Jonathan Swift
Obsah boxu
Jonathan Swift (* 30. listopadu 1667, Dublin – 19. října 1745, Dublin) byl anglo-irský spisovatel, satirik, esejista, básník a anglikánský kněz, který se stal děkanem Katedrály svatého Patrika v Dublinu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších mistrů satiry v anglické literatuře. Jeho nejznámějším dílem je román Gulliverovy cesty, který je klasikou světové literatury.
Swift psal pod různými pseudonymy, například Lemuel Gulliver, Isaac Bickerstaff nebo M. B. Drapier. Jeho díla se vyznačují břitkým vtipem, pesimismem a hlubokou kritikou lidské povahy, společnosti, politiky a náboženství. Ačkoliv se narodil v Irsku a strávil zde většinu života, často se považoval spíše za Angličana a jeho vztah k Irsku byl komplikovaný, přesto se stal jedním z jeho nejvýznamnějších obhájců proti anglickému útlaku.
📜 Život
👶 Raná léta a vzdělání
Jonathan Swift se narodil v Dublinu v Irsku sedm měsíců po smrti svého otce, který se rovněž jmenoval Jonathan. Jeho matka, Abigail Ericková, ho krátce po narození svěřila do péče jeho strýce Godwina Swifta, vlivného právníka. Vyrůstal tak v relativním blahobytu, ale bez přímého rodičovského pouta, což mohlo ovlivnit jeho pozdější cynický pohled na svět.
V šesti letech byl poslán na Kilkenny College, jednu z nejlepších škol v tehdejším Irsku. V roce 1682 nastoupil na Trinity College v Dublinu, kde studoval teologii. Studium dokončil v roce 1686 s titulem bakalář umění. Jeho akademické výsledky nebyly nijak oslnivé, což sám později přiznával. Po vypuknutí Slavné revoluce v roce 1688 a následných nepokojích v Irsku odešel do Anglie za svou matkou.
🏛️ Kariéra v Anglii a politické působení
V Anglii získal místo tajemníka u významného státníka a diplomata, sira Williama Templa, v jeho sídle Moor Park v Surrey. Temple, který byl vzdáleným příbuzným Swiftovy matky, se stal jeho mentorem. Během svého pobytu u Templa se Swift intenzivně vzdělával, četl a začal psát svá první díla. Zde také potkal Esther Johnsonovou, dceru Templeovy společnice, které říkal "Stella" a která se stala jeho celoživotní přítelkyní a múzou.
Po neshodách s Templem se Swift vrátil do Irska, kde byl v roce 1695 vysvěcen na kněze anglikánské církve. Nicméně brzy se vrátil do Moor Parku, kde zůstal až do Templeovy smrti v roce 1699. Po Templeově smrti se Swift neúspěšně pokoušel získat významnější postavení v Anglii.
Na počátku 18. století se začal aktivně zapojovat do politického života v Londýně. Původně podporoval stranu Whigů, ale zklamán jejich politikou, zejména vůči církvi, přešel v roce 1710 na stranu Toryů. Stal se hlavním propagandistou a autorem pamfletů pro toryovskou vládu, psal pro časopis The Examiner a získal si značný politický vliv.
⛪ Návrat do Irska a církevní dráha
Po pádu toryovské vlády v roce 1714 a nástupu Jiřího I. na trůn se Swiftovy politické ambice v Anglii zhroutily. Jako odměnu za své služby byl v roce 1713 jmenován děkanem Katedrály svatého Patrika v Dublinu. Tento post, ačkoliv prestižní, považoval za jakési vyhnanství a toužil po návratu do Anglie.
V Irsku se však postupně stal obhájcem irských zájmů proti anglické nadvládě. Jeho série pamfletů, známá jako Drapier's Letters (1724–1725), psaná pod pseudonymem, úspěšně mobilizovala irskou veřejnost proti zavedení nekvalitní měděné mince, kterou chtěla vnutit anglická vláda. Tímto činem si získal status irského národního hrdiny.
❤️ Vztahy a osobní život
Swiftův osobní život je zahalen tajemstvím, zejména jeho vztahy se dvěma ženami, které nazýval "Stella" a "Vanessa".
- Esther Johnsonová (Stella): Byla jeho celoživotní společnicí, kterou poznal již v mládí. Přestěhovala se do Irska, aby mu byla nablízku. Jejich vztah byl velmi blízký, ale platonický. Existují spekulace, že byli tajně sezdáni, ale neexistují pro to žádné důkazy. Její smrt v roce 1728 Swifta hluboce zasáhla.
- Esther Vanhomrighová (Vanessa): Byla dcerou londýnského obchodníka, do které se Swift zamiloval během svého působení v Londýně. Jejich vztah byl vášnivější, ale také komplikovaný. Swift ho popsal v autobiografické básni Cadenus and Vanessa. Vanessa mu následovala do Irska, ale jejich vztah skončil tragicky, když se dozvěděla o Stelle. Zemřela v roce 1723, údajně na zlomené srdce.
