Ahmed III.
Obsah boxu
Ahmed III. (osmanskou turečtinou: احمد ثالث, Aḥmed-i s̱ālis̱; 30. prosince 1673 – 1. července 1736) byl 23. sultán Osmanské říše, který vládl od roku 1703 do roku 1730. Jeho vláda je známá především díky tzv. Tulipánové éře (Lâle Devri), období relativního míru, kulturního rozkvětu a prvních pokusů o modernizaci říše po vzoru západní Evropy. Na druhou stranu byla jeho vláda poznamenána také významnými vojenskými konflikty a územními ztrátami, které nakonec vedly k jeho svržení během povstání vedeného Patronou Halilem.
Byl synem sultána Mehmeda IV. a jeho manželky Emetullah Rabia Gülnuş Sultan. Na trůn nastoupil po svém bratrovi Mustafovi II., který byl donucen abdikovat v důsledku povstání janičářů známého jako "Edirnský incident". Ahmed III. byl vzdělaný panovník, kaligraf a básník, který měl velký zájem o umění a architekturu.
👑 Nástup na trůn a raná vláda
Ahmed III. se dostal k moci ve věku 30 let dne 22. srpna 1703 za dramatických okolností. Jeho bratr, sultán Mustafa II., trávil většinu času v Edirne namísto hlavního města Istanbulu, což vyvolávalo nespokojenost mezi janičáři a obyvateli metropole. Tato nespokojenost přerostla v otevřené povstání, které donutilo Mustafu II. k abdikaci ve prospěch Ahmeda.
První roky Ahmedovy vlády byly věnovány konsolidaci moci a řešení vnitřních problémů, které zdědil. Potvrdil Karlovickou smlouvu z roku 1699, která ukončila Velkou tureckou válku a znamenala pro říši značné územní ztráty v Uhrách a na Balkáně. Jeho hlavním cílem bylo udržet mír a stabilizovat říši po desetiletích válek. Jmenoval schopné velkovezíry, kteří mu pomáhali s reformami administrativy a financí.
Jedním z prvních významných zahraničněpolitických úkolů bylo poskytnutí azylu švédskému králi Karlu XII., který uprchl na osmanské území po své porážce v bitvě u Poltavy v roce 1709. Přítomnost švédského krále a jeho snaha zatáhnout Osmanskou říši do války proti Rusku výrazně ovlivnila další směřování Ahmedovy politiky.
⚔️ Války a zahraniční politika
Ačkoliv Ahmed III. preferoval mír, jeho vláda byla poznamenána několika velkými vojenskými konflikty, které měly pro říši smíšené výsledky.
Válka s Ruskem (1710–1711)
Pod tlakem Karla XII. a válečné strany u dvora, která viděla příležitost k revanši za předchozí porážky, vyhlásil Ahmed III. v roce 1710 válku Rusku cara Petra Velikého. Klíčovým momentem konfliktu byla Prutská kampaň v roce 1711, kde osmanská armáda pod vedením velkovezíra Baltacı Mehmeda Paši obklíčila ruskou armádu i se samotným carem u řeky Prut.
Navzdory drtivé převaze se velkovezír rozhodl přijmout ruskou nabídku míru a ušetřil carovu armádu zničení. Prutská smlouva byla pro Osmany výhodná – Rusko muselo vrátit pevnost Azov, zničit své pevnosti na Dněpru a přestat se vměšovat do záležitostí Polska a kozáků. Přesto byl velkovezír po návratu do Istanbulu odvolán, protože mnozí u dvora věřili, že mohl dosáhnout mnohem drtivějšího vítězství.
Válka s Benátkami a Habsburskou monarchií (1714–1718)
V roce 1714 zahájila Osmanská říše válku proti Benátské republice s cílem získat zpět poloostrov Morea (Peloponés), který ztratila Karlovickou smlouvou. Osmanská armáda pod vedením velkovezíra Damata Aliho Paši rychle dobyla celý poloostrov.
Tento úspěch však znepokojil Habsburskou monarchii, která byla garantem Karlovické smlouvy. V roce 1716 vstoupilo Rakousko do války na straně Benátek. Rakouská armáda pod velením prince Evžena Savojského uštědřila Osmanům sérii drtivých porážek. V bitvě u Petrovaradína (1716) byl zabit velkovezír Damat Ali Paša a v roce 1717 dobyli Rakušané klíčovou pevnost Bělehrad.
Válka skončila v roce 1718 podpisem Požarevackého míru. Osmanská říše si sice udržela Moreu, ale musela postoupit Habsburkům severní Srbsko včetně Bělehradu, Banát a část Valašska. Tato smlouva potvrdila vojenskou převahu Habsburků na Balkáně a představovala pro říši další citelnou ztrátu.
Vztahy s Persií
Na východní hranici využil Ahmed III. chaosu v safíovské Persii, která se hroutila pod náporem afghánských kmenů. V roce 1723 zahájila osmanská armáda invazi a obsadila rozsáhlá území v Kavkazu a západní Persii, včetně měst jako Tbilisi a Jerevan. Tyto výboje však byly nákladné a vyčerpávající a staly se jednou z příčin nespokojenosti, která vedla k sultánovu pádu.
