Simón Bolívar
Obsah boxu
Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar Palacios Ponte y Blanco, známější jako Simón Bolívar (* 24. července 1783, Caracas – 17. prosince 1830, Santa Marta), byl venezuelský vojenský a politický vůdce, který je považován za jednu z nejvýznamnějších postav v historii Latinské Ameriky. Jeho vojenské kampaně vedly k osvobození dnešní Venezuely, Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Panamy a Bolívie od španělské nadvlády. Díky svým úspěchům získal čestný titul El Libertador (Osvoboditel). Byl zakladatelem a prvním prezidentem Velké Kolumbie, státu, který se pokusil sjednotit velkou část severu Jižní Ameriky.
🧬 Původ a mládí
Simón Bolívar se narodil v Caracasu, hlavním městě tehdejšího Generálního kapitanátu Venezuela, do jedné z nejbohatších kreolských (aristokratických rodin španělského původu narozených v Americe) rodin. Jeho otec, Juan Vicente Bolívar y Ponte, i matka, María de la Concepción Palacios y Blanco, zemřeli, když byl ještě dítě. O jeho výchovu se starali příbuzní a především jeho tutor a mentor Simón Rodríguez, který ho seznámil s myšlenkami osvícenských filozofů, jako byli Jean-Jacques Rousseau, Voltaire a Montesquieu.
V roce 1799 byl poslán do Španělska, aby dokončil své vzdělání. Zde se oženil s Maríou Teresou Rodríguez del Toro y Alayza, která však krátce po jejich návratu do Venezuely v roce 1803 zemřela na žlutou zimnici. Její smrt ho hluboce zasáhla a Bolívar přísahal, že se již nikdy neožení.
Vrátil se do Evropy a v Paříži byl svědkem korunovace Napoleona Bonaparta císařem, což na něj udělalo velký dojem, ale zároveň v něm posílilo odpor k monarchii. Klíčovým momentem jeho života se stala přísaha na hoře Monte Sacro v Římě v roce 1805, kde v přítomnosti svého učitele Rodrígueze přísahal, že nedopřeje klidu své paži ani odpočinku své duši, dokud nerozláme okovy, kterými Španělsko utlačuje jeho vlast.
⚔️ Války za nezávislost
Po návratu do Venezuely v roce 1807 se Bolívar připojil k hnutí za nezávislost, které nabralo na síle po Napoleonově invazi do Španělska v roce 1808. Dne 5. července 1811 vyhlásila Venezuela nezávislost a vznikla První venezuelská republika. Bolívar se stal důstojníkem v armádě, ale republika měla krátké trvání a v roce 1812 se zhroutila po silném zemětřesení a vojenské ofenzivě španělských royalistů.
Bolívar uprchl do Nové Granady (dnešní Kolumbie), kde vydal slavný Manifest z Cartageny, v němž analyzoval příčiny pádu První republiky a vyzýval k jednotě v boji proti Španělům. S novou armádou zahájil v roce 1813 tzv. Podivuhodné tažení (Campaña Admirable), během kterého v krátké době osvobodil velkou část Venezuely a triumfálně vstoupil do Caracasu, kde mu byl udělen titul El Libertador. Založil Druhou venezuelskou republiku, ale ani ta se nedokázala udržet tváří v tvář brutální ofenzivě royalistických sil vedených José Tomásem Bovesem.
🏔️ Osvobození Nové Granady a Venezuely
Po dalším exilu, tentokrát na Jamajce a Haiti, kde napsal slavný Dopis z Jamajky a získal klíčovou podporu od haitského prezidenta Alexandra Pétiona, se Bolívar v roce 1817 vrátil na kontinent. Změnil strategii, zaměřil se na osvobození Nové Granady a provedl jeden z nejodvážnějších vojenských manévrů v historii – přechod And s armádou během období dešťů v roce 1819.
Tento riskantní krok zaskočil španělské síly a vedl k rozhodujícímu vítězství v bitvě u Boyacá (7. srpna 1819). Toto vítězství zajistilo nezávislost Nové Granady a otevřelo cestu k vytvoření Velké Kolumbie, federativního státu zahrnujícího území dnešní Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru a Panamy. Bolívar se stal jejím prvním prezidentem. Nezávislost Venezuely byla definitivně potvrzena po vítězství v bitvě u Caraboba v roce 1821.
🇪🇨🇵🇪 Osvobození jihu
S upevněnou mocí ve Velké Kolumbii obrátil Bolívar svou pozornost na jih. Vyslal svého nejlepšího generála, Antonia Josého de Sucre, aby osvobodil území Královské audiencie Quito (dnešní Ekvádor). To se podařilo po vítězství v bitvě na svazích Pichinchy v roce 1822.
