Filip II. Makedonský
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Filip II. Makedonský (řecky Φίλιππος Β' ὁ Μακεδών, Filippos II ho Makedon; * 382 př. n. l., Pella – † 336 př. n. l., Aigai) byl král starověkého řeckého království Makedonie z dynastie Argeovců, který vládl v letech 359 až 336 př. n. l. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších panovníků a vojenských reformátorů své doby. Svými vojenskými a diplomatickými úspěchy přeměnil zaostalou a vnitřně rozvrácenou Makedonii v dominantní mocnost Řecka. Po vítězství v bitvě u Chairóneie sjednotil většinu řeckých městských států v Korintský spolek a položil tak základy pro výboje svého syna Alexandra Velikého proti Perské říši.
Jeho vláda je charakterizována brilantní kombinací vojenské síly, diplomacie, politických sňatků a úplatků. Zreformoval makedonskou armádu, zavedl slavnou makedonskou falangu vyzbrojenou dlouhými kopími zvanými sarissa a vytvořil profesionální vojsko, které nemělo v tehdejším světě konkurenci. Jeho život skončil náhle, když byl zavražděn svou vlastní tělesnou stráží během svatebních oslav.
📜 Život a vláda
🏛️ Mládí a rukojmí v Thébách
Filip se narodil v Pelle jako nejmladší syn krále Amynty III. a jeho manželky Eurydiky I. V době jeho mládí byla Makedonie nestabilním královstvím, ohrožovaným útoky sousedních Ilyrů a Thráků a vnitřními boji o trůn. Po smrti svého otce a během vlády svých starších bratrů Alexandra II. a Perdikky III. byl Filip v letech 368–365 př. n. l. poslán jako politický rukojmí do Théb.
Tento pobyt měl na Filipa formativní vliv. Théby byly v té době na vrcholu své moci pod vedením geniálních vojevůdců Epameinóndy a Pelopidy. Filip zde získal hluboké znalosti řecké vojenské taktiky, zejména inovací, jako byl "šikmý šik" a využití elitní jednotky známé jako Svatý oddíl. Pozoroval také fungování řecké polis a politické mechanismy, což později využil ve své vlastní diplomacii.
👑 Vzestup k moci
V roce 359 př. n. l. padl v bitvě proti Ilyrům Filipův bratr, král Perdikkás III., a zanechal po sobě nezletilého syna Amyntu IV. Makedonie se ocitla v hluboké krizi, ohrožována ze všech stran. Filip se vrátil do vlasti a původně byl jmenován regentem a poručníkem svého synovce.
Filip však rychle prokázal své vůdčí schopnosti. Pomocí diplomacie a úplatků se zbavil ostatních uchazečů o trůn a odvrátil hrozbu invaze ze strany Thráků a Athén. Následně provedl drtivý útok na Paiony a Ilyry, čímž zajistil severní a západní hranice království. Díky těmto úspěchům si získal podporu armády i šlechty a ještě téhož roku se nechal prohlásit králem místo svého synovce Amynty IV., kterého odstavil od moci.
⚙️ Vojenské a ekonomické reformy
Jedním z prvních a nejdůležitějších Filipových kroků byla kompletní reorganizace makedonské armády. Proměnil ji z milice složené z neurozených pastevců a rolníků na profesionální, celoročně sloužící vojsko.
Jeho klíčové inovace zahrnovaly:
- Makedonská falanga: Vytvořil novou pěchotní formaci, která byla hlubší a hustší než tradiční řecká falanga.
- Sarissa: Vyzbrojil své pěšáky (pezhetairoi) extrémně dlouhými kopími (4–7 metrů), která vytvářela neproniknutelnou hradbu hrotů a držela nepřítele v bezpečné vzdálenosti.
- Kombinace zbraní: Mistrně kombinoval sílu falangy s úderností těžké jízdy (hetairoi – družiníci krále), lehkou pěchotou a obléhacími stroji, jako byly katapulty a balisty, které vyvinul jeho inženýr Polyidos z Thessálie.
- Profesionalizace: Díky stálému platu a odměnám v podobě půdy si vytvořil loajální a zkušenou armádu, která byla neustále v pohotovosti.
