích bojů. V sezóně 1982/1983 se v týmu objevil Mike Crombeen a další hráči, kteří pendlovali mezi Binghamtonem a Hartfordem. Klub těžil z filozofie Hartfordu, který se snažil budovat tým přes draft a mladé hráče nechat dozrát na farmě.
Spolupráce s Washington Capitals (1984–1989)
V polovině 80. let došlo k zajímavému vývoji v organizační struktuře. Náklady na provoz farmářského týmu rostly a Hartford Whalers hledali způsob, jak je sdílet. V roce 1984 tak uzavřeli dohodu s týmem Washington Capitals. Binghamton se stal "duální farmou" – sloužil pro rozvoj hráčů obou organizací.
Toto období přineslo do Binghamtonu příliv talentu z obou klubů. Na ledě se tak potkávali nadějní hráči Hartfordu jako Ray Ferraro s prospekty Washingtonu. Tato "dvojhlavá" strategie byla v AHL té doby poměrně běžná, ačkoliv pro trenéry to znamenalo náročný úkol vybalancovat zájmy dvou různých mateřských klubů a zajistit hrací čas pro všechny talenty.
Jednou z nejvýraznějších postav této éry byl útočník Paul Gardner, který v sezóně 1984/1985 nasbíral neuvěřitelných 130 bodů (51 gólů, 79 asistencí). Gardner byl typickým příkladem hráče, který dominoval v AHL, ale v NHL se nedokázal trvale prosadit v klíčové roli. Jeho výkony však bavily diváky v Broome County Areně a držely tým v horních patrech tabulky.
Rekordní sezóna a "The Ray Ferraro Show" (1983–1984)
Pokud bychom měli vypíchnout jednu individuální sezónu, která definovala Binghamton Whalers, byla by to sezóna 1983/1984 v podání Raye Ferrara. Mladý centr, draftovaný Hartfordem, předvedl v AHL naprostou dominanci.
Ferraro v této sezóně nastřílel 41 gólů a přidal 38 asistencí v pouhých 50 zápasech, než byl povolán do Hartford Whalers. Jeho schopnost skórovat odkudkoliv a hokejové IQ byly na úrovni, která převyšovala standardy ligy. Ferraro se později stal hvězdou NHL s více než 1200 odehranými zápasy a 400 góly, ale jeho start v profesionálním hokeji je navždy spojen s Binghamtonem.
Konec jedné éry (1990)
Konec 80. let přinesl změny. Vztah mezi Binghamtonem a Hartfordem začal chladnout. Hartford, pod novým vedením, hledal bližší a exkluzivnější partnerství. Navíc aréna v Binghamtonu stárla a trh se stával pro AHL velmi konkurenčním.
Poslední sezóna pod názvem Whalers se odehrála v ročníku 1989/1990. Tým skončil v divizi až sedmý a nepostoupil do play-off, což byl smutný konec dekády. V létě 1990 oznámili Hartford Whalers, že přesouvají svou farmu zpět do Springfieldu, kde obnovili tým Springfield Indians (a hned v následující sezóně s ním vyhráli Calder Cup, což bylo pro fanoušky v Binghamtonu hořké).
Binghamton však nezůstal bez hokeje. New York Rangers hledali nové působiště pro svou farmu a dohodli se s majiteli v Binghamtonu. Tak vznikli Binghamton Rangers, kteří navázali na tradici Whalers a v průběhu 90. let přinesli do města další úspěchy, včetně finálových účastí. Název "Whalers" tak z města zmizel, ale odkaz zůstal.
🏟️ == Domácí aréna: Broome County Veterans Memorial Arena == Domovem Binghamton Whalers byla po celou dobu jejich existence Broome County Veterans Memorial Arena. Tato hala, otevřená v roce 1973, se nachází v centru Binghamtonu a pro hokejové zápasy v té době nabízela kapacitu 4 710 míst.
Aréna byla známá svými strmými tribunami, které vytvářely "kotel". Diváci byli velmi blízko ledové plochy, což vytvářelo pro hostující týmy nepříjemné prostředí. Akustika haly zesilovala hluk, a když se Whalers dařilo, aréna byla jedním z nejhlasitějších míst v lize.
Zajímavostí haly bylo i její umístění v regionu, který hokejem žil. Fanoušci z Binghamtonu byli známí svou znalostí hry a loajalitou. Místní rivalita s týmy jako Rochester Americans nebo Hershey Bears byla legendární a zápasy proti těmto soupeřům byly často vyprodané dlouho dopředu. Aréna sloužila i pro koncerty (vystupovali zde například Elvis Presley nebo Frank Sinatra), ale hokej byl jejím hlavním nájemníkem.
⭐ == Významní hráči a osobnosti == Za deset let existence prošlo kabinou Binghamton Whalers stovky hráčů. Někteří se stali legendami NHL, jiní byli hvězdami pouze na úrovni AHL.
Legendy, které začínaly v Binghamtonu
- Peter Sidorkiewicz: Brankář, který v Binghamtonu strávil několik sezón a byl základním stavebním kamenem týmu v polovině 80. let. Později se stal All-Star brankářem v NHL (zejména v dresu Hartfordu a Ottawa Senators). V sezóně 1986/1987 získal v dresu Whalers Aldege "Baz" Bastien Memorial Award pro nejlepšího brankáře AHL.
- Ulf Samuelsson: Tvrdý švédský obránce, známý svou nekompromisní a často až zákeřnou hrou. V Binghamtonu se učil severoamerickému stylu hokeje, než se stal dvojnásobným vítězem Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins.