🌷 Tulipánová éra (Lâle Devri)
Období mezi Požarevackým mírem (1718) a povstáním Patrony Halila (1730) je v osmanských dějinách známé jako Tulipánová éra (Lâle Devri). Je pojmenováno podle tehdejší módy pěstování a šlechtění tulipánů, jejichž cibulky dosahovaly astronomických cen. Hlavním architektem této éry byl sultánův zeť a velkovezír Nevşehirli Damat Ibrahim Paša.
Charakteristickými rysy tohoto období byly:
- Kulturní rozkvět: Došlo k velkému rozvoji poezie, malířství (zejména knižních miniatur), hudby a architektury. Umění bylo ovlivněno stylem rokoko.
- Otevření se Západu: Sultán a jeho velkovezír vyslali první osmanské velvyslance do evropských metropolí, jako byly Paříž a Vídeň. Jejich úkolem bylo nejen vést diplomatická jednání, ale také studovat evropskou kulturu, vědu a vojenské technologie.
- První tiskárna: V roce 1727 bylo İbrahimu Müteferrikovi a Saitu Efendimu povoleno založit první tiskárnu s arabskými (osmanskými) znaky v Istanbulu. Tiskly se zde především knihy o vědě, historii a geografii, nikoliv náboženské texty.
- Stavební boom: Po celém Istanbulu a podél Bosporu vyrůstaly nové paláce, vily, fontány a zahrady v evropském stylu. Nejznámějším příkladem je letní palác Sa'dabad v oblasti Zlatý roh.
- Luxusní životní styl: Elita říše pořádala opulentní slavnosti, večírky a zábavy, které se staly symbolem dekadence této éry.
Tulipánová éra představovala první významný pokus o kulturní syntézu mezi osmanskou tradicí a evropskou modernitou.
📉 Pád a abdikace
Zatímco elita si užívala luxusu, běžné obyvatelstvo a zejména janičáři nesli s nelibostí vysoké daně, korupci a vnímanou dekadenci dvora. Dlouhá a nákladná válka v Persii situaci ještě zhoršila.
V září 1730 vypuklo v Istanbulu povstání vedené albánským janičářem jménem Patrona Halil. Povstalci rychle ovládli hlavní město a požadovali vydání velkovezíra Ibrahima Paši a dalších vysokých úředníků, kteří byli následně popraveni. Sultán Ahmed III., ve snaze zachránit si trůn, obětoval své nejbližší spolupracovníky, ale ani to nestačilo. Dne 1. října 1730 byl donucen abdikovat ve prospěch svého synovce Mahmuda I..
🏛️ Odkaz a smrt
Po své abdikaci byl Ahmed III. uvězněn v paláci Topkapi, ve stejných komnatách (Kafes), kde strávil léta před svým nástupem na trůn. Zde žil v izolaci až do své smrti 1. července 1736. Byl pohřben v hrobce své babičky Turhan Hatice Sultan v Nové mešitě v Istanbulu.
Odkaz Ahmeda III. je rozporuplný. Na jedné straně je vnímán jako patron umění a iniciátor kulturního otevření se Západu během Tulipánové éry, které položilo základy pro pozdější reformy v 19. století. Jeho podpora první tiskárny byla přelomovým krokem. Na druhé straně jeho vláda vedla k významným územním ztrátám na Balkáně a jeho neschopnost kontrolovat výdaje dvora a nálady v armádě vedla k jeho násilnému svržení.
Mezi nejvýznamnější architektonické památky z jeho doby patří nádherná Fontána Ahmeda III. před branou paláce Topkapi, která je jedním z nejlepších příkladů osmanského rokokového stylu.
💡 Pro laiky: Co byla Tulipánová éra?
Představte si, že po dlouhé a vyčerpávající válce nastane období míru. Vládnoucí elita v Osmanské říši se rozhodla, že si chce život trochu užít. Místo válek se začali zajímat o krásné věci: umění, poezii, nádherné zahrady a velkolepé oslavy.
- Proč "Tulipánová"? Protože tulipán se stal symbolem tohoto období. Byl to módní hit, podobně jako dnes nejnovější telefony. Lidé byli ochotni zaplatit obrovské sumy za vzácné cibulky tulipánů a pořádali soutěže o nejkrásnější květ.
- Inspirace z Evropy: Osmanští diplomaté poprvé cestovali do Paříže a přivezli si odtud nápady na novou architekturu, módu a způsob života. Stavěly se paláce a zahrady ve francouzském stylu.
- První tištěné knihy: Byla založena první tiskárna, která tiskla knihy v osmanské turečtině. To byl velký krok pro šíření vědomostí.
- Konec éry: Tento život v luxusu se ale nelíbil obyčejným lidem a vojákům, kteří museli platit vysoké daně. Nakonec se vzbouřili, svrhli sultána a celá "párty" skončila.
Stručně řečeno, Tulipánová éra byla krátké, ale zářivé období míru, luxusu a kulturního rozkvětu, kdy se Osmanská říše poprvé více otevřela evropským vlivům.