Rudolf I. Habsburský
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Rudolf I. Habsburský (* 1. května 1218, hrad Limburg – 15. července 1291, Špýr) byl první římský král z rodu Habsburků, který ukončil dlouhé období Velkého bezkrálí ve Svaté říši římské. Jeho zvolení v roce 1273 a následné vítězství nad českým králem Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli položilo základy budoucí moci habsburské dynastie, která se stala jednou z nejvýznamnějších v evropské historii.
🌱 Život před korunovací
Rudolf se narodil jako syn hraběte Albrechta IV. Habsburského a Hedviky z Kyburgu. Původně byl jen nevýznamným hrabětem s roztříštěnými državami v dnešním Švýcarsku a Alsasku. Jeho přezdívka "chudý hrabě" poměrně přesně vystihovala jeho postavení v porovnání s velkými říšskými knížaty.
Byl však mimořádně schopným politikem a vojevůdcem. Svůj majetek a vliv systematicky rozšiřoval prostřednictvím dědictví (po vymření rodu Kyburgů), strategických sňatků a vojenských tažení. Proslul svou energií, cílevědomostí a také bezohledností. Angažoval se v lokálních konfliktech, bojoval například proti biskupům ze Štrasburku a Basileje. Jeho rostoucí moc a schopnosti mu postupně získaly respekt v jihozápadní části říše. Byl kmotrem a podporovatelem Fridricha II. Štaufského a jeho syna Konráda IV., za což si vysloužil exkomunikaci od papeže Inocence IV..
👑 Volba římským králem
Po smrti Richarda Cornwallského v roce 1272 se kurfiřti rozhodli ukončit Velké bezkrálí, které říši oslabovalo. Hledali kandidáta, který by byl dostatečně schopný na to, aby obnovil pořádek, ale zároveň ne příliš mocný, aby neohrožoval jejich vlastní postavení. Mezi hlavními kandidáty byli český král Přemysl Otakar II. a Alfons X. Kastilský.
Přemysl Otakar II., který ovládal obrovské území od Krkonoš po Jaderské moře, byl pro kurfiřty příliš silný a ambiciózní. Proto se jejich pozornost, zejména díky iniciativě norimberského purkrabího Fridricha III. Hohenzollernského a arcibiskupa Wernera z Mohuče, obrátila k Rudolfovi. Padesátipětiletý Rudolf se jevil jako ideální kompromisní kandidát – zkušený voják, ale s relativně malou rodovou mocí.
1. října 1273 byl Rudolf ve Frankfurtu nad Mohanem jednomyslně zvolen římským králem. Korunovace proběhla 24. října v Cáchách, tradičním korunovačním městě.
⚔️ Střet s Přemyslem Otakarem II.
Jedním z prvních a nejdůležitějších úkolů Rudolfa bylo obnovení autority koruny a navrácení odcizených říšských statků. To ho nevyhnutelně přivedlo do konfliktu s nejmocnějším mužem v říši, Přemyslem Otakarem II..
📜 Počátky konfliktu
Přemysl Otakar II. Rudolfovu volbu neuznal a odmítl se zúčastnit říšského sněmu. Rudolf ho proto v roce 1274 vyzval, aby vrátil říšská léna – Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko, která Přemysl získal během bezkrálí. Český král to odmítl s argumentem, že na ně má legitimní nárok.
Rudolf postupoval velmi chytře. Získal si podporu papeže Řehoře X. a většiny říšských knížat, kteří se obávali Přemyslovy moci. V roce 1275 uvalil na Přemysla říšskou klatbu, čímž ho zbavil všech práv a lén a postavil ho mimo zákon. To Rudolfovi poskytlo právní základ pro vojenskou akci.
🛡️ Bitva na Moravském poli
V roce 1276 vtrhl Rudolf s říšským vojskem do Rakous. Přemysl, opuštěn částí české a rakouské šlechty, byl nucen kapitulovat. Ve Vídni se musel vzdát všech alpských zemí a přijmout České království a Moravu jako léno od Rudolfa.
Toto ponížení však Přemysl nehodlal snést. O dva roky později se pokusil získat ztracená území zpět. Shromáždil silnou armádu a vytáhl proti Rudolfovi. Rudolf se spojil s uherským králem Ladislavem IV. Kumánem. Obě armády se střetly 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli mezi vesnicemi Dürnkrut a Jedenspeigen.
