Héraklés

Rozbalit box

Obsah boxu

Héraklés (řecky Ἡρακλῆς, latinsky Herkules) je největší a nejznámější hrdina řeckých mýtů. Byl synem nejvyššího boha Dia a smrtelné ženy Alkmény, manželky thébského vojevůdce Amfitryóna. Jeho jméno paradoxně znamená "sláva Héře", ačkoliv ho bohyně Héra, Diova žárlivá manželka, pronásledovala po celý život a sesílala na něj ty nejtěžší zkoušky.

Proslul svou nadlidskou silou, odvahou a odhodláním. Jeho nejznámějším činem je vykonání dvanácti zdánlivě nesplnitelných úkolů, které mu uložil mykénský král Eurystheus. Po své smrti byl jako jediný smrtelník přijat mezi bohy na Olymp a stal se symbolem vítězství nad nepřízní osudu a ztělesněním hrdinského ideálu.

📜 Mýtus o Héraklovi

Héraklův život je příběhem plným dobrodružství, tragédií, utrpení a konečného triumfu. Od narození byl předurčen k velkým činům, ale také k neustálému boji s osudem a hněvem bohyně Héry.

👶 Zrození a dětství

Nejvyšší bůh Zeus se zamiloval do krásné Alkmény, manželky thébského krále Amfitryóna. Aby ji svedl, vzal na sebe podobu jejího manžela, který byl zrovna ve válce. Zeus s ní strávil noc, která na jeho příkaz trvala třikrát déle než obvykle. Když se skutečný Amfitryón vrátil, i on se svou ženou ulehl. Alkména tak počala dva syny: Hérakla, syna Diova, a Ífikla, syna Amfitryónova.

Diova manželka Héra zuřila žárlivostí. Když se Héraklés měl narodit, Zeus na Olympu přísahal, že příští potomek jeho rodu, který se toho dne narodí, se stane vládcem nad Mykénami. Héra lstí zařídila, aby se porod Alkmény opozdil a naopak uspíšila porod manželky krále Sthenela, čímž se vládcem stal jeho syn Eurystheus, Héraklův bratranec.

Héřin hněv pokračoval i po Héraklově narození. Když byl ještě v kolébce, poslala na něj dva obrovské hady, aby ho zahubili. Zatímco jeho bratr Ífiklés křičel strachy, malý Héraklés oba hady s úsměvem zardousil holýma rukama. Tím poprvé prokázal svou božskou sílu.

V mládí se mu dostalo nejlepšího vzdělání. Jeho nevlastní otec Amfitryón ho učil jízdě na voze, kentaur Cheirón ho učil lékařství a lukostřelbě a Linus hudbě. Při jedné hodině hudby se však Héraklés rozčílil na svého učitele a nechtěně ho zabil úderem lyry. Za trest byl poslán pást dobytek na horu Kithairon. Zde dospěl v mohutného a silného muže.

⚡ Šílenství a pokání

Po návratu do Théb Héraklés osvobodil město od povinnosti platit tribut králi Erginovi. Z vděčnosti mu thébský král Kreón dal za ženu svou dceru Megaru, se kterou měl několik dětí. Héraklés žil šťastně až do chvíle, kdy na něj Héra opět seslala záchvat šílenství. V tomto stavu nepoznal svou rodinu a v domnění, že zabíjí nepřátele, zavraždil svou ženu i své děti.

Když přišel k sobě a zjistil, co spáchal, propadl zoufalství a chtěl spáchat sebevraždu. V tom mu zabránil jeho přítel Théseus. Héraklés se odebral do Delfské věštírny, aby se zeptal boha Apollóna, jak se může ze svého strašného činu očistit. Věštkyně Pýthia mu přikázala, aby vstoupil do služeb mykénského krále Eurysthea a splnil dvanáct úkolů, které mu uloží. Po jejich splnění měl dosáhnout nesmrtelnosti.

💪 Dvanáct úkolů

Král Eurystheus, slabý a zbabělý muž, se Hérakla bál a nenáviděl ho. Proto mu ukládal úkoly, o kterých se domníval, že jsou nesplnitelné.

