Postimpresionismus
Obsah boxu
Šablona:Infobox umělecký směr Postimpresionismus (také psáno post-impresionismus) je zastřešující termín pro velmi rozmanité umělecké proudy, které se rozvíjely přibližně mezi lety 1886 a 1905, navazujíce na impresionismus. Ačkoliv umělci řazení k tomuto směru vycházeli z impresionistického zkoumání světla a barev, odmítali jeho zaměření na pouhé zachycení prchavého vizuálního dojmu. Místo toho se soustředili na hlubší emocionální obsah, symbolický význam, pevnou strukturu a formální řád obrazu. Postimpresionismus tak představuje klíčový most mezi tradičním uměním 19. století a radikálními avantgardními hnutími 20. století, jako byl kubismus a expresionismus.
Termín "postimpresionismus" poprvé použil anglický kritik a malíř Roger Fry v roce 1910 při organizaci výstavy v Londýně nazvané Manet and the Post-Impressionists. Mezi klíčové postavy tohoto období patří Paul Cézanne, Vincent van Gogh, Paul Gauguin a Georges Seurat, jejichž individuální a často protichůdné přístupy definovaly šíři a bohatost tohoto uměleckého hnutí.
📜 Historie a vznik
Postimpresionismus se nezformoval jako jednotné hnutí s manifestem a společnými cíli, jako tomu bylo u impresionistů. Šlo spíše o souběžnou existenci několika individuálních uměleckých cest, které sdílely společný bod obratu – nespokojenost s limity impresionismu.
Za symbolický počátek postimpresionismu je často považován rok 1886, kdy se konala poslední společná výstava impresionistů v Paříži. Na této výstavě již bylo patrné pnutí mezi starší generací (např. Camille Pissarro, který dočasně přijal techniku pointilismu) a novými talenty, jako byl Georges Seurat se svým monumentálním plátnem Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte.
Impresionismus byl kritizován pro svou údajnou povrchnost, ztrátu formy a struktury a přílišnou závislost na objektivním pozorování přírody. Mladší generace umělců cítila potřebu vrátit do umění řád, emoce a myšlenkový obsah. Zatímco impresionisté se ptali "Jak to vidím?", postimpresionisté se ptali "Co cítím?" nebo "Jaká je podstata toho, co vidím?".
Tito umělci se často stahovali z Paříže na venkov (Cézanne do Aix-en-Provence, Gauguin do Bretaňe a později na Tahiti, van Gogh do Arles), kde hledali autentičtější a duchovnější prožitky, které by mohli přenést na plátno.
🎨 Charakteristické rysy
Vzhledem k rozmanitosti postimpresionismu je obtížné definovat jednotný styl. Lze však identifikovat několik společných tendencí, které jej odlišují od impresionismu:
- Důraz na emoce a subjektivitu: Umělec již není jen pasivním pozorovatelem, ale aktivně vkládá do díla své pocity a vnitřní vizi. Barva a tvar se stávají nositeli emocí, jako je tomu v dílech Vincenta van Gogha.
- Symbolismus: Barvy a objekty často nesou symbolický význam, který přesahuje jejich vizuální podobu. Paul Gauguin používal barvu k vyjádření duchovních a mystických témat.
- Hledání řádu a struktury: Na rozdíl od impresionistického rozkladu formy se Paul Cézanne snažil odhalit základní geometrickou strukturu reality, čímž položil základy kubismu.
- Experimentální použití barvy: Barva je často používána nerealisticky, aby vyjádřila emoce nebo vytvořila harmonickou kompozici. Je nanášena v sytých, často neředěných plochách nebo v přesně definovaných bodech (pointilismus).
- Výrazná linie a kontura: Zatímco impresionisté kontury rozmazávali, postimpresionisté (zejména Gauguin a jeho následovníci) je často zdůrazňovali, aby oddělili barevné plochy a dodali obrazu dekorativní charakter (tzv. kloisonismus).
- Zkreslení formy: Umělci záměrně deformovali realitu, aby dosáhli většího výrazového účinku.
🧭 Hlavní směry a proudy
Postimpresionismus lze rozdělit do dvou hlavních tendencí: jedna směřovala k většímu řádu a struktuře (Cézanne, Seurat), druhá k větší emocionalitě a symbolismu (van Gogh, Gauguin).
🏛️ Strukturovaný proud: Neoimpresionismus a Cézanne
Neoimpresionismus
Tento směr, jehož hlavními představiteli byli Georges Seurat a Paul Signac, se pokusil dát impresionismu vědecký základ. Byl založen na teorii barev a optiky. Místo intuitivního míchání barev na paletě nanášeli malíři na plátno malé, čisté barevné tečky (body), které se měly opticky smísit až v oku diváka. Tato technika se nazývá:
- Pointilismus (z franc. point - tečka): Zdůrazňuje techniku malby pomocí teček.
- Divizionismus (z franc. diviser - dělit): Zdůrazňuje teorii dělení barev.
Nejznámějším dílem je Seuratovo Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte, které je manifestem tohoto stylu – kompozice je statická, pečlivě zkonstruovaná a postavy působí až monumentálním dojmem.
