Milton Friedman
Obsah boxu
| Milton Friedman | |
|---|---|
 | |
| Milton Friedman v roce 1977 | |
| Datum narození | 31. července 1912 |
| Místo narození | Brooklyn, New York,  |
| Národnost | americká |
Milton Friedman (* 31. července 1912, New York – 16. listopadu 2006, San Francisco) byl americký ekonom, statistik a spisovatel, který je považován za jednoho z nejvlivnějších ekonomů 20. století. V roce 1976 obdržel Nobelovu pamětní cenu za ekonomii za své úspěchy v oblasti analýzy spotřeby, historie a teorie peněz a za demonstraci složitosti stabilizační politiky. Byl vůdčí osobností Chicagské školy ekonomie a hlavním představitelem monetarismu. Jeho myšlenky silně ovlivnily hospodářskou politiku v posledních dekádách 20. století, zejména vlády Ronalda Reagana ve Spojených státech a Margaret Thatcherové ve Spojeném království.
Friedman byl vášnivým obhájcem volného trhu, laissez-faire a omezené role vlády v ekonomice. Jeho politická filozofie, kterou popsal jako klasický liberalismus, zdůrazňovala výhody tržního systému a kritizovala vládní intervence. Spolu se svou ženou Rose napsal několik vlivných knih, včetně bestselleru Kapitalismus a svoboda (1962) a Svoboda volby (1980), která byla doprovázena úspěšným televizním seriálem.
🧬 Život a kariéra
🎓 Vzdělání a raná léta
Milton Friedman se narodil v Brooklynu v New Yorku do rodiny židovských imigrantů z Berehova v Podkarpatské Rusi (tehdy součást Rakouska-Uherska, dnes Ukrajina). Jeho rodiče, Sarah Ethel (rozená Landau) a Jenő Saul Friedman, provozovali malý obchod. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Rahway v New Jersey. Friedman byl talentovaný student a v 16 letech získal stipendium na Rutgersově univerzitě, kde se původně chtěl stát pojistným matematikem. Během studií se však jeho zájem obrátil k ekonomii, zejména pod vlivem profesorů Arthura F. Burnse a Homera Jonese.
Po absolvování Rutgersovy univerzity v roce 1932 získal stipendium na Univerzitě v Chicagu, kde v roce 1933 získal magisterský titul. Zde se setkal s klíčovými postavami, jako byli Jacob Viner, Frank Knight a Henry Calvert Simons, které formovaly jeho ekonomické myšlení. V Chicagu také poznal svou budoucí manželku, ekonomku Rose Director. Své vzdělání dokončil na Columbia University, kde v roce 1946 získal titul Ph.D. pod vedením Simona Kuznetse.
🏛️ Chicagská škola a akademická dráha
Po druhé světové válce, během níž pracoval pro americkou vládu na statistických analýzách, se Friedman v roce 1946 vrátil na Univerzitu v Chicagu jako profesor ekonomické teorie. Zde strávil většinu své akademické kariéry a stal se ústřední postavou tzv. Chicagské školy ekonomie. Tato myšlenková škola zdůrazňovala význam monetární politiky, volných trhů a racionálního chování ekonomických subjektů, a stála v opozici k tehdy dominantnímu keynesiánství.
Během svého působení v Chicagu vedl vlivný "Workshop v oblasti peněz a bankovnictví", který se stal centrem monetaristického výzkumu. Mezi jeho kolegy a studenty patřili budoucí nositelé Nobelovy ceny jako George Stigler a Gary Becker. V roce 1957 publikoval své klíčové dílo A Theory of the Consumption Function, ve kterém představil hypotézu permanentního důchodu.
🏆 Nobelova cena a pozdější život
V roce 1976 byla Friedmanovi udělena Nobelova pamětní cena za ekonomii. Švédská královská akademie věd ocenila jeho "úspěchy v oblasti analýzy spotřeby, historie a teorie peněz a za demonstraci složitosti stabilizační politiky". Udělení ceny vyvolalo protesty kvůli jeho neformálnímu poradenství chilskému diktátorovi Augustu Pinochetovi.
V roce 1977 odešel z Univerzity v Chicagu a přestěhoval se do San Francisca, kde se stal vedoucím pracovníkem v Hoover Institution na Stanfordově univerzitě. Zde pokračoval ve své publikační a veřejné činnosti až do své smrti. V roce 1980 se proslavil po celém světě díky desetidílnému televiznímu seriálu Free to Choose (Svoboda volby), který obhajoval principy volného trhu. Zemřel v roce 2006 ve věku 94 let na selhání srdce.