Zabití nemejského lva: Prvním úkolem bylo zabít lva, který pustošil krajinu v okolí Nemeje. Jeho kůže byla nezranitelná jakoukoliv zbraní. Héraklés ho proto zahnal do jeskyně, ucpal jeden východ a lva zardousil holýma rukama. Z jeho kůže si pak udělal oděv a z hlavy přilbu, což se stalo jeho poznávacím znamením.
Zabití lernské Hydry: V bažinách u Lerny žila obluda s hadím tělem a devíti hlavami, z nichž jedna byla nesmrtelná. Když Héraklés jednu hlavu usekl, na jejím místě narostly dvě nové. S pomocí svého synovce Ioláa, který pahýly upaloval pochodní, aby hlavy nemohly dorůstat, se mu podařilo všechny smrtelné hlavy useknout. Tu nesmrtelnou pak zakopal pod těžký balvan. Do jedovaté krve Hydry si pak namočil šípy, které se staly smrtící.
Chycení kerynejské laně: Třetím úkolem bylo chytit laň se zlatými parohy a bronzovými kopyty, která byla zasvěcena bohyni Artemidě. Héraklés ji pronásledoval celý rok, než ji unavenou chytil. Musel pak bohyni vysvětlit, že jedná na příkaz bohů, aby si ji neznepřátelil.
Polapení erymanthského kance: Tento obrovský kanec ničil pole v okolí hory Erymanthos. Héraklés ho zahnal do hlubokého sněhu, kde ho unaveného chytil a živého přinesl do Mykén. Král Eurystheus se kance tak lekl, že se schoval do sudu.
Vyčištění Augiášova chléva: Král Augiáš z Élidy vlastnil obrovská stáda dobytka, ale jeho chlévy nebyly vyčištěny po třicet let. Héraklés slíbil, že je vyčistí za jediný den, pokud dostane desetinu stád. Úkol splnil tak, že svedl toky řek Alfeios a Péneios a jejich proudem nechal chlévy propláchnout. Augiáš mu však odmítl zaplatit, za což ho Héraklés později potrestal.
Zabití stymfálských ptáků: U Stymfálského jezera žili lidožraví ptáci s bronzovými zobáky, pařáty a pery, která mohli střílet jako šípy. Héraklés je s pomocí chřestítek od bohyně Athény vyplašil z rákosí a poté je svými šípy postřílel.
Chycení krétského býka: Na Krétě se objevil zuřivý býk, kterého tam poslal bůh Poseidón. Héraklés ho přemohl, zkrotil a na jeho hřbetě přeplul moře zpět na Peloponés.
Zkrocení Diomédových koní: Thrácký král Diomédes vlastnil lidožravé koně, kterým předhazoval své hosty. Héraklés krále přemohl a předhodil ho jeho vlastním koním. Když se koně nasytili masa svého pána, zkrotli a Héraklés je odvedl do Mykén.
Získání pásu královny Amazonek Hippolyty: Eurystheova dcera zatoužila po pásu, který nosila královna bojovných Amazonek Hippolyta. Héraklés se vydal na dalekou cestu. Hippolyta mu chtěla pás dát dobrovolně, ale Héra zasáhla, poštvala Amazonky proti Héraklovi a v následném boji byla Hippolyta zabita.
Přihnání Géryonova dobytka: Na ostrově Erytheia žil obr Géryonés se třemi těly, který vlastnil nádherná stáda rudého dobytka. Héraklés obra i jeho dvohlavého psa Orthose zabil a stáda přihnal přes celou Evropu až do Řecka. Během této cesty vztyčil na okraji tehdy známého světa tzv. Héraklovy sloupy (dnešní Gibraltarský průliv).
Získání zlatých jablek Hesperidek: Jedenáctým úkolem bylo přinést zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, kterou hlídal drak Ládón. Cestou Héraklés osvobodil titána Prométhea připoutaného ke skále na Kavkaze. Prométheus mu poradil, aby jablka netrhal sám, ale požádal o to titána Atlanta, který na svých ramenou držel nebeskou klenbu. Héraklés dočasně převzal jeho břemeno, a když se Atlas s jablky vrátil a nechtěl si nebesa vzít zpět, Héraklés ho přelstil a úkol splnil.
Přivedení Kerbera z podsvětí: Poslední a nejtěžší úkol. Héraklés musel sestoupit do podsvětí a přivést odtud trojhlavého psa Kerbera, strážce říše mrtvých. Bůh Hádés mu to dovolil pod podmínkou, že ho přemůže beze zbraně. Héraklés Kerbera přemohl holýma rukama, ukázal ho Eurystheovi a poté ho opět vrátil zpět do podsvětí.

