Caravaggio
Obsah boxu
Šablona:Infobox - umělec Caravaggio, vlastním jménem Michelangelo Merisi da Caravaggio (* 29. září 1571, Milán – 18. července 1610, Porto Ercole), byl italský malíř působící v Římě, Neapoli, na Maltě a na Sicílii na přelomu 16. a 17. století. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších představitelů raného barokního malířství. Jeho revoluční přístup k malbě, charakterizovaný dramatickým využitím světla a stínu (šerosvit, tenebrismus) a intenzivním, často brutálním naturalismem, navždy změnil směřování evropského umění. Jeho bouřlivý život plný násilí, útěků a skandálů je stejně legendární jako jeho dílo.
📜 Život a kariéra
Caravaggiův život byl krátký, intenzivní a plný dramatických zvratů, které se hluboce odrážely v jeho umění. Od rychlého vzestupu ke slávě v Římě až po život psance na útěku před spravedlností, jeho biografie je neodmyslitelně spjata s temnými a emocionálně vypjatými tématy jeho obrazů.
👶 Raná léta a učení (1571–1592)
Michelangelo Merisi se narodil v Miláně, ale jeho rodina pocházela z malého města Caravaggio v Lombardii, odkud později přijal své umělecké jméno. Jeho otec, Fermo Merisi, byl stavitelem a architektem-dekoratérem u Francesca I. Sforzy, markýze z Caravaggia. V roce 1576 se rodina kvůli morové epidemii v Miláně přestěhovala zpět do Caravaggia. Otec a několik dalších členů rodiny však moru podlehli.
V roce 1584, ve věku třinácti let, vstoupil Caravaggio do učení v Miláně u malíře Simona Peterzana, žáka slavného Tiziana. Zde se seznámil s principy lombardského naturalismu, který kladl důraz na detailní a realistické zobrazení reality, a také s benátskou prací s barvou. Během čtyřletého učení si osvojil technické základy malby. O jeho životě mezi koncem učení (1588) a příchodem do Říma (1592) se ví jen velmi málo.
🎨 Římské období (1592–1606)
Kolem roku 1592 přijel Caravaggio do Říma, tehdejšího uměleckého centra Evropy. Zpočátku žil v chudobě a pracoval v dílnách méně významných malířů, jako byl Giuseppe Cesari, známý jako Cavalier d'Arpino, kde maloval převážně květiny a ovoce. V této době vznikla jeho raná díla, jako jsou Chlapec s košíkem ovoce nebo Mladý Bakchus.
Průlom v jeho kariéře nastal, když si jeho práce všiml vlivný a vzdělaný kardinál Francesco Maria del Monte. Kardinál se stal jeho prvním významným patronem, poskytl mu ubytování ve svém paláci a zprostředkoval mu prestižní zakázky. Pro kardinála a jeho okruh namaloval Caravaggio řadu slavných obrazů, například Hráči karet, Věštkyně a Hudebníci.
Největší slávu mu přinesla veřejná zakázka na výzdobu kaple Contarelli v kostele San Luigi dei Francesi v Římě v letech 1599–1600. Dva monumentální obrazy, Povolání svatého Matouše a Umučení svatého Matouše, způsobily senzaci. Caravaggiovo dramatické pojetí scény, radikální využití šerosvitu a zobrazení svatých jako obyčejných lidí v současném oblečení bylo naprosto revoluční a šokující. Tyto obrazy mu zajistily pověst nejlepšího malíře v Římě.
Následovaly další významné zakázky, například pro kapli Cerasi v kostele Santa Maria del Popolo (Ukřižování svatého Petra a Obrácení svatého Pavla). Jeho sláva rostla, ale zároveň se projevovala jeho prchlivá a násilnická povaha. Byl opakovaně zatýkán za rvačky, nošení zbraně bez povolení a urážky. Jeho životní styl byl v příkrém rozporu s posvátnými tématy, která maloval.
