Břevnov

Břevnov
Hustota zalidnění	cca 4 675 obyv./km²
Město	Praha
Název	Břevnov
Připojení k praze	1. ledna 1922
Mapa	ano
Městská část	Praha 6 (převážná část), Praha 5 (nepatrná část)
Rozloha	5,24 km²

Břevnov (německy Břewniow, v letech 1939–1945 Breunau) je městská čtvrť a katastrální území hlavního města Prahy, které leží západně od historického centra města. Drtivá většina katastru náleží do městské části a městského obvodu Praha 6, pouze zcela nepatrná neobydlená část na jižním okraji spadá do městské části Praha 5. Katastrální výměra území činí 5,24 km².

Dějiny Břevnova jsou bezprostředně spjaty se založením Břevnovského kláštera, nejstaršího mužského řeholního domu v českých zemích, který v roce 993 založili kníže Boleslav II. a pražský biskup Svatý Vojtěch. Klášter řádu benediktinů po staletí tvořil hospodářské, duchovní a správní centrum celé oblasti. Původně zemědělská a vinařská vesnice se v průběhu 19. století proměnila v hustě osídlené předměstí Prahy.

Dne 27. dubna 1907 byl Břevnov císařem Františkem Josefem I. povýšen na město. V roce 1922 byl na základě zákona o Velké Praze včleněn do svazku hlavního města. V současnosti je Břevnov stabilní rezidenční čtvrtí charakteristickou kombinací barokních památek, historických usedlostí, prvorepublikové vilové zástavby i moderních zdravotnických a sportovních areálů celostátního významu.

🌍 Geografická charakteristika a poloha

Katastrální území Břevnov se rozkládá v mírně zvlněném terénu v geomorfologickém celku Pražská plošina. Terén stoupá od údolí potoka Brusnice směrem na západ k náhorní plošině Bílé hory a na jih k hřebeni Strahova a Petřína.

Vodopis a přírodní poměry

Páteřní vodotečí území je potok Brusnice, který pramení v areálu břevnovského kláštera v barokním pavilonu zvaném Vojtěška. Od pramene protéká soustavou klášterních rybníků (rybníky Malá Markéta, Velká Markéta a Kuklík), pokračuje podél Patočkovy ulice do podzemního zatrubnění a dále teče přes Jelení příkop pod Pražským hradem do řeky Vltavy.

V jižní části katastru se rozkládá rozsáhlý zelený pás parků a sportovišť navazující na usedlost Ladronka a strahovské pláně, který tvoří významný biokoridor propojující západní okraj města s centrálními parky na Petříně.

Katastrální vymezení a hranice

Břevnov hraničí:

Na severu s katastrálním územím Střešovice (hranici tvoří převážně ulice Patočkova a Cukrovarnická).
Na východě s Hradčany (oblast Malovanky) a na jihovýchodě s Malou Stranou.
Na jihu se čtvrtěmi Smíchov a Košíře (hranice probíhá po strahovském hřebeni v blízkosti usedlostí Hybšmanka a Spiritka).
Na jihozápadě a západě s katastry Motol a Liboc (oblast Vypichu a obory Hvězda).
Na severozápadě s Veleslavínem (oblast sídliště Petřiny, jehož jižní polovina leží na břevnovském katastru).

⏳ Historie

Založení kláštera a středověký vývoj (993–1526)

Nejstarší doložené osídlení Břevnova spadá do období raného středověku. Zakládací listina Břevnovského kláštera z roku 993 (dochovaná v konfirmaci z 12. století) uvádí, že český kníže Boleslav II. a druhý pražský biskup Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců založili v lesnatém údolí potoka Brusnice první mužský klášter benediktinského řádu v Čechách. Podle legendy se oba zakladatelé setkali u lesního pramene, kde ležel otesaný kmen – břevno, což dalo vzniknout názvu lokality (původní název označoval místo s břevny či lávkami přes močály).

Klášter se stal střediskem vzdělanosti, latinské liturgie a zemědělské kolonizace. V podhradí kláštera vznikla osada, jejíž obyvatelé byli poddáni břevnovskému opatovi. Během husitských válek v květnu 1420 byl klášter přepaden a vypálen vojskem pražských husitů pod vedením táborských hejtmanů. Mnišská komunita v čele s opatem Mikulášem uprchla do opevněného kláštera v Broumově, který se na více než dvě století stal faktickým útočištěm břevnovských benediktinů. Zdevastovaný břevnovský areál zůstal dlouho v ruinách a jeho pozemky byly rozprodány pražským měšťanům.

