Bicí souprava

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox hudební nástroj Bicí souprava (anglicky drum kit nebo drum set) je sestava bicích nástrojů a činelů, uspořádaná tak, aby na ni mohl hrát jeden bubeník. Jedná se o ústřední rytmický prvek v mnoha žánrech moderní hudby, od rock, popu a jazzu až po metal a elektronickou hudbu. Standardní souprava umožňuje hráči ovládat všechny základní rytmické složky – basový rytmus, rytmický podklad a akcenty – pomocí všech čtyř končetin.

📜 Historie

Koncept bicí soupravy se vyvinul na přelomu 19. a 20. století ve Spojených státech. Před jejím vznikem hrálo na jednotlivé perkuse v orchestrech a kapelách několik hudebníků – jeden na velký buben, další na malý buben a jiný na činely.

🏛️ Počátky a vynález pedálu

Potřeba úspory místa a financí v menších divadlech a na tanečních parketech vedla k experimentům, jak by mohl jeden hráč ovládat více nástrojů najednou. Klíčovým momentem byl vynález pedálu pro velký buben. Ačkoliv existovaly různé rané verze, za standardizátora a popularizátora moderního pedálu je považován William F. Ludwig v roce 1909. Tento vynález umožnil bubeníkovi hrát na velký buben nohou, zatímco ruce měl volné pro malý buben a další perkuse.

První soupravy byly často jednoduché a skládaly se z velkého bubnu, malého bubnu postaveného na židli nebo stojanu a činelu připevněného na obruč velkého bubnu.

🎷 Jazzová éra a standardizace

Rozmach jazzu ve 20. letech 20. století výrazně ovlivnil vývoj bicí soupravy. Bubeníci jako Warren „Baby“ Dodds začali hrát komplexnější rytmy a souprava se stala centrálním prvkem rytmické sekce. V této době byl vyvinut a popularizován stojan na hi-hat, který umožnil hrát na dva proti sobě položené činely pomocí nožního pedálu. Tím se uvolnily ruce pro další kreativní hru a vznikl charakteristický jazzový rytmus.

Souprava se postupně standardizovala do podoby, kterou známe dnes: velký buben, malý buben, tom-tomy a různé činely (hi-hat, ride, crash).

🎸 Rocková revoluce a moderní soupravy

S příchodem rock'n'rollu v 50. letech a rockové hudby v 60. a 70. letech se role bicích ještě více zdůraznila. Bubeníci jako Ringo Starr z The Beatles, Keith Moon z The Who nebo John Bonham z Led Zeppelin definovali zvuk moderního rockového bubnování. Soupravy se začaly zvětšovat, přidávaly se další tom-tomy a činely, aby se dosáhlo silnějšího a dynamičtějšího zvuku. Výrobci jako Ludwig, Gretsch, Rogers a později japonské značky jako Yamaha, Tama a Pearl začali inovovat v materiálech a konstrukci.

V 80. letech se objevily a masivně rozšířily elektronické bicí, které nabídly zcela nové zvukové možnosti a staly se dominantní v popu a elektronické hudbě.

⚙️ Komponenty bicí soupravy

Bicí souprava se skládá ze tří hlavních skupin komponentů: bubnů, činelů a hardwaru.

🥁 Bubny (Membranofony)

Bubny tvoří základ zvuku soupravy. Skládají se z dřevěného nebo kovového těla (korpusu) a blan napnutých na obou stranách (s výjimkou některých tom-tomů).

Velký buben (bass drum nebo kick drum): Největší buben soupravy, ležící na zemi. Hraje se na něj pomocí nožního pedálu a tvoří základní puls hudby, obvykle na těžké doby.
Malý buben (snare drum nebo virbl): Středně velký, mělký buben umístěný na stojanu mezi nohama bubeníka. Na spodní bláně má natažené kovové pružiny (struník), které mu dodávají charakteristický ostrý a šustivý zvuk. Hraje se na něj primárně na lehké doby (tzv. backbeat).
Tom-tomy: Bubny bez struníku, které se používají především pro rytmické přechody (fills). Ladí se do různých výšek tónu.

   *   Rack toms (zavěšené tomy): Menší tomy, obvykle připevněné k držákům na velkém bubnu nebo na samostatných stojanech.
   *   Floor tom (kotel): Větší tom, který stojí na vlastních nožičkách na podlaze.

cymbal Činely (Idiofony)

Činely jsou vyrobeny z kovových slitin (nejčastěji bronz) a dodávají soupravě výšky a akcenty.

Hi-hat: Dva činely umístěné na speciálním stojanu s pedálem, který umožňuje jejich rozevírání a zavírání. Hraje se na ně paličkami (v zavřeném i otevřeném stavu) nebo sešlápnutím pedálu. Tvoří základní rytmický "tikot".
Crash činel (crash cymbal): Používá se pro hlasité akcenty, typicky na začátku taktu nebo fráze. Soupravy často obsahují více crash činelů různých velikostí a zvuků.
Ride činel (ride cymbal): Větší činel, který se používá pro hraní stálého rytmického vzorce (podobně jako hi-hat, ale s otevřenějším a delším zvukem). Má také výrazný "zvon" (bell) uprostřed pro hlasité akcenty.
Ostatní činely: Existuje mnoho dalších typů pro speciální efekty, například splash (malý, s krátkým zvukem), china (s charakteristickým "gongovým" zvukem) nebo sizzle (s nýtky pro šumivý efekt).

