Západní Berlín
Obsah boxu
Západní Berlín (německy: West-Berlin) bylo de facto poloautonomní politické uskupení, které existovalo od roku 1949 do 1990. Jednalo se o exklávu Spolkové republiky Německo (SRN), plně obklopenou územím Německé demokratické republiky (NDR). Jeho status byl složitý, protože formálně nebylo součástí SRN a podléhalo správě tří západních spojeneckých mocností – USA, Velké Británie a Francie. Stalo se jedním z nejvýraznějších symbolů studené války a "výkladní skříní Západu" uvnitř východního bloku.
Historie
Po druhé světové válce bylo Německo, včetně jeho hlavního města Berlína, rozděleno do čtyř okupačních zón pod správou vítězných spojenců. Západní spojenci (USA, Velká Británie a Francie) spravovali západní sektory Berlína, zatímco Sovětský svaz spravoval východní sektor.
Rostoucí napětí mezi západními mocnostmi a Sovětským svazem, které vyvrcholilo berlínskou blokádou (1948–1949), vedlo k formálnímu oddělení Berlína. Zatímco Východní Berlín se stal de facto hlavním městem NDR (vyhlášené v říjnu 1949), západní sektory se transformovaly v **Západní Berlín**. Ten udržoval úzké vazby se Spolkovou republikou Německo, přijímal její zákony a používal německou marku, ale formálně nebyl její součástí kvůli námitkám Sovětského svazu a snaze udržet Berlín jako celek pod mezinárodní správou.
Život Západního Berlína byl zásadně ovlivněn jeho izolovanou polohou. Přístup na území Západního Německa byl možný pouze po vzdušných koridorech, železničními a silničními koridory, které byly pod přísnou kontrolou NDR. Od 13. srpna 1961 byl Západní Berlín od okolní NDR a Východního Berlína oddělen Berlínskou zdí, která se stala nejviditelnějším symbolem studené války. Zeď bránila volnému pohybu a zdůrazňovala exklávní postavení Západního Berlína.
Navzdory izolaci a neustálému tlaku ze strany NDR a Sovětského svazu se Západní Berlín stal prosperujícím a živým městem. Díky rozsáhlým subvencím ze Západního Německa a západních spojenců si udržel vysokou životní úroveň a rozvinutou infrastrukturu. Byl centrem kultury, umění a studentského života, přitahoval umělce a intelektuály z celého světa. Západní Berlín byl navštěvován mnoha světovými lídry, včetně prezidenta USA Johna F. Kennedyho (1963) a Ronalda Reagana (1987), kteří zde pronesli své slavné projevy.
Zánik a znovusjednocení
Pád Berlínské zdi 9. listopadu 1989 znamenal konec izolace Západního Berlína a předznamenal konec jeho zvláštního statusu. Po rychlém politickém vývoji a jednáních o znovusjednocení Německa došlo 3. října 1990 k připojení Západního Berlína (a Východního Berlína) k Spolkové republice Německo jako sjednocený Berlín. Tím Západní Berlín jako samostatná politická entita zanikl a stal se součástí sjednoceného Německa a jeho hlavním městem.
Správa a politika
Západní Berlín měl vlastní parlament (Sněmovnu reprezentantů - Abgeordnetenhaus) a vládu (Senát), v jejímž čele stál vládnoucí starosta. Jeho zákony však musely být schvalovány západními spojeneckými komandanturami. Obyvatelé Západního Berlína měli západoněmecké občanství a mohli volit do západoněmeckého Bundestagu, ale jejich zástupci neměli plné hlasovací právo.
Kultura a společnost
Západní Berlín byl městem s jedinečnou atmosférou, ovlivněnou jeho izolovaným postavením. Byl známý svou liberální kulturou, bohatou uměleckou scénou, punkovou a alternativní hudbou. Byl útočištěm pro mnoho umělců a lidí, kteří se chtěli vyhnout vojenské službě v Západním Německu. Významné byly kulturní instituce, jako je Berlínská filharmonie a Deutsche Oper Berlin.