Bill Berg (hokejista)

Bill Berg
Výška	185 cm
Váha	93 kg
Pozice	levé křídlo, obránce
Draft	59. celkově

William Daniel Berg, ve sportovním a mediálním světě známý výhradně jako Bill Berg (* 21. října 1967 ve městě St. Catharines, provincie Ontario, Kanada), je bývalý kanadský profesionální hráč ledního hokeje, který během své velmi pestré sportovní kariéry nastupoval primárně na pozici defenzivně laděného levého křídla, ačkoliv své hokejové začátky i část profesionální dráhy absolvoval jako obránce. V nejprestižnější hokejové lize světa, severoamerické National Hockey League (NHL), strávil jedenáct sezón, během nichž oblékl dresy čtyř různých organizací: New York Islanders, Toronto Maple Leafs, New York Rangers a Ottawa Senators.

Ačkoliv nikdy nepatřil k ofenzivním hvězdám a tvůrcům hry, vybudoval si v NHL naprosto pevnou a respektovanou pozici elitního defenzivního útočníka (tzv. checking forward) a mimořádně nepříjemného hráče pro soupeře, který vynikal v bruslení, osobních soubojích a hře v oslabení. V základní části National Hockey League odehrál celkem 546 utkání, ve kterých dokázal nashromáždit 122 kanadských bodů (za 55 vstřelených branek a 67 asistencí). Jeho absolutním sportovním vrcholem na klubové scéně byly dlouhé jarní vyřazovací jízdy v dresu organizace Toronto Maple Leafs v letech 1993 a 1994, kdy se tým dvakrát po sobě probojoval až do samotného finále konference. Po definitivním ukončení aktivní sportovní dráhy na konci devadesátých let se úspěšně přesunul do mediálního průmyslu a dlouhá léta působil jako uznávaný hokejový analytik a televizní komentátor pro prestižní stanice, jakými byly NHL Network či kanadská Rogers Sportsnet.

Dětství, rodinné zázemí a ontarijské juniorské soutěže

Bill Berg se narodil do silně hokejové rodiny ve stotisícovém městě St. Catharines, které leží v kanadské provincii Ontario nedaleko proslulých Niagarských vodopádů. Od útlého věku byl svými rodiči a místními mládežnickými trenéry veden k tvrdé pracovní morálce a defenzivní odpovědnosti. Své první koordinované hokejové krůčky ve sledovaných dorosteneckých soutěžích učinil v sezóně 1982/1983, kdy začal oblékat dres regionálního klubu Beamsville Blades v lokální lize OHA-C. Již v tomto věku disponoval robustní tělesnou konstitucí, díky čemuž byl primárně zařazován na pozici obránce, kde mohl naplno uplatnit svůj obrovský fyzický důraz a dlouhý dosah paží.

V letech 1983 až 1985 úspěšně reprezentoval tým Grimsby Peach Kings v soutěži GHJHL, kde na sebe začal strhávat pozornost skautů z vyšších a prestižnějších juniorských lig. V sezóně 1984/1985 zde ve 42 zápasech zapsal 32 bodů a neuvěřitelných 153 trestných minut. Tento dominantní herní projev mu bezprostředně zajistil přesun do elitní kanadské juniorské větve sdružené pod organizací CHL. V roce 1985 se oficiálně stal kmenovým hráčem legendárního, historicky nesmírně bohatého a celosvětově proslulého ontarijského klubu Toronto Marlboros, který působil v první lize Ontario Hockey League (OHL).

V dresu Marlboros, stále převážně na pozici řízného a nekompromisního obránce, strávil Berg dvě plnohodnotné a fyzicky extrémně náročné sezóny (1985–1987). V tomto prostředí se musel denně adaptovat na obrovskou rychlost tehdejších ofenzivních juniorských hvězd i na všudypřítomnou a tolerovanou brutalitu. V první sezóně v OHL nastoupil k 64 utkáním, ve kterých získal solidních 38 kanadských bodů (za 3 góly a 35 asistencí), ale jeho herní charakter mnohem lépe a přesněji definovalo konečných 143 trestných minut, čímž si okamžitě vybudoval masivní respekt v celé soutěži.