V červenci 1822 se Bolívar v Guayaquilu setkal s José de San Martínem, osvoboditelem Argentiny a Chile, který postupoval z jihu. Obsah jejich soukromého jednání není zcela znám, ale výsledkem bylo, že San Martín přenechal Bolívarovi velení nad dalším osvobozováním Peru a stáhl se z veřejného života.
Bolívar vstoupil do Peru v roce 1823 a po dvou klíčových bitvách – bitvě u Junínu (1824) a rozhodující bitvě u Ayacucha (1824), kterou skvěle vedl generál Sucre – byla španělská moc v Jižní Americe definitivně zlomena. V roce 1825 bylo na území Horního Peru vytvořeno na jeho počest nová republika, která dostala jméno Bolívie.
🏛️ Politické myšlení a Velká Kolumbie
Bolívar nebyl jen voják, ale i politický myslitel. Jeho snem byla jednotná a silná Hispánská Amerika. Byl však skeptický k myšlence federálního uspořádání po vzoru Spojených států, protože se domníval, že nově osvobozené národy postrádají politickou zkušenost a občanské ctnosti potřebné pro takový systém.
Prosazoval silnou, centralizovanou vládu s autoritativním prezidentem. Tyto myšlenky vtělil do ústavy, kterou napsal pro Bolívii v roce 1826, jež navrhovala doživotního prezidenta s právem jmenovat svého nástupce a dědičný senát. Tento model byl však vnímán jako příliš autoritářský a setkal se s velkým odporem.
Jeho snaha o sjednocení kontinentu vyvrcholila svoláním Panamského kongresu v roce 1826, který měl vytvořit ligu amerických republik. Kongres však skončil neúspěchem kvůli vzájemné nedůvěře a regionálním zájmům jednotlivých států.
📉 Úpadek a smrt
Poslední roky Bolívarova života byly poznamenány politickými boji a rozčarováním. Velká Kolumbie se začala rozpadat pod tlakem vnitřních konfliktů a separatismu. Proti Bolívarovi stála opozice vedená jeho viceprezidentem Francisem de Paula Santanderem v Bogotě, zatímco ve Venezuele sílily odstředivé tendence pod vedením Josého Antonia Páeze.
V roce 1828 se Bolívar prohlásil diktátorem, aby zabránil rozpadu unie, což jen zvýšilo napětí. Téhož roku přežil pokus o atentát v Bogotě, známý jako Zářijové spiknutí (Noche Septembrina), díky své milence Manuele Sáenz, která mu pomohla uprchnout.
Zlomený politickými neúspěchy a podlomeným zdravím Bolívar v roce 1830 rezignoval na prezidentský úřad. Velká Kolumbie se krátce nato definitivně rozpadla na Venezuelu, Ekvádor a Novou Granadu. Bolívar se vydal na cestu do dobrovolného exilu v Evropě, ale zemřel dříve, než mohl opustit kontinent. Zemřel 17. prosince 1830 na tuberkulózu v Santa Martě na pobřeží Kolumbie. Jeho slavná poslední slova údajně zněla: "Orat moře... to je to, co jsem dělal."
🏛️ Odkaz a význam
Přes neúspěch svého snu o jednotné Jižní Americe je Simón Bolívar uctíván jako zakladatel a národní hrdina v šesti zemích: Venezuele, Kolumbii, Panamě, Ekvádoru, Peru a Bolívie. Jeho odkaz je komplexní; je oslavován jako osvoboditel a vizionář, ale také kritizován pro své autoritářské sklony.
- Bolivarianismus: Jeho politické myšlenky se staly inspirací pro různé politické ideologie, zejména v 21. století, například pro politiku Huga Cháveze ve Venezuele.
- Symbol jednoty: Zůstává symbolem panamerické jednoty a boje proti cizí nadvládě.
- Pojmenování: Jeho jméno nese stát (Bolívie), měny (Venezuelský bolívar, boliviano), a nespočet měst, ulic, náměstí a institucí po celém světě.
💡 Pro laiky
- Kdo byl Simón Bolívar? Představte si ho jako "George Washingtona Jižní Ameriky". Byl to geniální generál a státník, který vedl boj za nezávislost proti Španělsku a osvobodil šest dnešních zemí.
- Co byla Velká Kolumbie? Byl to Bolívarův sen o "Spojených státech jihoamerických". Vytvořil obrovský stát spojením Venezuely, Kolumbie, Ekvádoru a Panamy. Tento stát ale existoval jen asi deset let, než se kvůli vnitřním sporům rozpadl.
- Proč je tak důležitý? Bolívar nejenže vyhrál války, ale měl i vizi pro budoucnost celého kontinentu. I když se jeho sen o jednotě nenaplnil, jeho myšlenky a činy formovaly Jižní Ameriku tak, jak ji známe dnes.