Herečka

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Profese Herečka je umělkyně, která ztvárňuje fiktivní nebo reálné postavy v divadelních, filmových, televizních, rozhlasových nebo jiných dramatických dílech. Jejím hlavním nástrojem je vlastní tělo, hlas a emoce, pomocí kterých interpretuje scénář a režijní záměr. Herectví je jednou z nejstarších uměleckých forem a profese herečky prošla v průběhu staletí významným vývojem.

Termín "herečka" je specificky ženskou formou slova herec. V současné době se v některých kontextech upřednostňuje genderově neutrální označení "herec" pro všechny, nicméně tradiční rozlišení je stále široce používáno, zejména v rámci udílení cen (např. Oscar pro nejlepší herečku).

📜 Historie

Historie herectví je dlouhá, ale historie profese herečky v evropské kultuře je podstatně kratší. Po většinu historie byla tato role ženám zapovězena.

🏛️ Antika a středověk

V antickém Řecku, kolébce evropského divadla, hráli všechny role, včetně ženských, výhradně muži. Herci nosili masky, které pomáhaly charakterizovat postavu a zesilovat hlas. Tento zvyk přetrval i v římském divadle. Ve středověku, kdy se divadlo soustředilo především na náboženská témata (tzv. mystéria), byly ženské role rovněž obsazovány muži nebo chlapci. Společenské a náboženské normy nedovolovaly ženám veřejně vystupovat.

👑 Renesance a nástup profesionálních hereček

Zlom nastal v Itálii v 16. století s rozvojem commedia dell'arte, kde se poprvé objevily profesionální herečky. Tyto divadelní společnosti cestovaly po Evropě a jejich popularita pomohla prolomit tabu. V Anglii však během alžbětinské éry (doba Williama Shakespeara) stále hráli ženské role mladí chlapci. Změna přišla až po restauraci monarchie v roce 1660, kdy král Karel II. Stuart vydal patent, který ženám oficiálně povolil vystupovat na jevišti. První anglickou profesionální herečkou se stala pravděpodobně Margaret Hughes.

✨ 18. a 19. století: Zlatý věk divadla

V 18. a 19. století se herečky staly velkými hvězdami a celebritami své doby. Jména jako Sarah Siddons nebo Sarah Bernhardt byla synonymem pro dramatické umění. Herečky získaly společenské uznání, i když jejich profese byla stále často vnímána jako morálně pochybná. Divadlo bylo hlavním médiem a nejlepší herečky byly uctívány davy.

🎬 20. století: Věk filmu a televize

S příchodem filmu na počátku 20. století se pro herečky otevřely zcela nové možnosti. Zrodil se systém filmových hvězd a jména jako Mary Pickford, Marlene Dietrich, Greta Garbo nebo Katharine Hepburn se stala globálními ikonami. Film umožnil jemnější a realističtější herecký projev než divadlo. Později televize přinesla další platformu a vytvořila poptávku po herečkách v seriálech, sitcomech a televizních filmech.

🎭 Druhy herectví

Herecká práce se liší v závislosti na médiu, pro které je určena. Každé z nich klade na herečku specifické nároky.

🏛️ Divadelní herectví

Divadelní herectví je základní formou. Vyžaduje od herečky schopnost ovládat svůj hlas a tělo tak, aby její projev byl srozumitelný i pro diváky v poslední řadě. Hraje se naživo, bez možnosti opakování záběru, což klade vysoké nároky na koncentraci a připravenost. Herečka musí udržet postavu a energii po celou dobu představení. Důležitá je interakce s publikem a ostatními herci na jevišti.

🎥 Filmové a televizní herectví

Na rozdíl od divadla, kamera snímá i ty nejmenší detaily, jako je pohyb očí nebo jemné záchvěvy svalů v obličeji. Herectví pro kameru je proto často subtilnější a civilnější. Filmy a seriály se nenatáčejí chronologicky, takže herečka musí být schopna "přepínat" mezi různými emocemi a fázemi vývoje své postavy na povel. Klíčová je také schopnost opakovat stejnou scénu mnohokrát s konzistentním výkonem.

🎙️ Hlasové herectví

Hlasové herečky propůjčují svůj hlas postavám v animovaných filmech, videohrách, reklamách nebo při dabingu zahraničních filmů a seriálů. Další oblastí je četba audioknih a účinkování v rozhlasových hrách. Zde je jediným nástrojem hlas, kterým musí herečka vyjádřit veškeré emoce, charakter a situaci postavy.