Raný novověk a barokní přestavba (1526–1789)

Návrat benediktinů do Břevnova probíhal postupně od konce 16. století. Dne 8. listopadu 1620 se v bezprostředním sousedství katastru odehrála Bitva na Bílé hoře, která zásadně ovlivnila rekatolizaci českých zemí a umožnila restituci církevního majetku.

Zlatý věk zažil Břevnov na počátku 18. století za působení opata Otmara Zinkeho. Zinke zahájil velkorysou barokní přestavbu celého klášterního areálu. K projektu přizval přední architekty a umělce té doby:

Projekt vypracoval a stavbu vedl bavorský architekt Kryštof Dientzenhofer, který postavil monumentální opatský chrám svaté Markéty (vysvěcen 1715).
Po Kryštofově smrti v pracích pokračoval jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer, který dokončil konvent, prelaturní křídlo a hospodářské zázemí.
Malířskou výzdobu provedli bavorští mistři Cosmas Damian Asam a Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu, sochy vytvořil Matěj Václav Jäckel.

V okolí kláštera se rozvíjelo vinohradnictví a zemědělství. Vznikaly viniční a zemědělské usedlosti jako Ladronka, založená generálním vikářem Filipem Ferdinandem de la Crone (Ladronem), Šlajferka, Spiritka či Petynka. V roce 1785 byl císařem Josefem II. zrušen hřbitov u kostela svaté Markéty a byl založen nový Břevnovský hřbitov západně od kláštera.

19. století a urbanizace

Počátkem 19. století se Břevnov skládal ze tří sídelních celků: Velkého Břevnova (kolem kláštera), Malého Břevnova (západněji směrem k Bílé Hoře) a osady Tejnka (těsně pod hradbami Prahy). V průběhu průmyslové revoluce sice v Břevnově nevznikly velké továrny, ale obec se stala zázemím pro dělníky pracující v pražských a smíchovských průmyslových závodech.

Páteřní komunikací se stala Říšská silnice (dnešní Bělohorská ulice), podél níž vyrostla souvislá městská zástavba činžovních domů s obchody a hostinci. Vznikly zde cihelny zpracovávající kvalitní sprašové hlíny na svazích Petřína a Bílé hory. V roce 1900 dosáhl počet obyvatel Břevnova téměř 14 000.

Město Břevnov a připojení k Praze (1907–1922)

Rychlý demografický a stavební růst vedl představitele obce k podání žádosti o povýšení na město. Nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 27. dubna 1907 byl Břevnov prohlášen za město. Městský znak, udělený v roce 1910, v sobě kombinoval břevno se třemi suky (symbol kláštera a břevnovského opatství) a zlatou hradební zeď s věžemi symbolizující městský status.

Samostatným městem zůstal Břevnov necelých patnáct let. Dne 1. ledna 1922 vstoupil v účinnost zákon o vytvoření Velké Prahy (zákon č. 116/1920 Sb. z. a n.), jímž bylo k historické Praze připojeno 37 okolních měst a obcí včetně Břevnova. Město se stalo součástí nově zřízeného městského obvodu Praha XVIII.

Vývoj ve 20. století a současnost

V meziválečném období pokračovala intenzivní stavební činnost. Vyrostly vilové čtvrti v jižních a jihozápadních svazích, podél Bělohorské ulice vznikly moderní nájemní domy ve stylu funkcionalismu a purismu. V roce 1923 byla tramvajová trať z Malovanky prodloužena přes Bělohorskou ulici až na Vypich a v roce 1937 až k Bílé Hoře. V letech 1936–1938 byla na Vypichu vybudována moderní Ústřední vojenská nemocnice (původně Masarykova vojenská nemocnice).

Po komunistickém převratu v roce 1950 byl Břevnovský klášter v rámci brutální proticírkevní „Akce K“ přepaden příslušníky Státní bezpečnosti, mniši byli internováni a tehdejší břevnovský opat Jan Anastáz Opasek byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen k doživotnímu žaláři. Klášterní budovy převzalo ministerstvo vnitra a StB, která zde zřídila archiv a technické zázemí, což vedlo k postupné devastaci památkově chráněného areálu.

V 50. a 60. letech 20. století vyrostlo na severozápadní hranici katastru panelové sídliště Petřiny, jehož jižní část leží na břevnovských pozemcích. V roce 1960 bylo území Břevnova začleněno do nově vytvořeného správního obvodu Praha 6.