🏃 Útěk a exil (1606–1610)
Osudovým se mu stal 28. květen 1606, kdy při pouliční bitce po sporu o sázku na míčovou hru zabil mladého šlechtice Ranuccia Tomassoniho. Ačkoliv se pravděpodobně nejednalo o úkladnou vraždu, byl na něj vydán zatykač a rozsudek smrti. Caravaggio musel uprchnout z Říma, aby si zachránil život.
Nejprve našel útočiště v Neapoli, která byla tehdy pod španělskou nadvládou a mimo jurisdikci papežského státu. Zde se okamžitě stal hvězdou a získal řadu zakázek, například na obraz Sedm skutků milosrdenství. Jeho styl se stal ještě temnějším a dramatičtějším.
V roce 1607 odcestoval na Maltu, kde doufal, že získá ochranu mocného Řádu maltézských rytířů a dosáhne papežské milosti. Velmistr řádu, Alof de Wignacourt, byl jeho uměním ohromen a přijal ho do řádu jako rytíře. Pro řád namaloval své největší dílo, monumentální Stětí Jana Křtitele, jediný obraz, který podepsal. Jeho pobyt na Maltě však skončil dalším násilným incidentem. Po útoku na vysoce postaveného rytíře byl uvězněn a z řádu potupně vyloučen. Podařilo se mu však z vězení uprchnout.
✝️ Poslední roky a smrt (1609–1610)
Po útěku z Malty se uchýlil na Sicílii, kde pobýval v Syrakusách, Messině a Palermu. Jeho psychický stav se zhoršoval, byl paranoidní a neustále na útěku. Jeho pozdní díla z tohoto období, jako Pohřeb svaté Lucie nebo Vzkříšení Lazara, jsou plná temnoty, prázdného prostoru a hlubokého patosu.
V roce 1609 se vrátil do Neapole, kde čekal na zprávy o možné milosti od papeže, kterou se snažili zařídit jeho vlivní přátelé v Římě. Zde byl přepaden a vážně zraněn v obličeji, což vedlo k fámám o jeho smrti.
V létě 1610, v domnění, že milost je na dosah, se vydal lodí z Neapole směrem k Římu. Okolnosti jeho smrti jsou nejasné. Byl pravděpodobně omylem zatčen ve městě Palo. Když byl propuštěn, loď s jeho majetkem již odplula. Vydal se ji hledat podél pobřeží a dorazil do Porto Ercole, kde vyčerpán a sužován horečkou (pravděpodobně malárie nebo syfilis) 18. července 1610 zemřel ve věku 38 let. Zpráva o papežské milosti dorazila jen o několik dní později.
🎨 Umělecký styl a technika
Caravaggio byl radikální inovátor, který odmítl idealizovanou krásu renesance a manýrismu a místo toho se zaměřil na syrovou, nezkrášlenou realitu.
💡 Tenebrismus a šerosvit
Nejcharakterističtějším prvkem Caravaggiova stylu je dramatická práce se světlem a stínem, známá jako šerosvit (italsky chiaroscuro). Caravaggio dovedl tuto techniku do extrému, který se nazývá tenebrismus. V jeho obrazech světlo neosvětluje scénu rovnoměrně, ale padá na ni z jednoho, často neviditelného zdroje, a ostře modeluje postavy a předměty, zatímco zbytek plátna se noří do hluboké tmy. Tímto způsobem dosahoval maximálního dramatického napětí, zdůrazňoval klíčové momenty děje a vtahoval diváka přímo do scény.
🧍 Realismus a naturalismus
Caravaggio odmítal malovat idealizované postavy podle antických vzorů nebo renesančních mistrů. Místo toho si za modely pro své svaté, apoštoly a dokonce i Pannu Marii vybíral obyčejné lidi z ulice – rolníky, řemeslníky, a dokonce i prostitutky. Zobrazoval je s neúprosnou realističností, včetně špinavých nohou, vrásek a opotřebovaného oblečení. Tento přístup často šokoval jeho současníky a některé jeho obrazy byly odmítnuty jako vulgární nebo nedůstojné (např. Smrt Panny Marie).