Vstupní draft NHL a přechod do profesionálního hokeje (1986–1989)

Tvrdá defenzivní hra, vůdčí schopnosti a velmi solidní mobilita neušly pozornému zraku profesionálních zámořských skautů. Během Vstupního draftu do National Hockey League v roce 1986 (v ročníku, jemuž dominovali hráči jako Joe Murphy či Brian Leetch) si Billa Berga vybrala organizace New York Islanders. Zvolen byl poměrně vysoko, a to ve 3. kole z celkového 59. místa v pořadí. Vedení ostrovního klubu, sídlícího na Long Islandu, v něm tehdy vidělo obrovský perspektivní defenzivní potenciál pro vyztužení svých budoucích obranných i útočných řad.

Ještě před trvalým přesunem mezi dospělé profesionály stihl na konci sezóny 1986/1987 odehrát své historicky první 4 profesionální zápasy ve svém novém farmářském působišti, v týmu Springfield Indians, který působil ve vysoce respektované, tvrdé a nesmlouvavé American Hockey League (AHL). Jeho skutečný a plnohodnotný přesun do farmářského systému se naplno odehrál v ročníku 1987/1988, kdy za Springfield nastoupil k 76 zápasům. Ve své první kompletní profesionální sezóně zaznamenal 32 bodů a 148 trestných minut. Současně si na 5 zápasů odskočil i do konkurenční ligy International Hockey League (IHL), kde oblékl dres klubu Peoria Rivermen. V tomto obtížném tranzitivním období navíc kluboví trenéři učinili zlomové taktické rozhodnutí a začali urostlého hráče zkoušet a postupně natrvalo přesouvat z pozice obránce na post defenzivního křídelního útočníka, což mu umožnilo lépe napadat soupeřovu rozehrávku (tzv. forčeking).

Během následující sezóny 1988/1989 se dočkal životní příležitosti. Trenérský štáb New York Islanders si jej vyžádal z farmy a Berg si odbyl svůj dlouho očekávaný a slavnostní debut v nejvyšší lize National Hockey League. V tomto ročníku naskočil do 7 soutěžních utkání a k obrovské radosti si připsal nejen své první dvě asistence, ale dokonce dokázal vstřelit i svůj historicky první regulérní gól v NHL. Zbytek ročníku opět spolehlivě dohrával na farmě ve Springfieldu, kde si svými 49 body a 122 trestnými minutami v 69 zápasech vybojoval pevnou pozici lídra.

Zisk Calderova poháru a průlom v kádru New York Islanders (1989–1992)

Naprosto fenomenální, zlomovou a z hlediska osobního sebevědomí naprosto zásadní se pro něj stala sezóna 1989/1990. Téměř celý tento ročník strávil v dresu Springfield Indians v American Hockey League, kde se stal jedním z nejdůležitějších a nejlepších hráčů celé soutěže. V základní části odehrál 74 utkání, v nichž nasbíral vynikajících 54 bodů. Skutečná dominance tohoto týmu se však naplno projevila až v jarním play-off. Berg v 15 vyřazovacích duelech vstřelil 5 gólů a přidal úžasných 12 asistencí (získal tak 17 bodů v 15 zápasech) a stal se hlavním ofenzivním i defenzivním strůjcem fenomenálního vítězství Indians. Na konci sezóny tak mohl s pýchou nad hlavu zvednout slavný Calderův pohár pro absolutního mistra AHL.

Tento triumf vedení Islanders jasně přesvědčil o tom, že Berg je konečně a stoprocentně připraven na trvalé působení na té absolutně nejvyšší scéně. V ročníku 1990/1991 se trvale a pevně usadil v základní sestavě New York Islanders a v National Hockey League odehrál vynikajících 78 zápasů základní části. V této své první ucelené sezóně v NHL zaznamenal z pozice defenzivního křídla úctyhodných 9 gólů a 14 asistencí (celkem 23 bodů). Do role elitní superhvězdy měl sice daleko, ale trenéři jej nesmírně milovali pro jeho ochotu obětovat se pro tým, blokovat tvrdé střely vlastním tělem a naprosto spolehlivě ubránit nejlepší útočné řady soupeřů. Sezóna 1991/1992 však přinesla prudký pokles formy a sérii nepříjemných zranění. Berg zvládl v NHL odehrát pouze 47 zápasů (14 bodů) a dokonce byl na 3 zápasy odeslán na krátkou rozehrávací a rehabilitační štaci do záložního týmu Capital District Islanders v AHL.