📉 Pozdní léta a smrt
V pozdních letech života trpěl Swift zdravotními problémy, včetně Ménièrovy choroby, která způsobuje závratě, nevolnost a ztrátu sluchu. Postupně se u něj projevoval i duševní úpadek, pravděpodobně v důsledku mozkové aterosklerózy. V posledních letech života ztratil schopnost mluvit a byl svěřen do péče opatrovníků.
Zemřel 19. října 1745 a byl pohřben v Katedrále svatého Patrika po boku své milované Stelly. Sám si napsal latinský epitaf, který v překladu zní: "Zde leží tělo Jonathana Swifta, děkana této katedrály, kde divoké rozhořčení již nemůže drásat jeho srdce. Jdi, poutníče, a napodobuj, můžeš-li, toho, kdo se usilovně zasazoval o svobodu."
✍️ Dílo a styl
Swiftův styl je charakteristický svou zdánlivou jednoduchostí, jasností a precizností, která ostře kontrastuje s absurdním nebo šokujícím obsahem. Je mistrem ironie, sarkasmu, parodie a hyperboly. Jeho satira je často pesimistická a míří na lidskou hloupost, pýchu, chamtivost a pokrytectví.
📚 Hlavní díla
- Gulliverovy cesty (Gulliver's Travels, 1726): Swiftovo nejslavnější dílo a klasika světové literatury. Ačkoliv je často vnímáno jako kniha pro děti, jedná se o ostrou satiru na lidskou povahu a tehdejší společnost. Kniha popisuje čtyři cesty lodního lékaře Lemuela Gullivera do fiktivních zemí:
1. Liliput: Země maličkých lidí, satira na politické intriky a malichernost evropských dvorů. 2. Brobdingnag: Země obrů, kde je Gulliver trpaslíkem. Zde Swift ukazuje lidstvo z perspektivy morálně nadřazenějších bytostí jako odporné a směšné. 3. Laputa a další země: Létající ostrov obývaný absurdními vědci a filozofy, kritika odtrženosti vědy od reality. 4. Země Hvajninimů: Země inteligentních a ctnostných koní (Hvajninimů), kterým slouží zdegenerované lidské bytosti zvané Jahuové (Yahoos). Je to nejtemnější část knihy, která zobrazuje lidstvo jako nenapravitelně zkažené.
- Skromný návrh (A Modest Proposal, 1729): Krátký satirický pamflet, který je považován za vrchol Swiftova umění. V něm autor s chladnou logikou navrhuje, aby chudí Irové prodávali své děti jako jídlo pro bohaté anglické pány. Tímto šokujícím návrhem chtěl upozornit na zoufalou bídu v Irsku a lhostejnost vládnoucí třídy.
- Pohádka o kádi (A Tale of a Tub, 1704): Složitá alegorická satira na spory mezi katolickou, anglikánskou a puritánskou církví. Dílo je parodií na tehdejší literární a náboženské spory.
- Bitva knih (The Battle of the Books, 1704): Kratší satirické dílo, které se zabývá sporem mezi starověkými a moderními autory. Swift zde stojí na straně starověkých klasiků.
📜 Politické spisy a pamflety
Swift byl jedním z nejplodnějších a nejvlivnějších politických pamfletistů své doby. Jeho spisy, jako například The Conduct of the Allies (1711) nebo Drapier's Letters (1724), měly reálný dopad na veřejné mínění a politické dění. Dokázal mistrně využít jazyk k přesvědčování, zesměšňování oponentů a mobilizaci podpory pro své názory.
🧠 Myšlenkový svět a odkaz
🌍 Politické a náboženské názory
Swift byl konzervativec, zastánce monarchie a silné anglikánské církve. Byl hluboce skeptický vůči lidské přirozenosti, kterou považoval za náchylnou k iracionalitě a zlu. Věřil, že společnost potřebuje pevný řád a autoritu, aby se nepropadla do chaosu. Ačkoliv byl loajální anglické koruně, jeho zkušenosti ho přivedly k obhajobě větší autonomie pro Irsko a kritice anglického koloniálního vykořisťování.
✨ Vliv na literaturu
Jonathan Swift je považován za jednoho z otců moderní satiry v próze. Jeho dílo ovlivnilo nespočet autorů, včetně Voltaira, George Orwella (jehož Farma zvířat je moderní alegorií v duchu Swifta), Aldouse Huxleyho nebo Kurta Vonneguta. Jeho schopnost kombinovat fantastické příběhy s hlubokou společenskou kritikou zůstává dodnes inspirací. Termíny jako "lilipután", "Jahu" (Yahoo) nebo "laputský" se staly součástí běžného jazyka.
🎬 Odkaz v kultuře
Gulliverovy cesty se dočkaly mnoha filmových, divadelních a televizních adaptací. Ačkoliv jsou často zjednodušovány na pohádku pro děti, jejich satirický osten zůstává relevantní i v 21. století. Swiftova díla jsou stále předmětem akademického studia a jeho břitký pohled na lidskou společnost nepřestává provokovat a nutit k zamyšlení.