John Rawls
Obsah boxu
| John Rawls | |
|---|---|
| John Rawls v roce 1987 | |
| Datum narození | 21. února 1921 |
| Místo narození | Baltimore, Maryland,  |
| Národnost | americká |
John Bordley Rawls (* 21. února 1921, Baltimore – 24. listopadu 2002, Lexington) byl americký politický filozof, profesor na Harvardské univerzitě a jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších politických myslitelů 20. století. Jeho magnum opus, Teorie spravedlnosti (A Theory of Justice) z roku 1971, je považováno za jedno z nejdůležitějších děl v dějinách politické filozofie a za oživení tohoto oboru po období dominance logického pozitivismu a analytické filozofie. Rawls se v něm pokusil formulovat principy spravedlivé společnosti, které by byly přijatelné pro všechny svobodné a rozumné jedince. Jeho teorie, známá jako spravedlnost jako férovost (justice as fairness), vychází z tradice společenské smlouvy a představuje alternativu k utilitarismu.
🧬 Život
John Rawls se narodil v Baltimore, ve státě Maryland, jako druhý z pěti synů Williama Lee Rawlse, prominentního právníka, a Anny Abell Stump Rawls. Jeho dětství bylo poznamenáno tragédií, když dva z jeho bratrů zemřeli na nemoci, kterými se od něj nakazili – jeden na záškrt a druhý na zápal plic. Tato zkušenost podle některých životopisců hluboce ovlivnila jeho pozdější zájem o otázky spravedlnosti, nahodilosti a morální arbitrárnosti osudu.
V roce 1939 nastoupil na Princetonskou univerzitu, kde se začal zajímat o filozofii. Jeho studium bylo přerušeno druhou světovou válkou. V roce 1943 vstoupil do americké armády a sloužil jako pěšák v Pacifiku, konkrétně na Nové Guineji a na Filipínách. Byl svědkem hrůz války, včetně následků bombardování Hirošimy. Tato zkušenost ho vedla k odmítnutí nabídky stát se důstojníkem a k opuštění armády v roce 1946. Po válce se vrátil do Princetonu, kde v roce 1950 získal doktorát z morální filozofie.
Po krátkém působení na Princetonu získal Fulbrightovo stipendium na Oxfordské univerzitě v Anglii (1952–1953), kde byl ovlivněn liberálním politickým teoretikem Isaiah Berlinem a právním filozofem H. L. A. Hartem. Po návratu do Spojených států vyučoval na Cornellově univerzitě a Massachusettském technologickém institutu (MIT). V roce 1962 se stal profesorem na Harvardské univerzitě, kde působil více než třicet let a kde se stal jednou z nejrespektovanějších postav akademického světa.
Rawls byl známý svou osobní skromností a oddaností akademické práci. Přestože jeho dílo vyvolalo celosvětovou debatu, on sám se jen zřídka účastnil veřejných polemik. V roce 1995 utrpěl první z řady mozkových mrtvic, které výrazně omezily jeho pracovní schopnosti, přesto se mu podařilo dokončit své pozdní dílo Právo národů. Zemřel ve svém domě v Lexingtonu v Massachusetts v roce 2002.
🧠 Filosofie a hlavní myšlenky
Rawlsova filozofie se soustředí na otázku, jaké principy by měly řídit základní strukturu spravedlivé a stabilní společnosti, ve které spolu žijí svobodní a sobě rovní občané. Jeho práce je pokusem o systematickou odpověď na tuto otázku a představuje alternativu k dominantnímu utilitarismu, který tvrdí, že spravedlivé je to, co maximalizuje celkové blaho či užitek ve společnosti. Rawls argumentoval, že utilitarismus může ospravedlnit obětování práv a svobod jednotlivců ve prospěch většiny.
⚖️ Spravedlnost jako férovost (Justice as Fairness)
Jádrem Rawlsovy teorie je koncept spravedlnosti jako férovosti. Podle něj nejsou principy spravedlnosti odvozeny z nějakého vyššího morálního zákona nebo přírody, ale jsou výsledkem férové dohody mezi svobodnými a racionálními jedinci. Aby zajistil férovost této dohody, Rawls zavádí slavný myšlenkový experiment.