Ikona v Torontu: Citát Pata Burnse a jízdy v play-off (1992–1996)

Do ročníku 1992/1993 vstupoval Berg s vidinou zlepšení v dresu Ostrovanů, nicméně po odehrání 22 zápasů (ve kterých nasbíral 9 bodů) se ho generální manažer Islanders z taktických důvodů rozhodl umístit na listinu nechráněných hráčů (tzv. waivers list). Dne 3. prosince 1992 si jej z této listiny bleskově a s obrovským překvapením celého hokejového světa stáhl generální manažer tradičního a ambiciózního kanadského klubu Toronto Maple Leafs. Tato transakce a okamžitá akvizice proběhla natolik rychle a neočekávaně, že i samotný legendární, přísný a tehdejší hlavní trenér Toronta Pat Burns byl naprosto šokován. Na první tiskové konferenci pronesl na adresu své nové posily kultovní, dnes již legendární a fanoušky často s úsměvem citovanou větu: „Billa Berga? Toho chlapíka bych vůbec nepoznal, ani kdybych ho na ulici přejel svým vlastním náklaďákem.“

Přes toto komické přivítání se Bill Berg ukázal být naprosto geniálním, levným a taktickým tahem celého vedení Maple Leafs. Okamžitě se stal obrovským miláčkem zaplněných ochozů legendární haly Maple Leaf Gardens. Trenér Pat Burns ho zanedlouho zařadil do třetí útočné, přísně kontrolní formace (tzv. checking line), kde vytvořil naprosto fenomenální, nedotknutelné a historicky slavné trio společně s legendárním a vynikajícím defenzivním centrem Peterem Zezelem a zkušeným pracantem Markem Osbornem. Tento specifický útok se stal postrachem všech ofenzivních hvězd soupeřů.

Během této epické sezóny 1992/1993 nastoupil Berg za Toronto k 58 zápasům základní části a stal se neoddělitelnou součástí mužstva, které na jaře v play-off strhlo celou Kanadu. Toronto Maple Leafs, taženo ofenzivním géniem Dougem Gilmourem a fantastickou třetí defenzivní formací, dokráčelo přes Detroit Red Wings a St. Louis Blues až do samotného finále Campbellovy konference, kde v naprosto legendární, kruté a kontroverzní sedmizápasové sérii nakonec těsně podlehlo týmu Los Angeles Kings (vedenému Waynem Gretzkym). Berg v tomto vyřazovacím tažení odehrál všech 21 zápasů.

Své naprosto dominantní a defenzivně bezchybné výkony si přenesl i do následující fantastické sezóny 1993/1994, která je experty považována za jeho vůbec nejlepší a nejkomplexnější ročník v NHL. Za Toronto odehrál 83 z 84 zápasů základní části, nasbíral 19 kanadských bodů a inkasoval 93 trestných minut. Na jaře tým zopakoval svůj fenomenální postup až do finále konference, kde tentokrát jeho cestu do finále Stanley Cupu zastavil klub Vancouver Canucks. Berg v tomto druhém velkém play-off tažení přidal dalších 18 těžkých startů. V Torontu strávil ještě necelé dvě další sezóny a natrvalo se zde zapsal do srdcí generace tehdejších hokejových pamětníků.

Závěr kariéry v New Yorku a Ottawě (1996–1999)

V průběhu sezóny 1995/1996 byl Berg v rámci omlazování kádru Toronta nečekaně vyměněn do klubu New York Rangers, čímž se symbolicky vrátil do města, kde svou kariéru v NHL před lety začínal (byť do jiného týmu v hale Madison Square Garden). U populárních Jezdců našel v kabině hvězdy jako Mark Messier a brzy se stal užitečným prvkem dolní poloviny útočné sestavy.

Ve své první celé sezóně v modro-červeném dresu (1996/1997) odehrál slušných 67 utkání se ziskem 14 bodů. V tomto ročníku si s Rangers navíc ještě jednou a naposledy vyzkoušel atmosféru vyřazovacích bojů (připsal si 3 starty v play-off). Následující sezónu 1997/1998 v dresu Rangers opět odehrál 67 zápasů, nicméně jeho ofenzivní čísla výrazně klesla a celkově si připsal výrazně záporných 15 bodů v hodnocení plus/minus.