Současně s vojenskými reformami se Filip zaměřil na posílení ekonomiky. V roce 356 př. n. l. dobyl řecké město Krenides a přejmenoval ho na Filippi. V jeho okolí se nacházely bohaté zlaté a stříbrné doly na hoře Pangaion, které mu ročně vynášely přes 1000 talentů. To mu umožnilo financovat armádu, stavět města a podplácet řecké politiky. Začal také razit vlastní zlaté mince, známé jako filippeioi, které se staly standardní měnou v celém regionu.
🌍 Expanze a ovládnutí Řecka
S nově vybudovanou armádou a stabilní ekonomikou zahájil Filip systematickou expanzi. Postupně si podmanil pobřežní města v Thrákii a na poloostrově Chalkidiki, včetně strategicky významných přístavů jako Amfipolis, Pydna a Potidaia. Tím získal kontrolu nad obchodními cestami a odřízl Athény od jejich zdrojů dřeva a obilí.
Jeho rostoucí moc znepokojovala Athény, kde proti němu vystupoval řečník Démosthenés. Ten ve svých slavných projevech, známých jako filipiky, varoval před makedonskou hrozbou a označoval Filipa za barbara, který usiluje o zotročení Řecka. Navzdory jeho snahám se řecké státy nedokázaly proti Filipovi efektivně sjednotit.
Filip chytře využíval vnitřních sporů mezi řeckými státy. Zapojil se do tzv. Třetí svaté války (356–346 př. n. l.) na straně Delfské amfiktyonie proti Fókům. Po jejich porážce získal Filip jejich hlasy v amfiktyonické radě, což mu dalo legitimní postavení v řeckém světě a kontrolu nad slavnou delfskou věštírnou.
Konečné střetnutí se odehrálo v roce 338 př. n. l. v bitvě u Chairóneie v Boiótii. Spojená vojska Athén a Théb se postavila makedonské armádě. Filip zde dosáhl drtivého vítězství, přičemž rozhodující útok těžké jízdy na křídle vedl jeho tehdy osmnáctiletý syn Alexandr. Tato bitva znamenala konec nezávislosti klasických řeckých městských států.
Po bitvě Filip neponížil poražené Athény, ale nabídl jim mírné podmínky. Následujícího roku (337 př. n. l.) svolal do Korintu kongres všech řeckých států (s výjimkou Sparty), kde založil tzv. Korintský spolek. Státy si formálně ponechaly autonomii, ale zavázaly se k věčnému míru, vzájemné obraně a uznaly Filipa jako svého vůdce (hegemona). Hlavním cílem spolku byla společná vojenská výprava proti Perské říši jako pomsta za perské války o 150 let dříve.
🔪 Zavraždění
V roce 336 př. n. l., na vrcholu své moci, začal Filip připravovat invazi do Malé Asie a vyslal tam předsunutou armádu o síle 10 000 mužů pod velením Parmenióna a Attala.
Předtím, než se sám mohl k vojsku připojit, uspořádal v Aigai (dnešní Vergina) velkolepé oslavy u příležitosti svatby své dcery Kleopatry s epirským králem Alexandrem I. Během slavnostního průvodu do divadla byl Filip zavražděn Pausaniás z Orestidy, jedním z jeho osobních strážců. Vrah byl okamžitě po činu dostižen a zabit Filipovými tělesnými strážci.
Motivy vraždy nebyly nikdy plně objasněny a staly se předmětem mnoha spekulací. Oficiální verze hovořila o osobní mstě, protože Pausaniás byl údajně zneuctěn Filipovým tchánem Attalem a král mu odmítl zjednat nápravu. Mnoho historiků, antických i moderních, však spekuluje o širším spiknutí. Mezi podezřelé patřili:
- Olympias: Filipova čtvrtá manželka a matka Alexandra. Filip se s ní rozešel a oženil se s mladou makedonskou šlechtičnou Kleopatrou Eurydiké, což ohrožovalo postavení Olympias i nástupnictví Alexandra.
- Alexandr Veliký: Jeho vztah s otcem byl v posledních měsících napjatý, zejména po Filipově nové svatbě.
