Pařížská smlouva (1783)
Obsah boxu
Pařížská smlouva z roku 1783, podepsaná 3. září v Paříži zástupci britského krále Jiřího III. a zástupci Spojených států amerických, formálně ukončila americkou válku za nezávislost. Touto smlouvou Velká Británie oficiálně uznala nezávislost, suverenitu a svobodu svých bývalých třinácti kolonií a vzdala se veškerých nároků na jejich území. Smlouva také stanovila hranice nového státu a řešila otázky rybolovných práv a majetku loajalistů.
Současně byly v rámci tzv. Pařížského míru podepsány i separátní smlouvy mezi Velkou Británií a dalšími válčícími mocnostmi: Francií, Španělskem a Nizozemskou republikou.
📜 Historický kontext
Americká válka za nezávislost probíhala v letech 1775 až 1783. Po rozhodujícím vítězství amerických a francouzských sil v Obléhání Yorktownu v říjnu 1781 se vojenská situace pro Brity stala neudržitelnou. Válka byla pro britskou korunu extrémně nákladná a nepopulární u veřejnosti. V březnu 1782 britský parlament odhlasoval ukončení ofenzivních operací v Severní Americe a vláda lorda Northa padla. Nová vláda lorda Rockinghama byla pověřena zahájením mírových jednání.
Mírové rozhovory začaly v Paříži v dubnu 1782. Situace byla komplikovaná, protože USA byly ve formální alianci s Francií a Španělskem, které měly své vlastní válečné cíle. Francie chtěla především oslabit Británii, zatímco Španělsko usilovalo o zisk Gibraltaru a Floridy.
✒️ Vyjednávání
Americkou delegaci tvořili čtyři významní politici: Benjamin Franklin, John Jay, John Adams a Henry Laurens. Laurens byl však po většinu jednání vězněn v londýnském Toweru a dorazil až na poslední chvíli. Hlavním britským vyjednavačem byl zpočátku Richard Oswald, později ho doplnil David Hartley.
Francouzský ministr zahraničí, hrabě de Vergennes, měl na jednání značný vliv a snažil se koordinovat postup spojenců. Američtí delegáti, zejména John Jay, však pojali podezření, že Francie a Španělsko nepodporují plně americké územní požadavky, zejména co se týče hranice na řece Mississippi. Obávali se, že by Francie mohla upřednostnit španělské zájmy a vytvořit na západ od Apalčského pohoří nárazníkový indiánský stát pod španělskou kontrolou.
Z tohoto důvodu se Američané rozhodli, v rozporu s instrukcemi od Kontinentálního kongresu a alianční smlouvou s Francií, zahájit separátní jednání přímo s Brity. Britové, kteří chtěli vrazit klín mezi spojence a nabídnout Američanům velkorysé podmínky, aby si zajistili budoucí obchodní partnerství, na tento postup přistoupili. Výsledkem byla předběžná mírová smlouva podepsaná již 30. listopadu 1782, která se stala základem pro finální dokument.
📄 Klíčové body smlouvy
Finální smlouva, podepsaná 3. září 1783 v Hôtel d'York v Paříži, obsahovala deset hlavních článků:
- Článek 1: Království Velké Británie uznává třináct kolonií (jmenovitě New Hampshire, Massachusetts, Rhode Island, Connecticut, New York, New Jersey, Pensylvánie, Delaware, Maryland, Virginia, Severní Karolína, Jižní Karolína a Georgie) jako svobodné, suverénní a nezávislé státy. Britská koruna se vzdává všech nároků na vládu, majetek a územní práva těchto států a jejich následníků.
- Článek 2: Stanovení hranic Spojených států. Severní hranice byla vymezena od Nového Skotska přes Velká jezera až k severozápadnímu cípu Lake of the Woods. Západní hranice byla stanovena na řece Mississippi. Jižní hranice byla stanovena na 31. rovnoběžce, což odpovídalo severní hranici španělské Floridy. Tento článek fakticky zdvojnásobil území původních kolonií.
- Článek 3: Spojeným státům jsou přiznána rybolovná práva u pobřeží Newfoundlandu a v Zálivu svatého Vavřince, stejně jako právo sušit a zpracovávat ryby na neobydlených pobřežích Nového Skotska a Labradoru.
