Bony

Šablona:Infobox Měna Bony (oficiálně Odběrní poukazy podniku zahraničního obchodu Tuzex) byly specifickým a v dobách socialistického Československa (1957–1992) vysoce ceněným náhradním platidlem, které sloužilo k úhradě zboží v síti prodejen Tuzex.

Ačkoliv byly bony formálně pouze účelovými poukázkami bez statusu zákonného platidla, fakticky fungovaly jako paralelní a tvrdá měna, která měla ve společnosti vyšší prestiž a reálnou kupní sílu než oficiální československá koruna (Kčs). Vlastnictví bonů umožňovalo přístup k západnímu zboží (džíny, elektronika, automobily, potraviny), které bylo v běžné obchodní síti nedostupné. Tato exkluzivita dala vzniknout rozsáhlému černému trhu, definovala sociální status držitele a stala se ústředním motivem specifické subkultury veksláků.

Systém bonů byl zrušen v roce 1992 v souvislosti s ekonomickou transformací po Sametové revoluci a zavedením vnitřní konvertibility české koruny. Dnes jsou bony vyhledávaným numismatickým a sběratelským artiklem, který připomíná absurditu ekonomických vztahů reálného socialismu.

📜 Etymologie a původ názvu

Původ lidového označení "bon" není zcela jednoznačný a existuje několik lingvistických teorií, z nichž nejpravděpodobnější je kombinace více vlivů:

Německý původ: Slovo pravděpodobně vychází z německého termínu Bon (lístek, stvrzenka, poukázka), který se v obchodním styku používal již za Rakouska-Uherska (např. Kassabon – pokladní lístek).
Latinský základ: Souvislost s latinským bonus (dobrý), ve smyslu "dobrých peněz" nebo prémie.
Tuzexové souvislosti: V počátcích (50. léta) se někdy používal termín "bony" i pro jiné typy přídělových lístků, ale postupně se význam zúžil výhradně na poukázky Tuzexu.

Zajímavostí je, že slovo "bon" se skloňovalo a používalo v mnoha slangových variacích: "mít bony", "shánět bony", "platit bonama". V jednotném čísle se výraz používal méně často, dominoval plurál.

💰 Ekonomická podstata a mechanismus

Proč bony vznikly?

Socialistické Československo trpělo chronickým nedostatkem tzv. volně směnitelných měn (valut), jako byly americké dolary (USD), západoněmecké marky (DEM) nebo rakouské šilinky (ATS). Stát tyto měny nutně potřeboval pro nákup technologií a surovin na Západě. Zároveň však mnoho československých občanů mělo k valutám přístup:

Pracovali v zahraničí (montéři, experti v rozvojových zemích, umělci).
Dostávali dary od příbuzných emigrantů.
Dědili majetek v cizině.

Stát potřeboval tyto valuty od občanů získat. Proto zavedl povinnost nabídnout veškeré valuty bance. Aby občany motivoval (a zároveň je neokradl úplně okatě), nevyměňoval jim valuty za bezcenné koruny v nevýhodném kurzu, ale za odběrní poukazy – bony. Tyto bony pak občané mohli utratit v Tuzexu za západní zboží. Tím stát získal valuty do svých rezerv a občan získal možnost koupit si "luxus".

Matematika kurzu

Zde docházelo k zásadnímu ekonomickému paradoxu, který živil černý trh.

Nominální hodnota: 1 bon (1 TK – Tuzexová koruna) měl nominální hodnotu 1 Kčs.
Oficiální kurz: Státní banka přepočítávala valuty na bony podle oficiálního kurzu, který byl uměle nastaven. Například za 1 západoněmeckou marku (DEM) dostal občan cca 2 až 3 bony.
Kupní síla: Ceny v Tuzexu byly v bonech nominálně nízké. Džíny stály třeba 120 bonů. Pokud bychom brali kurz 1 bon = 1 Kčs, stály by džíny 120 Kčs, což by bylo levné.
Reálná (černá) hodnota:** Protože ale drtivá většina lidí k valutám (a tedy k bonům) přístup neměla, musela si je koupit na černém trhu. Zde se cena 1 bonu pohybovala mezi **5,00 a 6,00 Kčs (v 80. letech).
Výsledek:** Reálná cena džínů tedy nebyla 120 Kčs, ale 120 × 5 = **600 Kčs. Při průměrném platu cca 2 500 – 3 000 Kčs to byla vysoká částka (zhruba 20–25 % měsíční mzdy).