🔩 Hardware

Hardware je souhrnný název pro veškeré stojany, držáky a pedály, které drží soupravu pohromadě.

Stojany: Pro malý buben, činely a hi-hat. Musí být stabilní a nastavitelné.
Pedály: Pedál pro velký buben a pedál pro hi-hat. Existují i dvojité pedály (dvojšlapky) pro rychlé hraní na velký buben jednou nohou.
Bubenícká stolička: Nezbytná součást pro správné sezení a techniku hry.
Paličky: Nejběžnější nástroj pro hru. Vyrábějí se z různých druhů dřeva (hickory, javor, dub) a v různých tloušťkách a tvarech špiček, které ovlivňují zvuk. Kromě paliček se používají i metličky (brushes) nebo špejle (rods).

🎶 Technika hry

Hra na bicí soupravu vyžaduje koordinaci všech čtyř končetin. Základem je držení paliček a technika úderu.

Držení paliček (Grip)

Shodné držení (Matched grip): Obě ruce drží paličku stejným způsobem, hřbetem ruky nahoru (německé držení), do strany (francouzské držení) nebo mezi (americké držení). Je to nejrozšířenější styl.
Tradiční držení (Traditional grip): Každá ruka drží paličku jinak. Pravá ruka drží paličku shodně, zatímco levá ji drží zespodu, mezi palcem a ukazováčkem. Tento styl vznikl u vojenských bubeníků, kteří měli buben zavěšený na boku. Je populární zejména v jazzu.

Bubenické rudimenty

Rudimenty jsou základní rytmické a technické vzorce, které tvoří stavební kameny bubenické techniky. Mezi nejznámější patří:

Údery jednou rukou (Single Stroke Roll)
Údery dvojitou rukou (Double Stroke Roll)
Paradiddle (kombinace jednoduchých a dvojitých úderů)

🥁 Typy a konfigurace

Bicí soupravy se liší podle počtu dílů, velikostí bubnů a použitých materiálů.

Akustická souprava: Tradiční souprava s dřevěnými korpusy a blánami, která vytváří zvuk akusticky. Její zvuk je ovlivněn materiálem, velikostí bubnů, typem blan a laděním.
Elektronické bicí: Skládá se z padů (gumových nebo síťovaných ploch) se senzory, které při úderu spouštějí zvuk z připojeného zvukového modulu. Výhodou je možnost regulace hlasitosti, změna zvuků a tiché cvičení se sluchátky.
Hybridní souprava: Kombinace akustických a elektronických prvků.

Standardní konfigurace se často označují podle počtu bubnů (bez malého bubnu):

4-dílná: Velký buben, jeden rack tom, jeden floor tom. Typická pro jazz a vintage rock.
5-dílná: Velký buben, dva rack tomy, jeden floor tom. Nejběžnější konfigurace.
Rozšířené soupravy: Mohou obsahovat více tom-tomů, dva velké bubny (nebo dvojpedál) a velké množství činelů, což je typické pro žánry jako progresivní rock nebo heavy metal.

🌟 Významní bubeníci

Mnoho bubeníků se stalo legendami a ovlivnilo celé generace hudebníků:

Gene Krupa: Jeden z prvních bubenických sólistů, popularizátor bicí soupravy v éře swingu.
Buddy Rich: Technicky fenomenální jazzový bubeník, známý svou neuvěřitelnou rychlostí a precizností.
Ringo Starr (The Beatles): Proslul svým jedinečným stylem, citem pro píseň a popularizací shodného držení paliček.
John Bonham (Led Zeppelin): Definoval zvuk hard rockového bubnování svou silou, groovem a ikonickým zvukem.
Keith Moon (The Who): Známý svým divokým, energickým a nepředvídatelným stylem hry.
Neil Peart (Rush): Proslul svými komplexními rytmy, technickou virtuozitou a masivními bicími soupravami.
Stewart Copeland (The Police): Inovativní bubeník, který do rocku začlenil prvky reggae a world music.
Dave Grohl (Nirvana, Foo Fighters): Jeden z nejvlivnějších rockových bubeníků 90. let, známý svou energií a silou.

💡 Pro laiky

Představte si bicí soupravu jako motor a srdce kapely. Bubeník je řidič, který udává rychlost (tempo) a rytmus, podle kterého se řídí ostatní hudebníci. Každá jeho končetina má na starosti jinou část rytmu:

Pravá noha šlape na pedál velkého bubnu a vytváří hluboký zvuk "bum", který cítíte v hrudi. To je základní puls.
Levá ruka hraje na malý buben, který vydává ostrý zvuk "prásk". To je rytmus, na který si často luskáte prsty nebo tleskáte.
Pravá ruka obvykle hraje stálý, rychlý rytmus na činely (hi-hat nebo ride), což zní jako "c-c-c-c". To udržuje hudbu v chodu.
Levá noha ovládá hi-hat činely, které mohou syčet nebo klapnout.

Když bubeník zkombinuje tyto jednoduché zvuky, vytvoří složitý a chytlavý rytmus, který nutí lidi tančit a dává písni energii. Různé přechody na bubny tom-tom pak slouží jako "vyplnění" mezer v hudbě, podobně jako když řidič přeřadí na jinou rychlost.

Šablona:Aktualizováno