Alessandro Volta
Obsah boxu
| Alessandro Volta | |
|---|---|
 | |
| Alessandro Volta, italský fyzik a vynálezce. | |
| Národnost | Italská |
| Manželka | Teresa Peregrini (sňatek 1794) |
| Děti | Zanino, Flaminio, Luigi |
| Soubor:Alessandro Volta Signature.svg | |
Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta (18. února 1745 Como, Milánské vévodství – 5. března 1827 Como, Lombardsko-benátské království) byl významný italský fyzik, chemik a vynálezce, který se proslavil především vynálezem elektrické baterie, známé jako voltaický článek, a objevem methanu. Jeho práce položily základy moderní elektrochemie a zásadně ovlivnily studium elektřiny.
🕰️ Život a raná léta
Alessandro Volta se narodil 18. února 1745 v Como, městě v tehdejším Milánském vévodství, které je dnes součástí Itálie. Pocházel z šlechtické rodiny, ačkoli jeho otec Filippo Volta zanechal rodinu v dluzích. Mladý Alessandro byl vzděláván doma svým strýcem a později navštěvoval jezuitskou kolej, kde na něj byl vyvíjen tlak, aby se stal knězem. Volta se však již v mládí nadchl pro fyziku a elektřinu, což ho vedlo k soukromému studiu a korespondenci s předními vědci své doby, jako byl Giovanni Battista Beccaria z Turínu. Své první vědecké pojednání, nazvané De vi attractiva ignis electrici (O přitažlivé síle elektrického ohně), publikoval v roce 1769.
V roce 1774 se stal profesorem fyziky na Královské škole v Como a o rok později vylepšil elektrofor, zařízení na generování statické elektřiny. Tento vynález mu přinesl první uznání v Evropě. V roce 1779 byl jmenován profesorem experimentální fyziky na prestižní Pávijské univerzitě, kde působil téměř 40 let a stal se zde velmi oblíbeným mezi studenty.
V roce 1794 se Volta oženil s Teresou Peregrini, dcerou hraběte Ludovica Peregrini, a měli spolu tři syny: Zanina, Flaminia a Luigiho.
🔬 Vědecká kariéra a objevy
Volta se během své kariéry věnoval mnoha oblastem fyziky a chemie, přičemž jeho nejvýznamnější objevy spadají do oblasti elektřiny a plynných látek.
Objev methanu
Mezi lety 1776 a 1778 se Volta intenzivně zabýval chemií plynů. Po přečtení práce Benjamina Franklina o „hořlavém vzduchu“ se zaměřil na výzkum bažinných plynů. V listopadu 1776 objevil methan v bažinách u Angera na Lago Maggiore a do roku 1778 se mu podařilo tento plyn izolovat. Prokázal, že směs methanu a vzduchu může být zapálena elektrickou jiskrou v uzavřené nádobě, což položilo základy pro pozdější vývoj spalovacího motoru.
Kontroverze s Galvanim a vynález baterie
Volta je nejvíce proslulý svým vynálezem voltaického článku, první skutečné elektrické baterie, která poskytovala stálý zdroj elektrického proudu. Tento objev byl vyústěním jeho dlouhodobé vědecké debaty s Luigim Galvanim.
V roce 1791 oznámil Luigi Galvani, italský fyziolog, že kontakt dvou různých kovů se svaly žabí nohy způsobuje elektrický proud, který vyvolává záškuby. Galvani to interpretoval jako novou formu elektřiny nalezenou v živé tkáni, kterou nazval „živočišná elektřina“. Volta s touto teorií nesouhlasil. Domníval se, že žabí tkáň pouze vede proud, který vzniká mezi dvěma odlišnými kovy, což nazval „kovová elektřina“.
Od roku 1792 začal Volta experimentovat pouze s kovy. Zjistil, že živočišná tkáň není nutná pro produkci proudu. Jeho výzkum vyvrcholil v roce 1799 vynálezem voltaického článku, o kterém informoval Královskou společnost v Londýně v roce 1800.
