Přeskočit na obsah

4G

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - technologie

4G (zkratka pro 4th Generation, česky čtvrtá generace) je označení pro čtvrtou generaci bezdrátových mobilních telekomunikačních technologií, která je nástupcem 3G a předchůdcem 5G. Jejím hlavním cílem bylo poskytnout komplexní a bezpečné řešení pro přenos dat a hlasu založené na IP protokolu, které by umožnilo výrazně vyšší přenosové rychlosti a nižší latenci než předchozí generace. Standardy definované pro 4G, zejména LTE (Long-Term Evolution), způsobily revoluci v mobilním připojení a staly se základem pro moderní mobilní internet, streamování videa ve vysokém rozlišení, videohovory a cloudové služby na mobilních zařízeních.

Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) stanovila pro sítě 4G v rámci specifikace IMT-Advanced přísné požadavky, včetně maximální rychlosti stahování 1 Gbit/s pro stacionární uživatele a 100 Mbit/s pro uživatele v pohybu. Ačkoliv první verze technologií jako LTE a WiMAX těchto rychlostí nedosahovaly, byly komerčně označovány jako 4G kvůli výraznému skoku oproti 3G. Plné specifikace splnily až pozdější verze, jako je LTE Advanced.

📜 Historie a vývoj

Vývoj 4G začal krátce po masivním zavedení sítí 3G na počátku 21. století. Cílem bylo překonat technologická omezení 3G, zejména v oblasti rychlosti přenosu dat a efektivity využití frekvenčního spektra.

🌐 Počátky a definice ITU

V roce 2008 stanovila Mezinárodní telekomunikační unie (ITU-R) soubor požadavků pro sítě 4G pod názvem IMT-Advanced. Tyto požadavky definovaly klíčové parametry, které musí technologie splňovat, aby mohla být oficiálně považována za "pravé 4G":

  • Plně IP paketová komutovaná síť.
  • Špičkové rychlosti stahování 1 Gbit/s pro nízkomobilní (stacionární) a 100 Mbit/s pro vysokomobilní (pohybující se) komunikaci.
  • Dynamické sdílení a využívání síťových zdrojů pro podporu více uživatelů na buňku.
  • Škálovatelná šířka kanálu až do 40 MHz.
  • Spektrální účinnost výrazně vyšší než u 3G systémů.

🏁 Souboj standardů: LTE vs. WiMAX

Na počátku vývoje 4G se objevily dvě hlavní konkurenční technologie, které usilovaly o globální dominanci:

  • LTE (Long-Term Evolution): Vyvíjeno konsorciem 3GPP, které stálo i za standardy GSM a UMTS (3G). LTE bylo navrženo jako přirozená evoluční cesta pro operátory provozující 3G sítě, což mu poskytlo významnou výhodu.
  • WiMAX (Worldwide Interoperability for Microwave Access): Standardizováno organizací IEEE (standard 802.16). WiMAX byl zpočátku vnímán jako silný konkurent, zejména pro fixní bezdrátové připojení, ale získal i podporu některých mobilních operátorů.

Ačkoliv WiMAX zaznamenal několik raných komerčních spuštění, globální trh se postupně přiklonil k LTE. Důvodem byla silná podpora výrobců zařízení, operátorů a jasná cesta pro upgrade ze stávajících 3G sítí. LTE se tak stalo de facto celosvětovým standardem pro 4G.

🚀 První komerční sítě

První komerční síť na světě, která byla označována jako 4G, spustila společnost TeliaSonera (nyní Telia Company) ve Stockholmu a Oslo 14. prosince 2009. Tato síť byla založena na technologii LTE. Ve Spojených státech spustil operátor Sprint Nextel v roce 2010 síť založenou na technologii WiMAX, zatímco Verizon Wireless ve stejném roce spustil rozsáhlou LTE síť. Následovalo rychlé celosvětové rozšíření.

