Antonín Novotný
Obsah boxu
Šablona:Infobox - politik Antonín Novotný (* 10. prosince 1904, Letňany – † 28. ledna 1975, Praha) byl československý komunistický politik, státník a v letech 1957 až 1968 třetí prezident Československa. Od roku 1953 do roku 1968 zastával také nejvyšší stranickou funkci, post prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Jeho éra je spojována s obdobím politického a kulturního uvolňování v 60. letech, které však probíhalo pomalu a neochotně, a s ekonomickou stagnací, která nakonec vedla k jeho pádu a nástupu reformního křídla v čele s Alexanderem Dubčekem, což odstartovalo proces známý jako Pražské jaro.
👤 Mládí a politické začátky
Antonín Novotný se narodil v Letňanech u Prahy v rodině zedníka. Vyučil se strojním zámečníkem a od mládí se angažoval v dělnickém hnutí. V roce 1921, ve svých sedmnácti letech, se stal zakládajícím členem Komunistické strany Československa (KSČ). Postupně stoupal ve stranické hierarchii v pražské organizaci.
Během druhé světové války se zapojil do ilegální činnosti KSČ. V roce 1941 byl zatčen gestapem a až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Tato zkušenost z něj učinila součást tzv. "mauthausenské skupiny" komunistických funkcionářů, kteří po válce získali značný vliv.
📈 Vzestup k moci
Po osvobození Československa v roce 1945 se Novotný stal vedoucím tajemníkem krajského výboru KSČ v Praze. Jeho kariéra strmě stoupala po komunistickém převratu v únoru 1948. V roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953, po smrti Klementa Gottwalda, byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ, což byla nejvyšší funkce ve straně a de facto v celém státě.
Jeho nástup do čela strany proběhl v době, kdy v Sovětském svazu po smrti Josifa Stalina začínal proces destalinizace. Novotný však patřil ke konzervativnímu, stalinistickému křídlu strany a procesy uvolňování v Československu probíhaly pod jeho vedením velmi pomalu a neochotně.
Po smrti prezidenta Antonína Zápotockého v roce 1957 byl Novotný zvolen i prezidentem republiky, čímž ve svých rukou soustředil nejvyšší stranickou i státní funkci, podobně jako před ním Gottwald.
👑 Prezident a první tajemník (1957–1968)
Éra Antonína Novotného je charakterizována jako období politického dogmatismu, byrokratického centralismu a ekonomické stagnace. Přestože došlo k určitému uvolnění oproti teroru 50. let, režim zůstával represivní.
🇨🇿 Politický styl a kult osobnosti
Novotný byl vnímán jako politik bez charismatu, průměrný a byrokratický aparátčík. Jeho veřejné projevy byly často strnulé a plné frází. Přesto se kolem něj, podobně jako u jiných komunistických vůdců, vytvářel mírný kult osobnosti. Jeho portréty visely ve školách a úřadech a byl prezentován jako moudrý a prozíravý vůdce. Byl známý svou nedůvěrou k inteligenci a umělcům, což vedlo k častým konfliktům s kulturní frontou, zejména v 60. letech.
📉 Ekonomika a destalinizace
Československá ekonomika, založená na centrálním plánování a těžkém průmyslu, se na počátku 60. let dostala do hluboké krize. Třetí pětiletka (1961–1965) skončila fiaskem a musela být zrušena. To donutilo vedení KSČ uvažovat o ekonomických reformách, které připravoval tým kolem ekonoma Oty Šika. Novotný tyto reformy podporoval jen váhavě a s nedůvěrou, protože se obával, že by mohly ohrozit mocenský monopol strany.
Proces destalinizace probíhal v Československu nejpomaleji z celého východního bloku. Novotný se bránil plné rehabilitaci obětí politických procesů z 50. let, protože se obával odhalení podílu mnoha tehdejších funkcionářů, včetně jeho samotného, na těchto zločinech. Teprve na počátku 60. let byly některé rozsudky revidovány, ale proces byl neúplný a nedůsledný.
🇸🇰 Vztah ke Slovensku
Jedním z klíčových faktorů, které vedly k Novotného pádu, byl jeho necitlivý a centralistický přístup ke Slovensku. V roce 1960 prosadil novou ústavu, která změnila název státu na Československá socialistická republika (ČSSR) a výrazně omezila pravomoci slovenských národních orgánů. Novotný byl známý svými arogantními výroky na adresu Slováků a podceňováním jejich národní identity. Jeho návštěva v Matici slovenské v roce 1967, kde se choval povýšeně, vyvolala obrovskou nevoli mezi slovenskými komunisty v čele s Alexanderem Dubčekem a Gustávem Husákem.
🌍 Zahraniční politika
V zahraniční politice Novotný plně následoval linii Sovětského svazu. Udržoval blízké vztahy s Nikitou Chruščovem a později i s Leonidem Brežněvem. Československo pod jeho vedením bylo považováno za jednoho z nejspolehlivějších sovětských satelitů.
📉 Pád a Pražské jaro
Na podzim roku 1967 naplno propukla krize ve vedení KSČ. Proti Novotnému se zformovala široká opozice, kterou tvořili reformní ekonomové, slovenští komunisté a nespokojení intelektuálové. Kritika jeho autoritářského stylu a neřešených ekonomických a společenských problémů sílila. Klíčovým momentem bylo zasedání ÚV KSČ v říjnu 1967, kde se Alexander Dubček otevřeně postavil proti kumulaci funkcí prezidenta a prvního tajemníka.
Novotný se pokusil situaci řešit silou a údajně zvažoval i vojenský zásah, ale nezískal podporu ani v armádě, ani v Moskvě. Na přelomu let 1967 a 1968 ztratil většinu v předsednictvu ÚV KSČ. Na zasedání v lednu 1968 byl donucen rezignovat na funkci prvního tajemníka. Jeho nástupcem byl zvolen kompromisní kandidát, tehdejší první tajemník KSS Alexander Dubček. Tímto aktem začalo období známé jako Pražské jaro.
Novotný ještě několik měsíců zůstal prezidentem, ale jeho pozice byla neudržitelná. Pod tlakem veřejného mínění a po aféře generála Jana Šejny, který byl jeho chráněncem a uprchl do USA, nakonec 22. března 1968 abdikoval i na funkci prezidenta.
⏳ Život po pádu a smrt
Po svém odchodu z politiky byl Antonín Novotný v květnu 1968 zbaven členství v ÚV KSČ a v červnu mu bylo pozastaveno i členství ve straně. Během období normalizace, které následovalo po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, mu bylo členství v KSČ v roce 1971 obnoveno, ale do politického života se již nikdy nevrátil. Žil v ústraní v Praze.
Zemřel 28. ledna 1975 v Praze na infarkt myokardu. Jeho pohřeb se konal ve strašnickém krematoriu za účasti stranických a státních představitelů v čele s prezidentem Gustávem Husákem.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Antonín Novotný je v českých dějinách vnímán převážně negativně. Je symbolem éry šedi, dogmatismu a promarněných příležitostí 60. let. Jeho neochota k reformám a neschopnost řešit nahromaděné problémy přímo vedly k politické explozi Pražského jara 1968. Historici jej hodnotí jako omezeného a málo schopného politika, který se u moci udržel především díky podpoře Sovětského svazu a kontrole nad stranickým aparátem. Jeho pád byl logickým vyústěním krize, do které československá společnost pod jeho vedením dospěla.