Karel Kryl

Karel Kryl
	Soubor:Karel Kryl 1989.jpg
	Karel Kryl v prosinci 1989
Datum narození	12. dubna 1944
Místo narození	Kroměříž, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí	3. března 1994 (49 let)
Místo úmrtí	Mnichov, Německo
Národnost	česká
Manželka	Eva Sedlářová (1973–1975); Marlene Kryl (1991–1994)
Profese	písničkář, básník, novinář
Žánry	folk, protestsong
Vyznamenání	Medaile Za zásluhy I. stupně in memoriam (1995); Řád bílého lva I. třídy in memoriam (2014)

Rozbalit box

Obsah boxu

Karel Kryl (* 12. dubna 1944, Kroměříž – 3. března 1994, Mnichov) byl československý písničkář, básník a novinář, jedna z nejvýraznějších a nejvlivnějších postav českého protestsongu a moderní historie. [3, 10] Díky své tvorbě, která ostře kritizovala nespravedlnost, totalitní moc a morální úpadek, se stal symbolem odporu proti komunistickému režimu. [10, 16]

Jeho píseň „Bratříčku, zavírej vrátka“, napsaná v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, se stala neoficiální hymnou okupovaného národa. [3, 16] Po odchodu do exilu v roce 1969 působil dvacet let v rádiu Svobodná Evropa, odkud jeho hlas a písně pronikaly za železnou oponu a dodávaly naději lidem v nesvobodném Československu. [12, 16] Po svém návratu v roce 1989 se stal jedním ze symbolů Sametové revoluce, ale zároveň i nesmlouvavým kritikem polistopadového vývoje. [11, 23] Pro svůj malý vzrůst, ale obrovský vliv a odvahu bývá přezdíván „básník s kytarou“ nebo „malý velký muž“. [10]

👤 Život a umělecké začátky

Karel Kryl se narodil v Kroměříži do rodiny Karla a Marie Krylových. Jeho rodina vlastnila prosperující tiskárnu, která byla po komunistickém převratu v roce 1950 zlikvidována, což hluboce ovlivnilo jeho celoživotní protikomunistický postoj. [3, 16] Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a krátce pracoval jako keramik v Teplicích. [3]

Jeho umělecké sklony se projevovaly již od dětství. Psal poezii a skládal písně. Své první texty začal zhudebňovat na konci 50. let. [3] V polovině 60. let začal vystupovat v menších divadlech a klubech v Olomouci a Ostravě. [3] V roce 1967 se přestěhoval do Prahy, kde začal spolupracovat s Československým rozhlasem. [3]

Bratříčku, zavírej vrátka

Zlomovým momentem v jeho kariéře i v dějinách československé hudby se stala invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Kryl, který se v té době nacházel v Novém Jičíně, napsal v noci z 21. na 22. srpna spontánně a s bezprostřední naléhavostí píseň „Bratříčku, zavírej vrátka“. [3, 16] Píseň, plná symboliky o zradě a ztrátě svobody, se díky rozhlasovému vysílání okamžitě rozšířila po celé zemi a stala se symbolem národního odporu. [16]

V březnu 1969 vydal stejnojmenné album, které bylo nahráno ve spěchu a za pohnutých okolností. Deska, obsahující písně jako „Salome“, „Anděl“ nebo „Král a klaun“, se stala manifestem celé generace a jedním z nejdůležitějších alb v historii české hudby. [3] Její ponurá a zároveň bojovná atmosféra dokonale vystihla pocity beznaděje a vzdoru tehdejší doby.

exiled Dvacátá léta v exilu (1969–1989)

Dne 9. září 1969 odjel Karel Kryl na písničkářský festival do západoněmeckého hradu Waldeck. [3, 10] O dva týdny později se rozhodl, že se do okupovaného a normalizací svíraného Československa nevrátí, a požádal v Německu o politický azyl. [3] Jeho domovem se na více než dvacet let stal Mnichov. [10]

Hlas ze Svobodné Evropy

Po příchodu do Německa se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Ludvíka Maxmiliána, kde studoval dějiny umění a filozofii, studium však nedokončil. [3] Od roku 1971 začal externě spolupracovat s československou redakcí rádia Svobodná Evropa, kde se v roce 1983 stal stálým zaměstnancem. [3, 12, 16] Připravoval a moderoval hudební a sportovní pořady. [3]

