Alfred Russel Wallace
Obsah boxu
Alfred Russel Wallace (* 8. ledna 1823, Usk, Wales – † 7. listopadu 1913, Broadstone, Anglie) byl britský (velšský) přírodovědec, badatel, geograf, antropolog a biolog. Je nejvíce známý díky tomu, že nezávisle na Charlesi Darwinovi koncipoval evoluční teorii založenou na přirozeném výběru. Jeho práce přiměla Darwina k publikaci jeho vlastní, dlouho připravované teorie.
Wallace je také považován za otce biogeografie díky svým rozsáhlým studiím o geografickém rozšíření živočišných druhů. Jedním z jeho nejvýznamnějších objevů je tzv. Wallaceova linie, myšlená čára oddělující faunu Asie od fauny Australasie. Kromě vědecké práce byl také významným humanistou a kritikem sociální a ekonomické nespravedlnosti v viktoriánské Británii.
🧬 Život a kariéra
Wallaceův život byl plný dobrodružství, vědeckých objevů, ale i osobních tragédií a finančních potíží, což ostře kontrastovalo s privilegovaným původem Charlese Darwina.
👶 Raný život a vzdělání
Alfred Russel Wallace se narodil v Usku v Monmouthshire ve Walesu jako osmé z devíti dětí Thomase Verea Wallace a Mary Anny Greenellové. Jeho rodina patřila ke střední třídě, ale kvůli špatným investicím se potýkala s finančními problémy. To donutilo Wallace opustit školu ve věku 14 let a začít pracovat. Přidal se ke svému staršímu bratrovi Williamovi, který pracoval jako zeměměřič. Během této práce procestoval velkou část Anglie a Walesu, což v něm probudilo hluboký zájem o přírodu, botaniku a geologii.
V roce 1844 přijal místo učitele v Leicesteru, kde se seznámil s dalším nadšeným amatérským entomologem, Henrym Walterem Batesem. Bates ho seznámil se světem hmyzu a brouků a inspiroval ho ke čtení zásadních děl té doby, jako byl spis Charlese Lyella Principy geologie nebo anonymně vydaný, ale kontroverzní spis Roberta Chamberse Pozůstatky přirozené historie stvoření.
🌎 Cesta do Amazonie (1848–1852)
Inspirováni příběhy přírodovědců, jako byl Alexander von Humboldt nebo Charles Darwin, se Wallace a Bates v roce 1848 rozhodli vydat na společnou expedici do Amazonie. Jejich cílem bylo sbírat exempláře hmyzu a dalších živočichů pro sběratele v Evropě a zároveň shromažďovat důkazy o transmutaci druhů.
Strávili spolu dva roky, poté se jejich cesty rozešly. Wallace pokračoval v průzkumu horního toku Rio Negro další dva roky. Během této doby si vedl podrobné poznámky o lidech, jazycích, geografii a fauně a flóře. V roce 1852 se rozhodl vrátit do Británie. Jeho cesta zpět se však změnila v katastrofu. Loď, na které se plavil, zachvátil požár a potopila se uprostřed Atlantiku. Wallace přišel o téměř celou svou sbírku, poznámky a kresby. Spolu s posádkou strávil deset dní v záchranném člunu, než byli zachráněni.
🌏 Expedice na Malajské souostroví (1854–1862)
Navzdory traumatickému zážitku se Wallace nenechal odradit. Již o 18 měsíců později, v roce 1854, se vydal na svou druhou, ještě ambicióznější expedici, tentokrát na Malajské souostroví (dnešní Indonésie a Malajsie). Během následujících osmi let zde urazil více než 22 000 kilometrů a navštívil desítky ostrovů, včetně Sumatry, Bornea, Jávy, Sulawesi a Nové Guineje.
Během této cesty nasbíral neuvěřitelných 125 660 exemplářů, z toho více než 110 000 kusů hmyzu. Více než tisíc z nich byly druhy dosud neznámé vědě. Mezi jeho nejznámější objevy patří rajka Wallaceova (Semioptera wallacii) nebo motýl Ornithoptera croesus. Právě zde, při pozorování obrovské biodiverzity a jejího rozložení, formuloval své nejdůležitější vědecké teorie.
📜 Objev přirozeného výběru
V únoru 1858, během záchvatu malárie na ostrově Ternate v Molukách, Wallace přemýšlel o myšlenkách Thomase Malthuse o limitech růstu populací. Náhle ho napadl mechanismus, který by mohl vysvětlit evoluci – přežití nejlépe přizpůsobených jedinců, tedy přirozený výběr. Svou krátkou esej s názvem "O tendenci variet neomezeně se odchylovat od původního typu" okamžitě poslal Charlesi Darwinovi, o kterém věděl, že se o tuto problematiku zajímá.
Darwin byl šokován. Wallaceova esej dokonale shrnovala teorii, na které on sám pracoval přes dvacet let. Na radu svých přátel, geologa Charlese Lyella a botanika Josepha Daltona Hookera, bylo nalezeno kompromisní řešení. 1. července 1858 byly na zasedání Linneovské společnosti v Londýně přečteny jak Wallaceova esej, tak i výňatky z Darwinových nepublikovaných spisů. Tímto aktem byli oba muži uznáni jako společní objevitelé principu přirozeného výběru.