🎓 Vzdělání a příprava

Ačkoliv existují herečky, které se proslavily bez formálního vzdělání pouze na základě talentu, většina profesionálek prochází specializovanou přípravou.

• Umělecké školy: Konzervatoře a vysoké školy jako DAMU v Praze nebo JAMU v Brně poskytují komplexní vzdělání v oborech jako je technika řeči, technika pohybu, zpěv, tanec, dějiny divadla a analýza textu.
• Herecké kurzy a workshopy: Mnoho hereček se dále vzdělává na různých kurzech zaměřených na specifické techniky (např. metodické herectví) nebo dovednosti (např. bojové scény, práce s kamerou).
• Praxe: Nejdůležitější školou je samotná praxe – účinkování v divadelních souborech (včetně amatérských), studentských filmech nebo malých rolích.

⚙️ Herecké techniky a metody

Během 20. století vzniklo několik vlivných hereckých systémů a metod, které formovaly moderní herectví.

• Stanislavského systém: Vyvinutý ruským hercem a režisérem Konstantinem Stanislavským. Klade důraz na psychologický realismus a vnitřní prožitek herce. Herečka by měla hledat motivace své postavy a čerpat z vlastních emočních vzpomínek.
• Metodické herectví (Method acting): Americká adaptace Stanislavského systému, popularizovaná Lee Strasbergem v Actors Studio. Tato metoda vede herce k úplnému ponoření se do role, někdy i mimo jeviště či natáčecí plac.
• Meisnerova technika: Vyvinutá Sanfordem Meisnerem, zaměřuje se na autentickou reakci na partnera a okolí. Základem je "žít pravdivě ve smyšlených okolnostech".
• Biomechanika: Systém Vsevoloda Mejercholda, který klade důraz na fyzickou přípravu a precizní pohybovou stylizaci jako základ pro vyjádření emocí.

⚖️ Výzvy a realita profese

Profese herečky je často idealizovaná, ale ve skutečnosti je extrémně náročná a konkurenční.

• Nejistota zaměstnání: Jen malá část hereček má stálé angažmá v divadle. Většina pracuje na volné noze, přechází z projektu na projekt a čelí obdobím bez práce.
• Konkurence: O role se uchází obrovské množství talentovaných žen, úspěch závisí nejen na talentu, ale i na štěstí, vytrvalosti a kontaktech.
• Odmítnutí: Castingy a konkurzy jsou nedílnou součástí života herečky a často končí odmítnutím.
• Fyzická a psychická náročnost: Dlouhé hodiny zkoušení nebo natáčení, nutnost učit se velké množství textu a emocionální vypětí při ztvárňování náročných rolí mohou být vyčerpávající.
• Genderová nerovnost: Historicky i v současnosti čelí herečky specifickým výzvám, jako je menší počet komplexních rolí (zejména ve vyšším věku), tlak na vzhled a nižší platové ohodnocení ve srovnání s mužskými kolegy. Hnutí jako #MeToo upozornila na problémy se sexuálním obtěžováním v zábavním průmyslu.

🏆 Ocenění

Výjimečné herecké výkony jsou oceňovány na mnoha festivalech a při udílení cen. Mezi nejprestižnější patří:

• Oscar (Academy Award) – za filmové herectví
• Zlatý glóbus – za filmové i televizní herectví
• Cena BAFTA – britská filmová a televizní cena
• Filmový festival v Cannes – cena pro nejlepší herečku
• Berlinale – Stříbrný medvěd pro nejlepší herečku
• Český lev – nejvyšší české filmové ocenění
• Ceny Thálie – nejvyšší české divadelní ocenění

💡 Pro laiky

• Casting (Konkurz): Proces výběru herečky pro konkrétní roli. Herečka obvykle předvede krátkou scénu před režisérem a producenty.
• Aranžmá (Blocking): Přesné určení pohybu a pozic herců na jevišti nebo před kamerou. Režisér určuje, kde má herečka stát, kam jít a co dělat.
• Čtvrtá stěna: Pomyslná stěna mezi herci na jevišti a diváky v hledišti. Když herec "prolomí čtvrtou stěnu", osloví přímo publikum.
• Gáže: Finanční odměna, honorář pro herečku za její práci na filmu, v divadle nebo jiném projektu.
• Angažmá: Stálý pracovní poměr herečky v konkrétním divadelním souboru.

Šablona:Aktualizováno