- Perští agenti: Perský král Dáreios III. měl pádný důvod odstranit muže, který plánoval invazi do jeho říše.
- Makedonští šlechtici: Někteří šlechtici mohli být nespokojeni s Filipovou centralizací moci.
Po Filipově smrti byl okamžitě prohlášen za krále jeho syn Alexandr, který rychle upevnil svou moc a pokračoval v otcových plánech na dobytí Persie.
👨👩👧👦 Rodina a osobní život
Filip II. byl známý svou polygamní praxí, která sloužila především k upevňování politických spojenectví. Oženil se celkem sedmkrát.
Jeho nejvýznamnější manželky a potomci: 1. Audata, illyrská princezna, s níž měl dceru Kynané. 2. Phila z Elimeie, makedonská šlechtična. 3. Nikesipolis z Fer, thessalská šlechtična, matka Thessaloniké. 4. Filinna z Larissy, thessalská tanečnice, matka Filipa III. Arrhidaia, který byl mentálně postižený. 5. Olympias z Epiru, epirská princezna, jeho nejznámější manželka a matka Alexandra Velikého a Kleopatry. 6. Meda z Odessu, thrácká princezna. 7. Kleopatra Eurydiké, mladá makedonská šlechtična, jejíž sňatek s Filipem vyvolal konflikt s Olympias a Alexandrem. Měla s Filipem dceru jménem Európa, která byla po Filipově smrti zavražděna spolu s matkou na příkaz Olympias.
Filip byl popisován jako energický, charismatický a bezohledný muž. Byl vášnivým lovcem a holdoval alkoholu a ženám. Během svých četných bitev utrpěl mnoho zranění; přišel o pravé oko při obléhání Methone v roce 354 př. n. l., utrpěl zranění klíční kosti a ochrnul na jednu nohu.
🏆 Odkaz
Filip II. Makedonský je často neprávem ve stínu svého slavnějšího syna. Byl to však on, kdo vytvořil podmínky pro Alexandrovy budoucí úspěchy. Jeho odkaz spočívá především v:
- Sjednocení Makedonie: Přeměnil zaostalé a rozdrobené království v centralizovanou a vojensky silnou mocnost.
- Vojenská revoluce: Jeho vojenské reformy, zejména vytvoření makedonské falangy a taktiky kombinovaných zbraní, dominovaly bojištím po více než dvě století a ovlivnily vojenskou strategii na dlouhou dobu.
- Ovládnutí Řecka: Ukončil éru nezávislých městských států a sjednotil Řecko pod makedonskou hegemonií, čímž vytvořil politickou a vojenskou základnu pro útok na Persii.
- Zahájení helénismu: Tím, že připravil půdu pro Alexandrovy výboje, nepřímo inicioval šíření řecké kultury a jazyka po celém Blízkém východě, což vedlo ke vzniku helénistické civilizace.
Bez Filipových reforem a sjednocení Řecka by byly Alexandrovy velkolepé výpravy nemyslitelné. Byl skutečným architektem makedonské velikosti.
💡 Pro laiky
- Makedonská falanga: Představte si velmi hustou formaci vojáků (jako ježek), kde každý drží extrémně dlouhé kopí. Prvních pět řad vojáků mířilo kopími dopředu, což vytvořilo neproniknutelnou zeď hrotů. Bylo téměř nemožné na ni zaútočit zepředu, aniž by se útočník nenapíchl. Byla to hlavní úderná síla Filipovy armády.
- Sarissa: Bylo to ono superdlouhé kopí (dlouhé 4 až 7 metrů), které používala falanga. Bylo tak dlouhé, že i vojáci v páté řadě mohli svými hroty dosáhnout před první řadu. To dávalo falanze obrovskou výhodu v dosahu.
- Korintský spolek: Po porážce Řeků je Filip nedonutil stát se otroky, ale vytvořil jakousi "federaci" nebo "NATO" starověkého Řecka. Všechny státy (kromě Sparty) se dohodly, že nebudou bojovat mezi sebou a že budou mít společnou armádu pod Filipovým velením. Oficiálním cílem bylo napadnout Persii. Byl to chytrý způsob, jak si Filip zajistil kontrolu nad celým Řeckem, aniž by ho musel přímo okupovat.