🏡 Návrat do Anglie a pozdější život
Wallace se vrátil do Anglie v roce 1862 jako uznávaný přírodovědec a badatel. V roce 1869 vydal své mistrovské dílo Malajské souostroví, které se stalo jednou z nejpopulárnějších cestopisných a vědeckých knih 19. století. Přestože byl uznávaný, potýkal se s finančními problémy, jelikož většinu peněz z prodeje sbírek neuváženě investoval. Darwin mu nakonec pomohl zajistit malou státní penzi za jeho přínos vědě.
V pozdějších letech se Wallace věnoval širokému spektru témat. Stal se zapáleným zastáncem spiritualismu, což poškodilo jeho reputaci v některých vědeckých kruzích. Byl také aktivním sociálním reformátorem, prosazoval pozemkovou reformu, práva žen a kritizoval očkování. Zemřel ve spánku ve věku 90 let v roce 1913.
🔬 Vědecký přínos
Wallaceův přínos vědě dalece přesahuje pouhé spolobjevení přirozeného výběru. Jeho práce položila základy celým vědním oborům.
🦋 Evoluční teorie
Ačkoliv je princip přirozeného výběru spojen především s Darwinem, Wallaceova formulace byla jasná a nezávislá. Na rozdíl od Darwina, který kladl větší důraz na konkurenci mezi jedinci v rámci druhu, Wallace se více zaměřoval na vliv prostředí, které "filtruje" méně přizpůsobené variety.
Později se však jejich názory rozešly v otázce lidské evoluce. Zatímco Darwin věřil, že i lidská mysl a vyšší duševní schopnosti jsou produktem přirozeného výběru, Wallace dospěl k závěru, že pro vznik lidského vědomí, inteligence a umění musela existovat "vyšší inteligentní síla" nebo "duchovní podstata".
🗺️ Biogeografie a Wallaceova linie
Během svých cest po Malajském souostroví si Wallace všiml ostrého rozdílu mezi faunou na ostrovech na západě (např. Borneo, Sumatra) a na východě (např. Nová Guinea). Západní ostrovy hostily druhy typické pro Asii (např. tygři, nosorožci, orangutani), zatímco na východních ostrovech se vyskytovali vačnatci a ptáci příbuzní těm z Austrálie.
Hranice mezi těmito dvěma zoogeografickými oblastmi, probíhající mezi ostrovy Bali a Lombok a mezi Borneem/Filipínami a Sulawesi, byla na jeho počest nazvána Wallaceova linie. Tento objev byl klíčový pro pochopení vlivu geologické historie (pohyb tektonických desek, změny hladiny moře) na distribuci života na Zemi. Jeho kniha Geografické rozšíření živočichů (1876) je považována za zakládající text moderní biogeografie.
⚠️ Varovné zbarvení a další koncepty
Wallace byl autorem mnoha dalších evolučních konceptů. Jako první navrhl myšlenku varovného zbarvení (aposematismu), kdy jedovatá nebo nebezpečná zvířata mají nápadné zbarvení, aby varovala predátory. Tento koncept vysvětlil na příkladu pestře zbarvených housenek.
Zformuloval také tzv. Wallaceův efekt, což je hypotéza, že přirozený výběr může přispívat k reprodukční izolaci nově vznikajících druhů tím, že podporuje vznik bariér proti hybridizaci.
👻 Spiritualismus a sociální názory
Od 60. let 19. století se Wallace intenzivně zajímal o spiritualismus. Účastnil se seancí a byl přesvědčen o realitě komunikace s duchy zemřelých. Toto jeho přesvědčení ho stavělo do opozice vůči mnoha jeho vědeckým kolegům, včetně T. H. Huxleyho, a bylo jedním z důvodů, proč byla jeho role v historii vědy na čas upozaděna.
Byl také radikálním sociálním myslitelem. Kritizoval kapitalismus 19. století, prosazoval znárodnění půdy (tzv. land nationalisation), aby se zabránilo spekulacím a zajistilo se, že půda bude sloužit všem. Byl také jedním z prvních, kdo varoval před nebezpečím odlesňování a eroze půdy.
🏆 Odkaz a uznání
Po mnoho desetiletí stál Alfred Russel Wallace ve stínu Charlese Darwina. Zatímco Darwin byl pohřben s poctami ve Westminsterském opatství, Wallace byl pohřben na malém hřbitově v Broadstone. V posledních desetiletích však dochází k renesanci zájmu o jeho osobu a jeho přínos je plně doceněn.
Je připomínán jako jeden z největších terénních biologů v historii, jehož odvaha, vytrvalost a pronikavá inteligence mu umožnily učinit objevy, které navždy změnily naše chápání života na Zemi. Během svého života obdržel řadu prestižních ocenění, včetně Královské medaile (1868), Darwinovy medaile (1890) a nejvyššího britského vědeckého vyznamenání, Copleyho medaile (1908).