Trianonská smlouva

Rozbalit box

Obsah boxu

Trianonská smlouva (maďarsky Trianoni békeszerződés, často jen Trianon) je mírová smlouva podepsaná 4. června 1920 v paláci Velký Trianon ve Versailles mezi státy Dohody a Maďarskem. Tato smlouva definitivně právně stvrdila rozpad Rakouska-Uherska a stanovila nové hranice maďarského státu.

Pro Maďarsko znamenala smlouva národní katastrofu bezprecedentních rozměrů, často označovanou jako „Trianonské trauma“. Země přišla o více než dvě třetiny (72 %) území historického Uherska a téměř dvě třetiny (64 %) obyvatelstva. Přibližně 3,3 milionu etnických Maďarů se ze dne na den ocitlo v postavení národnostních menšin v sousedních státech – především v Československu (dnešní Slovensko a Podkarpatská Rus), Rumunsku a Království SHS (Jugoslávii).

Zatímco pro Maďary je Trianon symbolem nespravedlnosti a „rozkrájení národa“, pro sousední státy (včetně Česka a Slovenska) představuje akt mezinárodního potvrzení jejich existence, suverenity a vymanění se z uherské nadvlády.

🗓 Současný pohled a odkaz (2026)

V roce 2026, více než 105 let od podpisu, zůstává Trianon v politice střední Evropy stále živým, byť transformovaným tématem.

Maďarsko: Trauma jako politický nástroj

Vláda strany Fidesz premiéra Viktora Orbána povýšila připomínání Trianonu na státní doktrínu. 4. červen je od roku 2010 v Maďarsku oficiálním státním svátkem – Dnem národní sounáležitosti (Nemzeti Összetartozás Napja).

Rétorika 2025–2026: V projevech na letní univerzitě v Tusványos (červenec 2025) Viktor Orbán opakovaně zdůraznil, že „sto let maďarské samoty skončilo“ a že Maďarsko našlo svou novou roli jako suverénní most mezi Východem a Západem. Trianon je v této nové rétorice prezentován ne jako konec, ale jako zkouška, kterou národ přežil.
Památník: V Budapešti u parlamentu stojí od roku 2020 (odhaleno k 100. výročí) monumentální Památník národní sounáležitosti – 100 metrů dlouhá rampa zapuštěná do země, na jejíchž stěnách jsou vytesána jména všech obcí historického Uherska podle stavu z roku 1913 (včetně těch českých a slovenských), což stále vyvolává kontroverze u sousedů.

Vztahy se Slovenskem v roce 2026

Vztahy mezi Bratislavou a Budapeští jsou v roce 2026 paradoxní. Na jedné straně existuje silná politická aliance mezi Viktorem Orbánem a slovenským premiérem Robertem Ficem v otázkách suverenity v rámci EU a odmítání migrace. Na straně druhé zůstává Trianon a otázka menšin „slonem v místnosti“.

Ačkoliv oba lídři spolupracují, slovenské ministerstvo zahraničí i v roce 2025 ostře reagovalo na používání symboliky „Velkého Uherska“ (např. šály či mapy) maďarskými politiky na sportovních akcích.
Fico pragmaticky odděluje historické spory od současné realpolitik, což vede k tomu, že téma Trianonu je v oficiálních mezistátních jednáních tlumeno, ačkoliv v rétorice pro domácí publikum na obou stranách Dunaje stále rezonuje.

⏳ Historická cesta k „rozsudku smrti“

Proč byla smlouva vůči Maďarsku tak tvrdá? Důvody leží v chaotickém období let 1918–1919.

Rozpad a chaos (1918)

Na podzim 1918 se Rakousko-Uhersko zhroutilo. Maďarská politická elita se naivně domnívala, že vyhlášením nezávislosti a republiky (pod vedením Mihálye Károlyiho) zachrání celistvost Uherska. Spoléhali na Wilsonových 14 bodů, ale ignorovali, že národy v Uhrách (Slováci, Rumuni, Chorvati) už chtějí vlastní státy, ne autonomii.

Rudá hrozba (1919)

Rozhodujícím faktorem pro tvrdost podmínek byl vznik Maďarské republiky rad v březnu 1919. Bolševický režim Bély Kuna zaútočil na Československo a Rumunsko.

V očích dohodových mocností (zejména Francie) se Maďarsko stalo šiřitelem bolševismu ve střední Evropě.
Tvrdé hranice měly sloužit nejen jako trest za válku, ale i jako „sanitární kordon“ proti komunismu.

📝 Podpis smlouvy

Smlouva byla předložena maďarské delegaci již v lednu 1920, ale Maďaři se snažili podmínky zvrátit.

