Stanislav Gross

Rozbalit box

Obsah boxu

Stanislav Gross (* 30. říjen 1969, Praha – † 16. duben 2015, Praha) byl český politik a právník, který se do dějin zapsal jako nejmladší předseda vlády v historii České republiky (ve věku 34 let). Byl dlouholetým výrazným členem České strany sociálně demokratické (ČSSD), ministrem vnitra a korunním princem Miloše Zemana.

Jeho politická kariéra byla definována raketovým vzestupem, obrovskou popularitou u veřejnosti (známá kampaň "Myslím to upřímně"), ale také strmým pádem způsobeným nejasným financováním luxusního bytu na Barrandově. Po odchodu z politiky se stal advokátem a multimilionářem díky kontroverznímu obchodu s akciemi společnosti Moravia Energo, což zpětně vrhlo stín podezření na jeho politická rozhodnutí.

Závěr jeho života byl poznamenán těžkým onemocněním – amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), které v roce 2015 podlehl. Krátce před smrtí se veřejně omluvil všem, které zklamal, a přihlásil se k víře v Boha.

🚂 Mládí a počátky kariéry

Stanislav Gross se narodil v Praze. Jeho původ byl skromný, což později v politice často zdůrazňoval, aby se přiblížil běžným voličům.

Vzdělání a dráha u dráhy

Vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze, obor elektrická trakce v dopravě. Po maturitě krátce pracoval jako elektromechanik u Československých státních drah (ČSD) v depu Praha-Vršovice. Později nastoupil základní vojenskou službu v Chebu.

Vstup do politiky

Politický talent projevil Gross okamžitě po Sametové revoluci v roce 1989.

**Mladí sociální demokraté:** Vstoupil do obnovené ČSSD a stal se aktivním v jejím mládežnickém křídle (Mladí sociální demokraté), kterému v letech 1990–1994 předsedal.
**Objev Miloše Zemana:** Jeho rétorického talentu a organizačních schopností si všiml tehdejší předseda strany Miloš Zeman. Gross se stal jeho "korunním princem", mužem na špinavou práci i tváří pro mladé voliče.
**Poslanec:** V roce 1992, ve věku pouhých 22 let, byl zvolen poslancem České národní rady (později Poslanecké sněmovny PČR).

Studium práv

Během svého působení ve sněmovně vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1993–1999). Tématem jeho diplomové práce byl Vývoj českých politických stran v letech 1848–1938. Později získal titul JUDr. na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, což se později stalo předmětem jedné z jeho afér.

🏛️ Politický vzestup (1998–2004)

V roce 1998, po nástupu menšinové vlády ČSSD tolerované ODS (tzv. Opoziční smlouva), se Grossova hvězda rozzářila naplno.

Místopředseda sněmovny (1998–2000)

Nejprve působil jako místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda poslaneckého klubu ČSSD. Byl klíčovým vyjednavačem strany, který dokázal udržovat křehkou rovnováhu moci s Václavem Klausem a ODS.

Ministr vnitra (2000–2004)

V dubnu 2000, po demisi Václava Grulich, byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana. Ve 30 letech se stal nejmladším ministrem tohoto resortu v historii.

**Zasedání MMF a SB (2000):** Jeho prvním velkým testem bylo zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze. Policie pod jeho vedením zasáhla tvrdě proti antiglobalistům v ulicích (Lumírova ulice, náměstí Míru). Zásah byl kritizován lidskoprávními organizacemi, ale veřejností byl přijat jako důkaz Grossovy ráznosti.
**Summit NATO (2002):** Organizačně zvládl i summit Severoatlantické aliance v Praze.
**Popularita:** V této době byl Gross nejpopulárnějším politikem v zemi. Jeho billboardy s heslem "Myslím to upřímně" se staly ikonickými, ačkoliv později získaly ironický podtext.