- Ray Ferraro: Jak již bylo zmíněno, jeden z nejtalentovanějších útočníků v historii klubu.
- Sylvain Turgeon: Útočník s výborným čichem na góly, který v Binghamtonu odehrál část své nováčkovské sezóny.
- Kevin Dineen: Další z ikon Hartford Whalers, který prošel farmou v Binghamtonu. Známý svou bojovností a vůdcovskými schopnostmi.
Trenéři
- Larry Pleau: První dlouhodobý trenér týmu, který nastavil kulturu organizace. Později generální manažer v NHL.
- Doug Sauter: Charismatický trenér, který vedl tým v pozdních 80. letech.
📊 == Sezónní statistiky ==
| Sezóna | Zápasy | Výhry | Prohry | Remízy | OT Prohry | Body | Góly V | Góly O | Umístění | Play-off |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1980/1981 | 80 | 32 | 42 | 6 | — | 70 | 296 | 336 | 6. v Jižní divizi | Nepostoupili |
| 1981/1982 | 80 | 46 | 28 | 6 | — | 98 | 329 | 266 | 1. v Jižní divizi | Prohra ve finále konference (New Brunswick) |
| 1982/1983 | 80 | 36 | 36 | 8 | — | 80 | 320 | 333 | 4. v Jižní divizi | Prohra v 1. kole (Rochester) |
| 1983/1984 | 80 | 33 | 43 | 4 | — | 70 | 359 | 388 | 6. v Jižní divizi | Nepostoupili |
| 1984/1985 | 80 | 52 | 20 | 8 | — | 112 | 388 | 265 | 1. v Jižní divizi | Prohra ve 2. kole (Baltimore) |
| 1985/1986 | 80 | 41 | 34 | 5 | — | 87 | 316 | 290 | 2. v Jižní divizi | Prohra v 1. kole (St. Catharines) |
| 1986/1987 | 80 | 47 | 26 | 7 | — | 101 | 309 | 259 | 2. v Jižní divizi | Prohra ve 2. kole (Rochester) |
| 1987/1988 | 80 | 38 | 31 | 11 | — | 87 | 353 | 300 | 4. v Jižní divizi | Prohra v 1. kole (Hershey) |
| 1988/1989 | 80 | 28 | 46 | 6 | — | 62 | 307 | 392 | 7. v Jižní divizi | Nepostoupili |
| 1989/1990 | 80 | 11 | 60 | 9 | — | 31 | 229 | 366 | 7. v Jižní divizi | Nepostoupili |
- Poznámka: Systém bodování a prodloužení se v průběhu let měnil. Sloupec OT Prohry (prohry v prodloužení) nebyl v té době v AHL zaveden jako samostatná kategorie pro bodování (bod za prohru v prodloužení byl zaveden později).
🧬 == Dědictví a návaznost == Odkaz Binghamton Whalers je v regionu stále živý. Klub položil základy pro to, aby se Binghamton stal úspěšným hokejovým trhem ("Hockey Town").
1. Nástupci: Po Whalers přišli Binghamton Rangers (1990–1997), kteří vychovali hráče pro vítězný tým NY Rangers z roku 1994. Po nich následovali Binghamton Senators (2002–2017), kteří v roce 2011 konečně přivezli do města vytoužený Calder Cup. V letech 2017–2021 ve městě působili Binghamton Devils. 2. Místní kultura: Logo "Baby Whalers" (upravené logo Hartfordu) je dodnes populární na retro oblečení (merchandise). Mnoho fanoušků v Binghamtonu dodnes fandí Carolina Hurricanes (nástupcům Hartfordu) nebo týmům, kde hráli jejich oblíbenci z 80. let. 3. Danone Strike: Zajímavou, byť smutnou kapitolou, byl vliv ekonomiky. Odchod Whalers a pozdější změny byly často spojeny s ekonomickou realitou menších trhů. Binghamton však vždy dokázal najít nového partnera, což svědčí o síle místní fanouškovské základny.
V roce 2024 se v rámci různých retro akcí v AHL objevují dresy Binghamton Whalers, což připomíná, jak silnou značkou tento tým byl, i když nikdy nevyhrál titul.
🧠 == Pro laiky == Hokej v Americe funguje na principu "farmářského systému". Představte si to jako školu nebo tréninkové středisko pro velkou firmu.
- Mateřský tým (NHL): To je ta "velká firma", v tomto případě Hartford Whalers. Hrají nejvyšší ligu, mají nejvíce peněz a nejlepší hráče.
- Farma (AHL): To byli Binghamton Whalers. Zde hrají mladí hráči (ve věku 20–24 let), které si mateřský tým vybral (draftoval), ale kteří ještě nejsou dost dobří nebo zkušení na NHL.
- Cíl: Cílem Binghamtonu nebylo primárně vyhrávat poháry (i když to fanoušci chtějí), ale vychovat hráče pro Hartford. Pokud se hráč v Binghamtonu zlepšil, byl "povolán nahoru" do NHL.
- Proč "Baby Whalers"? Přezdívka vznikla proto, že nosili stejné dresy jako Hartford a byli to "mladí velrybáři".
Pro fanouška v Binghamtonu to znamenalo, že mohl vidět budoucí superhvězdy zblízka za zlomek ceny lístku na NHL. Nevýhodou bylo, že pokud byl hráč opravdu dobrý (jako Ray Ferraro), v týmu dlouho nevydržel, protože si ho vzal Hartford.