Bitva byla jednou z největších rytířských bitev své doby. Po počátečních úspěších českých vojsk rozhodl útok uherské lehké jízdy a zrada některých českých pánů. Přemyslova armáda byla poražena a sám král v bitvě padl. Rudolfovo vítězství bylo drtivé a definitivní.
🏰 Budování habsburské moci
Vítězství na Moravském poli otevřelo Habsburkům cestu k velmocenskému postavení. Rudolf okamžitě obsadil Rakousy a Štýrsko. Na říšském sněmu v Augsburgu v roce 1282 udělil tyto země v léno svým synům Albrechtovi a Rudolfovi. Tím založil tzv. habsburskou rodovou moc (Hausmacht), která se stala základem jejich budoucího vlivu. Na rozdíl od titulu římského krále, který byl volený, byly tyto země dědičné.
Ve správě říše se Rudolf snažil o obnovení míru a práva. Tvrdě postupoval proti loupeživým rytířům (Raubritter) a bořil jejich hrady. Snažil se také prosadit systém všeobecného zemského míru (Landfrieden). Jeho pokusy o reformu říše a zavedení dědičné monarchie však narazily na odpor kurfiřtů, kteří se obávali posílení centrální moci. Nepodařilo se mu ani prosadit zvolení svého syna Albrechta římským králem za svého života.
Po Rudolfově smrti v roce 1291 kurfiřti záměrně nezvolili jeho syna Albrechta, ale slabšího hraběte Adolfa Nasavského, aby zabránili vzniku silné habsburské dynastie na říšském trůně.
👨👩👧👦 Rodina a potomci
Rudolf I. byl dvakrát ženatý.
1. Gertruda z Hohenbergu (asi 1225–1281), zvaná také Anna. Byla to jeho životní láska a matka většiny jeho dětí. Měli spolu nejméně deset potomků, mezi nimi:
* Matylda Habsburská (1253–1304) – manželka vévody Ludvíka II. Hornobavorského, matka římského císaře Ludvíka IV. Bavora. * Albrecht I. Habsburský (1255–1308) – jeho nástupce v rakouských zemích a pozdější římský král. * Klemencie Habsburská (1262–1293) – manželka Karla Martela z Anjou, titulárního uherského krále. * Rudolf II. Švábský (1270–1290) – rakouský a štýrský vévoda, otec Jana Parricidy. * Guta (Jitka) (1271–1297) – manželka českého krále Václava II., jejich sňatek zpečetil smír mezi Habsburky a Přemyslovci.
2. Izabela Burgundská (asi 1270–1323) – sňatek v roce 1284. Manželství bylo politické a bezdětné.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Rudolf I. Habsburský je považován za jednoho z nejvýznamnějších panovníků pozdního středověku. Byl to pragmatický a energický vládce, který dokázal ukončit období chaosu ve Svaté říši římské. Ačkoliv se mu nepodařilo reformovat říši v centralizovanou monarchii, jeho největším úspěchem bylo získání rakouských zemí pro svůj rod. Tím položil základní kámen budoucí Habsburské monarchie, která po staletí dominovala střední Evropě. Jeho vláda představuje klíčový moment, kdy se Habsburkové z nevýznamného hraběcího rodu proměnili v evropskou dynastii první velikosti.
💡 Pro laiky
- Římský král: Byl to vládce Svaté říše římské, kterého volilo sedm nejmocnějších knížat, tzv. kurfiřtů. Aby se stal císařem, musel být ještě korunován papežem v Římě (což se Rudolfovi nikdy nepodařilo).
- Interregnum (bezkráloví): Období, kdy země nemá krále. Ve Svaté říši římské trvalo toto období chaosu a bezvládí zhruba od roku 1254 do Rudolfova zvolení v roce 1273.
- Kurfiřti: Sedm nejmocnějších vládců v říši (tři arcibiskupové a čtyři světští páni, včetně českého krále), kteří měli výhradní právo volit římského krále.
- Říšské léno: Území, které panovník propůjčoval svému poddanému (vazalovi) výměnou za věrnost a vojenskou službu. Rudolf tvrdil, že Rakousy a další země, které držel Přemysl Otakar II., jsou taková léna a musí být vrácena říši.
- Hausmacht (rodová moc): Soubor dědičných území, která tvořila základ moci a bohatství šlechtického rodu. Pro Habsburky se touto základnou staly právě rakouské země získané po vítězství nad Přemyslem.