Právě prostřednictvím vln Svobodné Evropy jeho hlas a písně pronikaly zpět do vlasti. Pro tisíce lidí v Československu byl Krylův hlas symbolem svobodného světa a naděje, že pravda a svoboda nakonec zvítězí. [12, 16]

Tvorba v exilu

I v exilu pokračoval v intenzivní tvorbě. Vydal řadu desek, které byly pašovány do Československa a kolovaly v opisech a nahrávkách. Mezi nejvýznamnější exilová alba patří Rakovina (1969), které bylo kvůli své drsné a pesimistické kritice společnosti v Československu odmítnuto a vyšlo až v Německu, a Maškary (1970). [3, 17]

Jeho texty z tohoto období jsou plné ostré satiry, metafor a hořkého sarkasmu. Kritizoval nejen komunistický režim, ale i morální selhání jednotlivců, konformismus a lhostejnost. Kromě hudby se věnoval i psaní poezie a aforismů. [3]

✌️ Sametová revoluce a návrat domů

Po pádu komunistického režimu se Karel Kryl 30. listopadu 1989, po dvaceti letech v exilu, vrátil do Československa. [3, 11] Jeho první koncert se konal 3. prosince na Břevnovském posvícení. [3]

Symbolickým vrcholem jeho návratu bylo vystoupení na Václavském náměstí 4. prosince 1989, kde společně s Karlem Gottem zazpíval československou hymnu. [11] Tento moment, spojující zakázaného umělce a hvězdu oficiální scény, byl vnímán jako symbol národního usmíření a jednoty. Pro Kryla samotného však již tehdy představoval jisté morální dilema. [11]

😠 Zklamání z polistopadového vývoje

Počáteční euforie z návratu a nabyté svobody u Kryla brzy vystřídalo hluboké zklamání a rozčarování. [10, 23] Stal se jedním z nejostřejších a nejhlasitějších kritiků nového politického a společenského uspořádání. [11]

Co kritizoval?

Nedostatečné vyrovnání s minulostí: Vadilo mu, že nedošlo k potrestání komunistických zločinců a že mnoho bývalých prominentů režimu, včetně agentů StB, plynule přešlo do nových struktur a byznysu. [11, 23] Tento pocit nespravedlnosti vyjádřil v písni „Sametové jaro“.
Morální kompromisy politiků: Ostře kritizoval nové politické elity, včetně Václava Havla a Václava Klause, za jejich pragmatismus, který vnímal jako morální selhání a zradu původních ideálů revoluce. [11, 23]
Kupónová privatizace: Způsob, jakým probíhala ekonomická transformace, považoval za rozkrádání národního majetku. [11]
Rozdělení Československa: Byl zásadním a nesmiřitelným odpůrcem rozpadu společného státu Čechů a Slováků, který považoval za politické selhání a zradu historického odkazu. Svůj smutek a hněv vtělil do písně „Od Čadce k Dunaju“. [11]

Jeho kritika, vyjádřená v písních jako „Demokracie“ nebo v mnoha rozhovorech a publicistických textech, mu přinesla řadu nepřátel a pocit nepochopení. Z oslavovaného hrdiny se pro mnohé stal nepohodlným a mrzutým kritikem. [10, 23]

✝️ Poslední léta a náhlé úmrtí

Poslední roky svého života trávil Karel Kryl na cestách mezi Německem a Československem. Neustále koncertoval, skládal nové písně a psal. [3] Cítil se však osamocený a zklamaný z vývoje v zemi, pro jejíž svobodu tolik udělal.

Zemřel zcela nečekaně a předčasně 3. března 1994 v Mnichově na následky srdeční příhody, pouhý měsíc před svými padesátými narozeninami. [3, 10, 16] Jeho smrt šokovala celý český národ.

Pohřeb se konal v bazilice svaté Markéty v Břevnovském klášteře v Praze a stal se velkou národní událostí. Navzdory jeho kritickým postojům se mu přišli poklonit nejvyšší představitelé státu, včetně prezidenta Václava Havla. [10] Je pohřben na břevnovském hřbitově. [10]

✍️ Tvorba a styl

Krylova tvorba je charakteristická hlubokým spojením poezie a hudby, kde text hraje vždy primární roli.