🗺️ Další dobrodružství

Kromě dvanácti hlavních úkolů prožil Héraklés mnoho dalších dobrodružství. Zúčastnil se výpravy Argonautů za zlatým rounem, bojoval po boku olympských bohů proti Gigantům (tzv. Gigantomachie), osvobodil thébského pěvce Thésea z podsvětí a založil Olympijské hry na počest svého otce Dia.

💔 Manželství a smrt

Po splnění úkolů se Héraklés oženil podruhé, s Déianeirou. Jednou, když přecházeli přes řeku, nabídl jim pomoc kentaur Nessos. Uprostřed řeky se však pokusil Déianeiru unést. Héraklés ho zasáhl jedním ze svých otrávených šípů. Umírající Nessos poradil Déianeiře, aby si vzala trochu jeho krve, protože prý funguje jako mocné kouzlo lásky – kdyby ji Héraklés přestal milovat, stačí krví potřít jeho oděv a jeho láska se jí vrátí.

O mnoho let později, když Héraklés přivedl z jedné výpravy krásnou zajatkyni Iolu, Déianeira ze žárlivosti potřela Nessovou krví Héraklův plášť. Netušila však, že krev kentaura, smísená s jedem lernské Hydry z Héraklova šípu, je ve skutečnosti smrtelný jed. Jakmile si Héraklés plášť oblékl, jed se mu zažral do kůže a způsoboval mu nesnesitelnou bolest.

V agónii si Héraklés nechal na hoře Oita postavit pohřební hranici. Vystoupil na ni a požádal svého přítele Filoktéta, aby ji zapálil. Za tuto službu mu daroval svůj luk a otrávené šípy. Zatímco jeho smrtelné tělo hořelo, jeho božská část byla odnesena na Olymp, kde se smířil s Hérou, oženil se s její dcerou, bohyní věčné mladosti Hébé, a stal se nesmrtelným.

🏛️ Kult a uctívání

Héraklés byl uctíván po celém antickém Řecku i v Římské říši (jako Herkules). Jeho kult byl jedinečný v tom, že byl uctíván dvojím způsobem: jako božský hrdina (heros) a jako plnohodnotný bůh (theos). Byly mu zasvěceny četné chrámy a oltáře. Byl považován za patrona sportovců, tělocvičen (gymnasion), ochránce lidstva před zlem a symbolem síly a vytrvalosti. Jeho uctívání bylo často spojeno s atletickými hrami a slavnostmi.

🎨 Héraklés v umění a kultuře

Postava Hérakla inspirovala umělce od antiky až po současnost.

Antické umění: Jeho dvanáct úkolů bylo oblíbeným námětem pro výzdobu chrámů (např. Diův chrám v Olympii), vázové malířství a sochařství (např. slavná socha Farneský Herkules).
Literatura: Objevuje se v dílech autorů jako Homér, Hésiodos, Sofoklés (Trachiňanky) nebo Eurípidés (Héraklés).
Novověká kultura: Héraklés (častěji pod jménem Herkules) se stal námětem pro opery, obrazy (Peter Paul Rubens, Francisco de Zurbarán) a v moderní době pro mnoho filmů, televizních seriálů a komiksů, kde je často zobrazen jako archetypální silák a hrdina.

💡 Pro laiky

Polobůh: Bytost, která má jednoho rodiče božského a druhého smrtelného. Polobozi jako Héraklés měli často nadlidské schopnosti, ale nebyli od narození nesmrtelní.
Apoteóza: Zbožštění. Je to proces, při kterém je smrtelník po své smrti přijat mezi bohy. Héraklés je nejznámějším příkladem apoteózy v řecké mytologii.
Héraklovy sloupy: Starověký název pro skály na obou stranách Gibraltarského průlivu. Pro antické Řeky představovaly konec známého světa.
Augiášův chlév: Toto slovní spojení se v přeneseném významu používá pro označení něčeho extrémně zanedbaného, špinavého nebo chaotického, co vyžaduje radikální řešení.

🔗 Související články

Šablona:Aktualizováno