- Článek 4: Obě strany se shodly, že věřitelé na obou stranách se nesetkají s žádnými zákonnými překážkami při vymáhání svých oprávněných dluhů.
- Článek 5: Kongres Spojených států "důrazně doporučí" jednotlivým státům, aby navrátily zkonfiskovaný majetek a práva britským poddaným, známým jako loajalisté. Tento článek byl záměrně formulován slabě a v praxi byl státy z velké části ignorován.
- Článek 6: Zakazuje se budoucí konfiskace majetku a stíhání osob na základě jejich role ve válce.
- Článek 7: Všichni váleční zajatci na obou stranách mají být propuštěni. Britská armáda má "s veškerou náležitou rychlostí" evakuovat veškerá území Spojených států, aniž by odvážela majetek Američanů (včetně otroků).
- Článek 8: Řeka Mississippi má být navždy volně splavná pro občany Velké Británie i Spojených států.
- Článek 9: Území dobytá jednou ze stran po datu podpisu předběžné smlouvy (30. listopadu 1782) budou navrácena bez náhrady.
- Článek 10: Ratifikace smlouvy má proběhnout do šesti měsíců od data podpisu. Ratifikace byly vyměněny v Paříži 12. května 1784.
🌍 Důsledky a význam
Pařížská smlouva měla dalekosáhlé důsledky pro všechny zúčastněné strany i pro zbytek světa.
- Pro Spojené státy: Smlouva byla obrovským diplomatickým triumfem. Nejenže zajistila nezávislost, ale také poskytla novému národu obrovské území pro budoucí expanzi na západ. Stala se základním kamenem americké suverenity a mezinárodního uznání.
- Pro Velkou Británii: Ztráta amerických kolonií znamenala konec tzv. "Prvního britského impéria" a byla vnímána jako národní ponížení. Umožnila však Británii soustředit se na budování "Druhého britského impéria" s centrem v Indii a na posilování své námořní dominance. Vztahy s USA se postupně normalizovaly, i když napětí přetrvávalo a vedlo k válce v roce 1812.
- Pro Francii: Francie dosáhla svého hlavního cíle – pokořit Británii a pomstít se za porážku v sedmileté válce. Cena za to však byla astronomická. Válečné dluhy přivedly francouzskou monarchii na pokraj bankrotu, což se stalo jedním z klíčových faktorů vedoucích k Velké francouzské revoluci v roce 1789.
- Pro původní obyvatele Ameriky: Pro indiánské kmeny byla smlouva katastrofou. Ačkoliv mnohé z nich bojovaly na straně Britů, nebyly k jednáním přizvány a jejich zájmy nebyly brány v potaz. Británie bez jejich souhlasu postoupila Spojeným státům území, která indiánské kmeny obývaly, což vedlo k desetiletím konfliktů a nuceného vysídlování v rámci americké expanze na západ.
🤔 Pro laiky
Představte si Pařížskou smlouvu z roku 1783 jako oficiální "rozvodové papíry" mezi Amerikou a Velkou Británií. Po dlouhé a vyčerpávající válce (americká revoluce) se obě strany konečně dohodly na podmínkách.
- Co Amerika získala? Nejdůležitější věc: Británie ji uznala jako samostatnou a nezávislou zemi. Už nebyla jen vzbouřenou kolonií. Kromě toho dostala obrovský kus země, který sahal od Atlantiku až k řece Mississippi. To bylo jako kdyby při rozvodu dostala nejen dům, ale i všechny pozemky v okolí. Získala také právo lovit ryby v bohatých vodách u Kanady.
- Co Británie ztratila? Své nejcennější kolonie. Byla to velká rána pro její hrdost a moc. Musela stáhnout všechny své vojáky a úředníky z amerického území.
- Proč je to tak důležité? Tato smlouva je v podstatě "rodný list" Spojených států amerických, který uznal jejich bývalý vládce. Bez tohoto mezinárodního uznání by bylo pro novou zemi mnohem těžší fungovat, obchodovat a navazovat vztahy s ostatními státy. Smlouva dala Americe prostor k růstu a stala se základem pro její budoucí status světové velmoci.