Paul Cézanne
Paul Cézanne je často nazýván "otcem moderního umění". Jeho cílem bylo "udělat z impresionismu něco pevného a trvalého jako umění v muzeích". Snažil se analyzovat a rekonstruovat realitu pomocí základních geometrických tvarů – koule, válce a kužele. Jeho krajiny, zejména série hory Montagne Sainte-Victoire, a zátiší ukazují, jak redukoval přírodní formy na jejich esenciální strukturu. Jeho práce s perspektivou a modelací objemu pomocí barevných skvrn přímo ovlivnila Pabla Picassa a Georgese Braqua při vzniku kubismu.
🎭 Expresivní a symbolický proud: Van Gogh a Gauguin
Vincent van Gogh
Nizozemský malíř Vincent van Gogh je archetypem expresivního umělce. Jeho dílo je hluboce osobní a emocionálně nabité. Používal barvu nikoli k popisu reality, ale k vyjádření svých vnitřních stavů – úzkosti, radosti i utrpení. Jeho technika se vyznačuje pastózními nánosy barvy a dynamickými, vířivými tahy štětce, které dodávají jeho obrazům (např. Hvězdná noc, Slunečnice) neklidnou energii.
Paul Gauguin a Syntetismus
Paul Gauguin hledal únik z moderní civilizace v "primitivních" kulturách, nejprve v Bretaňi a později na Tahiti a Markézách. Odmítl naturalistické zobrazení a vyvinul styl zvaný syntetismus. Ten syntetizoval (spojoval) vnější vzhled objektu, umělcovy pocity z něj a estetické kvality linie a barvy. Spolu s Émilem Bernardem také rozvinul kloisonismus, styl charakteristický velkými plochami čisté barvy ohraničenými tmavou konturou, podobně jako u středověkých emailů nebo vitráží (např. Žlutý Kristus).
🖼️ Klíčoví představitelé a jejich díla
- Paul Cézanne (1839–1906)
* Zátiší s jablky a pomeranči (cca 1895–1900) * Hráči karet (série, 1890–1895) * Hora Sainte-Victoire (série, 1882–1906)
- Vincent van Gogh (1853–1890)
* Hvězdná noc (1889) * Slunečnice (série, 1888) * Jedlíci brambor (1885) * Ložnice v Arles (1888)
- Paul Gauguin (1848–1903)
* Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? (1897) * Žlutý Kristus (1889) * Tahiťanky na pláži (1891)
- Georges Seurat (1859–1891)
* Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte (1884–1886) * Koupání v Asnières (1884)
- Henri de Toulouse-Lautrec (1864–1901)
* Jeho dílo je specifické zaměřením na bohémský život v Paříži, zejména na kabarety, tanečnice a prostitutky. * V Moulin Rouge (1892–1895) * Plakát Moulin Rouge: La Goulue (1891)
🌍 Vliv a odkaz
Odkaz postimpresionismu je pro vývoj moderního umění naprosto zásadní. Každý z hlavních představitelů otevřel dveře novému uměleckému směru 20. století:
- **Paul Cézanne** a jeho analýza formy vedly přímo ke vzniku kubismu.
- **Vincent van Gogh** a jeho emocionální použití barvy a štětce se staly hlavním zdrojem inspirace pro expresionismus, zejména pro německé skupiny jako Die Brücke.
- **Paul Gauguin** a jeho symbolické a dekorativní pojetí barvy ovlivnilo fauvismus (např. Henri Matisse) a symbolismus.
- **Georges Seurat** a jeho vědecký přístup k barvě inspirovaly pozdější umělce, kteří se zabývali optickými jevy, například op-art.
Postimpresionismus definitivně osvobodil barvu a formu od jejich popisné funkce a potvrdil, že umělecké dílo je autonomní realitou, která se neřídí zákony vnějšího světa, ale vnitřními zákony umělce a obrazu samotného.
🔬 Pro laiky: Co je to postimpresionismus?
Představte si, že impresionismus je jako pořízení rychlé, momentální fotografie. Malíř se snaží zachytit, jak světlo v daném okamžiku dopadá na krajinu nebo postavu. Zajímají ho mihotavé odlesky na vodě, barvy západu slunce, atmosféra okamžiku. Výsledek je často trochu rozmazaný, ale plný světla a života.
Postimpresionismus je to, co následuje po této "fotografii". Umělci se na ni podívají a řeknou si: "Dobře, takhle to vypadá, ale co to pro mě znamená? Co z toho cítím? A jaká je podstata toho, co vidím?"
- **Vincent van Gogh** by se podíval na pole slunečnic a místo pouhého zachycení žlutých květů by namaloval jejich energii, jejich životní sílu a radost, kterou v něm vyvolávají. Použil by husté, vířivé tahy štětcem a zářivé barvy, aby ukázal své pocity.
- **Paul Cézanne** by se podíval na mísu s jablky a přemýšlel by o tom, jak jsou ta jablka kulatá a pevná. Snažil by se je namalovat ne tak, jak je náhodně vidí, ale tak, aby ukázal jejich základní tvar – kouli. Zjednodušil by je, aby odhalil jejich "věčnou" podstatu.
- **Paul Gauguin** by namaloval scénu z vesnice, ale použil by barvy, které neodpovídají realitě. Trávník by mohl být červený a Kristus na kříži žlutý, protože tyto barvy pro něj měly hlubší, duchovní nebo symbolický význam.
Stručně řečeno, zatímco impresionisté malovali to, co viděli, postimpresionisté malovali to, co cítili, co si mysleli a co považovali za podstatné. Byli to první umělci, kteří jasně řekli, že obraz nemusí být jen oknem do reality, ale může být samostatným světem s vlastními pravidly.