Po Sametové revoluci v roce 1989 se do kláštera vrátila benediktinská komunita a břevnovským arciopatem se stal Jan Anastáz Opasek. Areál prošel rozsáhlou památkovou obnovou, k jejímuž financování přispěly zahraniční kláštery i český stát. Břevnovský klášter navštívil papež Jan Pavel II. při svých pastoračních cestách v letech 1990 a 1997. V 90. letech a na počátku 21. století se Břevnov stal vyhledávanou rezidenční adresou s rozsáhlou občanskou vybaveností, zrekonstruovaným parkem Ladronka a modernizovanou dopravní infrastrukturou.

🏛 Pamětihodnosti a významné stavby

Břevnovský klášter a bazilika svaté Markéty

Dominantou celé čtvrti je Břevnovský klášter (národní kulturní památka). Jádrem areálu je trojlodní barokní bazilika svaté Markéty, která v roce 1948 obdržela od papeže Pia XII. titul Basilica minor. Pod kněžištěm baziliky se nachází zrekonstruovaná románská krypta z 11. století s pozůstatky původního předrománského zdiva svatovojtěšského chrámu.

Klášterní prelatura vyniká honosnými reprezentačními sály, zejména Tereziánským sálem s monumentální stropní freskou Zázrak svatého Vintíře od Cosmy Damiana Asama. Součástí areálu je barokní sýpka, klášterní pivovar (Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha navazující na tradici vaření piva doloženou k roku 993) a rozsáhlá terasovitá klášterní zahrada se studánkou Vojtěška a grottou.

Břevnovský hřbitov

Břevnovský hřbitov, založený v roce 1785 a postupně rozšiřovaný, patří k nejvýznamnějším nekropolím v zemi. Uprostřed hřbitova stojí kaple svatého Lazara z roku 1762, kterou navrhl Kilián Ignác Dientzenhofer. Hřbitov slouží jako pohřebiště řeholníků břevnovského konventu a je místem posledního odpočinku řady osobností české kultury, vědy a politiky:

Filozof a mluvčí Charty 77 profesor Jan Patočka.
Písničkář a básník Karel Kryl.
Básník a břevnovský arciopat Jan Anastáz Opasek.
Básník a překladatel Ivan Diviš.
Spisovatel František Hrubín.
Herec a divadelník Radovan Lukavský.
Chemik a rektor VŠCHT František Čůta.

Historické usedlosti

V katastru Břevnova se dochovalo několik historických hospodářských a viničních usedlostí:

Ladronka: raně barokní usedlost ze 17. století, po roce 2000 citlivě rekonstruovaná na kulturní a společenské centrum obklopené parkem s in-line dráhou.
Šlajferka: barokní usedlost, v 19. století přestavěná na novorenesanční zámeček, dnes sloužící komunitním a kulturním účelům.
Spiritka: barokní usedlost původně obklopená vinicemi, v současnosti využívaná ministerstvem vnitra k reprezentačním a ubytovacím účelům.
Hybšmanka: klasicistně upravená usedlost ve svahu nad Strahovem.
Kneislandka a Petynka: usedlosti dochované v urbanistické struktuře severních svahů Břevnova.

Osada Tejnka

Bývalá dělnická a řemeslnická osada Tejnka ležící na východě Břevnova si uchovala unikátní historický ráz z 19. století. Tvoří ji hustá spleť úzkých uliček a drobných domků postavených ve svahu nad Bělohorskou ulicí. V roce 2003 byla Tejnka prohlášena za vesnickou památkovou zónu.

Kaple Panny Marie Einsiedelnské

Drobná barokní kaple postavená v roce 1711 v blízkosti usedlosti Malovanka je zmenšenou kopií poutní kaple v švýcarském benediktinském klášteře Einsiedeln. Byla postavena na památku zažehnání morové epidemie.

🏥 Zdravotnictví, sport a infrastruktura

Ústřední vojenská nemocnice

V západní části katastru v ulici U Vojenské nemocnice sídlí Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha (ÚVN). Jde o špičkové lůžkové a výzkumné zdravotnické zařízení Armády České republiky, které poskytuje komplexní péči vojákům i civilním pacientům. Areál disponuje specializovanými centry (neurochirurgie, traumatologie, onkologie) a slouží jako univerzitní výuková základna pro 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.

Sportovní zázemí

Stadion Markéta: specializovaný stadion pro plochou dráhu vybudovaný v roce 1935. Pravidelně hostí závody světového poháru v ploché dráze (Grand Prix České republiky). V areálu působí též ragbyový klub RC Tatra Smíchov.
Park Ladronka: jeden z nejpopulárnějších rekreačních areálů v Praze, disponující více než 4 kilometry asfaltových okruhů s veřejným osvětlením pro kolečkové bruslení a cyklistiku.
Sportovní areál Strahov: jižní okraj katastru zasahuje k vysokoškolským kolejím a sportovištím na Strahově.

