Francisco Goya

Rozbalit box

Obsah boxu

Francisco José de Goya y Lucientes (* 30. března 1746, Fuendetodos u Zaragozy – 16. dubna 1828, Bordeaux) byl španělský malíř a grafik na přelomu 18. a 19. století. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších španělských umělců a za jednoho z prvních průkopníků moderního umění. Jeho tvorba zahrnuje široké spektrum žánrů, od dvorních portrétů a náboženských scén v rokokovém stylu až po temné, expresivní vize, které předznamenaly expresionismus a surrealismus. Goya byl jmenován prvním dvorním malířem španělského krále Karla IV. a jeho dílo je kronikou bouřlivé éry španělských dějin, poznamenané osvícenskými ideály, inkvizičním útlakem a hrůzami napoleonských válek.

📜 Život a kariéra

👶 Raná léta a studium

Francisco Goya se narodil v malé vesnici Fuendetodos v Aragonii v rodině pozlacovače Josého Benita de Goya y Franque a Gracie de Lucientes y Salvador. Rodina se brzy přestěhovala do nedaleké Zaragozy, kde Goya ve věku přibližně 14 let vstoupil do učení k malíři Josému Luzánovi. Zde se seznámil se základy malby a kopíroval díla starých mistrů.

V letech 1763 a 1766 se neúspěšně pokusil o přijetí na Královskou akademii výtvarných umění v Madridu. Zklamaný neúspěchem se rozhodl odcestovat do Itálie, kde na vlastní náklady studoval díla renesančních a barokních mistrů, zejména v Římě a Parmě. Tento pobyt měl zásadní vliv na jeho umělecký vývoj. V roce 1771 získal druhé místo v malířské soutěži v Parmě a vrátil se do Španělska jako zralejší umělec.

🎨 První úspěchy v Madridu

Po návratu do Zaragozy získal první významné zakázky, včetně fresek pro místní katedrálu. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou vlivného dvorního malíře Francisca Bayeua. Tento sňatek mu otevřel dveře do madridských uměleckých kruhů.

Od roku 1775 začal Goya pracovat pro Královskou gobelínovou manufakturu, pro kterou vytvořil desítky návrhů (tzv. kartonů) na gobelíny. Tyto rané práce se vyznačují světlou barevností, lehkostí a rokokovou elegancí. Zobrazují idylické scény ze života španělské aristokracie i prostého lidu, jako jsou slavnosti, hry a pikniky. Díky těmto zakázkám si Goya získal popularitu a finanční stabilitu.

👑 První malíř krále

Goyova reputace rostla a v roce 1786 byl jmenován malířem krále Karla III. Po jeho smrti pokračoval ve službách jeho nástupce, Karla IV., a v roce 1799 dosáhl nejvyššího postu – stal se prvním dvorním malířem (Primer Pintor de Cámara). V této roli portrétoval nejvýznamnější osobnosti španělského dvora, včetně královské rodiny. Jeho slavný obraz Rodina Karla IV. je mistrovským dílem psychologického portrétu, který nelichotivě, avšak s geniální upřímností odhaluje charaktery zobrazených osob.

👂 Nemoc a umělecký zlom

V zimě na přelomu let 1792 a 1793 postihla Goyu vážná nemoc, pravděpodobně otrava olovem z barev nebo syfilis, která ho zanechala trvale hluchého. Tato osobní tragédie zásadně ovlivnila jeho vnímání světa i jeho uměleckou tvorbu. Stáhl se více do sebe a jeho díla začala být temnější, introspektivnější a kritičtější.

Výsledkem tohoto zlomu byl grafický cyklus 80 leptů nazvaný Los Caprichos (Rozmary), vydaný v roce 1799. V něm Goya satiricky a sžíravě kritizoval společenské nešvary, pověry, hloupost aristokracie a moc inkvizice. Tento cyklus je považován za přelomové dílo v dějinách grafiky.

⚔️ Válka a deziluze

V roce 1808 vtrhla do Španělska vojska Napoleona Bonaparta, což odstartovalo brutální válku za nezávislost. Goya zůstal v Madridu a stal se očitým svědkem válečných hrůz, masakrů a utrpení civilního obyvatelstva. Tyto zážitky ho hluboce zasáhly a inspirovaly k vytvoření dvou monumentálních pláten: Druhý květen 1808 (Vzpoura v Madridu) a Třetí květen 1808 (Popravy povstalců).

Své otřesné zkušenosti z války dále zpracoval v grafickém cyklu Hrůzy války (Los desastres de la guerra), který je syrovým a nekompromisním svědectvím o lidské krutosti. Kvůli své drsnosti a politické citlivosti byl tento cyklus vydán až 35 let po Goyově smrti.

⚫ Černé malby a exil

Po válce a restauraci absolutistické monarchie Ferdinanda VII. se Goya, zklamaný politickým vývojem a sužovaný stářím a nemocemi, stáhl do ústraní. V roce 1819 zakoupil dům na předměstí Madridu, známý jako Quinta del Sordo (Dům hluchého muže). Zde, přímo na stěny svého domu, namaloval sérii 14 temných a znepokojivých obrazů, které vešly ve známost jako Černé malby (Pinturas negras). Díla jako Saturn požírající svého syna nebo Sabat čarodějnic jsou plná pesimismu, úzkosti a hrůzy a představují vrchol jeho expresivního stylu.