✨ Evoluce k "pravému" 4G: LTE-Advanced

První verze LTE nesplňovaly přísné požadavky ITU na rychlost (1 Gbit/s). Proto byla vyvinuta vylepšená verze, LTE Advanced (LTE-A), která byla standardizována v roce 2011. LTE-A zavedlo klíčové technologie jako agregaci nosných (Carrier Aggregation), pokročilé MIMO a další vylepšení, díky nimž dosáhlo a překonalo cílové rychlosti stanovené ITU. LTE-A a jeho další nástupce, LTE Advanced Pro, jsou považovány za "pravé 4G".

⚙️ Technické vlastnosti

4G přineslo zásadní změny v architektuře mobilních sítí a použilo několik klíčových technologií, které umožnily skokový nárůst výkonu.

📡 Klíčové technologie

  • OFDMA (Orthogonal Frequency-Division Multiple Access): Na rozdíl od 3G sítí, které používaly technologii CDMA, 4G LTE využívá pro downlink (stahování) OFDMA. Tato technologie rozděluje frekvenční kanál na velké množství úzkých, vzájemně ortogonálních subnosných, což zvyšuje odolnost proti vícecestnému šíření signálu a umožňuje efektivnější využití spektra. Pro uplink (odesílání) se používá podobná technologie SC-FDMA.
  • MIMO (Multiple-Input Multiple-Output): Technologie MIMO využívá více antén na straně vysílače (základnové stanice) i přijímače (mobilního telefonu) k současnému odesílání a přijímání více datových proudů. Tím se dramaticky zvyšuje datová propustnost a spolehlivost spojení bez nutnosti zvyšovat šířku pásma nebo vysílací výkon.
  • All-IP síť (AIPN): Architektura 4G sítě je plně založena na IP protokolu. To znamená, že veškerá komunikace, včetně hlasových hovorů, je přenášena jako datové pakety. To zjednodušuje síťovou infrastrukturu a umožňuje snadnou integraci s internetem. Starší sítě 3G měly oddělenou infrastrukturu pro hlasové hovory (komutace okruhů) a data (komutace paketů).

⚡ Rychlost a latence

4G nabízí výrazně vyšší reálné rychlosti než 3G. Zatímco sítě 3G (HSPA+) dosahovaly v praxi rychlostí v řádu jednotek až nízkých desítek Mbit/s, 4G LTE běžně poskytuje rychlosti od 20 do 100 Mbit/s. Sítě LTE-Advanced mohou dosahovat i několika stovek Mbit/s. Stejně důležité bylo snížení latence (doby odezvy) z více než 100 milisekund u 3G na přibližně 30–50 milisekund u 4G, což výrazně zlepšilo zážitek z online her, videohovorů a procházení webu.

🗣️ Hlasové služby: VoLTE

Přechod na plně IP síť znamenal, že bylo nutné vyřešit přenos hlasu. Původně se používalo řešení zvané CSFB (Circuit Switched Fallback), kdy se telefon při potřebě uskutečnit hovor dočasně přepnul zpět do sítě 2G nebo 3G. Později byla zavedena technologie VoLTE (Voice over LTE), která umožňuje přenášet hlasové hovory přímo přes datovou síť 4G. VoLTE přináší výhody jako rychlejší spojení hovoru, vyšší kvalitu zvuku (HD Voice) a možnost současně telefonovat a používat rychlá data (např. prohlížet mapu během hovoru).

🌍 Globální rozšíření a dopad

Sítě 4G se během desátých let 21. století staly dominantní mobilní technologií na celém světě a měly hluboký dopad na společnost i ekonomiku.

📈 Adopce ve světě

Rozšiřování 4G bylo jedno z nejrychlejších v historii telekomunikací. Během několika let po prvním spuštění pokryly sítě 4G většinu obydlených oblastí v rozvinutých zemích v Severní Americe, Evropě a východní Asii. Následně se technologie rychle rozšířila i do rozvojových zemí, kde se pro mnoho lidí stala primárním způsobem přístupu k vysokorychlostnímu internetu, často přeskočivší éru pevného připojení. K roku 2025 je 4G stále nejrozšířenější mobilní technologií na světě, i přes rostoucí nástup 5G.