Jeho profesionální a bohatá hráčská dráha dospěla ke svému závěru v ročníku 1998/1999. Dne 27. listopadu 1998 vedení New York Rangers přistoupilo k výměně a odeslalo Billa Berga společně s výběrem ve druhém kole draftu (jímž se později stal Jordan Leopold) do kanadského celku Ottawa Senators výměnou za českého defenzivního obránce Stanislava Neckáře. Za Ottawu Senators odehrál Berg spolehlivých 44 zápasů a část této své úplně poslední sezóny si musel z disciplinárních a výkonnostních důvodů odpracovat i na farmě v týmu Hartford Wolf Pack v American Hockey League. Po vyřazení Ottawy z play-off učinil ve věku jednatřiceti let uvážlivé rozhodnutí a svou aktivní kariéru na ledě s klidem a hrdostí definitivně ukončil.

Herní profil a taktická univerzalita (Pro laiky)

Z pohledu čisté hokejové taktiky a analytiky spadal Bill Berg do velmi úzké a pro trenéry vysoce cenné skupiny takzvaných univerzálů (utility players). Své sportovní řemeslo začínal jako tvrdý defenzivní obránce a tuto nesmírně důležitou taktickou zodpovědnost, čtení hry směřující dozadu a důraz v osobních soubojích si následně perfektně přenesl i do své dominantní role levého křídelního útočníka.

V severoamerickém hokejovém prostředí a žargonu si vysloužil přezdívku a vizitku "ultimate pest" (v doslovném překladu nesmírně otravný hráč nebo škůdce). Jeho hlavním úkolem bylo nastupovat proti elitním a nejproduktivnějším útočníkům soupeře, neustále jim znepříjemňovat hru těsným bráněním, drobnými háčky (které tehdejší pravidla mnohdy bez povšimnutí tolerovala), provokacemi a slovními útoky. Jeho efektivita spočívala v tom, že dokázal hvězdy soupeře psychicky zcela rozhodit a vyvést z koncentrace, aniž by přitom sám sbíral obrovská a oslabující kvanta zbytečných trestných minut. Často se na jeho adresu vyjadřoval i legendární a kontroverzní kanadský hokejový analytik Don Cherry, který Berga veřejně kritizoval za to, že soupeře neustále provokuje k šílenství, ale málokdy s nimi následně shodí rukavice do férové rvačky (ačkoliv když to situace týmu vyžadovala, dokázal se poprat i s obávanými bitkaři typu Keitha Tkachuka).

Úspěšná mediální dráha a aktivity po ukončení kariéry

Přechod ze světa tvrdých mantinelů do běžného civilního života se Billu Bergovi podařil naprosto bravurně. Díky své výřečnosti, obrovskému přehledu o NHL a schopnosti analyzovat defenzivní systémy se po zavěšení bruslí plynule přesunul do mediálního a televizního prostředí. Na dlouhé roky se stal vysoce respektovaným a televizními diváky oblíbeným hokejovým expertem, komentátorem a analytikem.

Spolupracoval s prestižní televizní společností NHL Network, kde s bývalými hráči a experty jako Gary Green či Dave Reid pravidelně účinkoval v hlavních zpravodajských a analytických pořadech jako NHL On The Fly a v pozápasových rozborech On the Fly: Final. Výraznou stopu zanechal rovněž v Kanadě, kde působil jako jeden ze spolumoderátorů sledované rozhlasové show Hockey Central at Noon na populární stanici CJCL (známé jako The Fan 590), jejíž přenosy byly navíc živě vysílány a přebírány televizním gigantem Rogers Sportsnet.

Vedle mediálních povinností nezapomněl ani na praktický trénink mládeže. V roce 2008 přijal nabídku a stal se hlavním trenérem středoškolského hokejového výběru na soukromé elitní škole Ridley College ve svém rodném městě St. Catharines. Jeho jméno se do povědomí kanadské hokejové veřejnosti výrazně vrátilo také v roce 2014 v souvislosti se zásadním občanskoprávním sporem. Jeho tehdy osmnáctiletý syn Sam Berg (který se rovněž pokoušel o kariéru v OHL) se stal jedním z hlavních aktérů a iniciátorů obrovské hromadné žaloby proti kanadské organizaci Canadian Hockey League (CHL). Žaloba napadala systém odměňování a žádala zpětné proplacení minimální mzdy pro tisíce mladých hokejistů. Bill Berg v tomto přelomovém sporu podal k soudu obsáhlé, otevřené a exkluzivní místopřísežné prohlášení, v němž detailně a velmi kriticky srovnával pracovní a propagační povinnosti mladých chlapců ze svých vlastních juniorských let s extrémním tlakem a nasazením, kterému čelil v moderní době jeho syn.