🏦 Emise a vzhled poukázek

Bony nebyly bankovkami v pravém slova smyslu, ale ceninami. Přesto měly ochranné prvky, aby se zabránilo padělání (což se přesto dělo). Vydávala je primárně Živnostenská banka nebo přímo PZO Tuzex.

Vizuální podoba

Vzhled bonů se v průběhu desetiletí měnil, ale základní rysy zůstávaly podobné. Připomínaly peníze z deskové hry Monopoly, ale pro Čechoslováky měly magickou auru.

Papír: Používal se ceninový papír s vodoznakem (často motiv lipových lístků nebo hvězd).
Rozměry: Byly menší než běžné bankovky, což usnadňovalo jejich skrývání a nenápadnou směnu na ulici (tzv. "ruličky").
Grafika: Byla strohá, utilitární. Dominovala číslovka hodnoty a text "Odběrní poukaz Tuzex, podnik zahraničního obchodu". Na rubové straně byla často razítka banky a text o platnosti.

Nominální hodnoty

Bony existovaly v široké škále nominálů, aby bylo možné přesně vracet.

0,50 TK (Haléřové bony): Existovaly i drobné hodnoty pro doplatky.
1 TK: Základní jednotka. Byla často v hnědé nebo béžové barvě.
5 TK: Legendární "pětibonka". V 80. letech měla nazelenalou barvu. Právě tato bankovka dala název filmu *Bony a klid* (vekslácká hláška: "Enyky benyky, kupte si bony, u týhle, bacha, u týhle clony" často odkazovala na balíčky pětibonech).
10 TK, 20 TK, 50 TK: Běžné hodnoty pro nákup potravin a drogerie.
100 TK a 500 TK: Vysoké hodnoty pro nákup elektroniky a aut. Tyto bankovky byly na černém trhu méně běžné (riziko velké ztráty při podvodu) a používaly se spíše při velkých transakcích "mezi sebou" u zelinářů a řezníků.

Platnost

Bony měly omezenou platnost (obvykle vyznačenou razítkem nebo rokem emise). To nutilo držitele je utratit. Propadlé bony se daly za určitých podmínek vyměnit, ale s poplatkem, což byl další nástroj státu k regulaci. Existovaly i tzv. Z-bony, které měly specifické podmínky a byly určeny pro jiné typy účtů.

⛽ Benzínové bony: Specifická kategorie

Kromě klasických tuzexových poukázek existovaly i tzv. benzínové bony. Ty sloužily cizincům k nákupu pohonných hmot v ČSSR.

Cizinci ze Západu nemohli kupovat benzín za koruny (stát nechtěl, aby těžili z levných cen dotovaných pro obyvatelstvo, a chtěl od nich valuty).
Tyto poukázky byly specifické a nešlo za ně nakupovat zboží v Tuzexu, ale na černém trhu se s nimi rovněž obchodovalo (např. taxikáři), ačkoliv v menší míře než s "tvrdými" bony.

🔁 Ekosystém oběhu: Jak se bony dostaly k lidem

Cesta bonu od státu ke konečnému spotřebiteli (který neměl valuty) byla složitá a ilegální.

Prvotní zdroj (Valutový kont): Občan pracující v zahraničí (např. montér v Libyi) poslal domů výplatu v dolarech. Státní banka mu připsala na účet odpovídající hodnotu v bonech.
Výběr: Občan (nebo jeho manželka) šel do banky a vyzvedl si bony.
Rozhodnutí: Nyní měl dvě možnosti:

   * Jít do Tuzexu a nakoupit si pro sebe.
   * Prodat je vekslákovi. Pokud potřeboval koruny (na stavbu domu, na běžný život), prodal bony vekslákovi za kurz 1:5. Tím okamžitě zmnohonásobil svůj legální příjem.

Vekslák: Překupník nashromáždil bony od více zdrojů.
Koncový zákazník: Člověk, který chtěl džíny nebo video, oslovil veksláka před Tuzexem. Koupil bony za kurz 1:5,50 nebo 1:6,00.
Nákup: Zákazník šel do Tuzexu a zaplatil bony. Kruh se uzavřel.

Tento systém byl veřejným tajemstvím. Stát věděl, že drtivá většina zákazníků v Tuzexu platí bony, které koupili na černém trhu, ale toleroval to, protože to zajišťovalo obrat Tuzexu a tím i přísun valut pro stát.

👮 Kriminalizace a podvody

Ačkoliv byl systém tichou dohodou tolerován, formálně šlo o trestnou činnost.