V roce 1824, v obavách z represí liberálů ze strany krále Ferdinanda VII., odešel Goya do dobrovolného exilu do Bordeaux ve Francii. Zde, obklopen dalšími španělskými emigranty, strávil poslední čtyři roky svého života. I v pokročilém věku pokračoval v tvorbě, experimentoval s novou technikou litografie a maloval portréty svých přátel. Zemřel v Bordeaux 16. dubna 1828 ve věku 82 let. Jeho ostatky byly později převezeny do Madridu.

🖼️ Hlavní díla a cykly

Goyovo dílo je mimořádně rozsáhlé a rozmanité. Mezi jeho nejznámější práce patří:

Portréty: Goya byl jedním z největších portrétistů své doby. Jeho portréty jsou ceněny pro psychologickou hloubku a schopnost zachytit charakter portrétované osoby. K nejznámějším patří Rodina Karla IV., portréty vévodkyně z Alby, Oblečená Maja (La Maja vestida) a provokativní Nahá Maja (La Maja desnuda), jeden z prvních aktů v západním umění, který zobrazuje konkrétní, nestydící se ženu.

Grafické cykly:

   *   Los Caprichos (Rozmary, 1799): 80 leptů s akvatintou, které satirizují lidskou hloupost, pověry a společenskou nespravedlnost.
   *   Hrůzy války (Los desastres de la guerra, 1810–1820): 82 leptů zobrazujících brutalitu války bez jakékoliv idealizace.
   *   La Tauromaquia (Býčí zápasy, 1816): 33 leptů věnovaných španělskému národnímu fenoménu.
   *   Los Disparates (Hlouposti, cca 1815–1823): Poslední a nejzáhadnější cyklus 22 leptů, plný snových a absurdních výjevů.

Historické malby:

   *   Druhý květen 1808 (1814): Dramatické zobrazení povstání madridského lidu proti francouzským vojskům.
   *   Třetí květen 1808 (1814): Ikonické dílo zobrazující popravu španělských povstalců, které se stalo symbolem utrpení a nelidskosti.

Černé malby (Pinturas negras, 1819–1823): Soubor 14 nástěnných maleb z Goyova domu, které jsou výrazem jeho nejtemnějších vizí a vnitřních démonů. Dnes jsou vystaveny v muzeu Prado v Madridu.

🖌️ Styl a technika

Goyův styl prošel během jeho dlouhé kariéry dramatickým vývojem. Začínal v tradici pozdního baroka a rokoka, ovlivněn umělci jako Tiepolo a Anton Raphael Mengs. Jeho rané práce pro gobelínovou manufakturu se vyznačují lehkostí, jasnými barvami a dekorativností.

Po své nemoci a ohluchnutí se jeho styl radikálně proměnil. Štětcový rukopis se stal volnějším, expresivnějším a dramatičtějším. Začal více využívat techniku šerosvitu (chiaroscuro) pro zvýšení dramatického účinku. Jeho paleta ztmavla a témata se stala vážnějšími a osobnějšími.

V grafice byl Goya mistrem technik leptu a akvatinty, které kombinoval k dosažení bohatých tónových přechodů a dramatické atmosféry. Jeho grafické listy se vyznačují silnou linkou a odvážnou kompozicí.

🏛️ Odkaz a vliv

Francisco Goya je považován za posledního ze starých mistrů a prvního z moderních. Jeho nekompromisní pohled na lidskou povahu, jeho kritika společnosti a jeho subjektivní, expresivní styl hluboce ovlivnily následující generace umělců.

Jeho vliv je patrný v díle romantiků, jako byl Eugène Delacroix, realistů, jako byl Édouard Manet (jeho Poprava císaře Maxmiliána přímo odkazuje na Goyův Třetí květen 1808), i modernistů 20. století. Pablo Picasso se Goyou inspiroval ve svém díle Guernica a surrealisté obdivovali jeho snové a iracionální vize z Černých maleb a cyklu Los Disparates. Jeho dílo zůstává i dnes silným a znepokojivým komentářem k lidskému údělu.

✨ Zajímavosti

Goyův vztah s vévodkyní z Alby, jednou z nejmocnějších žen Španělska, je předmětem mnoha spekulací. Někteří historici se domnívají, že byla modelem pro slavné obrazy Nahá Maja a Oblečená Maja.
Když byly v roce 1901 Goyovy ostatky exhumovány pro převoz do Madridu, zjistilo se, že chybí jeho lebka. Její osud je dodnes záhadou.
Obraz Kolos, dlouho připisovaný Goyovi, je dnes po rozsáhlém výzkumu považován za dílo jeho žáka Asensia Julià.
Život Francisca Goyi byl několikrát zfilmován, nejznámějším snímkem je Goyovy přízraky (2006) režiséra Miloše Formana.

Šablona:Aktualizováno