Voltaický článek se skládal z vrstvených disků zinku a mědi (nebo stříbra), oddělených kousky papíru nebo látky namočenými v solném roztoku nebo hydroxidu sodném. Tato jednoduchá, ale geniální konstrukce poskytla první spolehlivý a kontinuální zdroj elektrického proudu, který nemusel být dobíjen jako tehdejší Leydenské láhve. Vynález Voltaického článku znamenal revoluci ve studiu elektřiny a otevřel cestu k rozvoji elektrochemie.
V roce 1801 Volta předvedl svůj vynález Napoleonovi Bonapartovi v Paříži, který byl jeho objevem natolik ohromen, že mu udělil titul hraběte a senátora Království lombardského.
🏆 Ocenění a odkaz
Alessandro Volta obdržel za své vědecké přínosy řadu ocenění a poct. V roce 1794 mu Královská společnost v Londýně udělila prestižní Copleyho medaili. Napoleon Bonaparte jej v roce 1805 jmenoval rytířem Čestné legie a v roce 1810 mu udělil titul hraběte. Po pádu Napoleonova režimu v roce 1815 jej rakouský císař František I. jmenoval ředitelem filozofické fakulty na Padovské univerzitě.
Volta se stáhl z veřejného života v roce 1819 na svůj statek v Camnago, poblíž Como, které bylo později na jeho počest přejmenováno na Camnago Volta. Zemřel tam 5. března 1827.
Nejtrvalejší poctou Alessandru Voltovi je bezesporu pojmenování jednotky elektrického napětí a elektromotorické síly – volt – v jeho čest v roce 1881. Jeho jméno nese také kráter Volta na Měsíci. V Como je mu věnováno Tempio Voltiano, muzeum uchovávající jeho původní nástroje a dokumenty. Jeho portrét a vyobrazení voltaického článku se objevily i na italských bankovkách před zavedením eura.
Na jeho počest byla v roce 1852 Napoleon III. zřízena Volta Prize a v roce 2025 Evropská fyzikální společnost (EPS) ve spolupráci s Acinque S.p.A. nově zavedla Alessandro Volta Prize, prestižní ocenění za inovativní příspěvky ve fyzice.
🌍 Pro laiky
Představte si, že máte hračku, která potřebuje energii, aby fungovala, třeba malou svítilnu. Dnes do ní jednoduše vložíte baterky a ona svítí. Ale před více než 200 lety něco takového neexistovalo! Lidé znali elektřinu jen jako rychlé, jednorázové jiskry (jako když se dotknete něčeho po tření a dostanete malý šok) nebo blesky při bouřce. Neměli způsob, jak vytvořit stálý, nepřetržitý proud elektřiny.
A právě tady přichází na scénu Alessandro Volta. Byl to chytrý pán z Itálie, který si řekl: "Co kdybychom dokázali vyrobit elektřinu tak, aby tekla pořád, jako voda z kohoutku?" A tak začal experimentovat.
Nejdřív se pohádal s jiným vědcem, panem Galvanim, který si myslel, že elektřina je jen v živých věcech (třeba v žábách). Volta ale správně tušil, že elektřina může vznikat i z obyčejných kovů.
A pak, v roce 1800, vymyslel něco úžasného – voltaický článek, což byla vlastně první baterie. Představte si to jako sendvič: stohoval na sebe kolečka zinku a mědi a mezi ně dával kousky látky namočené ve slané vodě. Když spojil vršek a spodek drátem, elektřina začala proudit! Poprvé v historii lidé získali stálý zdroj proudu.
Díky Voltovi jsme dnes obklopeni věcmi na baterie – od mobilů po elektrická auta. Jednotka napětí, kterou známe jako volt, je pojmenována právě po něm, což je krásná pocta jeho průlomovému objevu.