Trestný čin: Nákup a prodej bonů na ulici byl klasifikován jako trestný čin ohrožení devizového hospodářství, případně spekulace.
Podvody (Ruličkáři): Protože obchod probíhal ve stresu a narychlo (často v průchodech, na toaletách, na ulici), byl rájem pro podvodníky.

   * Trik s ruličkou: Vekslák předal klientovi ruličku bankovek, kde byla navrchu pravá 10 TK nebo 50 TK poukázka, ale uvnitř byly nastříhané noviny nebo bankovky jiné měny (např. neplatné maďarské forinty nebo polské zloté). Klient to zjistil až doma.

🧠 Psychologie a sociologie bonu

Bon nebyl jen papírek. Byl to fetiš.

Symbol statusu: Mít peněženku naditou bony znamenalo patřit k elitě. Veksláci v barech často platili "rychlými prachy" (korunami), ale bony ukazovali jako důkaz moci.
Vůně západu: Pro mnoho lidí měly bony specifickou "vůni" – asociovanou s vůní Tuzexu (mix mýdla Fa, žvýkaček a kávy), která byla v šedém Československu symbolem jiného světa.
Dárek: Dát někomu k narozeninám 50 bonů bylo považováno za mnohem lepší dárek než dát 250 Kčs. Byla v tom přidaná hodnota "sehnání" a exkluzivity.
Platidlo za služby: Bonama se upláceli řemeslníci ("Mám pro tebe 20 bonů, když mi ty kachličky uděláš hned"), lékaři nebo autoopraváři. Byla to nejtvrdší měna v zemi.

🎥 Kulturní odraz

Fenomén bonů se nesmazatelně zapsal do popkultury.

Bony a klid (1987)

Film Víta Olmera je absolutní klasikou. Název filmu se stal ustáleným rčením. Příběh veksláků, kteří směňují bony před Tuzexem, ukázal (v rámci možností tehdejší cenzury) realitu černého trhu.

Hláška: "Bony, vole, bony!" nebo "Chceš bony? Nechci. Tak co sem lezeš?"
Hudba: Soundtrack od Frankie Goes to Hollywood ("Relax") a Charlese Shawa ("Bony a klid") podtrhoval atmosféru.

Hudba

Michal David ve svém hitu Céčka zpívá: "Zato bere bonmy / u tuzexový clony." (i když v textu je primárně řeč o céčkách, kontext veksláků a bonů je v té době všudypřítomný).

📉 Zánik (1990–1992)

Sametová revoluce přinesla konec bonů. 1. 1990: Byla vyhlášena amnestie, která se týkala mnoha trestných činů spojených s vekslem. 2. 1991: Zavedení vnitřní konvertibility koruny. Občané si mohli legálně měnit peníze v bankách a směnárnách. Kurz na černém trhu se srovnal s bankovním. 3. 30. červen 1992: Definitivní konec platnosti bonů. Tuzexy se otevřely pro platbu v korunách (i když to už byl jejich konec, protože ztratily exkluzivitu). Lidé, kterým zbyly bony, si je museliarychlo utratit nebo vyměnit zpět na koruny, často už v nevýhodném kurzu, protože poptávka zmizela.

💎 Numismatická hodnota dnes (2024–2026)

V současnosti jsou bony cenným sběratelským artiklem. Ceny na aukčních portálech (Aukro, eBay) rostou.

Běžné hodnoty: Poukázky 1 TK nebo 5 TK z 80. let se prodávají za stovky korun.
Vzácné emise: Starší emise z 50. a 60. let (tzv. Darex poukázky nebo raný Tuzex) nebo vysoké nominály (500 TK) v perfektním stavu (UNC) mohou stát tisíce až desetitisíce korun.
Chybotisky a specimy: Neocenitelné kousky pro specializované sběratele notafilií.

Sběratelství bonů je hnáno nostalgií ("retro") a faktem, že jde o uzavřenou kapitolu historie, která se už nikdy nebude opakovat. Bony jsou fyzickým důkazem doby, kdy džíny měly cenu zlata a kdy se svoboda kupovala po kouscích v přepočtu 1 ku 5.

Zdroje

Archivní vyhlášky Ministerstva financí a Ministerstva vnitřního obchodu ČSSR.
Adam, P. (2018). *Veksláci: Český sen*. Praha: XYZ.
Bajer, J. (2015). *Papírová platidla Československa 1918–1993*.
Numismatické katalogy (Macho & Chlapovič).
Orální historie a vzpomínky pamětníků (projekt Paměť národa).