Místo: Velký Trianon (Grand Trianon) v zámeckém parku ve Versailles.
Signatáři za Maďarsko: Žádný významný politik nechtěl „pakt zkázy“ podepsat. Úkol nakonec připadl ministrovi sociálních věcí Ágostu Benárdovi a úředníkovi Alfrédu Drasche-Lázárovi. Oba po podpisu okamžitě rezignovali a stáhli se z veřejného života.
Atmosféra v Budapešti: V den podpisu 4. června 1920 se v celém Maďarsku rozezněly zvony, vlajky byly staženy na půl žerdi, doprava se zastavila a noviny vyšly s černým orámováním.

Apponyiho obranná řeč

Vedoucí maďarské delegace, hrabě Albert Apponyi, pronesl v lednu 1920 slavnou řeč ve třech jazycích (francouzsky, anglicky, italsky), kde argumentoval:

Historickou jednotou Uherska (přirozené geografické hranice Karpat).
Tím, že Maďarsko plnilo roli „hráze křesťanství“ proti Osmanům.
Referendy (požadoval plebiscity v sporných oblastech).

Dohoda však jeho argumenty smetla ze stolu. Jediným ústupkem byl plebiscit v okolí města Šoproň (Sopron), které se rozhodlo pro setrvání v Maďarsku.

🗺 Územní a demografické ztráty

Maďarsko ztratilo území o rozloze 232 000 km².

Region	Připadl státu	Poznámka
Slovensko (Horní Uhry)		Ztráta průmyslu a dolů.
Podkarpatská Rus		Strategická hranice s Rumunskem.
Sedmihradsko (Transylvánie)		Největší územní ztráta, kulturní kolébka Maďarů.
Burgenland		Jediné území ztracené ve prospěch poraženého státu.
Chorvatsko a Slavonie		Ztráta přístupu k moři (Rijeka).
Vojvodina (Banát/Bačka)		Úrodná zemědělská oblast.

📉 Důsledky

1. Ekonomický kolaps

Nové hranice byly nakresleny bez ohledu na ekonomické vazby.

Maďarsko ztratilo 88 % lesů, 83 % těžby železné rudy a většinu vodních elektráren.
Budapešť, dimenzovaná jako imperiální metropole pro 20 milionů lidí, se stala „vodnatou hlavou“ na malém těle.
Železniční síť byla přetťata (tratě často probíhaly těsně za hranicí na cizím území).

2. Vojenská omezení

Armáda byla omezena na 35 000 mužů (žoldnéřů, ne branců), nesměla mít letectvo, tanky ani těžké dělostřelectvo.

3. Maďarské menšiny

Vznikl fenomén „Maďarů bez Maďarska“.

V Československu zůstalo cca 880 000 Maďarů (hlavně na jižním Slovensku).
V Rumunsku cca 1,7 milionu (zejména v oblasti Sikulska, které se ocitlo uprostřed Rumunska).

To vedlo k trvalému napětí, které vyvrcholilo ve 30. a 40. letech.

🔄 Revizionismus: „Nem, nem, soha!“

Odmítnutí Trianonu se stalo státním náboženstvím meziválečného Maďarska. Heslo „Nem, nem, soha!“ (Ne, ne, nikdy!) viselo v každé škole. Regent Miklós Horthy podřídil veškerou politiku snaze o revizi hranic. To Maďarsko dovedlo do náruče Mussoliniho a Hitlera.

Dočasný úspěch: Díky Hitlerovi získalo Maďarsko v letech 1938–1941 velkou část území zpět (První vídeňská arbitráž, Druhá vídeňská arbitráž).
Definitivní konec: Po prohrané druhé světové válce byly v roce 1947 (Pařížská mírová smlouva) hranice vráceny do podoby z Trianonu (s malou úpravou u Bratislavy – zisk Čunova, Rusoviec, Jarovců pro ČSR).

💡 Pro laiky

Představte si, že máte velký rodinný dům se zahradou, dílnou, lesem a přístupem k rybníku. Žijete tam s celou širokou rodinou, i když v některých pokojích bydlí spíš bratranci, kteří se chtějí osamostatnit. Pak prohrajete velkou rvačku se sousedy. Přijde soudce a rozhodne:

Kuchyň a spíž (úrodný jih) dostane jeden soused.
Dílnu a les (Slovensko a Sedmihradsko) dostane druhý soused.
Přístup k rybníku (moře) dostane třetí.

Vám zbude jen obývák a jedna ložnice uprostřed. Navíc, váš bratr teď bydlí v kuchyni, která už patří sousedovi, a vy ho nesmíte navštěvovat bez pasu. Sousedé si navíc kolem vašeho obýváku postaví plot a namíří na vás pušky. Přesně tak se cítili Maďaři po Trianonu. Ze soběstačné velmoci se stali malým státečkem závislým na dovozu, s třetinou národa „v cizině“.

Zdroje