Po volbách v roce 2002, kdy se premiérem stal Vladimír Špidla, si Gross udržel post ministra vnitra a stal se 1. místopředsedou vlády. Postupně se však začal od svého mentora Zemana distancovat (při prezidentské volbě 2003 nepodpořil Zemana, což mu Zeman nikdy neodpustil a označil ho za zrádce).

🇨🇿 Předseda vlády (2004–2005)

V roce 2004, po neúspěchu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu, odstoupil Vladimír Špidla. Stanislav Gross se chopil příležitosti.

Nejmladší premiér

Dne **4. srpna 2004** byl jmenován premiérem. Bylo mu 34 let. Sestavil koaliční vládu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU.

**Styl vládnutí:** Jeho vláda se snažila o pragmatickou politiku, ale byla vnitřně nestabilní. Gross se snažil profilovat jako moderní levicový politik západního střihu (po vzoru Tonyho Blaira), ale chyběla mu hlubší vize a zkušenosti.

Aféry a pád

Jeho premiérství netrvalo ani rok. Zlomil mu vaz skandál, který se z dnešního pohledu (v kontextu miliardových kauz) může zdát malicherný, ale tehdy byl pro společnost zásadní.

📉 Aféra s bytem a rezignace

Na začátku roku 2005 deník MF Dnes zveřejnil informace o nejasném financování Grossova bytu na Barrandově.

**Byt za 4,2 milionu:** Gross koupil byt v novostavbě za 4,2 milionu Kč. Jako politik měl sice slušný plat, ale novináři spočítali, že splácení hypotéky a běžné výdaje by převýšily jeho oficiální příjmy.
**Vysvětlení č. 1:** Gross tvrdil, že si peníze půjčil.
**Strýček Vik:** Následně přišel s vysvětlením, že mu 1,2 milionu Kč půjčil jeho strýc **František Vik**. Novináři však zjistili, že strýc Vik je nemajetný důchodce, který by takovou částku nemohl mít.
**Směnka a Kristián:** Nakonec se objevila verze, že strýci Vikovi půjčil peníze záhadný novinář a podnikatel **Rodopulos**, resp. směnka skončila u **Michala Simkaniče** (spojeného s kruhy kolem podnikatele Františka Mrázka). Celý příběh působil nevěrohodně a komicky.

Křišťálově čistý

Gross se bránil na tiskových konferencích, kde pronesl legendární větu: > *„Původ mých peněz je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálověji čistý být nemůže.“*

Tato věta zlidověla. Veřejnost mu přestala věřit. Koaliční partneři (zejména Miroslav Kalousek z KDU-ČSL) tlačili na jeho odchod. Aféra se navíc propojila s podnikáním jeho manželky **Šárky Grossové** (spojení s majitelkou nevěstince Libuší Barkovou).

- Dne 25. dubna 2005 Stanislav Gross podal demisi.** Ve funkci ho nahradil Jiří Paroubek. V září 2005 se vzdal i funkce předsedy ČSSD a odešel z vysoké politiky.

💰 "Zázračné" zbohatnutí a Moravia Energo

Po odchodu z politiky nastoupil Gross do advokátní kanceláře **Eduarda Bruny** (obhájce v mnoha mediálně sledovaných kauzách). V roce 2007 však šokoval veřejnost zprávou o svém náhlém zbohatnutí.

Obchod s akciemi

Gross koupil podíl ve společnosti **Moravia Energo** (obchodník s elektřinou) za **20 milionů Kč**.

**Kde vzal 20 milionů?** Půjčila mu je slovenská společnost Key Investments (později známá z kauz radnic Prahy 6 a 10).
**Prodej:** Po pouhém půl roce prodal tento podíl společnosti Arca Capital miliardáře Tomáše Chrenka.
**Zisk:** Prodejní cena byla **100 milionů Kč**. Gross tak "vydělal" **80 milionů korun** prakticky přes noc.