🤔 Původní pozice a závoj nevědomosti
Rawls si představuje hypotetickou situaci, kterou nazývá původní pozice (original position). V této situaci se sejdou zástupci všech členů budoucí společnosti, aby se dohodli na základních principech, které budou tuto společnost řídit. Klíčovým prvkem této pozice je závoj nevědomosti (veil of ignorance).
Závoj nevědomosti znamená, že lidé v původní pozici nevědí nic o svém vlastním postavení ve společnosti. Nevědí:
- svou sociální třídu nebo status (bohatství, chudoba)
- své přirozené schopnosti a talenty (inteligence, síla)
- svou představu o dobrém životě (své náboženství, filozofické přesvědčení)
- svou rasu, etnicitu nebo pohlaví
- generaci, do které patří
Jediné, co vědí, jsou obecné fakty o lidské společnosti – že existují omezené zdroje, že lidé mají různé životní plány a že je nutná spolupráce. V této situaci, kdy nikdo nemůže prosazovat principy, které by zvýhodňovaly jeho vlastní specifickou situaci, jsou lidé nuceni volit nestranně a racionálně. Rawls tvrdí, že v takové situaci by se lidé řídili strategií maximin, tedy snahou maximalizovat minimum – snažili by se zajistit co nejlepší možnou pozici pro ty, kteří by na tom mohli být ve společnosti nejhůře, protože za závojem nevědomosti by se kýmkoli z nich mohli stát oni sami.
🗽 Dva principy spravedlnosti
Podle Rawlse by se lidé v původní pozici shodli na dvou základních principech spravedlnosti, které jsou uspořádány v lexikálním pořadí (první má absolutní přednost před druhým):
1. Princip největší rovné svobody: Každá osoba má mít stejné právo na co nejširší systém základních svobod, který je slučitelný s podobným systémem svobod pro ostatní.
* Mezi tyto základní svobody patří svoboda svědomí, svoboda myšlení, svoboda projevu, svoboda shromažďování, politické svobody a právo na osobní vlastnictví. Tento princip má absolutní prioritu a nelze ho omezit ve jménu většího sociálního nebo ekonomického blahobytu.
2. Druhý princip se týká sociálních a ekonomických nerovností a má dvě části:
* a) Princip diference (rozdílnosti): Sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby byly k co největšímu prospěchu těch nejméně zvýhodněných členů společnosti.
* Rawls netvrdí, že všichni musí mít stejně. Nerovnosti v bohatství a příjmech jsou přípustné, ale pouze pokud jejich existence zlepšuje situaci těch, kteří jsou na tom nejhůře (např. vyšší platy pro lékaře mohou motivovat lidi ke studiu medicíny, což v konečném důsledku prospěje i chudým, kteří získají lepší zdravotní péči).
* b) Princip rovné příležitosti: Sociální a ekonomické nerovnosti musí být spojeny s úřady a pozicemi, které jsou otevřené všem za podmínek férové rovnosti příležitostí.
* To znamená, že každý by měl mít nejen formální, ale i reálnou šanci dosáhnout jakékoli pozice bez ohledu na svůj sociální původ. Vyžaduje to například investice do vzdělání pro všechny.
🤝 Politický liberalismus a překrývající se konsenzus
Ve své pozdější práci, zejména v knize Politický liberalismus (1993), Rawls reagoval na kritiku, že jeho Teorie spravedlnosti předpokládá příliš specifickou, liberální koncepci dobrého života. Uvědomil si, že moderní demokratické společnosti se vyznačují pluralismem rozumných, ale neslučitelných náboženských, filozofických a morálních doktrín.