Texty

Jeho texty jsou básnicky propracované, plné složitých metafor, historických a biblických odkazů, ironie, sarkasmu a slovních hříček. [10, 16] Byl mistrem krátké, úderné a přesné pointy. Často se inspiroval českou barokní poezií a francouzskými prokletými básníky. [10] Jeho jazyk je bohatý a vynalézavý, dokázal v několika verších vystihnout podstatu složitých společenských problémů. Jeho poezie je melancholická, temná, ale zároveň vždy obsahuje prvek naděje a výzvu k morální odpovědnosti.

Hudba a projev

Hudební složka jeho písní je zdánlivě jednoduchá a je plně podřízena textu. Jeho styl vychází z folku, ale je obohacen o prvky šansonu a kabaretních popěvků. [10] Doprovázel se na akustickou kytaru, jejíž expresivní a rytmické hraní bylo pro jeho projev typické, a občas na foukací harmoniku.

Jeho největší zbraní byl však jeho hlas – naléhavý, emotivní, lehce chraplavý a okamžitě rozpoznatelný. Dokázal jím vyjádřit širokou škálu emocí od smutku a beznaděje přes hněv a vzdor až po něhu a lásku. [10]

Legacy Odkaz

Karel Kryl je i desítky let po své smrti považován za jednu z nejzásadnějších postav české kultury 20. století. Jeho vliv přesahuje hranice hudby a zasahuje do politiky, společnosti a národní identity.

Hlas a svědomí národa: Stal se symbolem umělecké integrity a občanské statečnosti. Jeho písně a postoje z něj učinily neformální „svědomí národa“, které se nebálo pojmenovávat nepříjemné pravdy, ať už za totality, nebo v demokracii. [10, 16]
Nadčasovost díla: Mnoho jeho písní zůstává šokujícím způsobem aktuálních. Témata jako manipulace s mocí, morální selhání, ztráta ideálů nebo nebezpečí lhostejnosti rezonují i v současné společnosti a oslovují nové generace posluchačů. [16, 23]
Inspirace pro další generace: Ovlivnil nespočet dalších umělců a jeho písně se staly trvalou součástí českého kulturního dědictví. Jsou interpretovány na koncertech, zpívají se u táboráků a vyučují se ve školách.

🏅 Ocenění in memoriam

Po své smrti se Karlu Krylovi dostalo nejvyšších poct, které mu za jeho života často chyběly.

Cena Františka Kriegla: Udělena v roce 1995. [3]
Medaile Za zásluhy: I. stupně, udělena prezidentem Václavem Havlem v roce 1995. [3]
Čestné občanství města Kroměříže (1995), Kadaně a Nového Jičína. [3]
Cena Grammy: Síň slávy (1995). [3]
Řád bílého lva: I. třídy, nejvyšší státní vyznamenání, uděleno prezidentem Milošem Zemanem v roce 2014. [19]

Pro laiky

Představte si Karla Kryla jako českého Boba Dylana, ale ještě mnohem ostřejšího a přímočařejšího. Byl to malý muž s kytarou a obrovským hlasem, který se nebál absolutně nikoho a ničeho.

V roce 1968, když nás obsadili Rusové, napsal píseň „Bratříčku, zavírej vrátka“. Ta píseň byla jako rána pěstí – smutná, naštvaná a okamžitě se stala hymnou všech, kteří nesouhlasili s okupací. Komunisti ho za to nenáviděli a on musel utéct ze země.
V exilu se stal hlasem rádia Svobodná Evropa. Doma ho zakázali, ale jeho písně se tajně poslouchaly a dodávaly lidem naději.
Po revoluci v roce 1989 se vrátil jako hrdina. Ale zatímco ostatní slavili, Kryl se začal znovu zlobit. Viděl, že staří komunisté nebyli potrestáni a že noví politici dělají kompromisy. A tak začal kritizovat i je. Mnozí mu to měli za zlé a říkali, že je věčný stěžovatel. On ale jen nemohl mlčet, když viděl nespravedlnost.

Karel Kryl byl zkrátka "hlídací pes" svobody. Miloval svou zemi tak moc, že se o ni bál a musel na problémy neustále upozorňovat, i když tím štval úplně všechny. Proto je dodnes symbolem odvahy a rovných zad.

Zdroje