🚇 Doprava

Silniční infrastruktura

Hlavní dopravní osou Břevnova ve směru východ–západ je Bělohorská ulice, která navazuje na Dlabačov a pokračuje směrem k Bílé Hoře a dálničnímu okruhu. Severní částí katastru probíhá radiální komunikace v ulicích Patočkova a Na Vypichu, která slouží jako hlavní kapacitní výpadovka na dálnici D6 směrem na Karlovy Vary.

Východní okraj katastru na Malovance protíná Městský okruh. Na mimoúrovňové křižovatce Malovanka ústí severní portál Strahovského tunelu a jižní vjezd do tunelového komplexu Blanka (konkrétně Břevnovský a Dejvický tunel), což zásadně odlehčilo povrchové dopravě v rezidenčních částech Břevnova.

Městská hromadná doprava

Veřejnou dopravu zajišťuje Dopravní podnik hlavního města Prahy:

Tramvajová doprava: tramvajová trať z Malovanky na Bílou Horu vede po celé délce Bělohorské ulice. Klíčovými linkami jsou páteřní linka č. 22 (spojující Břevnov s centrem města, Malou Stranou a Vinohrady) a linka č. 25. Na Vypichu se nachází tramvajová smyčka a obratiště.
Autobusová doprava: autobusové linky zajišťují tangenciální spojení sever–jih (propojení s trasami metra A na stanicích Dejvická, Hradčanská a Petřiny a trasou metra B na Andělu).
Metro: samotné centrum Břevnova nemá přímé napojení na stanici podzemní dráhy, avšak severozápadní cíp katastru obsluhuje stanice metra Petřiny na lince A, otevřená v dubnu 2015.

📊 Demografický a urbanistický vývoj

Zástavba Břevnova je urbanisticky velmi pestrá. Zahrnuje staré jádro kolem kláštera s nízkopodlažními domy, městské blokové domy z přelomu 19. a 20. století v dolní části Bělohorské, vilové čtvrti se zahradami v jižních svazích a modernistickou zástavbu z 2. poloviny 20. století.

Historický vývoj počtu obyvatel a domů v Břevnově (data ze sčítání lidu)
Rok sčítání	Počet obyvatel	Počet domů	Poznámka k územnímu stavu
1869	2 541	161	Samostatná venkovská obec
1880	4 093	231	Nástup příměstské zástavby
1890	6 620	323	Rychlý rozvoj řemesel a služeb
1900	13 836	487	Dělnické a úřednické předměstí Prahy
1910	18 554	664	Povýšení na město (1907)
1921	19 610	765	Předvečer začlenění do Velké Prahy
1930	26 211	1 332	Masivní meziválečná vilová výstavba
1950	30 839	1 784	Poválečné maximum počtu obyvatel
1961	31 169	1 892	Zahrnuje počátky výstavby sídliště Petřiny
1970	32 447	2 083	Dokončení sídlištní zástavby
1980	28 893	2 121	Počátek stabilního demografického stárnutí
1991	25 801	2 195	Pokles po otevření nových okrajových sídlišť
2001	24 459	2 248	Stabilizace počtu trvale žijících obyvatel
2011	24 381	2 342	Rezidenční výstavba, nárůst počtu bytů
2021	24 590	2 415	Mírný nárůst počtu obyvatel

💡 Pro laiky

Břevnov je tradiční pražská čtvrť ležící na západ od Pražského hradu. Pro Pražany představuje příjemné místo k životu, kde se mísí hluboká historie s klidnými ulicemi plnými zeleně.

Příběh Břevnova začal už před více než tisíci lety u studánky v lese, kde se podle pověsti potkali kníže Boleslav II. a biskup svatý Vojtěch a společně se rozhodli postavit první mužský klášter v Čechách. Kolem tohoto kláštera vyrostla malá vesnička, která se postupně rozrůstala, až byla v roce 1907 povýšena na samostatné město a o patnáct let později připojena k Praze.

Dnes je Břevnov známý několika věcmi:

Především monumentálním Břevnovským klášterem s nádhernou zahradou a vlastním pivovarem, kde se pivo vařilo už v 10. století.
Břevnovským hřbitovem, kde odpočívá slavný písničkář Karel Kryl nebo filozof Jan Patočka.
Dlouhou Bělohorskou ulicí, po které jezdí slavná tramvaj číslo 22 a která je plná kaváren, pekáren a malých obchůdků.
Parkem Ladronka, kam tisíce lidí chodí jezdit na kolečkových bruslích, běhat nebo pouštět draky.
Špičkovou Ústřední vojenskou nemocnicí, která patří k nejmodernějším nemocnicím v celé České republice.

Zdroje