Podrobný statistický přehled z dlouhodobých ligových soutěží

Následující rozsáhlá tabulka obsahuje kompletní statistické údaje ze všech ligových sezón v rámci dlouhodobých základních částí od dorosteneckých let až po samotný závěr v profesionálních ligách. Osobní rekordy z play-off, kde zejména získal s týmem Springfield Indians celou trofej, jsou s ohledem na omezený encyklopedický prostor pouze zmíněny v textu, případně vyčísleny jako ucelená sumarizace.

Zaznamenaná sezóna	Přesný název klubu	Oficiální název ligové soutěže	Odehrané zápasy	Vstřelené góly	Asistence	Kanadské body celkem	Trestné minuty
1982/1983	Beamsville Blades	OHA-C (Ontario Hockey Association - C)	19	3	5	8	24
1983/1984	Grimsby Peach Kings	GHJHL (Golden Horseshoe Junior Hockey League)	39	5	20	25	107
1984/1985	Grimsby Peach Kings	GHJHL (Golden Horseshoe Junior Hockey League)	42	10	22	32	153
1985/1986	Toronto Marlboros	Ontario Hockey League	64	3	35	38	143
1986/1987	Toronto Marlboros	Ontario Hockey League	57	3	15	18	138
1986/1987	Springfield Indians	American Hockey League	4	1	1	2	4
1987/1988	Peoria Rivermen	International Hockey League	5	0	1	1	8
1987/1988	Springfield Indians	American Hockey League	76	6	26	32	148
1988/1989	Springfield Indians	American Hockey League	69	17	32	49	122
1988/1989	New York Islanders	National Hockey League	7	1	2	3	10
1989/1990	Springfield Indians	American Hockey League	74	12	42	54	74
1990/1991	New York Islanders	National Hockey League	78	9	14	23	67
1991/1992	Capital District Islanders	American Hockey League	3	0	2	2	16
1991/1992	New York Islanders	National Hockey League	47	5	9	14	28
1992/1993	New York Islanders	National Hockey League	22	6	3	9	49
1992/1993	Toronto Maple Leafs	National Hockey League	58	7	8	15	54
1993/1994	Toronto Maple Leafs	National Hockey League	83	8	11	19	93
1994/1995	Toronto Maple Leafs	National Hockey League	32	5	1	6	26
1995/1996	Toronto Maple Leafs	National Hockey League	23	1	1	2	33
1995/1996	New York Rangers	National Hockey League	18	2	1	3	8
1996/1997	New York Rangers	National Hockey League	67	8	6	14	37
1997/1998	New York Rangers	National Hockey League	67	1	9	10	55
1998/1999	Hartford Wolf Pack	American Hockey League	16	4	7	11	23
1998/1999	Ottawa Senators	National Hockey League	44	2	2	4	28
Závěrečná statistika kariéry u mužů v nejvyšší lize z NHL	Všechny zúčastněné kanadsko-americké kluby	National Hockey League	546	55	67	122	488

(K základním statistikám je z pohledu historie nutno pro úplnost a zachování objektivního hodnocení hráče započítat ještě dalších 61 velmi vypjatých a nesmírně vyčerpávajících oficiálních startů ve vyřazovacích bojích play-off NHL (v drtivé většině případů odehraných v památných letech 1993 a 1994 s týmem Toronta), ve kterých si defenzivní a nenápadný Bill Berg dokázal i přes striktní taktické úkoly zapsat na své konto další 3 vstřelené branky a 4 důležité asistence pro ofenzivu celku).*

Významné trofeje, ocenění a týmové úspěchy

Během letitých, nesmlouvavých a tvrdých bojů na americkém kontinentu dosáhl Bill Berg na jeden z nejváženějších profesionálních týmových triumfů v hokejovém světě mimo nejvyšší ligu.

🏅 **Sezóna 1989/1990:** Zisk a historické fantastické celkové vítězství a zvednutí slavného Calderova poháru (Calder Cup) pro absolutního a mistrovského šampiona soutěže American Hockey League (vybojováno v dresu a jakožto jedna z klíčových opor organizace a tehdejšího dominujícího týmu Springfield Indians, jež suverénně opanovala vyřazovací část jarního play-off, ve kterém on sám zaznamenal úžasných 17 kanadských bodů).

Zdroje, historické odkazy a relevantní informační reference