Přeskočit na obsah

Ivan Klíma

Z Infopedia
Verze z 5. 10. 2025, 00:25, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} '''Ivan Klíma''' (* 14. září 1931, Praha) je český prozaik, dramatik, publicista a jedna z nejvýznamnějších postav české literatury druhé poloviny 20. století. Jeho život i dílo jsou hluboce ovlivněny zkušenostmi s totalitními režimy – nacistickým i komunistickým. Během normalizace patřil k zakázaným autorům a aktivně se pod…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Ivan Klíma (* 14. září 1931, Praha) je český prozaik, dramatik, publicista a jedna z nejvýznamnějších postav české literatury druhé poloviny 20. století. Jeho život i dílo jsou hluboce ovlivněny zkušenostmi s totalitními režimy – nacistickým i komunistickým. Během normalizace patřil k zakázaným autorům a aktivně se podílel na činnosti disentu.

Ivan Klíma
Soubor:Ivan Klíma 2011.jpg
Ivan Klíma v roce 2011
Datum narození14. září 1931
Místo narozeníPraha, Československo
Národnostčeská
ManželkaHelena Klímová
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatel, dramatik, publicista
OceněníCena Franze Kafky (2002)
Medaile Za zásluhy (2002)

Mládí a válečná zkušenost

Narodil se v Praze v asimilované židovské rodině. Jeho otec, Vilém Klíma, byl vynálezce a inženýr. Během druhé světové války byl Ivan Klíma kvůli svému židovskému původu spolu se svými rodiči a bratrem v letech 1941 až 1945 internován v koncentračním táboře Terezín. Tato traumatická zkušenost hluboce ovlivnila jeho pozdější život i literární tvorbu, zejména jeho pohled na lidskou odolnost a morálku v extrémních podmínkách[1].

Počátky kariéry a 60. léta

Po válce, ovlivněn ideály na vybudování spravedlivější společnosti, vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Po studiích pracoval jako redaktor v několika literárních časopisech. Jeho nejvýznamnějším působištěm se stal týdeník Literární noviny, kde působil v letech 1963–1969. Tento časopis byl v šedesátých letech centrem reformního myšlení a Klíma se stal jednou z klíčových postav liberálního proudu v české literatuře a žurnalistice, který připravoval půdu pro Pražské jaro 1968[2].

V roce 1967 byl pro své kritické postoje vyloučen z KSČ. V době srpnové invaze v roce 1968 pobýval jako hostující profesor na University of Michigan v USA. Přestože měl možnost zůstat v emigraci, v roce 1969 se rozhodl vrátit do okupovaného Československa.

Období normalizace a disentu (1969–1989)

Po svém návratu do Československa v roce 1969 se Ivan Klíma okamžitě ocitl na seznamu zakázaných autorů. Během celého období normalizace nesměl oficiálně publikovat, jeho jméno bylo vymazáno z veřejného života a jeho knihy byly staženy z knihoven.

Život v "šedé zóně"

Aby se uživil, vystřídal řadu dělnických a pomocných profesí. Pracoval například jako sanitář, zeměměřičský figurant nebo metař. Tato zkušenost mu poskytla autentický vhled do života obyčejných lidí v normalizační společnosti, což později zúročil ve své literární tvorbě.

Spolu s dalšími zakázanými spisovateli, jako byli Václav Havel, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík, se stal klíčovou postavou neoficiální, alternativní kultury. Jeho život se odehrával v tzv. "šedé zóně" – na pomezí legálního a ilegálního světa.

Samizdatová a exilová tvorba

Přestože nemohl publikovat oficiálně, v psaní pokračoval. Jeho díla vycházela dvěma hlavními cestami:

Během tohoto období napsal některá ze svých nejvýznamnějších děl, včetně románů Soudce z milosti a Láska a smetí. Jeho texty z této doby se často zabývají tématy morální integrity, absurdity života v totalitě a hledáním smyslu v nesvobodné společnosti.

Ačkoliv nebyl signatářem Charty 77, aktivně se podílel na činnosti disentu a udržoval úzké kontakty s jeho hlavními představiteli.

Působení po Sametové revoluci

Po Sametové revoluci v listopadu 1989 se Ivan Klíma mohl vrátit do veřejného a literárního života. Jeho knihy začaly konečně vycházet oficiálně v Československu a později v České republice a rychle si získaly široký okruh čtenářů.

Stal se také významným veřejným intelektuálem. V letech 1990 až 1993 působil jako předseda českého PEN klubu[4]. Pravidelně publikoval eseje a komentáře v novinách a časopisech, ve kterých se vyjadřoval k aktuálním společenským a politickým otázkám. Jeho hlas byl vnímán jako důležitý morální kompas v období transformace společnosti.

Jeho dílo si získalo i značné mezinárodní uznání. Jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků a patří k nejpřekládanějším českým autorům své generace.

Dílo

Tvorba Ivana Klímy je rozsáhlá a žánrově pestrá. Zahrnuje romány, povídky, eseje, dramata i knihy pro děti. Jeho styl je charakteristický psychologickou hloubkou, morálními dilematy postav a reflexí moderních českých dějin.

Nejvýznamnější díla

  • Hodina ticha (1963) – Román z prostředí poválečného Slovenska, který kriticky nahlíží na budovatelské nadšení.
  • Soudce z milosti (samizdat 1976, exil 1986) – Rozsáhlý román považovaný za jeho vrcholné dílo. Sleduje osudy soudce, který se snaží zachovat si morální integritu v komunistickém Československu.
  • Láska a smetí (samizdat 1986, exil 1988) – Autobiograficky laděný román, ve kterém reflektuje svůj život zakázaného spisovatele pracujícího jako metař a své milostné vztahy.
  • Čekání na tmu, čekání na světlo (1993) – Román zachycující atmosféru posledních let komunismu a prvních měsíců po Sametové revoluci.
  • Moje šílené století (2009) – Dvoudílné paměti, ve kterých mapuje svůj život na pozadí dramatických událostí 20. století. Kniha získala cenu Magnesia Litera za knihu roku.

Dramata

  • Zámek (1964) – Dramatická adaptace románu Franze Kafky.
  • Porota (1968) – Hra zkoumající otázky viny a trestu.

Ocenění

Za své celoživotní dílo a morální postoje obdržel Ivan Klíma řadu významných ocenění.

Reference