💡 Ekonomické a filozofické myšlenky
Friedmanův přínos ekonomii a politické filozofii je rozsáhlý. Jeho práce zpochybnila keynesiánský konsenzus, který dominoval ekonomickému myšlení po druhé světové válce.
💰 Monetarismus
Jádrem Friedmanova ekonomického myšlení je monetarismus. Na rozdíl od keynesiánců, kteří zdůrazňovali význam fiskální politiky (vládní výdaje a daně) pro řízení ekonomiky, Friedman tvrdil, že klíčovou roli hraje peněžní zásoba. Jeho slavný výrok zní: "Inflace je vždy a všude monetární fenomén."
Spolu s Annou Schwartzovou napsal monumentální dílo A Monetary History of the United States, 1867–1960 (1963), ve kterém argumentovali, že Velká hospodářská krize byla způsobena především selháním Federálního rezervního systému, který dovolil masivní kontrakci peněžní zásoby. Friedman navrhoval, aby centrální banky opustily diskreční politiku a místo toho se řídily jednoduchým pravidlem: zvyšovat peněžní zásobu konstantním, předem daným tempem (např. 3–5 % ročně), což by zajistilo cenovou stabilitu.
📈 Hypotéza permanentního důchodu
V roce 1957 Friedman zpochybnil keynesiánskou teorii spotřeby. Keynes tvrdil, že spotřeba lidí závisí na jejich aktuálním příjmu. Friedmanova hypotéza permanentního důchodu naopak říká, že lidé své spotřební výdaje neplánují podle krátkodobých výkyvů v příjmu, ale podle svého dlouhodobého, "permanentního" příjmu. To znamená, že dočasné snížení daní nebo jednorázové vládní platby mají jen malý vliv na spotřebu, což podkopává účinnost keynesiánské fiskální politiky.
📉 Přirozená míra nezaměstnanosti (NAIRU)
Friedman (společně s Edmundem Phelpsem) zavedl koncept přirozené míry nezaměstnanosti. Argumentoval, že v dlouhém období neexistuje žádný kompromis mezi inflací a nezaměstnaností, jak naznačovala Phillipsova křivka. Pokusy vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru pomocí expanzivní monetární politiky vedou pouze k vyšší inflaci, zatímco nezaměstnanost se nakonec vrátí na svou původní úroveň. Tento koncept se stal základem moderní makroekonomie.
🗽 Kapitalismus a svoboda
Ve své knize Kapitalismus a svoboda (1962) Friedman tvrdil, že ekonomická svoboda je nezbytnou podmínkou pro politickou svobodu. Obhajoval řadu radikálních reforem, včetně:
- **Školní poukázky (vouchers):** Rodiče by dostávali od státu poukázky, které by mohli použít na zaplacení školného v jakékoli škole dle vlastního výběru (veřejné i soukromé), což by podpořilo konkurenci a kvalitu ve vzdělávání.
- **Zrušení povinné vojenské služby:** Nahrazení profesionální, dobrovolnickou armádou.
- **Plovoucí měnové kurzy:** Zrušení Brettonwoodského systému pevných kurzů.
- **Negativní daň z příjmu:** Systém, kde by lidé s příjmem pod určitou hranicí nedostávali sociální dávky, ale přímou platbu od státu, což by zjednodušilo sociální systém.
- **Legalizace drog:** Tvrdil, že válka proti drogám způsobuje více škody než užitku a vede k nárůstu kriminality.
🏛️ Vliv na politiku a veřejnou debatu
Friedman nebyl jen teoretikem, ale také aktivním popularizátorem svých myšlenek. Jeho vliv sahal daleko za akademickou půdu.
🇺🇸 Spojené státy
Friedmanovy myšlenky rezonovaly v konzervativních a libertariánských kruzích. Byl neformálním poradcem republikánského kandidáta Barryho Goldwatera v prezidentské kampani v roce 1964 a později prezidentů Richarda Nixona a Ronalda Reagana. Reaganova administrativa, která nastoupila v roce 1981, přijala mnoho Friedmanových myšlenek, zejména důraz na kontrolu peněžní zásoby v boji proti inflaci, deregulaci a snižování daní.