🎭 Dramatičnost a psychologie
Jeho obrazy jsou jako zmrazené scény z divadelní hry. Caravaggio mistrně zachycoval ten nejdramatičtější okamžik příběhu – moment rozhodnutí, zjevení nebo násilí. Postavy jsou plné emocí, jejich gesta a výrazy tváře odhalují jejich vnitřní psychologické stavy, ať už jde o úžas, strach, krutost nebo víru.
🖼️ Významná díla
Caravaggio zanechal přibližně 80 dochovaných děl. Mezi nejznámější patří:
- Cyklus obrazů pro kapli Contarelli (1599–1600), San Luigi dei Francesi, Řím:
- Povolání svatého Matouše – Klíčové dílo, kde paprsek světla symbolizující božskou vůli proniká do temné místnosti a ukazuje na budoucího apoštola.
- Umučení svatého Matouše
- Svatý Matouš s andělem
- Cyklus obrazů pro kapli Cerasi (1600–1601), Santa Maria del Popolo, Řím:
- Bakchus (cca 1595) – Rané dílo zobrazující boha vína s provokativní smyslností.
- Judita a Holofernes (cca 1598–1599) – Brutální a dramatické zobrazení biblického příběhu.
- Večeře v Emauzích (1601) – Zobrazení momentu, kdy učedníci poznávají vzkříšeného Krista.
- Kladení do hrobu (1603–1604) – Monumentální a emocionálně silná kompozice.
- Smrt Panny Marie (1606) – Obraz odmítnutý pro své realistické zobrazení mrtvé Panny Marie.
- Stětí Jana Křtitele (1608) – Jeho největší plátno a jediné podepsané dílo, namalované na Maltě.
🏛️ Odkaz a vliv
Caravaggiův vliv na evropské malířství byl okamžitý a obrovský. Ačkoliv neměl žádné přímé žáky a nevedl dílnu, jeho styl inspiroval celou generaci malířů po celé Evropě, kteří jsou souhrnně označováni jako Caravaggisté. Patřili mezi ně umělci jako Artemisia Gentileschi a Orazio Gentileschi v Itálii, Jusepe de Ribera ve Španělsku, Georges de La Tour ve Francii nebo Gerard van Honthorst a Dirck van Baburen v Nizozemsku. Jeho vliv je patrný i v díle takových mistrů, jako byli Peter Paul Rubens, Rembrandt van Rijn a Diego Velázquez.
Po jeho smrti jeho sláva postupně upadala a v 18. a 19. století byl téměř zapomenut, kritiky odsuzován pro svůj přílišný realismus a temnotu. Znovuobjeven byl až ve 20. století, kdy byl plně doceněn jeho revoluční přínos a stal se jednou z nejpopulárnějších a nejstudovanějších postav dějin umění.
🧐 Pro laiky: Co je to šerosvit a tenebrismus?
Představte si, že jste v úplně tmavé místnosti a posvítíte si na něco baterkou. Osvětlený předmět bude velmi jasný, ale všechno kolem něj zůstane v hluboké tmě. Přesně tento efekt používal Caravaggio ve svých obrazech.
- Šerosvit (italsky chiaroscuro) je obecný termín pro práci se světlem a stínem, aby postavy a předměty vypadaly trojrozměrně. Je to jako stínování v kresbě.
- Tenebrismus (z italského tenebroso, což znamená "temný, ponurý") je extrémní forma šerosvitu, kterou Caravaggio proslavil. Zde už nejde jen o modelování objemu, ale o vytvoření dramatického napětí. Světlo je velmi ostré a kontrastuje s rozsáhlými plochami černé nebo velmi tmavé barvy. Světlo v jeho obrazech působí jako reflektor na divadelní scéně, který osvětluje jen to nejdůležitější a zbytek nechává skrytý ve tmě. Tímto způsobem Caravaggio vtahuje diváka do děje a zdůrazňuje emoce a drama daného okamžiku.