📱 Vliv na společnost a ekonomiku

Dostupnost rychlého a spolehlivého mobilního internetu díky 4G umožnila vznik a masové rozšíření nových služeb a průmyslových odvětví:

  • Streamování videa: Služby jako Netflix, YouTube nebo HBO Max se staly plně použitelnými na mobilních zařízeních.
  • Sociální sítě: Platformy jako Instagram, Snapchat a TikTok, zaměřené na sdílení fotografií a videí, by bez 4G nemohly existovat v dnešní podobě.
  • Ekonomika sdílení (Gig Economy): Služby jako Uber, Lyft nebo doručovací služby (např. Wolt, Foodora) jsou závislé na neustálém a rychlém datovém připojení pro řidiče i zákazníky.
  • Práce na dálku a cloudové služby: 4G umožnilo efektivní práci a přístup ke cloudovým úložištím a aplikacím odkudkoli.
  • Internet věcí (IoT): Ačkoliv masivní rozvoj IoT je spojován spíše s 5G, 4G položilo základy pro připojení mnoha chytrých zařízení.

🆚 Srovnání s ostatními generacemi

3G vs. 4G

| Vlastnost | 3G | 4G | |---|---|---| | Základní technologie | WCDMA, CDMA2000 | OFDMA, MIMO | | Architektura sítě | Oddělená pro hlas a data | Plně IP (All-IP) | | Typické rychlosti | 1–10 Mbit/s (s HSPA+) | 20–100 Mbit/s | | Typická latence | > 100 ms | 30–50 ms | | Hlavní přínos | Mobilní přístup k internetu a e-mailu | Rychlý mobilní broadband, video streaming |

4G vs. 5G

| Vlastnost | 4G (LTE-A) | 5G | |---|---|---| | Základní technologie | OFDMA, MIMO | Pokročilé OFDMA, Massive MIMO, mmWave | | Typické rychlosti | 20–100 Mbit/s | 100 Mbit/s – 2 Gbit/s | | Typická latence | 30–50 ms | < 10 ms (v ideálním případě < 1 ms) | | Kapacita sítě | Vysoká | Extrémně vysoká (až 1 milion zařízení/km²) | | Hlavní přínos | Rychlý mobilní internet | Internet věcí (IoT), autonomní vozidla, virtuální realita, kritická komunikace |

Sítě 4G a 5G jsou navrženy tak, aby spolu koexistovaly. V mnoha oblastech fungují 5G sítě v tzv. "Non-Standalone" (NSA) režimu, kde pro řídící signalizaci využívají stávající 4G infrastrukturu. 4G tak bude po mnoho let tvořit základní a spolehlivou vrstvu pokrytí.

💡 Pro laiky

Představte si mobilní internet jako dálnici pro data.

  • 2G byla polní cesta. Mohli jste posílat SMS a volat, ale data byla extrémně pomalá.
  • 3G byla jako okresní silnice. Umožnila prohlížet jednoduché webové stránky a posílat e-maily, ale při větší zátěži (např. video) se "zacpala".
  • 4G je moderní dálnice s několika pruhy. Data po ní proudí velmi rychle a plynule. Díky tomu můžete na telefonu bez sekání sledovat filmy ve vysokém rozlišení, hrát online hry nebo vést videohovory, což bylo na 3G síti obtížné nebo nemožné. 4G zkrátka přineslo na mobilní telefony rychlý internet, na jaký jsme byli zvyklí z pevného připojení doma.
  • 5G je pak dálnice budoucnosti s ještě více pruhy, mnohem vyšší rychlostí a téměř nulovým zpožděním, navržená nejen pro lidi, ale i pro miliony připojených zařízení, jako jsou auta, senzory nebo roboty.


Šablona:Aktualizováno