Tento obchod byl finančními analytiky označen za nestandardní. Vzniklo podezření, že nešlo o geniální investici, ale o **legalizaci úplatku** (korupční renty) za rozhodnutí, která Gross učinil ještě jako premiér (např. v souvislosti s privatizací Unipetrolu nebo dolů OKD). Policie případ několikrát vyšetřovala, ale nikdy neprokázala trestný čin.

⚖️ Další kontroverze a "Plzeňská práva"

Gross byl spojován s řadou dalších kauz.

**Privatizace Unipetrolu:** Prodej petrochemického gigantu polskému Orlenu byl provázen podezřením z korupce ("Pět na stole v českých"). Gross byl v době prodeje premiérem.
**Miroslav Šlouf a František Mrázek:** Ačkoliv se Gross snažil odříznout od vlivu "šedé eminence" Miroslava Šloufa, policejní odposlechy (kauza Krakatice) naznačovaly, že podsvětí mělo na ministerstvo vnitra v době Grossova působení vazby.
**JUDr. z Plzně:** V roce 2009 vypukla aféra na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Zjistilo se, že mnoho prominentů vystudovalo podezřele rychle. Gross zde získal titul JUDr. Jeho rigorózní práce o vývoji bankovnictví měla pouhých 33 stran (standard je násobně více) a byla považována za plagiát nebo kompilát zpráv ČNB.

✝️ Nemoc, obrácení a smrt

Kolem roku 2013 se Stanislav Gross stáhl z veřejného života. Začaly se objevovat informace o jeho vážném zdravotním stavu.

Diagnóza ALS

Lékaři mu diagnostikovali **amyotrofickou laterální sklerózu (ALS)**. Jde o nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění, při kterém postupně odumírají motoneurony ovládající svaly, zatímco mozek zůstává plně funkční. Pacient se postupně stává vězněm ve vlastním těle.

Dokument Expremiéři a omluva

V roce 2014, již viditelně nemocný a s potížemi s řečí, vystoupil v dokumentárním cyklu České televize Expremiéři.

**Duchovní proměna:** Gross přiznal, že v nemoci našel cestu k Bohu a přijal Krista.
**Omluva:** Veřejně se omluvil: "Všem vám, kteří jste mi před x lety důvěřovali a pak jste měli pocit, že jsem vás zklamal, tak vám se omlouvám."
Přiznal také, že kauza s bytem byla chyba a že lhal ("Nemluvil jsem pravdu"). O zbohatnutí na akciích však detaily neprozradil.
Jeho výrok: *"V životě jsem dělal i věci, na které pyšný nejsem. Ale nemyslím si, že jsem ten, kdo by měl být tím nejhorším,"* se stal jeho epitafem.

Stanislav Gross zemřel ve svém domě v Praze 16. dubna 2015. Bylo mu 45 let. Pohřeb se konal na Vyšehradě a zúčastnily se ho politické špičky včetně premiéra Sobotky. Miloš Zeman na pohřeb nepřišel.

📊 Shrnutí Grossova odkazu

Příběh Stanislava Grosse je často interpretován jako **morální drama** polistopadové politiky.

**Symbol úspěchu:** Byl symbolem možností, které demokracie nabízí – mladý kluk z "mašinky" to dotáhl až na premiéra.
**Symbol korupce:** Stal se tváří klientelismu, neprůhledných kšeftů a propojení politiky s byznysem, které definovalo přelom tisíciletí v ČR.
**Tragický hrdina:** Jeho nemoc a závěrečné pokání dodaly jeho osudu lidský rozměr, který u mnoha jiných politiků zapletených do podobných kauz chybí.

Zdroje

Profil na webu Vlády ČR
Kniha: Vzestup a pád Stanislava Grosse (Jaroslav Spurný, 2015)
Dokument ČT: Expremiéři - Stanislav Gross (2014)
Archivy zpravodajských portálů (iDNES.cz, Novinky.cz) k aférám Moravia Energo a Byt na Barrandově.