Zavedl proto myšlenku překrývajícího se konsenzu (overlapping consensus). Tvrdil, že principy spravedlnosti nemusí být založeny na jedné jediné "komprehenzivní doktríně" (jako je křesťanství, islám nebo kantovství). Místo toho mohou být tyto politické principy podporovány z různých důvodů lidmi s odlišným světonázorem. Například křesťan může podporovat svobodu svědomí, protože to odpovídá jeho víře, zatímco ateista ji může podporovat z důvodů sekulárního humanismu. Přesto se oba shodnou na politickém principu. Cílem je najít takové politické uspořádání, které může získat loajalitu všech rozumných občanů navzdory jejich hlubokým rozdílům.
📚 Hlavní díla
- Teorie spravedlnosti (A Theory of Justice, 1971, revidované vydání 1999) – Jeho klíčové dílo, které představilo koncept spravedlnosti jako férovosti, původní pozici a dva principy spravedlnosti.
- Politický liberalismus (Political Liberalism, 1993) – Rozvinutí a úprava jeho teorie v kontextu pluralismu moderních společností, zavedení konceptu překrývajícího se konsenzu.
- Právo národů (The Law of Peoples, 1999) – Aplikace jeho myšlenek na mezinárodní vztahy a otázky globální spravedlnosti.
- Spravedlnost jako férovost: Přepracování (Justice as Fairness: A Restatement, 2001) – Souhrn a finální verze jeho hlavní teorie, reagující na desítky let diskusí a kritiky.
🌐 Vliv a kritika
Rawlsův vliv na politickou filozofii, politologii, právo a ekonomii je obrovský. Jeho Teorie spravedlnosti prakticky definovala agendu politické filozofie na několik desetiletí. Jeho práce vyvolala širokou škálu reakcí a kritiky z různých ideologických pozic:
- Libertariánská kritika: Nejznámější je kritika od jeho harvardského kolegy Roberta Nozicka v knize Anarchy, State, and Utopia (1974). Nozick argumentoval, že Rawlsova teorie, zejména princip diference, porušuje práva jednotlivců, protože vyžaduje přerozdělování majetku (např. prostřednictvím daní), což je podle něj forma nucené práce.
- Komunitaristická kritika: Myslitelé jako Michael Sandel, Charles Taylor a Michael Walzer kritizovali Rawlsovu představu o "neukotveném já" v původní pozici. Tvrdili, že lidská identita je neoddělitelně spjata s komunitou, tradicemi a hodnotami, a nelze ji abstrahovat za závoj nevědomosti.
- Feministická kritika: Feministické autorky jako Susan Moller Okin upozorňovaly, že Rawls ve své původní teorii nevěnoval dostatečnou pozornost spravedlnosti v rámci rodiny a tradičnímu rozdělení rolí mezi muži a ženami.
- Marxistická kritika: Zleva byl Rawls kritizován za to, že jeho teorie pouze ospravedlňuje kapitalismus s lidskou tváří a neřeší základní mocenské a vykořisťovatelské vztahy v kapitalistické společnosti.
Navzdory této kritice zůstává John Rawls ústřední postavou současného politického myšlení a jeho dílo je výchozím bodem pro téměř každou seriózní debatu o spravedlnosti, rovnosti a svobodě.
🧑🏫 Vysvětlení pro laiky
Představte si, že máte rozdělit dort mezi skupinu lidí, ale nevíte, který kousek dostanete vy. Jak ho rozdělíte? Pravděpodobně se budete snažit, aby všechny kousky byly co nejspravedlivěji velké, protože byste mohli dostat ten nejmenší. John Rawls použil podobnou myšlenku pro celou společnost.
Říkal, že bychom si měli představit, že pravidla pro společnost (zákony, daně, práva) tvoříme za "závojem nevědomosti". Nevíme, jestli se narodíme bohatí nebo chudí, zdraví nebo nemocní, talentovaní nebo méně nadaní, ani jakého budeme vyznání nebo barvy pleti. V takové situaci, kdy nikdo nezná své budoucí místo, bychom se podle Rawlse shodli na pravidlech, která by byla co nejférovější pro všechny a zvláště by chránila ty nejslabší a nejméně šťastné členy společnosti. Protože kdokoli z nás by se mohl stát jedním z nich. Jeho cílem bylo najít principy pro spravedlivou a férovou společnost, kde má každý šanci na dobrý život.