🇨🇱 Chile a kontroverze
Friedmanův vliv je často spojován s ekonomickými reformami v Chile za vlády diktátora Augusta Pinocheta. Skupina chilských ekonomů, kteří studovali na Univerzitě v Chicagu (tzv. "Chicago Boys"), zavedla radikální tržní reformy, včetně privatizace, deregulace a otevření ekonomiky mezinárodnímu obchodu. Friedman se s Pinochetem jednou setkal a poskytl mu obecné rady ohledně ekonomické politiky.
Tato spolupráce vyvolala ostrou kritiku. Oponenti Friedmanovi vyčítali, že podporuje nedemokratický režim. Friedman se bránil tím, že ekonomické poradenství je oddělené od politiky a že tržní reformy nakonec přispěly k pádu diktatury a k "chilskému ekonomickému zázraku". Tato kontroverze přetrvává dodnes.
📺 Média a popularizace
Friedman byl mistrem komunikace. Pravidelně psal sloupky pro časopis Newsweek a často vystupoval v televizi. Jeho největším úspěchem v popularizaci ekonomie byl desetidílný televizní seriál Free to Choose (1980), který spolu s manželkou Rose přetvořil do stejnojmenné knihy. Seriál i kniha srozumitelnou formou představily jeho argumenty pro svobodu a volný trh milionům lidí po celém světě.
🗣️ Kritika a odkaz
Friedmanovy myšlenky byly a stále jsou předmětem intenzivní debaty. Kritici z řad keynesiánských ekonomů, jako Paul Krugman nebo Joseph Stiglitz, tvrdí, že jeho důraz na volný trh ignoruje problémy jako externality, asymetrické informace a nerovnost. Poukazují na to, že deregulace a finanční liberalizace, které prosazoval, mohly přispět k finanční krizi v roce 2008.
Jiní kritici, zejména z levé části politického spektra, mu vyčítají, že jeho politika vedla k demontáži sociálního státu a nárůstu příjmové nerovnosti.
Navzdory kritice je Friedmanův odkaz nesporný. Změnil směřování ekonomické vědy a politiky. Jeho monetaristická teorie se stala součástí hlavního proudu makroekonomie a centrální banky po celém světě dnes kladou důraz na kontrolu inflace. Jeho obhajoba volných trhů, deregulace a privatizace inspirovala politiky od Washingtonu přes Londýn až po Peking a přispěla ke globálnímu posunu směrem k tržní ekonomice na konci 20. století.
📚 Hlavní díla
- A Theory of the Consumption Function (1957)
- Kapitalismus a svoboda (Capitalism and Freedom, 1962)
- A Monetary History of the United States, 1867–1960 (s Annou Schwartz, 1963)
- The Optimum Quantity of Money and Other Essays (1969)
- The Counter-Revolution in Monetary Theory (1970)
- Svoboda volby (Free to Choose: A Personal Statement, s Rose Friedman, 1980)
- Tyranie statu quo (Tyranny of the Status Quo, s Rose Friedman, 1984)
🧑🏫 Pro laiky: Friedman v kostce
Představte si ekonomiku jako auto. John Maynard Keynes, Friedmanův hlavní oponent, věřil, že vláda by měla neustále šlapat na plyn (utrácet peníze) nebo na brzdu (zvyšovat daně), aby auto jelo plynule. Milton Friedman naopak tvrdil, že takové neustálé zasahování auto spíše rozbije. Podle něj je nejdůležitější palivo – tedy peníze v ekonomice.
Friedmanova hlavní myšlenka, monetarismus, říká: "Starejte se o množství peněz a zbytek nechte být." Pokud centrální banka tiskne příliš mnoho peněz, způsobí inflaci (ceny všeho porostou), což je jako přeplnění nádrže, až palivo přetéká. Pokud je peněz naopak málo, ekonomika se zadusí. Friedman navrhoval jednoduché pravidlo: přidávat do nádrže (ekonomiky) palivo (peníze) pomalu a stabilně, každý rok o malý, předem daný kousek.
Jeho druhá velká myšlenka se týkala svobody. Věřil, že čím více vláda lidem a firmám říká, co mají dělat, tím hůře pro všechny. Chtěl, aby si lidé mohli svobodně vybrat školu pro své děti, aby si mohli koupit zboží z celého světa bez cel a aby vláda co nejméně zasahovala do jejich životů a podnikání. Věřil, že svobodná soutěž a individuální volba vedou k prosperitě a inovacím mnohem lépe než jakýkoli vládní plán.